Sarkastic

„S velkou mocí přichází...“ - „Neopovažuj se to doříct!“ Nevěřil jsem, že bych si po Raimiho „klasice“ dokázal užít i jiného Spidermana a už vůbec ne animák…ale zázraky se dějí. V případě Paralelních světů mě bavilo se nechat jen tak unášet chytlavým dějem (a skvělým soundtrackem), cítit tu fantazii, humor a nadšení tvůrců (komiksové vložky vše navíc příjemně osvěžovaly). A ohledně Lorda a Rothmana musím dodat, že i po Jump Street a Lego příběhu jsou stále zábavní, originální a málokdy sklouznou k trapnosti. A i když tu nechybí dojímavé scény, film si libuje v nadsázce a nadhledu, takže diváka vždy brzo přehodí na zábavnou výhybku. To zajišťují i hlavní protagonisté a zvlášť vyzdvihnu Petera B. Parkera, v jehož případě si neumím představit nikoho jiného než Jacka Johnsona, kterého jsem si z dabérů/postav užil nejvíc. Filmu bych vytkl asi jen sporný moment, kdy Prowler nepozná nemaskovaného Milese, ale budiž, při honičce ho nemusel dobře vidět (toho jsem si všiml až při druhé projekci). Jinak parádní 5*-ová jízda od začátku až do konce.

„S hrůzou konstatuji, že jste si té anglické úlohy ani nevšimla! Co mi na to odpovíte?“ - „I am sorry miss Klára, but take please…jak se řekne správně anglicky dejte mi pokoj a nekažte mi prázdniny?“ Tenhle film je velmi milou oslavou prázdnin, léta a mládí. Některé scény jsou sice trochu chtěné, humor jednodušší a třeba taková Stella Májová opravdu hraje „přiměřeně“ svému věku, ale tyhle menší zápory přebíjí nakažlivě optimistická, pohodová atmosféra a sem tam i nějaký ten zdařilý frk. Mezi herci válí Neumann a především Nasková, jejíž akurátní až prudérní babička nakonec nosí tepláky, pořádá výlety k neznámým místům jakým je třeba (T)táborák, na „kopané“ oslavuje gól, i když zrovna žádný nepadl či s umem sobě vlastním řídí 35 koní pod kapotou. Tuhle příjemnou oddechovou záležitost hodnotím slušnými 4*. „Pane strážmistře, víte co je to táborák? Spal jste už někdy v trampské boudě na tvrdé posteli a k tomu ještě při otevřených oknech? Ne? Tak to jednou zkuste a uvidíte jaký je to príma šlágr!“ - „Ale jinak je milostivá docela normální.“

„Nikam nejezdi.“ - „Musím, slíbil jsem to.“ - „Aspoň mi slib, že na sebe budeš dávat pozor.“ - „Jo. Jedu si zalovit.“ Film dle obsahu sliboval napínavou podívanou a na tu také došlo. Po necelých 20 minutách se děj zvrtl natolik, že už se hlavní hrdinové nemohli jen tak vrátit zpět. Divák to má každopádně s tím fanděním Marcusovi a Vaughnovi, aby nebyli odhaleni, dost těžké, když si plně uvědomuje, co provedli. Postupně přibývá napětí, dusna, nepříjemných pocitů, po emocionální stránce se jde až na dřeň a ten psychický nátlak v mém případě docela fungoval. A to, že těm 2 podezřelým v určitém momentu rupnou nervy, bych neoznačil za přímo idiotské chování, když to člověk sám nezažil. S tím, co pak 1 z postav udělá, můžete nesouhlasit, ale pak je dobré si položit otázku, co byste tedy v jeho kůži dělali vy. Samotný konec je svým způsobem mrazivý, a ačkoliv je otevřený, divák si už může domyslet, jak to asi zainteresované poznamenalo na celý život. I přes ty diskutabilní scény a rozhodnutí postav hodnotím ještě slabšími 4*.

„Jenom dej pozor v tom Babyloně, na hezké tvářičky je tam políčeno na každém rohu!“ A pan výpravčí věděl, o čem mluví, ale Žofka na jeho moudrou radu nedala a lehkovážně si musela nabrnknout prvního floutka, kterého potkala („Rudolf propadl alkoholu docela, city jeho otupěly, všechna lepší hnutí zmizela.“). Režisér se ambiciózně rozhodl propojit osudy tolika postav, že by i orloj záviděl… Ženské hrdinky jsou bohužel téměř všechny hysterky, ale alespoň těch pár mužských protějšků bylo docela snesitelných, ať už zámečnický mistr Rokyta, pan rada Beneš či jeho mladý synovec „proklínaje zlořečenou smetanu“ Jaroslav. Faktem ovšem zůstává, že těch 101 minut je až zbytečně moc, a často se bavíte spíš kouzlem nechtěného (bleskurychlé vyřešení zločinu spáchaného na bohaté „žebračce“, dívka, jež matku a budoucího příbuzného líbá vášnivěji než svého milého, konec, při kterém opravdu žádná z postav nepřijde zkrátka atd.). Celkově to bude ještě na slabší průměr, ale pozdější Kubáskovu zvukovou verzi si už raději s díky nechám ujít.

Na snímek jsem se hrozně moc těšil. A už dlouho se mi u žádného filmu nestalo, abych tak moc cítil, že patřím do jeho „cílovky“. Chytl mě prakticky hned. Hlavní hrdina si velmi rychle získal mé sympatie. Případ, který si díky dítěti začne brát osobně a má potřebu ho řešit „nad rámec“, ukázal jeho charakter a já mu v tomhle ohledu dokonale rozuměl. Divák je navíc s Asgerem na stejné lodi, nic nevidí, jen slyší zvuky a odvozuje si. Film navozuje pořádnou dávku napětí, které ještě vzrůstá při každém pípnutí telefonu. Překročení hranic mi přišlo vcelku uvěřitelné vzhledem k tomu, že Asger byl zvyklý na terén, navíc měl nervy ze soudu, který ho čekal (stejně tak jsem vnímal jeho záchvaty vzteku, které byly na hraně). Částečně otevřený konec byl dobrým řešením, jen nechal naplno vyznít Asgerovy emoce. Opravdu výborný debut a v konkurenci podobných filmů (např. Noční jízda, Telefonní budka či částečně Tísňová linka) obstojí s přehledem (osobně bych snímek dal na pěkné druhé místo za Telefonní budku). Slabší, ale plný počet.

Po výborném prvním dílu si tvůrci nasadili laťku poměrně vysoko. Ale obstáli. Dvojka začíná v podstatě tam, kde skončila jednička a stojí na podobných základech. A je dobré znát první díl nejen kvůli ději a vývoji postav, ale i skrz ten posun výš, od chudých kriminálních živlů k politikům a kmotrům (proti jejichž moci působí drogoví dealeři tak trochu jako parta zlobivých delikventů). Tam „nahoře“ samozřejmě ruka ruku myje, krásně bují korupce a v podstatně vyšší míře. A znovu nechybí ztráty a obětní beránci. Systém je zkrátka prohnilý odshora dolů a hlavního hrdinu (jehož soukromí tentokrát dostává podstatně větší prostor) nečeká nic snadného (ten trochu zlomyslný podvod na diváka jsem ocenil). Ačkoliv tentokrát převládají zákulisní boje o moc, na nějakou tu akční scénu také dojde, i když je jich méně, a osobně mi trochu chyběla chytlavá pasáž srovnatelná s výcvikem v jedničce. Na druhou stranu, sílící politicko-společenský rozměr dává filmu hodně zneklidňující přesah. První díl se mi líbil o něco málo víc, ovšem znovu to budou jasné 4*.

Když jsem se dozvěděl, že Vinczeová po loňském výborném výkonu nebude letos moderovat, dostavilo se u mě zklamání. A když se ke mně navíc dostala informace, že ji „zastoupí“ Kopta, přidaly se i obavy. Tímto bych se ovšem chtěl moderátorovi omluvit, protože mě mile překvapil, těch slabých momentů (např. šlapky) měl jen pár a místo humoru za každou cenu se uvedl docela umírněným projevem. Ani nedošlo na užití „přerušovacího“ tlačítka, takže v tomhle ohledu se neopakoval loňský trapas jménem Vladivojna La Chia. Té trapnosti divák bohužel neutekl prostřednictvím některých předávajících (nejvíce mě zklamala dvojka z Dukly 61), ale našli se i tací, kteří pobavili (minulý rok nejvíc zabodovali Neužil s Pleslem, letos mě nejvíc pobavil Jeřábek). Se samotnými vítězi jednotlivých kategorií jsem neměl větší problém stejně jako s jejich poděkováními (s výjimkou klasického „to jsem nečekal/a“). A dokonce tentokrát naštěstí nedostávala prostor agitka (tu vtipně shodil už v úvodu Tonda Blaník). Celkově bych letošek označil za lepší průměr.

„Z toho si, kamaráde, nic nedělej. Čím dřív v tom zatraceným životě přijdem o rozum, tím líp pro nás.“ A pan doktor Uher, bývalý poslanec zemského sněmu, toho času šupák jako všichni ostatní, to řekl přesně. Zajímavá, ale zároveň docela depresivní sonda do života těch nejchudších. Katastrofální situace s bydlením v Praze se za to bezmála století evidentně nijak zvlášť nezměnila, pokud nepočítáte, že sňatkem („Edo, ty si Pražák, viď? Nechtěl by sis mě vzít?“) s těžce nemocným už vykázání z města neobejdete, ehm. Líbila se mi hlavně pestrá paleta postav. Krom dobráka doktora zaujmou i tuberák „Ten se dlouho trápit nebude.“ Eda, bývalý voják Vondra, zkrachovalý herec Mušek, běhny Tonka (protřelá) a Lojzka (začínající), její milující „Měla jsem tě tehdy radši utopit!“ maminka a řada dalších. Překvapí kvalitní technická stránka, zejména nápadité prolínačky (např. pitka či „Delirium tremens“) a přesný střih. Nechtěně úsměvných scén není zase tolik a film nenudí, takže za mě slušné 4*. „A psy už nechte na pokoji, Bylino!“

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*.

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“