Sarkastic

„Frede! Zapomeň na hrdost a soustřeď se na systém.“ Když se připravujete na rande, je potřeba si doma kvůli návštěvě pořádně uklidit…nebo v autě, když je to místo, kde bydlíte. Zdánlivě obyčejný příběh, který člověka až nečekaně intenzivně emocionálně chytne. Diváka zajímá, proč byl hlavní hrdina (minimálně alespoň zpočátku) donucen k tomuto způsobu života, jaká je jeho minulost, zda dostane nové bydlení a jak dopadne jeho rozvíjející se vztah. Avšak ve výsledku na žádné z těchto otázek až tak nezáleží, příběh vypráví o něčem trochu jiném. Film je sice poměrně smutný až depresivní, ale má v sobě i trochu hořkého humoru a především v něm pořád plápolá slabý plamínek naděje. Více méně otevřený konec se sem hodil. Film mě bavil krom výše zmíněného i výborným herectvím hlavního představitele a nechyběla také hezká hudba. Tuto nezvyklou irsko-finskou koprodukční podívanou hodnotím solidními 4*. „Uprostřed životní cesty jsem se ocitl v temném lese, protože jsem sešel z pravé cesty…ale šli jsme dál a opět zahlédli hvězdy.“

„Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“

Po režisérových filmech Tělo a Contratiempo jsem už měl jistá, poměrně vysoká očekávání. A Oriol Paulo mě zase nezklamal, ačkoliv v tomto případě jde o trochu nevyrovnanou podívanou a oba výše zmíněné snímky jsou přece jen kvalitnější a hlavně propracovanější. Režisér byl tentokrát ještě ambicióznější a pustil se do látky, na které by se mnoho jiných tvůrců dost možná zcela odvařilo. A pravdou je, že není úplně jednoduché přijmout všechny zákonitosti onoho „sci-fi“ světa (největší problém jsem měl s „rozpomínacími doteky“). Pokud už však přistoupíte na pravidla hry, můžete se slušně pobavit jako já. Protože co do atmosféry, napětí a emocí jsem byl moc spokojený. Horší to ovšem bylo s motivacemi určitých postav a především pak chováním některých z nich (tím spíš, že není tak obtížné uhádnout totožnost „oné“ osoby). Když si pak v duchu začnete přehrávat jisté momentky, nedává vám konání některých zúčastněných tak úplně smysl, což je trochu škoda. Na slabší 4* to ale ještě stačit bude a já se těším na další tvůrcův počin.

„Václave, toužím nésti s tebou tvé osudy a starosti…“ - „Díky, drahá Radmilo…sám chci sloužiti Bohu a svému lidu.“ Marné to měla zamilovaná Radmila, Václav myslel na úplně jiné věci. A podobně ostrouhala jeho rodička („V mém hradě není pro tebe, matko místa!“), i když té šlo o jinou věc. Václav odolával všem nástrahám, ale přece jen udělal chybu…Tu ale divák neudělá, když se podívá na tuto „filmovou epopej o prologu a deseti dílech“. Nevím, jestli přímo 4,5 milionů korun, ale štědré financování na filmu jistě poznat jde. Na technické stránce, exteriérech či třeba kostýmech se rozhodně nešetřilo. I herecké obsazení tvůrci nepodcenili. A objektivně řečeno se udělalo asi maximum pro to, aby byl Svatý Václav dostatečně „reprezentativní“. Film baví (a málokdy nechtěně), překvapí smířlivým postojem k Němcům (ačkoliv pochopitelně musí zazářit hrdinnost Čechů a velkorysost Václavova) a pochválit musím i „zrestaurovanou“ hudbu (zprostředkovanou symfonickým orchestrem Českého rozhlasu). Celkově hodnotím solidními 4*.

„To mám právě ráda na populární hudbě. Nechci, aby lidé zbytečně moc přemýšleli. Ale aby se cítili dobře.“ První necelou hodinku mě to celkem bavilo, a to bez větších připomínek. Musel jsem si sice zvyknout na trochu zvláštní atmosféru (na druhou stranu něčím přitažlivou), zároveň nějak přijmout to, že tragickou událost Celeste a lidé kolem ní de facto využili k nastartování kariéry, ale nic z toho nebylo vyloženě rušivé. To, co mě téměř okamžitě začalo dráždit, byl fakt, že tvůrcům „krapet“ neseděly časové posuny spolu se stářím postav v druhé půli. Když 28letá hraje starší sestru 37leté (nešlo obsadit pozdější verzi Eleanor někým „zralejším“?) a manager vypadá věkem takřka nepostihnut (maskéři si vzali dovolenou?), člověku to na dojmu moc nepřidá. Nemluvě o tom, že Natálka by mohla hrát sebelíp, ale když ta její postava byla tak nepřístupná, že se mi na ni nedařilo napojit. Takže její závěrečné vystoupení mě sice nenudilo, ale ani nijak zvlášť nestrhlo. Snad mi to má oblíbenkyně odpustí, ale stejně jako u Annihilation dávám jen lepší průměr.

„Co chceš? Ulice je ulice.“ A přitom tam byla naděje…Začátek byl vyloženě prosluněný, úsměvný a vůbec sálající příchozím jarem. Navíc inspirativní. Třeba v tom, že když se člověk začne oddávat něžnostem s milou a v tom okamžiku ho zaskočí nenadálý příchod potencionální tchyně, neprůstřelnou kamufláží je popadnout harmoniku a začít na ni hrát, jako by nechumelilo. Jenže po návratu do Prahy přijde ona osudná noc ve vězení (nápaditá práce se stíny!) a najednou to s hlavní hrdinkou, která přijde ke svému cejchu v podstatě jako slepá k houslím, jde pomalu ale jistě z kopce. A divákovi je poběhlice se srdcem na pravém místě (neb co může dát taková žena muži v předvečer jeho smrti cennějšího, než natahovacího trpaslíka co tancuje, ehm) čím dál víc líto, s velkým přispěním její představitelky Riny, která byla výborná zvláště v té „destruktivní“ poloze. A někdy se člověk dočká štěstí jen v mrákotách …Přítomnost zvuku ve filmu je každopádně příjemná, i když jde převážně jen o hudbu (s pár dodanými zvuky a zpěvem). Za mě solidní 4*.

„S velkou mocí přichází...“ - „Neopovažuj se to doříct!“ Nevěřil jsem, že bych si po Raimiho „klasice“ dokázal užít i jiného Spidermana a už vůbec ne animák…ale zázraky se dějí. V případě Paralelních světů mě bavilo se nechat jen tak unášet chytlavým dějem (a skvělým soundtrackem), cítit tu fantazii, humor a nadšení tvůrců (komiksové vložky vše navíc příjemně osvěžovaly). A ohledně Lorda a Rothmana musím dodat, že i po Jump Street a Lego příběhu jsou stále zábavní, originální a málokdy sklouznou k trapnosti. A i když tu nechybí dojímavé scény, film si libuje v nadsázce a nadhledu, takže diváka vždy brzo přehodí na zábavnou výhybku. To zajišťují i hlavní protagonisté a zvlášť vyzdvihnu Petera B. Parkera, v jehož případě si neumím představit nikoho jiného než Jacka Johnsona, kterého jsem si z dabérů/postav užil nejvíc. Filmu bych vytkl asi jen sporný moment, kdy Prowler nepozná nemaskovaného Milese, ale budiž, při honičce ho nemusel dobře vidět (toho jsem si všiml až při druhé projekci). Jinak parádní 5*-ová jízda od začátku až do konce.

„S hrůzou konstatuji, že jste si té anglické úlohy ani nevšimla! Co mi na to odpovíte?“ - „I am sorry miss Klára, but take please…jak se řekne správně anglicky dejte mi pokoj a nekažte mi prázdniny?“ Tenhle film je velmi milou oslavou prázdnin, léta a mládí. Některé scény jsou sice trochu chtěné, humor jednodušší a třeba taková Stella Májová opravdu hraje „přiměřeně“ svému věku, ale tyhle menší zápory přebíjí nakažlivě optimistická, pohodová atmosféra a sem tam i nějaký ten zdařilý frk. Mezi herci válí Neumann a především Nasková, jejíž akurátní až prudérní babička nakonec nosí tepláky, pořádá výlety k neznámým místům jakým je třeba (T)táborák, na „kopané“ oslavuje gól, i když zrovna žádný nepadl či s umem sobě vlastním řídí 35 koní pod kapotou. Tuhle příjemnou oddechovou záležitost hodnotím slušnými 4*. „Pane strážmistře, víte co je to táborák? Spal jste už někdy v trampské boudě na tvrdé posteli a k tomu ještě při otevřených oknech? Ne? Tak to jednou zkuste a uvidíte jaký je to príma šlágr!“ - „Ale jinak je milostivá docela normální.“

„Nikam nejezdi.“ - „Musím, slíbil jsem to.“ - „Aspoň mi slib, že na sebe budeš dávat pozor.“ - „Jo. Jedu si zalovit.“ Film dle obsahu sliboval napínavou podívanou a na tu také došlo. Po necelých 20 minutách se děj zvrtl natolik, že už se hlavní hrdinové nemohli jen tak vrátit zpět. Divák to má každopádně s tím fanděním Marcusovi a Vaughnovi, aby nebyli odhaleni, dost těžké, když si plně uvědomuje, co provedli. Postupně přibývá napětí, dusna, nepříjemných pocitů, po emocionální stránce se jde až na dřeň a ten psychický nátlak v mém případě docela fungoval. A to, že těm 2 podezřelým v určitém momentu rupnou nervy, bych neoznačil za přímo idiotské chování, když to člověk sám nezažil. S tím, co pak 1 z postav udělá, můžete nesouhlasit, ale pak je dobré si položit otázku, co byste tedy v jeho kůži dělali vy. Samotný konec je svým způsobem mrazivý, a ačkoliv je otevřený, divák si už může domyslet, jak to asi zainteresované poznamenalo na celý život. I přes ty diskutabilní scény a rozhodnutí postav hodnotím ještě slabšími 4*.

„Jenom dej pozor v tom Babyloně, na hezké tvářičky je tam políčeno na každém rohu!“ A pan výpravčí věděl, o čem mluví, ale Žofka na jeho moudrou radu nedala a lehkovážně si musela nabrnknout prvního floutka, kterého potkala („Rudolf propadl alkoholu docela, city jeho otupěly, všechna lepší hnutí zmizela.“). Režisér se ambiciózně rozhodl propojit osudy tolika postav, že by i orloj záviděl… Ženské hrdinky jsou bohužel téměř všechny hysterky, ale alespoň těch pár mužských protějšků bylo docela snesitelných, ať už zámečnický mistr Rokyta, pan rada Beneš či jeho mladý synovec „proklínaje zlořečenou smetanu“ Jaroslav. Faktem ovšem zůstává, že těch 101 minut je až zbytečně moc, a často se bavíte spíš kouzlem nechtěného (bleskurychlé vyřešení zločinu spáchaného na bohaté „žebračce“, dívka, jež matku a budoucího příbuzného líbá vášnivěji než svého milého, konec, při kterém opravdu žádná z postav nepřijde zkrátka atd.). Celkově to bude ještě na slabší průměr, ale pozdější Kubáskovu zvukovou verzi si už raději s díky nechám ujít.