Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 (09.10.2011)

Nie som fanúšikom filmov, kde sa bezhlavo a výdatne zabíja s chabým ospravedlnením, že oni začali. Preto sa mi dvojka pozdáva viac, než akčná jednotka. Nejde iba o to, že je rovnako kvalitne nakrútená, ale najmä o to, že prepojenie politiky a zločinu je celosvetovým problémom a rozdiely sú iba v kultúre príslušných krajín. Niekde sú tie rukavičky jemnejšie, inde menej. Mohol by som na tomto mieste písať o tom, ako mi niektoré motívy pripomenuli situáciu u nás, ale to by som zbytočne potvrdzoval rozšírenosť zmieneného fenoménu. Som rád, že film nekončil žiadnym okázalým happy endom, len slabučkou nádejou, že niekedy, snáď, ... (06.08.2019)

Zmôžem sa len na pár slov - elitný filmík! S prvým filmom má tento naozaj málo spoločné a odporúčam ho pozrieť len ako základ k dvojke na oboznámenie sa s postavami. Padilhovi sa podarilo odlíšiť sa od svojej prvotiny a vytrel zrak všetkým, ktorí si mysleli, že to bude len samoúčelný plagiátorský počin prvého dielu. Má to viac hardcore akcie, drsnú atmosféru, skvostné exotické lokácie, zároveň je to inteligentné, má to kvalitné dialógy, odkaz a čierny humor na odľahčenie je skvelým doplnkom. 90%. (03.04.2015)

Má pláž Copacabanu, má školy samby, má proslulou sochu Krista Spasitele, spoustu vrtících se zadečků i vyhřátý oceán. Ovšem také obří chudobu, značně prohnilý systém, velkou míru kriminality a děsivý obchod s drogami a zbraněmi. Do řady míst není radno nejen po setmění chodit. Speciální jednotka BOPE, která pomáhá zabraňovat šíření chaosu a vlnám násilí, stále funguje a aktuálně dost nevybíravě potlačila vězeňskou vzpouru. A hlavně před zraky humanitárního aktivisty, který si to rozhodně nenechá pro sebe a hned spěchá před zvídavé kamery novinářů. Politikaření, korupce, úkladné vraždy, rádoby demokracie. Je jedno, kdo zrovna, prostě všichni si chtějí kus urvat a k vyčištění slumů od drog pořád čeká kus špinavé práce. Akce je znovu brutální a realistická, ani tohle pokračování stejně jako jednička není prvoplánový akční film. A navíc mnohem víc se do něj promítá politická linie. Poznáme víc vrstev společnosti, vnímáme víc postav, víc situací. Nutno ale připomenout, že ani jednička mě nedostávala do kolen, měla své mouchy. Stejně jako dvojka je má. (06.07.2020)

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)