Sarkastic

Nadprůměrný dokument poukazující na to, jak funguje taková pomoc rozvojové zemi a také jak vypadá takový střet 2 odlišných kultur. Škoda, že těch problémů nebylo ukázáno ještě více, na druhé straně mi přišlo přehnané Tomášovo nadávání (i když obě okolnosti mi byly samotným režisérem po projekci v následné diskuzi částečně osvětleny). A rozhodně nesouhlasím s tím, že je dokument o ničem (kolik lidí toho skutečně ví o tom, jak je to s elektřinou v některých částech Afriky? A to opakování stejných činností či vět mělo svůj účel). Slušné 4*, spokojenost.

Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze).

Trochu jsem to čekal a bohužel se i dočkal, přestože je Andrej Rublev v mnoha ohledech hodně působivý, místy mě skoro až nudil, v určitých momentech úplně míjel (např. při duchovno-filozofických rozhovorech či při zobrazování ikon na konci filmu-nic jsem v tom neviděl, i když mi bylo jasné, že měl). První část mi přišla spíš průměrná, zobrazování doby bylo více než slušné, ale myšlenková potrava mi nesedla, nechutnala mně (a o tu šlo zpočátku především). Filmu jsem pořádně přišel na chuť až od části druhé, tedy při útoku na město, ten byl víc než parádní. Palec dolů za fakt, že je Andrej Rublev jedním z mála případů, kdy jsem byl rád, že hlavní hrdina není pořád na plátně, protože mě svojí vírou až iritoval. Celkově ještě slabší 4* a jen doufám, že v případě Tarkovského nedojde na moje pesimistické očekávání, tedy že zážitku z Ivanova dětství (prvního celovečeráku) se žádný z jeho dalších filmů už nepřiblíží.

Tak krátký a přitom tolik emočně silný film. Tísnivá a dusná atmosféra, opravdu velké NAPĚTÍ, počítání té nejvyšší důležitosti a možná trochu zbytečně useknutý konec. Silné 4*, škoda, že není snímek delší.

„Co myslíte, že bych mohla chtít. Je mi smutno. Bojím se v noci sama…“ – „Petlice je tady, dobrou noc.“ Výborné historické drama. Ve jménu zobrazované doby náležitě plné naturalismu, špíny, vulgarit, buranství, chudoby, strachu, zmaru, ale také pohodlnosti, falešné nábožnosti (vhodně vypíchnuté knězem, se kterým ON už nemluví) a možná trochu překvapivě i (černého) humoru. Stojící na hercích, nechybí mu ani něco k zamyšlení. Hodně výrazná je hudba Zdeňka Lišky (která mi zpočátku nesedla, ale čím dál víc jsem jí v průběhu přicházel na chuť, až mě ke konci dokázala uhranout), zdařilé jsou také kostýmy, konec je nanejvýš emočně působivý. Solidní 4*, opět 1 z případů, kdy nechápu, jak mi mohl film takového formátu tak dlouho unikat. „Krásné stříbro, po rodičích, viďte? Měl jste je rád?“ – „Mají to za sebou.“ – „Snad pro ně líp, ne?“ – „Taky si říkám, těžko by se dneska vyznali.“

„Brzy vaše matka přivede na svět dvě děti a jednoho psa.“ Absurdní už od prvních vteřin (učení nových slovíček). A stejně jako třeba uspokojování syna naprosto sterilní a mechanické po celou svou dobu (myšleno ovšem v kladném slova smyslu). Postavy divné, jako z jiné galaxie (výborně vylíčený svět sám pro sebe). Podivná disciplína, bodový systém, slova, kterým dávají rodiče jiný význam, nutnost maximálně slušného vystupování, hry dětí, výchova a žití v (průběžně aktualizovaných) bludech. Statická kamera, která se kvůli postavě nikdy nepohne, pomalé plynutí příběhu. Scény jako třeba poslouchání hudby u sexu, štěkání, dědeček Sinatra a mnoho dalších jsou až groteskní, na druhé straně pasáže s kočkou, videokazetou, přehrávačem či činkou zase hodně drsné, skoro brutální (celkově se film čím dál víc zvrhává, a to jak v již zmíněné násilnické otázce, tak i té sexuální, která je vskutku také hodně bizardní). Dost otevřený konec (nebo naopak „zavřený“, chcete-li). A pokud vás tahle podívaná zcela nemine, nebo ji otráveně nevypnete, dočkáte se slušného nášupu absurdních, ale ve své podstatě hrozně vtipných hlášek. Divná podívaná, která však člověka něčím zároveň fascinuje a přitahuje. Slušné 4*, panu režisérovi určitě ještě v budoucnu dám šanci mě ohromit. „Zvíře, které nás ohrožuje, je "kočka". Nejnebezpečnější zvíře jaké existuje. Žere maso. Žere hlavně maso malých dětí. Poté tělo svých obětí roztrhá drápy. Ostrými zuby sežere hlavu a tělo své oběti.“

Tak dokumentární tato samostatná povídka z Jasného Touhy není, to jen tak pro pořádek. Ale, jak už jsem to psal v komentáři u výše zmiňovaného filmu, zdá se mi, že je ze všech povídek nejzdařilejší. Zaujme jak příběh s kolektivizací a bojem proti „větrným mlýnům“, snímek se může spolehnout i na dostatečně dobře napsané (a výborně odehrané) postavy-Andělu, zbožnou, na ostatní a hlavně na sebe přísnou, nepřístupnou, vzdorovitou, tvrdohlavou ale jinak správnou ženskou, a Michala, svou oddanou náklonností a naivními pokusy až dojímavého, pracovitého a také dobrého člověka. Těžký život jedince, který nevstoupil do družstva a přitom musí plnit dodávkovou povinnost a díky své chorobné zásadovosti trpí dvojnásob. Silné 4*.

Pomalu a velmi pozvolna ubíhající dokument o životě několika lidí na Sibiři. Mluveného slova tu není zase tak moc, ale přece jenom se zde nějaké najde, a to během historek upovídaného strýčka Váni a také při čtených písemností z opuštěné stanice-mimochodem nanejvýš zábavných. Jinak je tento snímek o nasávání hutné a skoro až magické atmosféry, k čemuž velmi napomáhá zvuk spolu s hudbou dua DVA. Nadprůměrný dokument, jehož zhlédnutí ztěžuje určitý uspávací potenciál, celkově slabší 4*.

Bohužel musím konstatovat, že ze všech snímků, které jsem od režiséra viděl, mi přišel tento nejslabší. Už začátek s promluvou k divákům a nastíněním natáčení mi nesedl. Stejně tak mi vadilo (a to hodně) neobjasnění faktu, že žena může vidět a slyšet to, co její muž (ehm, argument, že lidé, kteří jsou spolu dlouho duševně „prorostou“ už snad ani vágnější a naivnější být nemohl). Pak i ty odkazy na spisovatele či postavy z romantismu šly (díky mé neznalosti) úplně mimo mě. Co fungovalo, byla alespoň trochu popracovaná psychologie postav (i když oproti jiným režisérovým snímkům to byla docela slabota) a pak hororový nádech jako takový, který si dokázal uchovat určité kouzlo (stejně jako to tajemno kolem, než mi došlo, že ho nelze ani trochu rozkrýt). No, jednou to asi přijít muselo, každopádně poprvé budu muset jít u Bergmana pod 4*, Hodina vlků mi vychází na pouhý průměr.

Moje první setkání s panem režisérem (a jistě ne poslední). Film mě velmi zaujal. A díky určitému teoretickému základu jsem také trochu věděl do čeho jdu, za což můžu být zpětně jenom rád, poněvadž už jen ten název je dost zavádějící (o Ivanovi je to pouze z části, i když větší, ale vzhledem k tomu, co zažívá, se snad ani o dětství nelze bavit a děj se k němu dostává vlastně jen ve snech či vzpomínkách). A možná je i trošku škoda, že představitel Ivana nedostal více prostoru, protože na jedné straně podal opravdu bravurní herecký výkon a na druhé by to zas divákovi pomohlo se ještě více sžít s postavou (a je mi docela jedno, že/jestli to nebylo režisérovým záměrem). Co se týče samotného vyprávění, nejsilnější je v momentech, kdy divák vidí Ivanovy představy a pak také při průzkumných akcích (při těch sice hraje prim tma či alespoň pošmourno, ale o to více napětí se pak vytvoří). A konec dopadl dle mých očekávání…a úplně se mi vybavil jiný sovětský film s dětským hrdinou-Jdi a dívej se (1985) a právě hlavně v závěru si člověk může krásně porovnat, jak se 2 takové filmy s podobným ústředním tématem mohou lišit (i když přece jenom dávám přednost mladšímu z nich). Celkově silné 4*.