Warhorr

Co může mít společného IT technik vracející se po několika letech z USA a obyčejná holka v domácnosti, i když se nikdy předtím neviděli ? A jak s tím vším souvisí samotná moderátorka radiožurnálu, která v živém vysílání vše zprostředkovává ? Proč si Radek vybral zrovna její show ? Sedláček servíruje skvělý thriller, protkaný v Rodenově vyprávění o vraždy a korupci, kde není nouze o zvraty. Po celou dobu live vysílání drží Roden diváka ve slušné napjatosti a člověk jen čeká, s čím na něho vydedukuje. Každý aktér představuje jeden díl skládačky, jenž zapadá do závěrečného finále. Promlčeno je výjimečným thrillerem, který se tady určitě netočí každý rok a já jsem velmi spokojen. Super, od nás zatím letošní největší překvápko.

'' Nejsem nijak mimořádný. Jsem jako jiní, mám obyčejné myšlenky a prožil jsem obyčejný život. Nikdo mi nepostavil památník a mé jméno odplyne v zapomnění. Ale v jednom ohledu jsem dosáhl té nejvyšší mety, k níž lze dospět. Miloval jsem celým svým srdcem a celou duší, a to mi vždycky stačilo. '' Když jsem film viděl poprvé v roce 2012, neměl jsem ani nejmenší tušení, jak to se mnou zamává a jak moc mě to ovlivní. Cassavetes dle Sparkse natočil ten nejkrásnější a snad i nejdojemnější romantický film, který jsem kdy viděl, a to i navzdory ostatním kasovním mainstreamovým trhákům. Ano, já vím že je to místy klišé a je to někdy až přeslazený, ale zvláštním způsobem mi to je absolutně jedno a jsem schopen zde přejít cokoliv. Nedokážu ani říct, kolik potoků slz jsem tu dokázal vyronit, a to pokaždé, když se na film podívám. Vždycky je to ten stejný pocit a stejný dojem. Dokáže to připomenout pohádku. Pohádku, o které možná každý sní, bez ohledu na to, jestli jste chlap nebo ženská a v duchu si říkáte, že byste chtěli něco takového taky prožít. S tak neuvěřitelnou a silnou milostnou intenzitou. I když ne úplně vždy, příběh se s oba protagonisty chvílema nemazlí a nastává krutá realita. Snímek vypráví o starém pánovi jménem Duke, který čte knížku jedné pacientce v sanatoriu, o dvou mladých lidech, o tom jak se poznali, zamilovali, rozešli a...? Dál už moc prozrazovat nebudu. Noah, z chudé rodiny, s obyčejnou prací a Allie, se zámožnými rodiči a královskou budoucností. Léto na jihu, krátce před vstupem USA do války, 40.léta z toho jen stříkají. Jasně, někdy v půlce snad každému dojde, o co přesně jde, ale i tak je to po zbytek filmu krásný a nabitý emocemi. Poslední třetina filmu má takový grády, kdy si jen říkáte, jestli to znovu ''praskne''. Jste napnutí jak kšandy a v hlavě Vám probíhá pouze jediná myšlenka -''už ?? nebo teď ??' tak kdy sakra??'' Scéna na jezeře a následně v domě je naprostým vyvrcholením celého příběhu, kdy mi srdce buší jako o závod a jsem úplně v jiné dimenzi. Mám rád Titanic, Amélii z Montmartru, Pearl Harbor i Hříšný tanec. Ale tohle je pro mě prostě úplně jiný level. ''Myslíš si, že naše láska umí zázraky?''

Černý telefon se určitě zařadí mezi nejlepší mainstreamové horory v tomto roce, o tom není pochyb. U mě to sice za letošek ten úplný top nebude a pocitově jsem možná pořád něco mezi 3-4* ,ale pořád se jedná o kvalitní podívanou. Abych to upřešnil, je to spíše napůl takový temnější thriller a napůl horor, s výborným vizuálem a místy slušnou atmosférou. Divák si užije i pár slušnějších lekaček. Návštěva v kině v tomto směru určitě nezklamala. U mě je však problém, že nikdy nebudu holdovat hororům, kde hlavní tváří jsou hrdinné malé děti. Na celém filmu mi nejvíce vadilo, že Hawke je zde jen málo využit a je ho tady zatraceně málo, i když byl prezentován jako jedna z hlavních postav. Tvůrci z něj udělali slušného psychouše a našlápnuto měl dobře. Na každou scénu s ním jsem se těšil více a více. Jenže ono těch scén příliš není. Místo toho musím koukat na sny malé sestry a ukázky toho, jak se snaží chlapec dostat z uzavřené místnosti. Klidně bych tyto věci osekal a přidal více únosce. Něco na způsob thrilleru Rozpolcený, kde si McAvoy ukradl celý film pro sebe. Za mě tak trochu zabitý potenciál ukázat zápornou postavu v ještě více zvráceném světle než jak byl vykreslen.

'' Bojoval jsem jako Don Quijote de la Mancha s větrnými mlýny a byl to extrémní boj.'' Po dokumentu Ta dívka z fotky, tasí Netflix po kratičké době další povedený true crime. Nemá to sice takový grády a není to tak strhující, ale pořád se jedná o velmi znepokojivý zločin, nebo dá se říct i zločiny. Příběh se táhne po několik let, kdy se otec zabité dívky snaží dosáhnout spravedlnosti aby jedno prase a sexuální delikvent v jednom dostal to, co si zaslouží. Po necelé hodině přichází otcův šílený nápad, který připomíná scénář v thrillerech a člověk jen čeká, jak to všechno dopadne. Opravdu jako z filmu, kdy nejste spokojeni s rozsudkem justice a rozhodnete se jednat na vlastní pěst. Povedený, určitě doporučuji.

Podprůměrný psychothriller bez jakýkoliv zvratů a téměř nulové atmoféry. Tyto věci jsou zásadními aspekty pro tento žánr a bez nich to prostě nemůže nikdy fungovat. Maika je sice fajn, stejně tak i vizuál, ale tím to končí. Gorman má od přírody ksicht zmrda a nebyl pro mě ničím překvapujícím.

Film se dá dokoukat pouze za jedné podmínky, budete se muset smířit s Annie. Kdo je vlastně Annie ? Je to největší sprostá a šišlající anticovidová tupá píča v USA, která viděla až moc 8.míle. Já se tu míli taky snažil vidět, ale je fakt hodně, hodně vzdálená, má asi 77 minut. Takže madafaka bjačis, teď Vám řeknu vo co tady fuckin go. Annie se rozhodne navštívit svého kámoše v USA, během toho všeho fuckuje covid, opatření, roušky, konfrontuje s tím ostatní, včetně kámošovi přítelkyně. Samozřejmě fanatická rouškařka, která si dává anticovid i do čaje a nejraději by ho měla i jako semeno na svém ksichtě, si nemůže s Annie rozumět. Pohádaj se, Annie čorne auto a výsledkem je, že se ji do auta dostane pasažér, po kterém úplně tak netoužila a musí jej dovézt na požadovanou adresu. No a následně začíná boj na život a na smrt. Smutný je to, že by to vůbec nemusel být špatnej film. Gore místy ušel, druhá půlka se nese ve slušné intenzitě bez hluchých pasáží, kdy se pořád něco děje. Bohužel, celá ta covid scenérie, pablbá Annie a její neustálý pokus být superstar, dementní postavy a debilní konec mě nedonutí hodnotit více. Závěrečný rap po titulkách jsem už prostě nedal, psychicky bych se zhroutil nebo musel rozmlátit TV.

Začátek celkem solidní. Mám rád horory, kde se někdo přemístí na usedlost kdesi na samotě a začnou se dít podivné věci. Atmosféra taky ujde. No pak se z toho stane ale docela ujeťárna v čele s nadrženým knězem a jedním exhibicionistou a děj je prapodivně protknut nějakou myšlenkovou filozofií. To už šlo prostě mimo mě. Gore ušel, rozstřelenej nigga o plot a ruka na sračky byly fajn. Ale ten čtyřtej porod nebo co to mělo znamenat ? No ještěže už jsem měl po večeři. Konec jsem jaksik nepobral.

Velké, velké zklamání. Mám problém s dějovou linií. O Elvisovi jsem nějak extra moc nevěděl a myslel jsem, že film mi dá přesně tohle. Vůbec by mi nevadilo, pokud bych dostal více z jeho dětství a k tomu, jak se dostal poprvé do nějakého studia, kde si ho všimli. Prostě ty úplný začátky. Všechno to má docela rychlý spád, kdy se přeskakuje z jednoho období na druhé. Měl jsem posléze trochu chaos v hlavě se zjištěním, jestli se zrovna dívám na pasáž, kdy je třeba úplně na vrcholu. Taky jsem doufal v lepší obrázek jeho závislosti na prášcích, tohle je zde pomalu opomenuto. Chtělo to lepší, propracovanější a explicitnější vyprávění. Co mě však nejvíce štvalo bylo to, že celý snímek je vlastně právě oním vyprávěním v podobě jeho manažera, kterého hraje Hanks, který je však perfektní, a za kterého přihazuju hvězdu navíc. Ono to kolikrát působí, že film se zaměřuje spíše na jeho postavu než na Elvise samotného. Když už jsme u hlavního představitele, nedokázal jsem si k němu vytvořit za téměř tři hodiny žádný vztah, film u mě nevzbudil u mě vůbec žádné emoce, stejně tak jako film samotný, jako například u Bohemian Rhapsody nebo The Doors. Tam jsem se nemohl odlepit od sedačky a chtěl víc a víc. Tady jsem se spíše koukal na hodinky a doufal v brzký konec. U američanů bude mít film určitě úspěch, přeci jen je to absolutní legenda a lidé za velkou louží to ocení více. Já bohužel propotil v kině prdel zbytečně a je mi to líto, jelikož hudební filmy mám velice rád.

Obsahuje spoilery : Ach jo, čtyři hvězdy nebo pět ? Rozhoduji se při psaní této recenze. Začátek filmu brutální návrat do historie a nostalgie jako prase, už to mě dostalo a já tušil, že se chystá něco velkýho. Snad nestárnoucí Cruise ze sebe vyšťavil co se dalo a ukázal všem, že rozhodně nepatří do starého železa. Vynikající kamera, zvuk a píseň Hold my hand. Tady bych to viděl minimálně na nominaci na Oscary. Dechberoucí záběry stíhaček a simulovaných soubojů. Ach a ta Jennifer, nějaký pátek jsem ji neviděl a zase jsem se zabouch a můžu si začít vylepovat plakáty, sviňo jedna. Nejkrásnější milfka pod sluncem. Škoda jen, že jí tady nebylo více a ten vztah mezi ní a Tomem mohl být přeci jen o něco hlubší a klidně i romantičtější, i kdyby se měla natáhnout stopáž. V tomhle aspektu se mi více líbila jednička. Ty voe...čtyři nebo pět ? Sere mě jedna věc a to je závěr filmu. Ve chvíli, kdy zjistíme, že Cruise přežije tak jsem předpověděl přesně co se stane, a taky že jo. Miles mu zachrání život, oba dva uniknou ve stíhačce, zneškodní nepřítele, náhle se něco posere a vypadá to s nimi bledě, jenže se objeví Hangman a zachrání je, k tomu trošičku dramatu s přistáním, no prostě totální hollywoodský klišé jako při Pearl Harboru s Affleckem a Hartnettem v akci. Měli nechat Mavericka umřít, utnout to a hotovo. A zcela upřímně si myslím, že by kolem filmu nebyl takový hype, nebýt prvního dílu, na který se to v určitých momentech odkazuje a lidi to vede k již zmíněné nostalgii. No a tady je právě ten ''problém'' a mám to tak i já. Asi to vypadá, že si spíše více stěžuji než chválím ale co už, seru na to. Pustím si si Hold my hand, vzpomenu si na film a jdu do kolen a jsem z toho všeho úplně hotovej. Takhle návykovej song tu nebyl ani nepamatuji. Já hold nemůžu, letošní nejlepší kinozážitek, posílám to tam, full house párty. 5/5.

Celou dobu poslouchám jak je to jeden z nej post-apo filmů. Po x letech přemlouvání jsem se tedy konečně odhodlal. Škoda, že jsem nakonec opravdu poslechl a musel hodinu a půl trpět. Neskutečná ptákovina. Jedna stupidnější postava střídá druhou. Miller musel mít v sobě při psaní scénáře asi pět gramů koksu. Dialogy otřesný, charaktery poloopic, ani jsem neměl pocit, že se na post-apo dívám. Druhý díl už o něco lepší a hlavně koukatelnější. Tahle série jde zcela mimo mě. Nejnovější Max z roku 2015 je úplně jinde. A vážně nechápu, proč popis na csfd prozrazuje děj tak moc dopředu. O ženu a synka přijde asi 20 minut před koncem filmu a má 15 minut na pomstu. Debilita.