Chlupis

Snová bublina, noční můra, do které se divák společně s Allanem Greyem samovolně potápí. Lynch hadr.

Svým technickým pojetím a pohledem na tehdejší svět se už v době uvedení jednalo o originální film. Neuvěřitelné ovšem teprve je, že i po bezmála 90 letech nevzniklo žádné dílo, které by se kvalitám expresionického Caligariho byť jen vyrovnalo, natož aby je předčilo. Depresivní, bizarní a po tolika letech i opravdu děsivý (pátý akt by mohl prakticky definovat filmový strach) zážitek, od kterého by si napětí scén mohl vypůjčovat každý druhý hororový tvůrce.

Na své působivosti to za ta léta neztratilo zhola nic a i na začátku jednadvacátého století se jedná stále o jeden z nejlepších hororů.

Obdivuji tu ohromnou objektivitu a neutrálnost, se kterou je příběh o přátelství několika vojáků z Jižní a Severní Korei divákovi podáván. Chan-wook Park nenatočil film o odlišnosti dvou politicky jinak zaměřených zemí ale o tom, že v každé z nich žijí stejně smýšlící lidé, kteří jsou od sebe oddělováni nesmyslnou ideologií.

Hypermoderní akční jízda neohlížející se na diváka zahleděného do klasických filmových postupů dnešní doby ani dob minulých.

Dynamická cyberpunková kriminálka, kterou jako by pomáhal sepsat sám Konfucius.

Myšlenkově hutné a ohromně složité, přesto příběhově stručné. Brilantní práce.

Transformace fiktivního dokumentu do klasického filmu, který je zde zastoupen v té nejklasičtější možné hollywoodské formě.

Dokonalá studie ženské psychologie v průběhu jejího odpoutávání se od potřeby býti závislá na muži jako takovém. Neuvěřitelně obsahově hutné a celkově dokonalé i přes to, že si na všechna sdelění snímku musí divák přijít sám.

Harvie Krumpet aneb člověk, který se nikdy nestal nikým důležitým či slavným. A právě o to je jeho životní příběh dojemnější.