Recenzie (177)
Kon-Tiki (2012)
Výjimečný film a jeden z těch příspěvků do dobrodružného žánru, jakých se v dnešní době točí už pomálu. Více než Thorův příběh je ale z filmařského hlediska udivující neuvěřitelně nízký rozpočet projektu, kdy z filmu vytěžilo režijní duo ROENBERG opravdové umělecké maximum.
12 rokov otrokom (2013)
Klasické McQueenovo téma uvěznění, ať už v prostoru nebo v sobě samém, tentokrát v méně voyerském, za to více akademickém hávu. Film je to skvělý a narativně funguje téměř bez výhrad, nejsilnější je ale stejně v režisérových klasických aranžích, které tak dobře známe už z předchozího Shame, kdy postavy pozoruje v dlouhých nepřerušovaných záběrech a jejich počínanání nijak externě nekomentuje.
Králové léta (2013)
Šíleně naivní, přesto oprávněný Sundance hit a čirá pocitovka. V 15 bych ten film miloval.
Zrodenie Planéty opíc (2011)
Pocta klasickému stylu vyprávění, velkým blockbusterům a prostě všemu, kvůli čemu jsem si jako dítě zamiloval velké plátno. Instant classic.
The Bridge (2013) (seriál)
Oproti originálu vyloženě béčkový výsměch, který se nesnaží si s žánrovými pravidly hrát, jen se jim tupě poddává.
Zločin (2011) (seriál)
Téměř ve všem minimálně o třídu horší než originál. Tísnivá atmosféra pramenící z mrazivé obyčejnosti dánských prostředí a charakterů je pryč, scénáristicky se zbytečně natahuje a herecky nejsou ani v jednom případě překročeny hranice žánrových postaviček.
Frankenstein (2011) (divadelný záznam)
Bezchybně odvyprávěná klasika, na Boyla v rámci scény až překvapivě komorní, přesto úchvatně osudová. Zčásti díky skvělé hudbě Boylových oblíbenců Underworld, především ale dle očekávání proto, že je to prostě skvěle zahrané; Cumberbatch jako Frankenstein je vynikající, Miller jako monstrum ovšem ještě působivější.
Homeland - Zradca (2011) (seriál)
Po první sérii jasný letošní seriálový král zámořské produkce. Ideologický skvost, který musí svými postavami a scénáristickou stavbou dělat radost snad všem divákům, kteří už jsou unaveni klasickým "(proti)teroristickým konstruktem". Druhá série jde pak ve všem, co jsem na "jedničce" zbožňoval ještě dál a přináší zcela nečernobílý rozbor postav, na které je radost se dívat. ____ Po třetí sérii, které jsem v úvodu nevěřil ani nos mezi očima a ze které byl v první polovině cítit konstrukt na sto honů, musím paradoxně konstatovat, že odvážnější seriál tu v rámci americké politiky v mainstreamových vodách zřejmě nikdy nebyl. Zdrcující závěr srovnávající muslimský i křesťanský svět pomocí paralely o ceně lidského života na úkor úspěšnosti mise, dospívající k tomu, že rozdíl prakticky neexistuje, je dechberoucí a řadí se k tomu nejpůsobivějšímu, co jsem měl možnost na TV obrazovkách vidět.
24 (2001) (seriál)
Definice akčního žánru tak, jak ho vnímám já.
Hobit: Smaugova pustatina (2013)
Pryč je nostalgie a rozverná hravost prvního dílu, Jackson tentokrát servíruje pro někoho možná neúměrně dlouhou, střihově ovšem precizně rozvrženou politickou road movie o sérii špatných rozhodnutí, které vyústí v jeden zlověstný cliffhanger. K postavám tentokrát i přes monstrózní stopáž nevede tak jednoduchá a emocionální cesta, Bilbo vyprávění ovlivňuje téměř z povzdálí a akce se z "LOTRovské" epiky přelévá do moderní, strhující kinetické podívané, které mistrně velí Andy Serkis jako 2nd Unit Director. Působivý je i Jacksonův úchvatný smysl pro měřítko, který několik desítek minut dlouhou scénu s brilantním Cumberbatchovým Smaugem staví na naprosté kinematografické výsluní. Jediné ale; přestože se veškerým užitím moderních technik jistě jedná o revoluční dílo, nemohu se stále ubránit dojmu, že analogový přístup by Hobitovi přeci jen slušel ještě o něco víc.