Recenzie (177)
Kráľ shopping centra (2009)
"Do you think it was my fault that dead left?" - "Definitely." Ukrutně upřímný film o údělu buranství, který nemá konkurenci. Nesympatičnost hlavní postavy je pak základní stavební kámen snímku a jakožto takovým jím nelze logicky opovrhovat.
Mesto hriechu (2010)
Uráží mě celé to pro americké, patetické a vykonstruované pojetí, které v závěru korunuje záběr na zarostlého Bena Afflecka stojícího u vodní hladiny, na které se odráží západ nechutně oranžového slunce.
Hlava-ruce-srdce (2010)
Zručný a poutavý experiment, který je nutno ocenit už z principu.
Votrelec: Vzkriesenie (1997)
Ani náhodou nejhorší díl série, jen konečně ne úplně vážný příspěvek do ní, který svou parádní francouzskou poetikou a krutou ironií v závěru dává naopak vzniknout když už ne nejvíce zajímavé, tak alespoň nejodvážnější části tetralogie. Což je způsobeno také tím, že je to vůbec první díl Vetřelce, který existuje s vědomím, že je částí celku, nikoliv samostatným počinem.
Harry Potter a Polovičný princ (2009)
Shakespearovsky osudové i přes fakt, že jde pouze o mírně zbytečné, avšak upřímné rozloučení se s pozemky Bradavic.
Scott Pilgrim proti zvyšku sveta (2010)
Formálně to je dotaženo k opravdové dokonalosti, k čemu to ale všechno je, když snímku chybí to nejpodstatnější? Emoce.
Piraňa 3D (2010)
Může být snímek, ve kterém vystupuje Chrostopher Lloyd jako šílený vědec a Eli Rothovi rozdrtí hlavu člun, vůbec špatný?
Zrkadlá (2008)
Ze Zrcadel by se dalo vypsat mraky poznámek, protože na filmové subžánry a styly je to snímek opravdu více než bohatý, co však Ajovi podráží nohy, je absolutně tragicky pospojovaný scénář, kde je sice jasně určené, co všechno má obsáhnout (a volby to nejsou rozhodně špatné), k fungujícímu celku se to však ne a ne dohrabat.
Vrah ve mně (2010)
Pod povrchem je to celé mnohem chytřejší a promyšlenější, než si jsou mnozí sami ochotni připustit. Rozhodně se nejedná o pouhou žánrovku, ale čistě o studii mysli psychopata, která se žánrovkám pouze přizpůsobuje stejně jako hl. postava svému okolí, nikoliv však podřizuje.
Harry Brown (2009)
Ten film je v jádru nasraný přinejmenším stejně jako jeho hlavní hrdina. Americkému Gran Torino to mimochodem de facto ukazuje vztyčený prostředníček, Harry Brown totiž disponuje přesně tím, co Eastwoodovi v jeho tolik přeceněném snímku absolutně chybělo. Syrovostí.