Sarkastic

Už při úvodních titulcích, kde jsou zmíněna taková jména jako Liška či Čuřík, jsem pojal „podezření“, že se mám na co těšit. A také, že ano. Čuříkova kamera je parádní, škoda jen, že sem si ji nemohl kvůli horší kvalitě sledované kopie vychutnat opravdu naplno. To však naštěstí neplatilo o perfektní Liškově hudbě, velmi dominantní, která dělala skoro polovinu velmi zvláštní a svým způsobem magické atmosféry filmu. Z hlediska příběhu (z kterého bych tu „zahraniční část“ osobně ani nepotřeboval) se mi to postupné a synchronizované léčení chlapce (duševní) a holubice (fyzické) moc líbilo a samozřejmě mě naplňovalo zvědavostí, jak to dopadne (a ona proslulá Vláčilova poetičnost tu myslím byla také dobře cítit). A konec ve své podobě mi nepřišel špatně vyřešený. Celkově hodnotím solidními 4*.

„Zakázané pásmo. Ale nic si z toho nedělejte, až nastoupíte, moc času na výlety mít nebudete. U nás si na nezaměstnanost stěžovat nebudete, pane Andersone.“ Ráj na zemi Fortuna vs. Ocelové město, místo skleslých, otrocky pracujících a „roboticky“ synchronizovaných dělníků, kouřících komínů, nebezpečných pokusů a všudypřítomných policistů/vojáků se psy (a tajnými v kočáru). Ta historická paralela je zjevná a vydařená. Vlastně úplně nechápu, že ten film prošel. Ale i bez toho je to pořád nápaditá „scifárna“, které nechybí atmosféra (na které má lví podíl Fišerova znepokojivá, zlověstná a dramatická hudba) a kopec napětí, zvláště když divák naplno fandí hlavní postavě a má o ni strach. A jejího představitele Hanzlíka si publikum užije dosytnosti, protože zde má dvojroli; mimochodem velmi vtipně vyřešenou (opravdu zábavná „společná scéna“ včetně odrazu v zrcadle a bitky). A proti němu nestojí žádné ořezávátko, Vinklářův démonický záporák Janus má styl i charisma (a vlastně jenom jednu slabost…). Ostatní role jsou také dobře obsazené, ale hodně mě rozesmála nádherná one-minute-show Zdeňka Srstky. Film neměl vyloženě slabších míst, i když konec se dal samozřejmě čekat. Na druhou stranu, po celou dobu sledování mi trochu vrtalo hlavou, jestli je film určen i pro děti, když má dětské hrdiny a fantazijní tématiku, ale na tuto diváckou skupinu i drsnější scény. Tak či tak to vidím na slušné 4*.

„Já přijdu na večírek, šáhnu jí na prdel, pošlu pár lidí do hajzlu, nažeru se na rautu, napiju se dobrýho šampusu, přijde mi na účet 90 tisíc a má mi z toho bejt blivno? Pane bože, někdo to dělat musí! Že musím přežívat tady s tím póvlem? Já mezi ně moc nechodím. Já jsem dělník bulváru jenom…“ Velmi zábavný dokument, a to i ve chvílích, kdy si divák plně uvědomuje, že se tohle skutečně děje, i když pak mu ten smích poněkud zhořkne. Nicméně trefnější název už být zvolen ani nemohl, i když hlavní roli má především jeden „dělník bulváru“ Pavel Novotný, neuvěřitelná postavička, kterou můžete stejně dobře nenávidět a pohrdat jí, jako s ní sympatizovat či v některých ohledech snad i souhlasit (někdy vám vlastně ani nic jiného nezbude). Způsob natáčení mě také bavil, zvláště dobrým tahem na branku byla volba hudby (Nymanova Time Lapse) evokující postupný rozklad, nebo také série mořské plody-kolotoče-vibrátory, všechny o tom, že se „to“ děje všechno pořád dokola. Osobně jsem měl problém možná jenom s některými ne úplně zvládnutými vstupy samotného režiséra či poněkud vypočítavým závěrečným pohledem na dceru. Za nejzajímavější pasáž filmu však považuju konkurz, ten byl opravdu parádní a tolik říkající. Z výroku o Bartošové zas trochu zamrazí...Přes mírné nedostatky to vidím na solidní 4*.

Jedno velké Bergmanovo divadelní (a samozřejmě i osobní) vyznání. A to, jak film na svoji divadelnost poukazuje (dokonce si zní i trochu střílí, a to hlavně při mistrovském dialogu na konci snímku) a využívá ji jako svůj výrazový prostředek, je v očích diváka jeho největší přednost stejně jako slabina. Já v tom však viděl spíš tu pozitivní stránku. A Voglerova (Bergmanova) rekapitulujícího a za životem ohlížejícího se divadelníka jsem si užil (a rád se k němu vrátím i někdy v budoucnu). Za mě silné 4*.

A o hudbu jde vždycky na prvním místě! Ne tak to bych aktérům křivdil, přece jenom při muzikálu i tato stránka vystoupila překvapivě do popředí, ale jinak je to samozřejmě jen o byznysu. A ukázat, jak to v tomto „světě“ chodí, se režisérovi podařilo, myslím, mistrovsky. Problém bych snad měl jen s výslednou podobou filmu, trochu se mi nezdá, že by pan Mertl souhlasil s nevystříháním některých scén (když např. v jedné z nich přímo žádá, aby se nenatáčelo), proto těch slabších, přesto 5*.

Vtipná sonda do života dívek nejmenovaného textilního závodu. Rozhodně oceňuju ten nápad s novickou, která nám pomocí očí (resp. kamery) zprostředkovává dění kolem sebe a své samozřejmě dělá i její svérázný komentář (okořeněný nářečím). Některé zábavné scény či pasáže, jako např. povídání o filmu, debata o vojně, či „tribunál lidu“ opravdu stály za to. A přestože jsou snad všechny dívky pěkně potrefené slepice, stejně diváka baví poslouchat jejich praštěné mudrování. Za mě to budou silné 4*. „Prosím, pozor děvčata! Nevyklánějte se a nebavte se z oken. Není to hezké a vy to nemáte zapotřebí.“

„To bude maminka…nebo nějakej ožrala, já se jdu podívat.“ Filmová hříčka stejně zábavná jako mrazivá. A Landovský si snímek ukradl celý pro sebe. Rád si Nezvaného hosta zase někdy pustím, za mě to budou silné 4*. „Měli jsme o vás strach.“ – „Nevíme, co bychom si bez tebe počali.“ – „Hele, neurazíš se? Radši netykat. Radši netykat, víš, jak to chodí.“

Při sledování Do tmy jsem film bral jako amatérský, a proto ho tak budu i hodnotit. Rozhodně mě mile překvapil. V dialogových scénách je sice mírně řečeno úsměvný a napomáhají tomu bohužel i herci, s kterými to není zrovna moc slavné, ale dá se na ně dívat bez toho, aby za ně člověku bylo nutně trapně. Avšak ve scénách, v nichž se nemluví, film působí nad očekávání jistě. Zvláště akční sekvence jsou velice podařené. Ať už přestřelka v obchodě, která je opravdu parádní, stejně tak ta u aut (slušně je zpracovaná i předchozí honička). „Stavy“ působí přesně tak, jak je na ně divák zvyklý z „klasických“ mysteriózních filmů (dobrý nápad byl také ten s „mužem“). S tím souvisí zvuková stránka, ta je hodně dominantní, a film sází na velmi výraznou hudbu (někdy až příliš vystupující do popředí), která navozuje tu správnou atmosféru dle potřeb přítomných žánrů (jde o jejich mix). Pointa se sice dá z větší části odhadnout dopředu, ale označil bych ji za „slušnou“. Samotný konec se mi docela líbil. Celkově film hodnotím slabšími 4*.

Pro mě osobně prozatím jednoznačně nejslabší Bergman. U Obřadu jsem se místy nudil, naprosto nechápal motivace postav (wtf proměna vyšetřovatele?) a krom sympaťáka Björstranda alias Winkelmanna mě také všechny nanejvýš iritovaly. Dialogy mi přišly i na můj vkus až moc divadelní, resp. umělé (a to s tím oproti jiným divákům nemívám problém, spíš naopak; i obsahově mě na rozdíl od jiných tvůrcových snímků příliš neobohatily) a rozdělení na kapitoly moji maličkost taktéž zrovna neohromilo (tento prvek v režisérově tvorbě mě prostě míjí). Proti různě zobrazované sexualitě ve filmu většinou nic nemám, ale tady s ní, těmi 2 plastovými pyji a vůbec celým samotným obřadem (alespoň u mě) Bergman těžce přestřelil. Stejně tak se závěrem (nanejvýš useknutým). Ještě 2*, zklamání.

Velmi kvalitní krimi drama. Z technického hlediska je určitě nasnadě pochválit ho za dobře budovanou iluzi o (ne) střihání (jen ve 3 scénách, všechny končily záběrem na tmavé sako, byl více rozpoznatelný; tedy pro diváka-mě, který se na to vyloženě nesoustředil). Ale především stál na dialozích, hereckých výkonech, určitém dusnu a napětí (z podřeknutí se a čím dál více ze samotného odhalení tajemství truhly). To je tak, když si dobrovolně domů pozvete Colomba, který své zákeřné otázky mixuje s metronomem a aplikuje na slabší článek (no jo, ti umělci, že). A přestože byl Rupert správně podezíravý, ještě více jsem si oblíbil dokonale cynického Brandona, u jehož řečí se dokonce dalo zasmát (čehož bych se u pana režiséra nenadál). Za slabší považuju fakt, že při evidentním horku nikdo necítil puch mrtvoly (možná se pletu, ale čekal bych ho už k večeru), ale hlavně konec páchnoucí klišoidním kázáním o morálce, ten mě už vyloženě iritoval a kvůli němu dávám „pouze“ silné 4*.