Chlupis

Filmy Marvelu se často vyznačují tím, že mají vyšší ambice než schopnosti jejich scénáristů a režisérů. The Winter Soldier de facto není vyloženě výjimkou, i zde je mnoho motivů nedotažených a z vysněného žánru akčních a špionážních 70's filmů se v poslední třetině uhýbá na úkor dnešním mladším divákům. Snaha o takhle odvážný komiksový film ale už dlouho nebyla tak silná a druhý Captain America konečně nepřináší jen další komiksovou zábavu, ale jednoduše Film s velkým F. Není dokonalý, ale svou upřímností a striktním tahem na branku, kterému vévodí precizní "heatovská" akce jak od Manna, do sedadla zatluče s přehledem. A co hlavně, nadchne tím, že mají v Marvelu pořád neustávající chuť být hraví a nekonvenční, přestože by se svou současnou studiovou pozicí stačilo vyrábět funkční standard.

Dobrá parodie je zároveň i poctou. Filmařskými znalostmi daleko převyšující většinu dnešní tuzemské tvorby.

Uznávám enormní technické kvality, stejně jako v případě Cameronova Avataru se ale nemohu ubránit dojmu, že spíše než o film se jedná o pouhou atrakci bez emocionálního dopadu.

První díl dokonale ctil obecně komiksovou naraci i vizualitu a Snyder v mých očích už tehdy dokázal, že se jeho styl neskládá pouze z častého užívání slow-motion záběrů, jak mnozí tvrdili. Přestože se možná neshoduji s většinou, svého času pro mě 300 bylo strhujícím milníkem v komiksovém subžánru, stejně jako Rodriguezovo a též Millerovo Sin City. Rise of an Empire ovšem svou obsahovou bezradností až bolestně připomíná spíše zapomenutého Spirita, vizuálně a výtvarně jde navíc o absolutní videoherně digitální peklo, kterému by prospěla zásadní supervize Larryho Fonga. De facto to připomíná levný porno film, ve kterém všichni včetně Evy Green nemají co hrát a jehož nejcharismatičtější prvek je useknutá hlava Gerarda Butlera.

Chápu a oceňuji záměr, ve filmovém tvaru ale něco takového zoufale nefunguje.

Je to sice ohrané, ale nedá se to říct jinak; everything is awesome. Od úchvatné technické stránky, přes kadenci gagů až k perfektnímu scénáři, který ukázkově analyzuje pojem blockbuster v posledních 20 letech a v závěru se navíc stane ódou na kreativitu.

Wes Anderson rozmluvil němý film. Stefan Zweig, groteska, čtyři doby, čtyři aspect ratios a Karel Zeman v meziválečném filmu. Dokonalý studijní materiál tvorby stylu a fikčního světa.

Přijde mi, že víceméně kladné ohlasy sbírá Robocop především proto, že není stejně nepodařený jako drtivá většina ostatních remaků v čele s též původně Verhoevenovým Total Recall. Být ale s takovým námětem a možnostmi jen obstojný holt nestačí a důvod, proč jít do kina na novou verzi namísto opětovaného zhlédnutí originálu, není bohužel ani jeden.

V zásadě to nemá v druhé polovině jak překvapit, Leto a především McConaughey ale hrají tu nejvyšší ligu tak intenzivně, že z toho nejde celé dvě hodiny spustit oči.

Zvládnutý kýč s až melodramatickými prvky, skvělým Williamsem a perfektní chemií mezi ústřední trojicí Nélisse - Rush - Watson. Je jen škoda, že mnohé nosné motivy (Smrt jako vypravěč, knihy...) končí často na půl cesty.