Warhorr

Skvělá variace italského Perfetti sconosciuti. Jistě, není to úplně na stejné brdo ale ta podobnost je opravdu velká. Ano, i tady se odloží mobily, ale ty nehrají žádnou významnou roli v tom, jak se příběh bude dál odehrávat. Rozjezd je velmi pomalý, po prvních asi 45 minutách jsem si začal pokládat otázku, čemu se tady mám vlastně smát ? Je to taková nicneříkající konverzačka. Jenže potom se párty začne pořádně rozjíždět, alkohol teče proudem, stačí jedno přiznání a vybuchne atomová bomba. Nerad bych prozrazoval, kdo co, s kým, jak a proč. Jen nastíním, že z nudné konverzace začne být pořádný drama. Poslední půlhodina je takovej vztahovej bizár, že jsem si připadal jak v Beverly Hills 90210, a pak už jsem taky pochopil, proč film nese označení komedie. V tu chvíli jen netrpělivě čekáte, co se zase vyvrbí a posere a opět můžete nevěřícně kroutit hlavou. Víkend na chatě je velmi nenápadným, ale příjemným dramatem s kousky chladnějšího humoru. Nebýt toho začátku, tak tomu dám plnou palbu.

Tak tohle je luxus. Dokument sestavený pouze z archivních záběrů a v podstatě vše vychází z úst samotného Aliho. Rozhovory, TV show, předzápasové a pozápasové reakce, tréninkový camp a samozřejmě to nejlepší, záběry ze samotného ringu. Z těch nejznámějších zápasů ( Liston, Frazier, Foreman, Norton ) dostaneme i slušný highlight. Nejedná se sice úplně o nějaký globální pohled na Aliho život, není tu nic moc z jeho dětství, o jeho rodině, stárnutí apod. Dokument se opravdu zaměřuje na jeho boxerský život, ale vlastně mi to vůbec nevadí. Fuqua je pro mě znám převážně jako režisér akčních filmů ale tady vedle rozhodně nešlápl. Super záležitost a velké překvápko od něj.

Skvělý filmový počin a zážitek. Pocta pařížským hasičům. Povedená a zajímavá kombinace s autentickými záběry a to nejen samotné hořící katedrály. První půlhodina nás prostřednictvím průvodců seznamuje s tímto symbolem a jeho vzácnými relikviemi, takže tu vlastně člověk nepolíbený historií Notre-Dame pochytí něco zajímavého. Jakmile vypukne požár, tak se to pořádně rozjede. Titěrná práce hasičů a kooperace mezi nimi samotnými, plameny šlehající všude okolo, skvělá kamera zaměřená na detail vypuknutého ohně a tavícího se olova. Emoce tu dokáží ke konci dobře chytnout za koule. Jo, líbilo se mi to. I když jsem tomu ze začátku moc nevěřil, tak pro mě jeden z nejlepších snímků roku.

Pořád jsem tak nějak na hranici 3 a 4*. Nejsem moc fanouškem rychlospádových filmů. Tady uběhne pět minut a tým už je v jeskyni a hned na to se řeší, jak je odtamtud vyprostí. Mohlo to být daleko více rozvinutější. Howard zaměřuje celý snímek hlavně na práci záchranářů a potápěčů, což na druhou stranu není vůbec na škodu. Záběry pod vodou mezi ostrými stalaktity a stalagmity, úzké uličky a prostory, s kterými se musí potápěči potýkat jsou úžasné. Přidejte do toho, že celá trasa tam i zpět trvala pod vodou několik hodin. Jo, až si budete někdy stěžovat, že Vás v robotě bolí nohy když stojíte u pásu a máte toho plnou prdel, pak si vzpomeňte na tyto chlapy. Až po zkouknutí tohoto filmu jsem si uvědomil, jak psychicky a fyzicky náročná tato práce musela být. Stejně tak jsem netušil, že do toho bylo zapojeno x tisíc lidí. Všechno tohle Howard vylíčil perfektně a na jedničku. Ale jak jsem se zmínil, vše je z pohledu jedné strany. Mohlo tu být ukázáno více z pohledu obětí, jejich strádání, rozložení fyzických a psychických sil. Je to prostě škoda. Snímek mě ani nedokázal nijak emocionálně zasáhnout a s hudbou to bylo taky žalostný. V typech tohoto filmu to prostě musí v určitých chvílích vygradovat tak, že budete mít slzy na krajíčku a budete chtít vyskočit z gauče. Bohužel, nic z toho, alespoň pro mě ne. Pocitově za 3*, na dálku z úcty k všem těm chlapům ponechám 4*.

Vypadá to, že Asiati se pokoušejí o znovuzrození found footage žánru, který v posledních letech začal upadat a jen málokdy se najde výjimka, z které bych si sednul na prdel. Tohle je takový nemastný, neslaný. Stejný dojem a na stejné brdo jako loňský Rang Zong. Nějaké rituály, prokletí, dlouhý rozjezd, dlouhá stopáž. Jako by jeden druhému z oka vypadnul. Na jedno podívání v rámci mého oblíbeného subžánru ok.

TPČ !!!!!!!!!!! Pardon ale jinak na úvod prostě reagovat nejde. Policista Goc přijde k vyšetřování zmizelé dívky jako slepý k houslím a je vržen do brutálního a zvráceného podsvětí obchodu s bílým masem, dětskou prostitucí a pedofilií. Jako posedlý se snaží najít malou Olu a nezastaví se před ničím a před nikým. Neskutečná a nervydrásající jízda nás zavede napříč kontinenty, od Polska až do daleké Asie. Tak surový a drsný polský film tady nebyl od Wolyně. Až se mi v některých pasážích zvedal žaludek a řekl si, jak vůbec někdo dokáže něco takového natočit, bez příkras a mazání medu kolem huby. Přesně tohle je na Small world tak šokující. Tyto věci se skutečně dějí a v mnoha případech se tomu dá jen těžko zabránit. A už těžko se dá s tímto bojovat, pokud se v nejvyšších řadách vyskytují samotní zločinci ( celnice, policie, viz ve filmu ) Si tak říkám, že pokud by každý policista jednal jako Goc, pak by těhle sviní na světě bylo podstatně méně. Jasně, poslední půlhodinka je trošku přitažená za vlasy a smrdí to krapet Hollywoodem, ale to na kvalitě filmu vůbec neubírá. Jsem ale rád, že to dopadlo jak to dopadlo. Přesně takový konec jsem si představoval. Gratulace Vegovi, smekám klobouk a tleskám. On je pouze důkazem toho, že polská kinematografie šla za poslední dekádu strmě, strmě nahoru. Za mě osobně prozatimně nejlepší film, co jsem za rok 2022 viděl. Jen dopředu upozorňuji citlivé matky s dětma, aby se rozmysleli, jestli na film koukat či nikoliv.

Volavka je typickým příkladem toho, že nepotřebujete šestihodinovou akci, abyste se mohli bavit. Toto kriminální drama z vězeňského prostředí Vás dokáže přinutit být napnutý jak kšandy po celou dobu. Chvílema jsem v tom viděl i trochu True Detective. Osobně bych asi poskládal trochu jinak časovou osu, hlavně ze začátku, protože se to může zdát trošku zmatenější ale to je asi jen detail. Třešničkou všeho je herecký výkon Paula Hausera alias Larryho Halla. Takovej obtloustlej psychoušek, který si hraje se všemi okolo a vy nikdy nevíte, jestli zrovna kecá nebo mluví pravdu, plus ten jeho hlas, tady to je trefa do černého. Líbil se mi i Taron, dost možná životní role. Volavka je horkým adeptem na seriálový hit tohoto roku.

Prvních 40 minut mi přišlo, že se dívám na nějaký dokument od National Geographic. Zdechal jsem nudou a silně uvažoval o tom, že to típnu. Pak se to naštěstí trochu rozjelo, jenže mě v tomhle filmu nebavilo vůbec nic. Nelíbil se mi Predátor samotný. Ten první s tím krásně odporným ksichtem mám tak zafixovanej, že přes to nejede vlak. Úspěch u mě nenašel ani přesun do jiné doby. O hercích, hlavní představitelce se nemá cenu ani vyjadřovat. Ty dvě hvězdy dávám vlastně za gore, protože ten nasadil takovou laťku, že se bude letos v mainstreamových hororech jen těžko překonávat. Pokořen je i tak poslední TCHM.

Co může mít společného IT technik vracející se po několika letech z USA a obyčejná holka v domácnosti, i když se nikdy předtím neviděli ? A jak s tím vším souvisí samotná moderátorka radiožurnálu, která v živém vysílání vše zprostředkovává ? Proč si Radek vybral zrovna její show ? Sedláček servíruje skvělý thriller, protkaný v Rodenově vyprávění o vraždy a korupci, kde není nouze o zvraty. Po celou dobu live vysílání drží Roden diváka ve slušné napjatosti a člověk jen čeká, s čím na něho vydedukuje. Každý aktér představuje jeden díl skládačky, jenž zapadá do závěrečného finále. Promlčeno je výjimečným thrillerem, který se tady určitě netočí každý rok a já jsem velmi spokojen. Super, od nás zatím letošní největší překvápko.

'' Nejsem nijak mimořádný. Jsem jako jiní, mám obyčejné myšlenky a prožil jsem obyčejný život. Nikdo mi nepostavil památník a mé jméno odplyne v zapomnění. Ale v jednom ohledu jsem dosáhl té nejvyšší mety, k níž lze dospět. Miloval jsem celým svým srdcem a celou duší, a to mi vždycky stačilo. '' Když jsem film viděl poprvé v roce 2012, neměl jsem ani nejmenší tušení, jak to se mnou zamává a jak moc mě to ovlivní. Cassavetes dle Sparkse natočil ten nejkrásnější a snad i nejdojemnější romantický film, který jsem kdy viděl, a to i navzdory ostatním kasovním mainstreamovým trhákům. Ano, já vím že je to místy klišé a je to někdy až přeslazený, ale zvláštním způsobem mi to je absolutně jedno a jsem schopen zde přejít cokoliv. Nedokážu ani říct, kolik potoků slz jsem tu dokázal vyronit, a to pokaždé, když se na film podívám. Vždycky je to ten stejný pocit a stejný dojem. Dokáže to připomenout pohádku. Pohádku, o které možná každý sní, bez ohledu na to, jestli jste chlap nebo ženská a v duchu si říkáte, že byste chtěli něco takového taky prožít. S tak neuvěřitelnou a silnou milostnou intenzitou. I když ne úplně vždy, příběh se s oba protagonisty chvílema nemazlí a nastává krutá realita. Snímek vypráví o starém pánovi jménem Duke, který čte knížku jedné pacientce v sanatoriu, o dvou mladých lidech, o tom jak se poznali, zamilovali, rozešli a...? Dál už moc prozrazovat nebudu. Noah, z chudé rodiny, s obyčejnou prací a Allie, se zámožnými rodiči a královskou budoucností. Léto na jihu, krátce před vstupem USA do války, 40.léta z toho jen stříkají. Jasně, někdy v půlce snad každému dojde, o co přesně jde, ale i tak je to po zbytek filmu krásný a nabitý emocemi. Poslední třetina filmu má takový grády, kdy si jen říkáte, jestli to znovu ''praskne''. Jste napnutí jak kšandy a v hlavě Vám probíhá pouze jediná myšlenka -''už ?? nebo teď ??' tak kdy sakra??'' Scéna na jezeře a následně v domě je naprostým vyvrcholením celého příběhu, kdy mi srdce buší jako o závod a jsem úplně v jiné dimenzi. Mám rád Titanic, Amélii z Montmartru, Pearl Harbor i Hříšný tanec. Ale tohle je pro mě prostě úplně jiný level. ''Myslíš si, že naše láska umí zázraky?''