Vedľajšie účinky

Brilantně napsaný (psycho)thriller, originální zápletka, chytrý plán, film je vždy krok před divákem, ale přesto nepůsobí ani trochu překombinovaně a věrohodně zachovává chování a motivace postav. Něco tak chytře napsaného a ladně zrežírovaného jsem už dlouho neviděl. Soderbergh dokáže podrobit svůj film vývinu, změně perspektivy, tempa a dokáže se i odchýlit od původně nastoleného žánru s plynulostí a elegancní hodnou mistra. Vizuální stránka, ač na první pohled ničím výjimečná, se taktéž dostane pod kůži svými pohlednými záběry a příjemným pohybem kamery. Je úžasné, jak snímek kombinuje pohled z širší perspektivy na společnost (vedlejší účinky hromadně užívaného léku) s osudy jednotlivců. Tomu kraluje zejména závěr jako demonstrace lidskosti v ne zcela pozitivním duchu... Chybí mi cca 3-4 minutky navíc věnované vykreslení charakteru Dr. Siebertové (Catherine Zeta-Jones). 9/10 (06.06.2013)

Ta Rumová Můra je snad to nejhnusnější, co kdy brázdilo mou velkoplošnou Sonku! Blil jsem z ní, už když byla Nenáviděna muži a tohle jsem málem kvůli té její krysí držce a užvaněnému startu po dvaceti minutách vypnul. Málokdy se mi stává, že bych měl z nějaké kikiny tak hnusně svědivou vyrážku. Je vážně iritující a prdel Ernesta Borgnina je proti ní rajský květ. Ale k věci. Jak jsem již velkohubě zdůraznil, prvních dvacet minut se táhne jako čerstvě vychrchlaný průduškový hlen a pokud je přežijete, aniž byste vztekle zmáčkli bílý čtvereček na ovladači a pustili si raději plyn, dostanete o něco svižnější, avšak klišovitou kriminálku se stokrát omletým výmrdem. Pardon, chtěl jsem říct zvratkem. Tak ne, mělo tam být zvratem. Nicméně je to kulantně zahrané, Štefan se snažil i celkem režírovat a když odvrátíte zrak pokaždé, když se v záběru objeví ten poštěvák Heleny Růžičkové, dají se tomu ty tři s docela klidným svědomím narvat. (25.05.2013)

"Deprese je neschopnost tvořit budoucnost." Celých 36 minut jsem znuděně sledoval postavy polykající prášky, v polospánku vstřebával informace o vedlejších účincích a souhlasně přikyvoval při kritice farmaceutické lobby. Jenže pak přišlo jedno kuchnutí a mávnutím kouzelného nože se nudný film změnil ve vynikající podívanou, ve které najednou dávalo smysl i veškeré počáteční tlachání. Zkusím sám sebe ukecat, abych přehlédl nezáživnost úvodní třetiny filmu a dal filmu pět hvězd, ale patrně jsem příliš zásadový na to, aby se mi to podařilo. (11.03.2014)

Velmi kvalitní Soderberghův počin. Po rozležení v hlavě ale musím hodnocení snížit o 1* a to díky ne zcela pochopené motivaci postavy sehranou Catherine Zeta-Jones. !SPOILER! Z dialogu mezi postavou Judea Law a Catherine Zeta-Jones se dozvídáme, že "chování v minulosti je nejlepším ukazatelem budoucího chování." To platí především o postavě Rooney Mara. Ještě jednou se tu stejnou informaci a více explicitně dozvídá divák v dialogu mezi Rooney Mara a Judem Law v psychiatrické léčebně v poslední čtvrtině filmu, kdy Law říká: "Vždycky věděla, že to na ni jednou zahrajete." Pokud to tedy Zeta-Jones VŽDYCKY věděla, proč se v závěru filmu nechala tak banálně převést, nechala se strhnout pudy? Její postava byla přece napsána jako velmi chladná, nemilosrdná a vypočítavá. Proč by si tedy svoje další kroky více nepromyslela, když viděla Rooney Mara před okny své ordinace a přece VŽDYCKY věděla? (26.06.2013)

Prozac Nation v nemilosrdné sondě Stevena Soderbergha. Mrazivý a promyšlený příběh o penězích a antidepresivech. Jakoby Soderbergh nechal Dannyho parťáky pobíhat po Manhattanu pod zlomyslnou taktovkou Alfreda Hitchcocka. Dokonce i ten motiv nevinného falešně obviněného muže tu je. Přidanou hodnotou je satira na farmaceutický byznys, která do jinak vážného filmu vnáší nečekaný prvek zakutaného humoru. Jak říká v jedné ze svých nejlepších rolí Jude Law: jít v Londýně k psychiatrovi predikuje, že je to s Vámi opravdu hodně špatné. Zatímco v New Yorku to znamená, že se Váš stav brzy zlepší, protože štěstí se přece ukrývá v kouzelném prášku...85% (17.04.2013)