Chlupis

Moc rád bych The Fifth Estate viděl s lepším scénářem a v režii někoho jako je Oliver Stone nebo Paul Greengrass. S Condonem ve vedení je Assangeův příběh jen šíleně subjektivní TV film, který neposkytuje prostor pro jiný pohled na věc, přestože se snaží v závěru tvrdit opak. Když už byl postoj ze stany tvůrců tak kritický, měl být film alespoň seběvědomý jako posledně Fincherovo geniální The Social Network.

Barton Folk jako takový muž, který nebyl. Další coenovský masterpiece o tom, že jen dobrý být nestačí. Delbonnel, který poprvé vystřídal mistra Deakinse, mi vyrazil dech.

Komedie dnešní doby a po téměř 15 letech konečně anamorfický Scorsese. Prieto i DiCaprio si identické téma ve zcela jiných uchopeních vyzkoušeli už dříve a mnohem osobněji, o to větší zážitek je ale tentokrát sledovat zcela subjektivní Belfortovu jízdu, kterou Scorsese nijak přímo nekomentuje, spíše ji jen chytře referenčně rámuje - například přímým odkazem na legendární Freaks (1932) hned v jedné z prvních částí filmu. Martymu se v 72 letech podařilo natočit film vtipnější, mladší a dravější než 99% veškeré světové produkce. Jen se ve výsledku nemohu ubránit dojmu, že DiCaprio se v tom svém přerodu v McConaugheyho zasekl těsně před koncem.

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia.

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia.

Že se příběhy nemění a jen okolnosti je činí novými, podává Jonze skrze binární soustavu dojemně, o tom žádná. Je ale škoda, že přes veškerou jeho režijní eleganci a působivé nasnímání jednoho z nejtalentovanějších DOP současnosti, nemá tenhle Věčný svit neposkvrněné mysli pro osamělé geeky současnosti silnější dramatargické uchopení. Takhle se totiž k červené knihovně sklouzává až moc často, přestože úvod vyloženě nabízí silnější a zamyšlenější podívanou.

Málokterý film ustojí ohromný hype tak suvérenně. Pro mě regulérní instant classic v subžánru klasických 80s slasherů, na kterém je nejlepší, že se místy nebere vůbec vážně. Za $1M dolarů z toho nešlo vytřískat víc.

Ve finále je to i přes notoričnost hlavní postavy vlastně dost střízlivý a smutný film, který feel-good indie poetiku chytře konfrontuje s realitou.

Hodnocení, které Short Term sbírá všude po světě, snad nemůže být více vydřené. Na první pohled nezajímavý indie kalkul, kterých tu byly v posledních letech desítky, nakonec ale úžasně zrežírovaný a zahraný film, který tak přirozeně kombinuje vážné momenty s těmi odlehčenými, že v závěru nezbývá než podlehnout.

Wannabe Scorsese tak enormním způsobem, až je to prostě jenom hrozně nezajímavé a chvílemi až směšné. Dvouhodinový film subjektivně o stopáži 180 minut, kterému kraluje zcela příšerná Jennifer Lawrence.