Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Scénář: Bráulio Mantovani, José Padilha .. Politika ve filmech mi nevadí, když se s ní umí pracovat = ve výsledku zajímavé a široké nahlédnutí na korupční politické systémy jednoho Brazilského města. Ovšem jistě by to šlo zpracovat lépe resp. mnohé dopilovat, ale naštěstí to celé nemá takovou pachuť jako minule. (27.03.2011)

Jednička mně bavila svojí násilností, přímočarostí a nekompromisním, černobílém pohledu na svět, na dobro a zlo a taky na způsob, jakým lze ještě se zlem zacházet a přitom být morálně v pohodě. Dvojka dost ubrala na tempu, přidala několik scénáristických oblouků, které mi někdy přišly fajn (totálně zkorumpovaná policie jako vládce favel místo gangů) a někdy moc ne (různé ty špionážní zápletky, Nascimentův syn a jeho nový lidskoprávní otec, soudní proces..). I tak je to pořád nadprůměr, ale tedy jednička byla lepší a upřímně - místních aktuálních 83 % mi přijde přestřelených. (14.05.2011)

Domnívám se, že pokračování Tropa de Elite má mnohem závažnější výpovědní hodnotu o vládním systému, než první díl, na jednu stranu nemizí slumy a jejich problematika, ale posouvá se to o úroveň výše. Představuje obžalobu vládního systému, který může být prorostlý odshora dolů korupčníky, demagogy (kteří se vydávají za zástupce lidu), využívající služeb současných i bývalých policistů, kteří si navzájem poskytují krytí, ovládající některá média, aby si vylepšili image. Je to naprosto děsivá výpověď, která nikomu myslícímu, nemůže být lhostejná nebo cizí, více či méně mnoho států trpí stejnými problémy jako Brazílie. Chápu, že pro spoustu lidí je těžké akceptovat myšlenku filmu(která dle mého prokazatelně je), že jsme vlastně téměř jen bezbranné loutky proti politikům a jejich nástrojům. Kromě běžných zločinců, jsou zde orgány infikované korupcí, které pracují pro příslušné politiky. Film je obrazem společnosti, která setřela rozdíl mezi soukromým zločinem a kriminalitou, která je provozována státními složkami, lid tomu takřka nečinně přihlíží a trpí, cesta ven i přes osobní statečnost jedinců v nedohlednu, co s tím?! (26.03.2011)

Padilha se rozhodl, že pokračování svého fašistického policejního thrilleru pojme z úplně jiné, temnější stránky. Druhý díl je pak především zdrcující společenskou kritikou pomaličku se utvářející brazilské demokracie. Teprve pak jde o politický thriller s množstvím zkorumpovaných poldů a politiků. Někde na konci toho vše se dočkáte pár akčních scén a několika silných sekvencí (zbavování se mrtvol v pralese). Většinu lidí takový vývoj zaskočí a rozhodí, já ovšem hýkal blahem. Po velmi dlouhé době se jedná o nebývale politicky angažovaný snímek ze současnosti. Otevřeně se vysmívá liberálním a levicovým klišé (přednáška o vězeňství), na druhou stranu prokazuje střízlivost a ukazuje, že represivní - fašistické - metody nemohou být uplatňovány jen na plebs, jak to podle některých prezentoval první díl. Padilha reaguje na množství skandálů a předkládá svou vlastní kroniku Brazílie. .... Čím více jdu do hloubky, překvapuje mě, jak mnohovrstevnatý snímek to je; kolik předkládá otázek o dalším směřování největší jihoamerické demokracie, které středoevropanovi mohou unikat. Tropa de Elite 2 není dokonalým filmem - dramaturgie je rozpadlá a klidně se stane, že hlavního hrdinu čtvrtinu filmu jen zahlédneme a soustředíme se na - propracovaný, nutno zmínit - rozmach policejní korupce ve slumech. Nebýt Padilhovy dokonalé režie a Mouraova soustředěného výkonu, rozpadlo by se to jak domeček z karet. Chyby jim dokážete odpustit, kvůli jedné věci. Tou je závěrečný voiceover Bety během záběrů hlavního města, centra politické moci a korupce, který je však tím více naléhavějším, když si uvědomíte, že korupce - největší ohrožení západní demokracie - je i naším problémem. ..... Bylo by úžasné, kdyby něco podobně nesmlouvavého vzniklo i u nás. (05.03.2011)

Dokonce už i v Brazílii je na co koukat a to zrovna nemám na müsli dokonalé prdelky karnevalových tanečnic samby! Je li v tom alespoň trocha autenticity, divím se, že Chesus na kopci nad Riem už dávno nespráskl ruce a se slovy "Na tohle bych se mohl vysrat, stejně mě bolí ramena" neodkráčel Atlantikem zpět do Vatikánu. Po zhlédnutí tohoto skvostu rychle zapomenete na svou plánovanou de Janeirskou dovolenou a zvolíte raději nějakou klidnější destinaci, například Omán nebo Libyi. Jo, a uživatel ChGuevara by si ho mohl vytáhnout z levé nohavice a trochu si ho vystředit, protože s dělníky ruku v ruce, prapory revoluce může už naštěstí rozvíjet tak akorát na mítinzích komunistické mládeže! (28.02.2011)