Sarkastic

„Zkrátka aby to bylo jasné. Jeden z nás odsud neodejde živý. Je to tak?“ Od režiséra jsem viděl jen průměrný film Pépé le Moko, vysoké hodnocení ve mně tedy nevzbuzovalo moc důvěry. Chyba! Člověka sice čeká cca 15 minut nevázané konverzace, dobírání se, úsměvů i méně srdečných promluv, ovšem poté se ozřejmí skutečný důvod sezvání. Pak atmosféra začne pomalu, ale o to nepříjemněji houstnout, napětí a vyhrocenosti přibývá, a přestože se může zdát téměř nemožné, aby se někdo přiznal, divák tuší, že dojde k jeho prozrazení. Dochází k odhalování charakterů přítomných a napovrch vyplouvá stále více zjištění. Navíc, když už to vypadá, že je někdo usvědčen, přijde zvrat a podezření se svalí zas na někoho jiného, takže je divák nucen si neustále upravovat své domněnky. A když si k tomu přidáte vybroušené dialogové výměny, skvělé výkony všech zúčastněných a emočně docela drtivý konec, rázem máte postaráno o vysoce kvalitní podívanou, které já dávám slabších 5* (tak trochu jsem doufal v jinou usvědčenou postavu).

S poměrně velkorysou stopáží (alespoň vzhledem k tempu vyprávění) to Martin Scorsese dokázal utáhnout tak, že jsem se ani chvíli nenudil. Vůbec ten způsob vyprávění zvolil dobře, podařilo se mu zpracovat docela dlouhé období a přitom se nestalo, že by se zbytečně utápěl byť jen v jedné ze životních etap hlavního hrdiny (někdy si vystačí s rodinným filmem či fotkami, jindy zas obsáhne časovou etapu pomocí prostřihů ze zápasů). A když už jsem u těch boxerských utkání, s potěšením můžu konstatovat, že mě moc bavily. Výborně zpracované, poutavé, dynamické a především skvěle sestříhané. Upřímně bych jich ocenil i víc, třeba na úkor slabšího konce (vůbec od chvíle, kdy se Jake objeví v jiné roli, začne film pozvolna trochu upadat). A najít si vztah k hlavnímu hrdinovi přes jeho výbušnost, žárlivost, podezřívavost spolu s paranoií není úplně snadné, naštěstí se film může plně opřít o výborného De Nira (maskéři mu šli též na ruku) a neméně výtečného Pesciho v roli jeho podobně nesympatického bratra. Celkově hodnotím solidními 4*.

„Tak co, podepsal se?“ Nepodepsal, nadporučíku Vargo. Ale Schulhoffův zřetelný rukopis tu už cítit byl. Jde znát, že oproti dalším Kalašovým případům Vrah skrývá tvář a Po stopách krve se zde všichni teprve rozehřívali. A i se zahrnutím Machova příspěvku Na kolejích čeká vrah (Sovák-Kalaš) z toho Strach vychází jako nejslabší příspěvek série (barevnou Diagnózu smrti nepočítám). To ale neznamená, že nejde o dobrou detektivku. Vraha jen těžko odhadnete a i dvojka vyšetřovatelů s tím má problémy. Ačkoliv vlastně nejde tolik o to, kdo to udělal, nýbrž proč, pozadí příběhu spolu s motivacemi postav rozhodují. Což pro někoho může být kamenem úrazu, jistou poplatnost době v tom totiž bohužel ucítíte, ale osobně jsem s tím neměl zas takový problém. Spíš mě trochu zklamalo, že ze všech zmíněných filmů je ve Strachu nejméně humoru (který případy osvěžoval a vyšetřovatele zlidšťoval), takhle jsem se víc pousmál snad jen u Potměšilova ucha. Překvapilo mě ovšem, že došlo i na (bohužel tendenční) soud. Celkově hodnotím slabšími 4*.

Těžko říct, co jsem čekal víc, jestli spíš průser či potvrzení kvality, ale Shyamalan mě nakonec potěšil. Už to funkční spojení světů Vyvoleného a Rozpolceného mě příjemně překvapilo, nijak nedrhlo a podařilo se dobře navázat na děj obou výše zmíněných snímků. A než se děj přenesl na pozemky před ústavem (téměř přesně po hodině a půl), děj mě moc bavil a užíval jsem si hlavní postavy, resp. jejich představitele. McAvoy pokračoval ve své parádní herecké exhibici (a že měl znovu prostor se vyřádit), Jackson si díky svému velkému charismatu v pohodě vystačil i s pár výrazy a Willis byl dobrý, ale přece jen trochu zaostával (ve scéně, kdy Dunn běží přes dlouhou místnost, jsem měl neodbytný a zároveň trochu posmutnělý pocit, že už přestává stačit…nechce se mi tomu věřit, ale jakoby nám Bruce zestárl či co). A bohužel, jak už jsem naznačil, závěrečná cca půl hodina film táhne postupně dolů a banální konec mě vyloženě minul. Navzdory tomu i faktu, že se mi Vyvolený i Rozpolcený líbily víc, jsem ale stále dost spokojen a hodnotím slušnými 4*.

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“

„Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila, neboť….co neboť? To nemá konec.“ - „Ale z právního hlediska je to přípustné, nemyslíte?“ A Jindra si s tou právničinou nedá pokoj, až mu kvůli tomu v márnici ukradnou oblečení. Jana ho sice má ráda a dává pozor, aby si neudělal boule na duši, ovšem co rodina, do které se může přiženit? Karlovi to možná neklapne s tlačenkou, ale v záloze má Růženku, Bertík nerad topí po pracovní době, Alois seče trávu i s nohama, Wassermann mění konkurenci na škrpály, Polly kšeftuje s hrníčky, Matylda nějak nakynula, a aby to nebylo málo, ze zahraničí dorazí neodbytný svůdník, kterému je jedno, zda to bude v potoce po pstružím způsobu či bahně…Těch podařených frků, které těží se střetu lidského a vodnického světa, je tam pěkná řada, škoda jen, že filmu občas trochu dochází dech (i přes podařenou trikovou stránku), proto ty solidní 4*. „Moje bublanina!“ - „Pardon, pardon, to je tady toho pána. Už je s ní léta ženat.“ - „S moučníkem? Jindřichu, ty se tomu nedivíš?“ - „No tak…každej sme nějakej, že?“

Už úvod, ve kterém si dospělý syn jde radši do vánice hrát s autem na dálkové ovládání (jen aby nemusel doma sledovat matčina nového přítele, jak ji klátí), přesně vystihuje jeho život, povahu a vlastně celý film. Ten je hodně smutný, místy skoro až depresivní (každý objevivší se plamínek naděje brzy něco sfoukne), ale přitom mu nechybí hořký humor (některé scény jsou až groteskní). I přes pomalejší tempo se divák nenudí, neb si rychle oblíbí Fúsiho (skvělý Jónsson), kterému fandí a doufá, že se nakonec přece jen dočká svého štěstí. Na tom je nejsmutnější fakt, že kdyby se hlavnímu hrdinovi všichni (krom věrného kamaráda) nemontovali do života, byl by vlastně docela spokojený ve svém malém, izolovaném, ale bezpečném světě, jenže jakmile se otevře, přichází jedno zklamání za druhým (až se člověk sám sebe ptá, kolik ho asi tak může ještě snést). Fúsi téměř nemá žádný důvod se radovat, přesto se (tuším) 4x za celý film lehce usměje, ale ten poslední úsměv je ze všech nejzajímavější (a nejvíc toho o něm vypovídá). Za mě silné 4*.

„Klári? Ty vibruješ!“ - „No, já vím, já to cítím. Už od rána.“ - „Ne, mobil ti vibruje!“ Jen krátce po bombě ze severozápadních Čech přichází další nálož humoru. Ale pokud někdo očekává druhý Most!, může narazit. Humor je tu totiž jiný a určený specifickému publiku, ne široké divácké obci (a je dobré mít i mírný přehled o členech, např. vědět, kdo je manžel Issové, jaký vztah má Melíšková k energiím atd.). Babčáková použila v souvislosti se Zkázou slova o „závěrečné dehonestaci a úplné ztrátě kultu“. No a „Dejvičáci“ si dělají srandu sami ze sebe, všeho co se týká divadla, a jdou často až na hranu (někdy i za ni). Prostor vyřádit se postupně dostávají všichni členové (vč. těch zákulisních). Vládne nadsázka, vyhrocenost, absurdní a černý humor. V 5. a hlavně 6. díle nabírají na síle i „dada“ prvky a Zkáza začne působit jako z jiné galaxie. Celý seriál celkově vzato geniální není, některé jeho části ovšem ano. Proto i přes hlušší místa rád nadhodnotím slabšími 5*. „Sedáváš tady často?“ - „Jo.“ - „Krmíš holuby?“ - „Jo.“ - „Žádný tu nejsou…“ - „No, to mě mrzí.“

„Všechno to může působit normálně a stereotypně, ale pravda je, že na předměstí se dějí ty nejšílenější věci. Nikdy nevíte, co může přijít zpoza rohu.“ Bavilo mě to. Ty neustálé nadržené rozpravy puberťáků člověk tak nějak bral, přece jen to patřilo k jejich věku a sem tam se dalo i nějaké té uhozené průpovídce s klidem zasmát. Ale hlavně, díky chlapci s velkou fantazií, paranoií a oblibou v záhadách/konspiračních teoriích čím dál víc přicházelo na řadu napětí (v pořádných dávkách a místy solidně gradované), protože hlavním hrdinům neustále hrozilo odhalení (nechybělo i pár zdařilých náznaků lekaček). Díky nedůvěře okolí divák Daveymu o to víc v jeho posedlosti fandil a čekal, zda konečně najde důkaz. A přesně jak jsem se bál, posledních cca 15 minut se moc ukočírovat nepodařilo (vlastně bych ani neměl problém s tím, co se dělo po „probuzení“, ale JAK na to vzhledem k okolnostem vůbec mohlo dojít? No, těžko, milá Anežko). A to je fakt škoda, protože jinak to silně zlověstné vyznění konce bylo fajn. Takhle dávám „jen“ slušné 4*.

„Mně to nevadí, jen se nevyrušujte!“ Šťovíčkovi by teoreticky mohli být vzorem tzv. volného manželství. Paní Šťovíčková náruživě opětovává dvoření „přítele“ Drbaného, pan Šťovíček se zas rád otočí za každou sukní. Jenže manželka svého chotě z nějakého nepochopitelného důvodu v toleranci nenásleduje a jde po něm jak kuna. Přitom on by chtěl jen na za kamarádem Vrťátkem na plovárnu…kde ho hrůzovládce říčních lázní pan Maňas nutí dělat plavčíka, nahání ho manželka s milencem, cizí žena mu tvrdí, že zanedbává ji i jejich prý společné dítě, Ruda Pilník mu kazí hezké chvilky se švadlenkou Čipernou (přestože ho předtím zajímala jen jeho kniha) a do toho všeho ještě zřejmě trpí halucinacemi z přílišného holdování lásce. Pomůže mu heslo, že kdo uteče, ten vyhraje? Zápletka se záměnou je sice dost jednoduchá, ale pomáhá divákovi udržet jeho zájem o film. O zbytek se starají herci svou mimikou, hlavně výtečný Josef Vošalík ve dvojroli. A pravdou je, že jsem se nudit nestačil. Tuhle úsměvnou jednohubku hodnotím čistým průměrem.