Trajektt

Konečně jsem dočkal snímku ve kterém nejsou naši spoluobčané z Afriky a agresivně naladěné feministky bojující za svá práva tím, že se nacpou do každého filmu i když se to tam vyloženě nehodí. Naposled jsem to viděl v hrané pohádce s názvem Popelka (2015), kde hrál pěkně vypasený černoch nejbližšího pobočníka budoucího krále. To se asi musel Charles Perrault obracet v hrobě po zhlédnutí jeho pohádky. Po pravdě řečeno je to takový fenomén poslední doby, dávat lidi do jistých dějových sekvencí ve filmovém žánru, kam se to vysloveně nehodí. Pro příklad uvedu, černoši ve vesmíru v šedesátých letech a další bláboly, které vyloženě bijí do očí. V tomto snímku se podíváme do nehostinné větrem ošlehlé skotské vysočiny, kde místní obyvatelé bojují o svou nezávislost proti nenasytným anglánům včele s anglickým králem Eduardem I a posléze jeho trubkoidním synem Eduardem II, který byl rovněž prvním králem, jehož nazývali princem z Walesu. I když si většina diváků pamatuje Roberta the Bruce jako muže, který zradil Williama Wallace  ve filmu Statečné srdce (1995), tak pro to neexistují žádné důkazy. Jak to dopadlo s národním hrdinou za nezávislost Skotska se dozvíme v tomto filmu a společně se zde můžeme podívat na fascinující přírodu a reálné herecké výkony. Tento snímek je převážně chlapská záležitost a proto v ní můžeme vidět spoustu nádherných soubojů a bitev ve kterých si milovníci filmové krve jistě přijdou na své. Za Skotsko a za heslo Chlapi sobě dávám zasloužených 80%.

V sousedním Reichu se v šedesátých letech roztrhl pytel s adaptacemi kriminálních románů z pera Edgara Wallace, který byl velice plodný autor nejen kriminálních příběhů, ale i jiných žánrů např. sci-fi. Do dneška se prodalo více než padesát milionů výtisků jeho knih a po Siru Arthurovi Conanovi Doylovi je druhý nejúspěšnější britský autor detektivního románu, protože Agathu Christie nepočítám, jelikož patří do jiného levelu. Narozdíl od Doylea nepsal o detektivech, ale o práci policejních složek a to zejména o Scotland Yardu. Jak už jsem psal, tak se v západním Německu v šedesátých letech natočilo více než třicet filmů podle děl tohoto velikána britské literatury, z nichž některé byly expandovány i do našich kin v dobách socialismu. Tento filmový příběh byl inspirován knihou Černý opat a narozdíl od knihy zde byl vynechán podpříběh o zlatém pokladu. Setkáváme se zde s tajemných mnichem, který vraždí v okolí dívčí školy celkem originálním způsobem. Ihned to začne vyšetřovat Scotland Yard, což ho nezastaví a v starobylém sídle se rychle začne šířit strach. Pak zde máme také nenasytné dědice, kteří jsou schopni udělat cokoliv pro dosažení svého cíle. Němci se s tím nemazali a příběh nám podali pěkně za syrova a s jejich ráznou němčinou nás dovedli do napínavého konce, který asi málo kdo čekal. Je na tom vtipné, že se film odehrává v Anglii a my celou dobu slyšíme tu němčinu a vidíme ty německé ksichty, což moc neštymuje vaším očím a uším. Zároveň charaktery hlavních postav nejsou moc rozebírány a tak vidíme jen akční děj někdy až s hororovými prvky. Taktéž natáčení probíhalo převážně v Reichu a to v západním Berlíně a poblíž města Hameln, které se proslavilo legendou o Krysaři. Minimálně se natáčelo i v Londýně. Z hereckých výkonů určitě zaujala Karin Dor, kterou známe z mayovek jako Ribanu a zde si zahrála půvabnou Gwendolínu. Pro mě celkem milé černobílé překvapení a proto dávám 80%.

V osmdesátých letech zřejmě procházelo studio Walta Disneyho tvůrčí krizí, jelikož už všechny klasické pohádky natočili, tak asi nevěděli, co by mohli zkopírovat. A tak někdo přišel s nápadem natočit animovaný celovečerní snímek s největším a nejslavnějším detektivem všech dob, kterého všichni znají pod jménem Sherlock Holmes. Převedli ho do do myší podoby a dali mu jméno Basil z Baker Street. V tomto příběhu vidíme mnoho mluvících zvířatek včetně pejsků, kočiček, netopýrů a dalších skvostů z živočišné říše, které zde vytvářejí nádherný profil příběhu, který se odehrává v tajuplném Londýně a kde náš detektiv řeší záhadu zmizení významného výrobce hraček. Kdo zná příběhy Sherlocka Holmese od jeho stvořitele Sira Arthura Conana Doylea, tak mi dá jistě za pravdu, že jeho myší dvojník, který bydlí ve stejném čísle 221B je svému lidskému originálu dosti podobný. Ať už je to ve způsobu oblékání, libozvučném hraním na housle, chemickými experimenty, deduktivními metodami vyšetřování, kouřením jeho fajfky  a dalšími specifickými vlastnostmi, kterými si dobyl celý svět. Jediné, co v tomto příběhu chybí je nitrožilní užívání drog, ale to se dá pochopit, jelikož je film určen pro ty nejmenší. Také zde máme stejné postavy, které se vyskytují v jeho okolí. Ať už je to doktor Watson, či paní Hudsonová anebo proradný profesor Moriarty. Pro milovníky Sherlocka Holmese a Walta Disneyho je to povinný snímek do jejich sbírky, který nějak nevybočuje z řady, ale určitě neurazí. Naštěstí se tam moc nezpívá a napínavý konec odehrávající se na Big Benu mi silně připomíná jednu scénu z první části trilogie s názvem Návrat do budoucnosti. Oddechový film pro celou rodinu, který je už šestadvacátý animovaný snímek z dílny Walta Disneyho mě celkem potěšil a proto mu dávám něco přes 70%.

Už na základní škole jsem se vyhýbal předmětům jako je matematika, fyzika a chemie jako čert kříži a to protože mě vůbec nezajímali a věděl jsem, že je v životě skoro nebudu potřebovat. Ale samozřejmě byli tací podivíni, co už ve druhé třídě něco mumlali o teorii relativity mezitím, co já jsem se honil za míčem a hrál si na indiány a kovboje. Pak přišla sametová revoluce a nás rozdělili do čtyř tříd, prej podle intelektu. Naštěstí už jsem byl na druhým stupni, takže se mě to tak nedotklo, že jsem byl něco mezi béčkem a céčkem, ale nakonec jsem skončil v béčku, takže asi nejsem tak blbej jak to na první pohled vypadá. Protože áčka byly alfasamci, akvabely, astronauti a aristokrati. Béčka byly blbci, bukanýři, berušky, bojovníci, brambory a blondýny. U céček se začalo trošku přiostřovat, protože tam byly cvoci, cikáni, cuchty a cáklouši. A v déčku to byla konečná, jelikož tam byly debilové, degeni, držgrešle, budoucí devianti doroty a dromedáři, jejichž hrby byly vidět na sto metrů daleko. V tomto filmu náš hlavní hrdina zajisté patřil do třídy A, kde ho spolužáci přezdívali Einstein a jelikož se narodil v Oxfordu, tak tam šel i na univerzitu, kterou hravě zvládl. Poté se přesunul na sousední prestižní univerzitu v Cambridgi, kde se specializoval na studium kosmologie. A tady začíná tento snímek, který nám ukazuje jeho radosti a strasti, které si užíval po zbytek jeho bohatého a určitě zajímavého života. Musím podotknout na to, že se skoro nemohl hýbat a jeho nonverbální komunikace byla nahrazena robotickým hlasem, tak i přesto měl sexuální apetit vcelku nadprůměrný, z čehož se narodili tři zdraví jedinci. Jinak musím vyzdvihnout herecké výkony jak Eddieho Redmayna, který skvěle zahrál hlavní roli Stepena Hawkinga, tak důvěryhodnou postavu jeho milující manželky, kterou ztvárnila Felicity Jones. Za nádherně vyprávění o tomto velikánovi s romantickým podtextem ve kterém se dozvíte mnohé o teoretické fyzice a kosmologii, teda já moc né dávám něco přes 70%.

Rozhodl ses být vojákem, tak bojuj, poslouchej rozkazy, bez výtek pucuj do čista podlahu a pak se z tebe stane pravej chlap. Ovšemže si zažiješ i dost zábavy, od střílení ze zbraní, vykopávání zákopů, plazení v řece, boxování s přáteli až po běhání na mílové tratě a mnoho dalších příjemných aktivit, které jste na pionýrském táboře určitě nezažili. A to vše pro vaši službu vlasti a nacionální cítění, který má každý voják v každé zemi. Samozřejmě najdou se vyjímky jako byl Švejk a jemu podobní ulejváci, kteří to mají všechno u ... Tento film začíná posláním britské vojenské jednotky do Severního Irska v roce 1971, kde eskaluje konflikt mezi místními katolíky a protestanty a kde by se dalo napětí krájet. My ho můžeme sledovat prostřednictvím nezkušeného vojína Garyho Hooka, kterého skvěle zahrál Jack O'Connell, který byl nezapomenutelný ve filmu Jezero smrti, kde si zahrál mladistvého psychopatického zabijáka. Gary se ztratí své posádce a posléze se snaží zoufale dostat zpět. Chodí ulicemi, je zraněný a neví, kdo je přítel a kdo nepřítel. Cestou potkává mnoho zajímavých lidí a zažívá mnoho bláznivých dobrodružství. Nevím, čím to je, ale ty filmy ze Severního Irska jsou vždycky takový masakry a to myslím na obou stranách. Na to, že se na tomto území oficiálně neodehrával žádný vojenský konflikt, tak tam tekla krev proudem a hořelo tam vše, co hořet mohlo. Kdybych tam byl já v té době, tak bych si ven nešel ani pro rohlíky a radši bych si zavolal nějaký to Dáme jídlo nebo Bolty a určitě bych byl schovanej pěkně pod postelí  se zbraní v ruce. Od počátečního masakru nás tvůrci celou dobu drží v napětí až do napínavého konce. Také dobovou atmosféru tvůrci vystihli na jedničku. Člověk si aspoň při tomto filmu uvědomí: Jakou má lidskej život cenu? Tento snímek, kde nám hlavní hrdina předvádí One Man Show rozhodně stojí za vidění a proto dávám něco přes 80%.

Jelikož mám rád filmy, kde se objevuje téma cestování časem, tak jsem si zadal do vyhledávače tag s tímto heslem a vyjelo mi nespočetně mnoho snímků, které už jsem většinou viděl, ale také tento film, který jsem neznal a který měl celkem zajímavý obsah. Komentáře jsem si k němu nečetl, protože jsem nechtěl vědět, jak to skončí, jelikož se vždycky najde nějakej trouba, kterej tam tu pointu napíše. Tak se natěšeně začnu dívat na tento počin ze španělské produkce a hned na začátku vidím nesympatickýho upocenýho morgoše, kterej má krásnej novej barák, unylou manželku, která asi žádnou Miss Moskva nevyhrála. No prostě nezáživní, unudění zbohatlíci, kteří se čerstvě přestěhovali na venkov. Hlavní hrdina má asi úchylku v pozorování ptactva, protože se posadí na sedátko a začne pozorovat okolní les svým dalekohledem a co nevidí. Nějaká mladá ženština se tam začne svlíkat a ukazovat své vnady. Ihned se mu splaší hormony, zbytek jeho vlasů se mu postaví na hlavě, koukne vedle sebe, kde vidí tu nádheru, co si vzal a jediný, co ho napadne je jí poslat nakoupit nějaký zásoby. Poté, co manželka odjede se ještě přesvědčí svým dalekohledem, šmírák jeden úchylnej a rychle hybaj do lesa, kam cupitá jak splašenej zajíc, asi hlavně pro jeho touhu spatřit mladou obnaženou dívku. Což se mu teda povede, ale to co následuje mi připadalo spíše jako komedie plná omylů a vzápětí vás ihned začne rozčilovat nelogické chování hlavního protagonisty, které bylo do očí bijící, že jsem měl chuť vzít krumpáč a praštit ho po hlavě, aby se konečně probral a začal přemejšlet. Celkem zajímavá zápletka, která nás drží v pro mě komediálním, pro někoho až v hororovém sledu událostí a ve které netrpělivě čekáte na vysvětlení a na nějaký perfektně promyšlený konec. To se fakt nestalo a to bylo veliké zklamání, společně s výběrem hlavního herce, kterej by se víc hodil do nějakých italských komedií s Fantozzim. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl hrubě nespokojen a kladl jsem minimálně deset nezodpovězených otázek a proto tomuto snímku dávám pouhých 50%.

Po romantickém začátku vystřiženém jak z červené knihovny se mladý šťastně zamilovaný jinoch rozhodne vzít svou dívku snů na romantické místo v zatopeném lomu. Přijíždí na místo příznačně nazvané Eden Lake a začnou si užívat své milostné dobrodružství do doby než se u jezera objeví Bratrstvo kočičí pracky v čele se zákeřným Dlouhým Bidlem, který si s ničím nedělá velkou hlavu. Po menších neshodách dojde k potyčce, která vyústí v naháněcí manévry na již zmíněný pár. Mládež, která má své vzory ve svých vysloveně bohabojných rodičích se s tím nepáře a v lese okolo jezera začnou doslova jatka, které nejsou pro slabší povahy. Dlouhé Bidlo má k ruce pár stejně nabroušených filištínů a dokonce jednu jemnou dívenku, která toho rozumu taky moc nepobrala. Celkem napínavá podívaná u které nestačíte kroutit hlavou a u které si dávate otázku „co je to dneska za mládež"? Ono, takovejhle magorů potkáte na ulici nemálo, ale s takovouhle brutalitou a nedostatkem empatie a zejména u dětí školního věku člověk nepočítá a tak trochu z toho zamrazí a vstávaj z toho chlupy po celém těle. Musím jenom podotknout, že hlavní hrdinové nedokázali včas vyhodnotit nebezpečí této situace, ale to se není čemu divit, když byli zamilovaní a chtěli si užít své líbánky u jezera smrti. A proto říkám, příště jeďte do Viva Las Vegas. Scenérie tohoto snímku byla působivá, hlavně v noci a herecké výkony, hlavně těch mladých delikventů byly uvěřitelné, někdy až moc. Takovýhle smrady potkat večer, když se vracíte z hospody, tak by vám ta rybička v kapse asi nepomohla. Možná by měli respekt před nějakou tou zbraní s ostrými náboji. Pro mě zajímavý a poučný film, který mě poučil v tom, že si nic nezačínat s pochybně vypadajícími výrostky, kteří nemají respekt před ničím ani snad sami před sebou a proto dávám 80%.

Tato animovaná japonská pohádka se stala hymnusem a kultovním dílem všech zlodějů, protože jak se říká v tomto filmu„ my nekrademe, my si jen půjčujeme" tak to asi slyšel nejeden policajt při dopadení a následovném vyslýchání podezřelého z krádeže. Ačkoliv tento snímek nerežíroval sám velký Hajao Mijazaki, tak je z něho cítit, že v tom měl prsty, alespoň scénáristicky a produkčně a celkově nad tímto projektem měl dohled, aby vše šlapalo, jak má a s výsledkem byl spokojený stejně jako obdivovatelé a fanoušci jeho originální práce. Příběh je zcela jednoduchý a předvídatelný, jelikož je to adaptace známé knihy Pidilidi z pera britské spisovatelky Mary Nortonové. Podle originálu této knihy byl natočen film Pidilidi, který byl hraný a který se mi fakt nelíbil, takže ho nebudu rozvádět, protože si myslím, že toto téma má být zfilmováno působivou animací přesně jak můžeme vidět v tomto snímku a né hraný trapně nastrojenými herci a vetřelými trapnými vtípky, které dávají dohromady soubor nejapných scének, které do sebe nezapadají. Tento snímek začíná příjezdem malého Šoa, který přijede na prázdniny ke své babičce. Šoa je nemocný a čeká na operaci srdce a u babičky se nudí až do té doby než narazí na malou Arrietty, která je malinká a společně se svým fotříkem zrovna kradou, teda pardon půjčují si věci nezbytné k jejich životu. Šoa je spatří a snaží se spojit s těmito sympatickými postavičkami. A tím začíná přátelství plné dobrodružství obou těchto postav při kterém se zajisté nebudete nudit. Mnoho vtipných, nevtíravých a originálních hlášek vás bude bavit až do konce tohoto filmu. Jeden z dialogů mi utkvěl v paměti a nevím proč se mi tak líbil, ale musím ho napsat do svého komentáře. Jeden z rodičů malé Arrietty říká: Svět lidí je nebezpečný, musíš si dávat pozor, víš jak dopad tvůj strejda? A Arrietty odpovídá: Vím, sežrala ho žába. Vím, že to je spíš rozhovor a film pro malé děti, ale mě se to prostě líbilo a to bude asi tím, že jsem mírně infantilní a že se dokážu vcítit do tohoto fantaskního světa malých lidiček, kterým hrozí nebezpečí nejen od lidí, ale i od jiných predátorů, které zde představují třeba i ptáci nebo žáby, ale i další tvorové našeho světa. Po složitých příbězích z Ameriky, které nám předvádí zejména poslední dobou filmové studio Pixar je tento příběh pochopitelný i pro ty nejmenší, takže jsem ho pochopil i já a proto tomuto skvostu dávám zasloužených 100%.

Není nad to si o víkendu pustit nějaký ten rodinný film, kde všechno hodíte za hlavu a jenom sledujete, jak všechno funguje a že ten náš svět je taková ta zahrada rajských potěšeních, kde všichni jsou na sebe hodní a mají se rádi. Na to já kašlu, já si radši pustím nějakej ten snímek o sériových vrazích anebo film z nějakýho toho ústavu, kde člověk pozná o čem ten život je? Tento snímek se odehrává v dánském sirotčinci pro chlapce, kde vidíme nově přijít dva nezvladatelné sourozence, kteří byli odebráni matce umírající na rakovinu. Hned první den se jim představí místní skvadra narušených vychovatelů v čele s násilnickým ředitelem, který razí heslo„kuj železo, dokud je žhavé". A tak chlapcům začíná přehlídka různých zvráceností a komplexů ze stran dospělých. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak ty děti už potom asi nežily normální životy a v těchto ústavech dostaly skvělej základ pro různé duševní poruchy, deviace a možná i sklony k sériovým vraždám, jelikož jim tam do hlavy všichni hučeli, že to co se jim děje, je pro jejich dobro. To, co následovalo je zcela pochopitelné a jenom se divím, že to těm zvráceným bastardům procházelo tak dlouho. Ono to asi bylo tím, že strach je mocný nepřítel, který se může postupem času stát nebezpečnou zbraňí. Šokující pohled za zdi tohoto sirotčince byl natočen podle skutečných událostí a silně si začínám myslet, že po řadě zhlédnutých filmů z prostředí církevních institucí, nápravných zařízení a sirotčinců tam pracují jen zvrácené a zakomplexované osoby, kteří mají potřebu ubližovat a to zejména těm, kteří jsou menší a slabší a ještě se nedokáží bránit. Musím vyzdvihnout výběr všech dobře zvolených herců, zejména Larse Mikkelsena, který si svou roli ředitele vyloženě užíval a také jeho ženský protějšek v podání Sofie Gråbøl, která byla v tomto filmu snad jediný lidský element se kterým jsem se dokázal ztotožnit. Za skvěle natočené drama musím dát tentokrát zasloužených 100%.

Včera večer jsem se podíval na tento snímek natočený podle skutečných událostí a musím říct, že jsem začal cítit zničehonic takové to nepříjemné mrazení, které určitě nebylo zapříčiněno z mých nočních návštěv ledničky, kam si chodím na tajňáka pro svou denní dávku zmrzliny. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem šel spát a ono to nešlo. Většinou, když usínám tak trpím nočními polucemi jako většina zdravých jedinců mého věku, ale tentokrát jsem měl problém s nočními policemi z důvodu narážení do nich při přecházení od stěny ke stěně v černočerné tmě a přitom jsem si říkal: Co to je za svět ve kterém žijem? Tento snímek silně připomíná romány Charlese Dickense o dětských hrdinech, kteří jsou zneužíváni k těžké práci v neúnosných podmínkách a to vše v nápravném zařízení, které má napravovat a néé zdevastovat a zničit psychiku budoucích členů lidského pokolení. Tak to se zde děje a to vše pod patronací církve. Nechápu, že se ty největší bastardi lidského rodu vždy schovávají za rouškou rádoby šlechetných institucích. Příběh začíná na norském ostrově Bastoy, kterému se přezdívá Ďábelský ostrov a vidíme v něm přijíždět dva nové mladistvé delikventy, kteří si zde mají odpykávat trest. V průběhu děje vidíme, jak zde funguje vězeňský systém pod diktaturou ředitele, kterého skvěle zahrál Stellan Skarsgård. Dál už nebudu psát o ději tohoto filmu, protože to se musí vidět, ale napíšu už jen to že se děj v tomto filmu odehrává v zimě, přičemž konečné události podle kterých byl tento snímek natočen se odehrávali v květnu. Ještě doplním, že zde vidíte mnoho podobných paralel z jiných klenotů světové kinematografie. Nejprve vám to může připomínat Motýlka, poté zde můžete vidět podobnost s Přeletem nad kukaččím hnízdem a konečná fáze vám silně připomene Pána much a srdcervoucí Titanic. V dnešní době slouží tento objekt jako mužská věznice a svou mírumilovností a respektem k vězňům si vysloužila punc jedné z nejlepších věznic na světě. Za nevšední zážitek a poučný materiál dávám tomuto filmu zasloužených 80%.