Sarkastic

Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet.

Míváte někdy problémy s kyslíkem? To Sandra Bullock alias doktorka Ryan Stone ho má vždycky dostatek (i když naoko ne), a to ať už na akrobatické šplhání a skákání ve vesmíru při zásobě 1% nebo skafandrovou svlíkačku pod vodou tady dole na Zemi... Ne, tak jízlivost asi není úplně na místě, chápu, že tenhle Cuarónův sci-fi svět má svoje vlastní pravidla, ale na druhou stranu se dost odkazuje na ten náš (reálný), takže si o tohle škádlivé rýpnutí docela koleduje (a nemyslím si, že bych byl zase takový hnidopich, když jakože pomíjím ten pro pánské publikum nastrčený doktorčin „úbor“ či zajímavost, že Američance dělá problém číst čínské znaky, zatímco azbuku ovládá s přehledem, u takových detailů jsem se jen pousmál). Avšak dost už bylo popichování, Gravitace vznikla kvůli něčemu jinému. Jednak, aby ohromovala publikum svým podmanivým vizuálem a výbornou technickou stránkou (s čímž souvisí i již ten zmíněný režisérův vlastní svět), a druhak proto, že se má divák zcela ztotožnit s hlavní hrdinkou, maximálně jí fandit a alespoň vzdáleně pociťovat to, co ona (tísnivý, opravdu nepříjemný pocit mixu zoufalství, dusna, bezmoci, závratě a strachu). A nutno přiznat, že právě kvůli tomuhle stojí za to na Gravitaci kouknout. Hodnotím slušnými 4*.

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neviděl tahle kvalitní krimi. Je to poctivá filmařina, od nenudícího a pečlivě vystaveného příběhu přes napětí (posílající film chvílemi do žánru thriller), atmosféru (tuším, že na 2 místech mi solidně zamrazilo), vizuální/technickou stránku až po herecké výkony (Gyllenhaal a Jackman jsou parádní ve společných scénách i odděleně). Za slabší bych označil asi jen konec (tím tedy nemyslím „pískání“, to se mi naopak docela líbilo, ale nemám rád, když nedostižný záporák začne „náhle“ dělat chyby jak Brno a ještě u toho vysvětluje svoje pohnutky + mně mírně zklamalo, že jsem ho odhadl na mé jindy bídné poměry dost brzo), takže proto dávám „pouze“ silné 4*.

U Podfukářů jde o toho, zda je divák schopen a ochoten přijmout fakt, že za a) bude po celou dobu klamán b) nemá se tomu bránit. Odhadnout dopředu onu pointu je velmi obtížné, když člověk dostane na začátku malé, nenápadné vodítko, na které je ale chytře nucen pod tíhou silné a dynamické nálože „cool audiovizuálna“ zapomenout, a pak je konstantně klamán ohledně jedné z postav (a jak může tu „logiku“ příběhu kdokoliv zpochybňovat, když „někdo“ jedná před divákem tak, ale ve skutečnosti se chová onak, že; prostě jde o zákeřný a promyšlený podfuk na diváka). Jenže v tom je ten vtip; nechat se klamat, vědět o tom, ale přitom si to užívat. A já nemůžu jít pod slabší, avšak přece jenom ještě 4*, protože mě Podfukáři opravdu hodně bavili (konkrétně z postav se to dařilo nejvíce Harrelsonovu Merrittovi). Akorát se mi moc nelíbí ten nápad s druhým dílem…

Tak i druhý díl na mě zapůsobil podobným způsobem jako ten první, a to, co jsem napsal do komentáře k němu, bych sem mohl víceméně zkopírovat v původním znění. Tedy kromě toho, že i přes různé zastávky měl podstatně svižnější tempo (k čemuž jistě pomohl i fakt, že už se nemuselo znovu nějak výrazně představovat a příběh se rozdělil do více souběžných linií). A přestože si stejně jako u jedničky uvědomuju řadu nedostatků (z nichž bych však já osobně vypíchl snad jen ten pokus o romantiku, která na mě přece jenom působila poněkud křečovitě), Peter mě zase dostal tam, kam chtěl a já se nechal spokojeně unášet na vlnách jeho fantazie přetavené všemi (ne) možnými prostředky na filmové plátno. Moc se těším na epické vyvrcholení (které bude pravděpodobně ke konci nepěkně natahované, ale už se nato začínám psychicky připravovat) a dílu prostřednímu přiklepávám 5*.

Film mě příjemně překvapil, jde o kvalitní krimi drama zasazené do předválečného Holandska a jeho politické, společenské a vůbec všelijaké situace. Moc se mi líbilo to líčení každodenního života v Oss se všemi jeho „krásami“ (a prakticky jediným pravidlem: mlčet). A když si k tomu člověk přidá sympatickou hlavní hrdinku, snahu o nějakou tu syrovost, vcelku poutavý příběh a kvalitní řemeslnou práci (+ docela ukočírovaný konec), vycházejí mu (mně) z toho slušné 4*.

Neskutečná jízda! Od Patakína jsem čekal něco ve stylu filmu Čerjomuški, ale kam se na něho sovětský předchůdce hrabe. Tento kubánský opus je, pravda, neskutečná hovadina, avšak nesmírně zábavná. Zároveň má sebeparodický charakter, který sice není na první pohled zřejmý, ale přítomný je a film pozvedá do jiné roviny. Navíc, skoro každá scéna má potenciál když ne zrovna vtipné pointy, tak alespoň muzikálového čísla (vskutku ehm...nápaditá choreografie) a je fakt, že si zde zazpívá a zatancuje opravdu každý. Postavy jsou taky pořádně vykutálené, nejoblíbenějším hrdinou však pro mě byl tlouštík, který se to nikdy nebál rozjet. Skvostná byla pasáž s honičkou, která mi až vehnala slzy do očí („chytit si taxík“ má pro mě od teď úplně nový význam), parádní bylo také finále. Vůbec jsem to od filmu nečekal, ale silné 4* si bezesporu zaslouží.

Můj osobní problém je, že jsem podobně tematicky zaměřených dokumentů viděl více a Zmatek mi sice nabídl kvalitní informační standard, avšak vlastně nic navíc, co bych u „konkurence“ nenašel. Naopak mě docela iritovala hudba, tedy ne jako taková („Pjótra“ si rozhodně poslechnu rád), ale její použití, poněvadž mi přišlo, že se pomocí ní snažili tvůrci zbytečně křečovitě vyvolat ještě více emocí (jako by snad nestačilo téma samotné). Proto slabší 4*.

Opravdu luxusní stopáž je nejspíše pro leckterého diváka odstrašující (zvláště u Bergmana), ale film rozhodně stojí za zhlédnutí. Jde o opravdu podrobnou sondu do vztahu/manželství 2 protikladných lidí, která divákovi ukáže jeho různé fáze, emoce, kvalitní dialogové výměny a samozřejmě také herecké výkony. Ostatně už začátek s návštěvou druhého páru je výtečný. A také hořký. Ostatně jako celý film, jehož konec jsem alespoň já zrovna moc nečekal (zvlášť ne po tom, co se dělo u Johana v práci), ale vlastně snímek velmi dobře uzavírá. Prozatím to budou solidní 4* a časem možná ještě jednu přihodím, třeba pokud se sám stanu obětí bestie s názvem „manželství“…

Náročný, pomalu ubíhající, ale zároveň svou prazvláštní atmosférou přitažlivý film. Zaujme jak stylem (upoutají zvláště animace a opravdu magická hudba), tak i vyprávěním, které diváka napíná při čekání na Znamení a také další smrt jednoho z Elíasových dětí (nemyšleno cynicky). A díky tomu je publikum (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo) schopné/ochotné i nějakým způsobem překousnout postavu fanatického otce, který byl opravdu, lidově řečeno, na přes držku. Celkově slabší 4*.