Reklama

Reklama

Ivanovo detstvo

  • Česko Ivanovo dětství (viac)

Obsahy(1)

Hrdinom vojnovej drámy je dvanásťročný rozviedčik Ivan. Vojnový štáb, pre ktorý cez front prenáša dôležité správy, nedokáže pochopiť, kde sa v chlapcovi berie toľká nenávisť k Nemcom. Len Ivanove sny a spomienky prezrádzajú, že Ivan prestal byť dieťaťom vo chvíli, keď mu nacisti priamo pred očami zavraždili matku. Nadporučík Gaľcev chce pre Ivana lepšiu budúcnosť a preto nalieha, aby odišiel do suvorovského učilišťa. Podplukovník Griaznov však rozhodne, že Ivan má aj naďalej pre štáb vykonávať riskantnú prácu. Jedného dňa sa však už nevráti. Po skončení vojny Gaľcev v archíve gestapa nachádza doklad o tom, že nacisti Ivana popravili. Film je tragickým portrétom dieťaťa uprostred vojny, zobrazuje jej krutosť a nezmyselnosť. Celovečerný debut režiséra Andreja Tarkovského získal na MFF Benátky Zlatého leva. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (122)

JohnMiller 

všetky recenzie používateľa

Tak to vám teda poviem. To bol očarujúci film. Ide o prvý celovečerný film môjho najobľúbenejšieho, a bezpochyby najlepšieho Ruského režiséra Andreja Tarkovského (Najviac sa preslávil svojim poetickým opusom STALKER, mimochodom jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec). Čiernobiela snímka, ktorá má málo cez hodinu a pól, ale vedel by som na ňu pozerať aj 4, rozpráva drsný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny. Malí 12 ročný chlapec Ivan, ktorý prišiel počas Nemeckého Blitzkriegu o rodinu, pracuje pre Sovietsku armádu. Pre jeho nízky vzrast a tým, že je relatívne nenápadný,sliedi, sleduje postup Nacistov po kraji a predáva informácie z jednej roty do druhej. Pre armádu je táto sirota veľmi nápomocná, ale vojaci s ktorými spolupracuje, majú v sebe ešte štipku ľudskosti a tak sa ho snažia poslať na internátnu školu, ďaleko od vojny. Chlapec to v slzách odmieta, keďže to je jediná rodina, ktorú momentálne má. Ivan sa síce hrá na drsného vojaka, odporuje poručíkom aj vyššie postaveným členom červenej armády, ale vo svojom vnútri je to stále iba malý a hravý chlapec, ktorý sa len ťažko vyrovnáva zo svojimi vnútornými démonmi a traumami, ktoré ho zatiaľ stretli. Tarkovskij, to zachytáva nádherne svojím neopakovateľným. poetickým rukopisom. Nejde tu vyslovene o poetickú onaniu ako v jeho nasledujúcich, teda všetkých filmoch (A to myslím v dobrom, ja to od neho milujem), takže si myslím, že tento kúsok je prístupnejší aj jednoduchším filmovým konzumentom. Hoci má svoj vek, na myšlienkach ľudskej dôstojnosti a duši nestratil nič, skôr zreje ako víno. Hoci sú to Tarkovského, skoro, začiatky, kameru a cit pre detail tu badať od prvej chvíle. Ten jeho naturalizmus ma posiela symbolicky do kolien. Nádherne vie zachytávať krásy prírody, či už ide o sci-fi, vojnovú drámu alebo bieločierny film. Bravo. Je to srdcervúce ale z jednej strany to aj upokojí dušu. A nie................ Neskončí sa to happyendom. ()

Rocky62 

všetky recenzie používateľa

Ač nezpochybňuji Tarkovského nadání, nemohu se ubránit pocitu, že je to s jeho filmografií jako na houpačce. I v tomto debutu lze zajisté pozorovat klasický rukopis v podobě působivé práce s kamerou, hutné atmosféry i zručného vedení herců. Nicméně nekompaktní příběh na pozadí nazi invaze je zkrátka těžce nezajímavý a empatie k hlavní postavě, jakožto jejímu osudu, si lze jen horko těžko vypěstovat. Ve svých pozdějších dílech, kdy Tarkovskij promloval k divákovi skrze nekonvenční obrazovou kompozici, to fungovalo, zde nikoliv. ()

Reklama

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Román Ivan od Vladimira Bogomolova se po jeho vydání v roce 1957 pokusilo zpracovat neúspěšně několik tvůrců, na doporučení Michaila Romma poté byla režie adaptace svěřena čerstvému absolventovi Gerasimovovi všeruské státní univerzita kinematografie- Andreji Tarkovskijmu. Právě Ivanovo dětství bylo v roce 1962 režijním debutem tvůrce, který je sem tam označován jako ruský Stanley Kubrick. Už u svého debutu ovšem Tarkovskij projevil lyrický rukopis a už tehdy se jeho pojetí neshodovalo s vizí sovětského režimu. Právě Ivanovo dětství odstartovalo kariéru významného filmaře.   Stejně jako pozdější Tarkovskijho filmy jako Andrej Rublev, Stalker či Solaris Ivanovo dětství vtahuje nejen obrazem, ale i obsahem. Do větší míry jde o film vděčnější, protože na rozdíl od pozdějších Tarkovskijho filmů trvá Ivanovo dětství pouze lehce přes hodinu a půl, na pozdějšího Tarkovskijho filmy, které někdy dosahovali délky až 3 hodin tedy nedosahuje. Sám Tarkovskij prohlásil, že Ivanovým dětstvím chtěl sdělit svou nenávist k válce a adaptaci románu Ivan, kde je protagonistou malý chlapec si zvolil právě proto, že dětství nejvíce kontrastuje s válkou.   Sám Tarkovskij prohlásil, že byl se svým režijním debutem nespokojený, především kvůli faktu, že by některé scény nejradši pozměnil. Přesto už tehdy svým debutem zaujmul například Ingmara Bergmana, mnoho pozdějších filmařů prohlásilo, že je v jejich tvorbě inspiroval právě Tarkovskijho debut a došel si pro Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. Ivanovo dětství je filmovou poezií, k té má ostatně blízko i zbytek Tarkovskijho tvorby. Události ve filmu Ivanova dětství jsou sice tragické, přesto jde o nádherný film.   Už tehdy se dalo poznat, že se Tarkovskijho tvůrčí styl vymyká klasickým postupům s filmovou řečí. Prací se střihem, záběry a a dalšími tvůrčími postupy. I díky ním se Ivanovo dětství nejspíš ve světě dočkalo tak výrazného úspěchu, o to ohromující je, že svůj režijní debut skutečně Tarkovskij v Sovětském svazu natočil po svém i když mu bylo jasné, že následky na sebe později nenechají čekat. Tarkovskij se tehdy nestal ´´ zrádcem ´´ poprvé, i tak si ovšem tvůrci uvědomovali, že jde o protiváhu těch nejtalentovanějších zahraničních režisérů.   Jde možná brát částečně jako poklonu, že jde o nejnormálnější Tarkovskijho film, což ovšem neznamená, že by v Ivanově dětství ten později Tarkovskij nebyl znát. Už zde je ostatně poznat jeho práce se symbolikou i právě uchopení se obsahově silné látky, které se díky němu dočkává výborné vizuální stránky. Kamera Vadima Jusova je nádherná, její krása přímo kontrastuje s peklem, které se odehrává v rámci děje. Tarkovskij se v průběhu skutečně projevuje jako člověk, který nenávidí válku a chce jí prodat v té nejhnusnější podobě, jeho poetický cit se ovšem nikdy neztratí a jde o jeden z nejsilnějších protiválečných filmů všech dob.   Portrét dětství a války, výrazné prvky surrealismu snažící se o zachycení pocitů a myšlenek, experimentálně funkční filmařské postupy a především skutečně obrazově i pocitově silný zážitek, který z Tarkovskijho prvního filmu jeden z nejpozoruhodnějších filmových debutů v historii. Společně s Andrejem Rublevem nejspíš vrchol Tarkovskijho tvorby, který tomuhle talentovanému filmaři sice nezabránil v docela obtížném (a předčasně zakončeném) osudu, přesto ovšem odhalil jeho bravurní filmařské schopnosti. Na film s tragickými událostmi se tak paradoxně vzpomíná poměrně pozitivně...... () (menej) (viac)

Kristusazapad 

všetky recenzie používateľa

Obraz, ako odozva na združstevnené polia, optimistických úderníkov, heroických vojakov, triednych nepriateľov, na zrozumiteľnosť pre masy, divadelne strojené spôsoby komponovania mizanscény a ustálené symboly reálneho socializmu. Tento obraz - obraz prírody, obraz strateného raja, obraz bezčasia - je naplnený kontempláciou, až akousi chvejivou, hoci stále len tušenou prítomnosťou sakrálna. Pravoslávny hésychazmus by to nazval božím svetlom, my to nazvime pocitom spirituálnej transcendencie. Pritom všetko je tu napohľad také profánne – citová vyprahnutosť vojny či samotného Ivana, ktorý je už dávno mŕtvy... To len doznievajúce kŕče, záchvevy toho strateného raja hýbu jeho telom a vytvárajú zdanie života. Pripomína postavu starca, ktorý si zúfalo udržiava ilúziu domova v expresívne zdevastovanom svete. Skrátka, pri pohľade na Ivanov príbeh vystupujú do popredia skôr psychologické, či existenciálne úvahy o tragickom dopade vojny na psychiku človeka. Vďaka tomu môžeme Ivana vnímať dokonca aj ako symbol celého Sovietskeho zväzu, ktorý, tvárou v tvár neznesiteľnému utrpeniu, udržiavajú pri živote len spomienky na detstvo. Smrť je však taká samozrejmá, všadeprítomná a prirodzená, že rozorváva časopriestor a necháva navzájom prenikať svet živých i mŕtvych. Odraz hviezd na hladine studne, kotúľajúce sa jablká, pomalé plynutie rieky – v tom všetkom sa akoby zastavil čas. A v tom prichádza záver - dávno po Ivanovej smrti, na samom konci filmu, sledujeme, tak ako mnohokrát predtým, jeho najvnútornejšie, najtajnejšie spomienky – jeho radostný beh po pláži. Tentokrát však už nie sú spomienkou, nemôžu ňou byť, jej vlastník je mŕtvy i fyzicky. Pre mňa sú obrazom toho Božieho svetla, ktoré prichádza z iného sveta. Už totiž nie sú len túžobnou víziou nešťastného chlapca, ale Rajom zapečateným vo večnosti. (napísané pre Hviezdne noci, 2019) ()

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Pro mne bezchybné...velmi silné psychologické drama. Sugestivní, mistrně nasnímané a zrežírované, excelentně sehrané. Osud jakéhosi Ivana, jednoho z miliónů, kdesi daleko na východě. Příběh dítěte, které vzpomíná na dětství. Stejně, jako dává režisér Ivanovi možnost zasnít se, na chvíli utéct, tak vybízí i diváka k vlastní představivosti. O bezcitnosti války...nacistické zrůdnosti...o (ne)lidskosti v člověku. ()

Galéria (57)

Zaujímavosti (7)

  • Ivan (Nikolaj Burlajev) v jeden okamžik filmu zvoní na zvon. O čtyři roky později můžeme představitele role vidět v následujícímu Tarkovského filmu Andrej Rublev (1969), jehož jedna celá etapa je věnována právě stavbě obrovského zvonu. (SeanBean)
  • Fantazijní scény v závěru filmu se moc nelíbily sovětskému vedení. Papaláši odmítli Tarkovského pojetí s tím, že: "Nahrazuje kauzalitu vyprávění poetickou artikulací." (raininface)

Reklama

Reklama