Sarkastic

Dokážete přijmout snímek, ve kterém se dá auto řídit v podstatě jen s pomocí navigace a člun po vodě dokonce i bez ní, to vše poslepu? Umíte se smířit s tím, že na vyvstanuvší otázky nedostanete žádné uspokojivé odpovědi? Líbilo se vám třeba tematicky podobné Tiché místo? Pak se na film podívejte, v opačném případě se mu raději vyhněte velkým obloukem. Ovšem to by byla škoda. I přes nějaké ty kaňky jako nezodpovězené otázky, hraniční scény při orientaci v prostoru, „roztomilé“ dětičky (zvlášť holčička mě strašným způsobem lezla na nervy) a poněkud zvláštní „inkubační dobu“ (chování obětí po „infikování“ mělo i různé odezvy). Poutavost příběhu mě totiž až překvapila, spousta napětí, opravdu parádní atmosféra, tajemno…bavil jsem se a děj hltal. Navíc, o Bullock se film může naplno opřít, je výborná (zdatně sekundují i Malkovich a Hollander). Ale jestliže jsem se po celou dobu podivoval jménu režisérky (Bier mám spojenou s úplně jiným typem snímků), konec už nesl její typický rukopis. Podtrženo sečteno, dávám slušné 4*.

„Tak co? Je to tady hezčí, ne?“ - „No…ani moc ne.“ - „Tak paráda.“ Už u rozmluv vnučky s babičkou jsem vytušil, že by mě film mohl bavit. Ačkoliv každá Anežčina interakce s (nejen) rodinnými příslušníky je důležitá, aby si divák mohl složit jako puzzle obrázek její osobnosti a odhadovat, kdo se na ní jak podepsal. Zároveň začne chápat její uzavřenost, odtažitost a odsekávání. Je to důležité i proto, aby pak divák přežil pasáž u psycholožky, kdy má chuť zakřičet na Anežku, ať už konečně promluví. Ale krom tohoto „sezení“ ty situace moc nevyznívají jako vycucané z prstů, spoustou z nich jste si mohli projít (či teprve projdete) i vy sami. A příliš srandy si tu člověk dle očekávání neužije, občasný humor vyplývá jen z jisté hořkosti (i když u nesnesitelného „mravenečka“ jsem se začal smát nahlas). Každopádně už chápu toho Lva pro Bokovou, ta je největším kladem filmu. I díky ní to budou solidní 4*. „S váma je taky zábava.“ - „S náma už není zábava, to já moc dobře vím, nemůžeš si myslet, že s náma bude zábava, když sme voba s dědou skoro mrtví.“

„Proč to sakra dělají takhle těžký?“ - „Chcete to lehký?“ - „Mohli by nám navrhnout ochranný oblek jako pro fotbalisty.“ - „Kdo by platil za naši hru?“ Kousavé a trefné shrnutí vztahu společnosti k hasičům. Film sice není jen o nich, ale jejich statečnost a oběti jsou akcentované. S postupující projekcí u mě začaly mizet obavy z brutální stopáže, a kdyby se všechny katastrofické filmy točily takhle, asi bych se jim přestal vyhýbat. Úvodních cca 35 minut se toho sice moc neděje, ale pak začne skutečné skleněné peklo. Cítíte u něj opravdové nebezpečí, kdykoliv může něco bouchnout, zřítit se, hrozí udušení a uhoření. Mrtvých přibývá a napětí graduje. A herci v hlavních rolích jsou výborní, zvlášť McQueenův velitel hasičů. Zub času se tu až tolik neprojevuje (krom zadních projekcí) a užijete si spoustu působivých scén (např. „výbušná“ pasáž byla prostě skvělá, včetně toho skoro až absurdního rychlokurzu detonace). Za mě to budou silné 4*. „Já to nezvládnu. Spadnu. Vím, že spadnu!“ - „Tak půjdeš první. Když spadneš, nevezmeš nás s sebou.“

„Bylo v tom cosi osudového, když zraky jejich poprvé se vpily do sebe…“ A to byl jen začátek, chudák gondoliér Giacomo si nakonec těch neštěstí stačil vybrat nejvíc ze všech, vždyť to bylo skoro na provaz, ehm…Ale nejvíc mě z postav bavil Pištěkův svůdník, sukničkář Lomecký („Krásné dítě, chceš mi ukázati cestu městem?“), zaujali třeba i bledá, zádumčivá mistryně skoku z okna (bez žíněnky!) Lea či neomylný detektiv a vysloužilec Bárta s jeho naprosto luxusním knírem („Mně pak řekl, abych šel k čertu. A já jsem šel - do hospody.“). S poutavostí děje to úplně slavné nebylo, ale pořád mě zajímalo, jak se dořeší rodinné vztahy, a díky neznalosti předlohy mě vcelku překvapila velká ponurost závěru. Díky restaurované verzi dělá s atmosférou hrozně moc výborná hudba, a svou nemalou roli hrají i osvěžující filtry a jejich rozmanitost. Celkově to vidím na slušné 4*. „Jaké štěstí, být milován tak krásnou ženou.“ - „Štěstí a krásným ženám nevěřím. Obojí je zrádné a proměnlivé. Zradí tě dříve, než kohout třikrát zakokrhá…“

„Je nutné se v tom ráchat? Důstojnost je to jediné, co chrání člověka od šílenství.“ - „Občas si trochu zábavy zasloužím.“ A že si Sarah té zábavy užila až do posledního doušku…Po pouze průměrném Zabití posvátného jelena jsem od Lanthimose doufal ve zdařilejší kousek a ten přišel. Všemožné manipulace, intriky, naschvály…boj sestřenic o královninu přízeň mě dost bavil. Ostatně, všechny 3 aktérky se pořádně vyřádily a každá z nich byla výborná. Co do „ujetosti“ mi Favoritka přišla asi jako Lathimosův nejnormálnější film (z těch, co jsem prozatím viděl), ačkoliv pár podivností si pro diváka přece jen připravil. Zklamal mě ovšem „osud“ kompromitujících dopisů, kdy se 1 z postav zachovala hodně v rozporu s tím, jak ji celý film divák vnímal, a já jí to ani za mák nevěřil. A životopisnou věrnost jsem v tomhle případě opravdu neřešil. Podoba konce mě mírně překvapila a i kvůli němu Favoritce přiklepávám zasloužené 4*. „Abigail, když zapomeneš nabít kulku, pistole vypálí, vydá ránu, ale náboj nevystřelí. Je to báječný žertík. Souhlasíš?“

„Poslechni Ádo, to musí být hrozné, když člověk nemůže pracovat, viď?“ Strašné, Anežko. Ačkoliv zrovna do ní bych se asi strefovat neměl, když se z ní nakonec vyklubala úplná světice, že...Každopádně, úvodní „hláška“ jen potvrzuje základní problém filmu; řada vážně myšlených replik a situací tak opravdu nevyznívá. Stejně jako se tvůrcům nepodařily postavy (např. křečovitě usmívající se Váša či Adolf, věnující se hledění do dáli a šmírování jiného páru na úkor své milé)…s jedinou výjimkou v podobě “velkorysé“ bytné (výborná Kysilková). Ale ono to v případě této agitky asi ani nešlo jinak. Už úvod je jak vystřižený ze sovětského montážního filmu. A pak to jen pokračuje. Zhýralá a bezcitná buržoazie provede „okamžitou racionalizaci výroby“ (propouštění, snižování platů), aby i nadále mohla hýřit, no a těžce pracující dělnictvo se náhle ocitne v existenční krizi, a to na všech frontách. A už se volá po kladivu a rozbíjení…či přece jen někdo přijde k rozumu? Hodnotím slabším průměrem a zároveň s Kubáskem po jeho 3 dílech definitivně končím.

„Jestlipak nějaký kluk takhle mluví s matkou?“ - „A kolik matek vychovává své děti jako ty?“ Jakožto dosud neznalý Dolanovy tvorby jsem si pro seznámení zvolil hned jeho prvotinu. Jde o náročnou, záměrně emočně přepjatou podívanou, která mě ale bavila a dráždila (v kladném i záporném slova smyslu). Středobodem všeho je vztah syna a matky. Jeho vyhrocenost naznačí již konflikt v autě a divák se pozvolna dozvídá důvody. Najít si cestu k oběma je obtížné, jde o velkou výzvu. Postupně se ukazuje, že synova horkokrevnost a teatrálnost (před jeho temperamentem by se i Ital zastyděl), v mnohém odráží právě jeho rodičku. Film nabízí spoustu až patologických momentů, kdy nechápete tu syna, jindy zas matku, ale vždy následuje taková situace, kdy až překvapeně porozumíte oběma (a to ať už máte vztah s vlastní matkou jakýkoliv). Dost sebevědomý debut, který mě motivuje k tomu, abych od tvůrce v budoucnu zkusil další kousek, tentokrát to bude za solidní 4*. „Co bys dělala, kdybych dneska zhebnul?!“ - „Zítra bych umřela...“

„Vážení, jelikož zde nevidím jednotu myslí, musím dát hlasovat. Kdo je pro? Děkuji, až na paní Zuzanu všichni. Kdo je proti? Také všichni. Návrh se přijímá.“ - „A o čem se vlastně hlasovalo?“ Bláznivý, zábavný, ale též docela nevyrovnaný film. Má řadu povedených dialogových výměn, frků, ovšem i nemálo slabých fórů a vyloženě chabou romantiku (ze zamilovaných se dá snést jen Vítová a kupříkladu Lamač-milovník mi až lezl na nervy). Prim naštěstí hraje humor a komediální nasazení tvůrců člověka příjemně strhne, užil jsem si hlavně pasáže s filozofováním o lístku, harfou či stěhováky („vypravěč pohádek“ Záhorský), „čechoangličtinu“ (např. Tréglovo „changování subjectu“) i milé hrátky s mateřštinou („Já jsem Netušil…“ - „No to jste ani tušit nemoh!“). Závěr se podařil a já dávám slušné 4*. „A máš mě rád, Honzíčku?“ - „Už jsem ti to řek loni, tuhle zas, tak s tím můžeš počítat, ne?“ - „A vezmeš si mě? Slib mi to při našich dětech Francině, Toníkovi, Mařence, Rudovi…“ - „Ale to víš, že si tě vezmu…jen co si na tebe trošku zvyknu.“

„A co si tak myslíte, že jsem?“ - „Číšnice.“ - „A čím se živíte vy, když nekradete auta?“ - „No, teď právě hledám vhodné zaměstnání.“ Třeba nějaké takové, při kterém člověk přijde hodně do styku s různými lidmi, cestuje, vyzkouší si různá auta, osvojí si zručnost, zlepší fyzičku, zažije adrenalin…tohle všechno ideálně splňuje bankovní lupič. A jistě i Roman Skamene by potvrdil, že není Bonnie jako bony...Jakože Dunaway je ve své roli perfektní a předvádí ještě dominantnější výkon než její mužský protějšek Beatty. A vůbec celý gang je k pohledání, zvláště vyniká ještě bratr v podání Hackmana, mimo tuhle zločineckou partu má sice jednorázovou, ale o to zábavnější roli Wilder, ostatně humor filmu nechybí. Ale převážně pohodová atmosféra se postupně dle očekávání diváka mění, a to docela tvrdě. Nakonec přichází zrada…a pocit prázdnoty. Ale byla to jízda, která za to stála. Stejně jako v případě o rok starší Štvanice znovu hodnotím 4* a na tvorbu režiséra Penna si v budoucnu ještě posvítím. „Nebudeš mít ani chvilku klidu!“ - „Slibuješ?“

„Neměl bych dostat vocas?“ - „Ocas, rohy a startovací kopyto používáme pouze při jímce hříšníka. Jinak cestujeme zásadně v civilu. Ale to snad doufám víš?!“ Díky Ondrovi to už vím i já. Vůbec mi ten pekelný systém přišel celkem důvtipný. Film se opírá o výbornou technickou stránku, kvalitní jsou třeba i na Lvy nominované kostýmy, výprava či rovnou vítězné masky. A přestože nejde přímo o „písničkové“ dílo, min. Mám takovej pocit je zapamatovatelná. Potud spokojenost. Horší je to ale s humorem, usmál jsem se jen párkrát. Argument, že jde o pohádku a nejsem tedy „cílovka“, zde navíc příliš neplatí, neb tvůrci do ní přidali poměrně silnou paralelu s politickou situací (to velké NE pro ANO už ani doslovnější být nemohlo). Ne moc záživný příběh (spolu s jeho převážně nevýraznými aktéry) pak sice držel pohromadě, ale neoslnil. Přesto žádný průser, vidím to na lepší průměr. „A přestaň mi vykat.“ - „Proč?“ - „Nooo…když sou lidi do sebe zamilovaný, tak si tykaj.“ - „Já sem do vás zamilovanej?“ - „Jo jo, už je to tak. A vypadá to, že je to vážný.“