Sarkastic

Tajně jsem doufal, že to bude větší jízda, ale vyloženě zklamání nepřišlo. Film mě pobavil, přestože humoru tam nebylo zas tak moc. Na několik vtipných hlášek či situací si však divák příjde. No a k tomu na hodně kvalitní herecké obsazení, nejvíc mi asi sedl starý Tenenbaum v podání skvělého Hackmana, dobrá byla i "adoptovaná" Gwyneth Paltrow, zklamalo mě ale obsazení Billa Murraye, komediální potenciál mého oblíbence byl absolutně nevyužitý. Směrem ke konci pomalu začala filmu docházet šťáva a nakonec těch 109 minut bylo skoro až moc (přibylo vážných scén, které mě už nebraly). No, po Takové zvláštní rodince jsem se rozhodl, že od pana Andersona zkusím ještě nějaký film a dle zdejšího trendu jsem sám moc zvědavý, jestli se zařadím mezi nechápavé kritiky nebo hysterické obdivovatele. Tento jeho počin vidím na průměr. "Zachránil mi život, víte. Před 30 lety mě na bazaru v Kalkatě bodli nožem. Odnesl mě do nemocnice na vlastních zádech." "Kdo tě bodnul?" - "On."

Jak zde píše hodně uživatelů, A Better Life není nijak zvlášť originální dílo a na podobné téma vzniklo a ještě vznikne spousta jiných filmů. Ale Za lepší život patří k těm lepším. I přes moji občasnou nedůvěru k množství finančních prostředků ústřední dvojice (kde pořád brali peníze na jídlo, na vodu, elektřinu?) na mě působí snímek opravdově. Navíc je tu kromě tvrdého života imigrantů dobře vykreslen také vztah otce a syna. A Demiánu Birchirovi jeho roli opravdu věříte; nevím, jestli je to přímo na Oscara, ale třeba i díky působivé scéně rozhovoru otce a syna ve věznici (pro někoho nejspíš jenom slzavé údolí) má rozhodně šanci. Konec vyzněl na můj vkus možná příliš nadějně, ale nevadí mi. Slabší 4*, spokojenost.

No takhle fakt ne. Něco tak rutinního a klišoidního jsem dlouho neviděl, o to hůř, že v kině. Jako komedie to takřka vůbec nefunguje (pousmál jsem se jednou, dvakrát?), takže by snad mohlo jít o drama, ale zase jaké. Ty slzičky jsem tam nevěřil snad nikomu a herci mě také příliš nenadchli. Clooney měl být hlavním tahounem, ale jeho postava je snad krom 2 situací mdlá (možná už jen proto, že starý mládenec George se na roli otce absolutně nehodí) a tak nejvíc mě zaujala Shailene Woodley, která kromě toho, že dobře vypadala (možná až příliš), taky předvedla ucházející herecký výkon. Na druhou stranu mě šíleně iritoval "pohodář" (rozuměj vypatlanec) Nicka Krause, který tam byl jak páté kolo u vozu a ještě dost na ranu. Pozdější (ne)čekaná pohnutka ohledně spravovaného území byla trapná a stejně tak hledání onoho milence. A o konci se radši ani nezmiňovat (zvláštní, proč si na ten gauč ještě nepřisedl duch jejich milované mámy?). Uznávám, s takhle stupidním scénářem se toho asi moc udělat nedalo, ale jestli Děti moje promění jenom jednu ze svých nominací na zlatého plešouna (beztak Clooney jo), začnu už vážně uvažovat nad totální ignorací příštích Oscarových adeptů (i když největší gól by byl, kdyby ho film dostal právě za ten scénář).

Dlouho váhajíce, jestli jít na toto dílo do kina, nakonec jsem opravdu šel a rozhodně to byla správná volba. Jde totiž o obrovsky zajímavý, v mnoha ohledech tajuplný a diskutabilní film. Já jako pravověrný ateista jsem měl obavy, aby se mně z té pobožnosti nezačal po půl hodině zvedat kufr, ale nic takového se nekonalo. Stalo se totiž to, že jsem na začátku film začal sledovat, po celou dobu ho až nečekaně pozorně vnímal, občas se pousmál nebo si v duchu ze vzteku ulevil, abych ve finále zůstal sedět na místě i na závěrečné titulky a po odchodu z kina ještě dlouho přemýšlel o tom, co jsem to vlastně viděl (a tenhle pocit přeju každému, tj. Lurdy vřele doporučuju). I když jde místy až o meditativně prezentující se film, kamera nabízí dlouhé záběry i bez dialogů, žádná nuda se neobjeví a pomalejší tempo pomáhá viděné patřičně vychutnat. Na snímek se také dá dívat z několika pohledů. Můžete to brát jako dílo o zázraku, víře v boha, stejně tak se ale na něj můžete dívat jako na ostrou společenskou satiru a tato poloha se mi zamlouvala nejvíce (v kolonce žánr je sice drama, ale mohla by tam být i komedie). Divák sleduje dobrotu, nápomoc, ale hned nato také závist, nepřejícnost, žárlivost, přetvářku a někdy i hněv. Dlouhé záběry kamery dokáží zachytit mnoho pocitů postav a v některých případech (třeba pohled dceřiny matky, která se po zázračném zlepšení stavu vrátila zpátky k tomu původnímu) jsem jimi byl až zahlcen. A konec je taky docela lahůdka. Divák po něm sice není vůbec moudrý, ale tvůrci mu právě dali úkol, aby ho zpracoval sám v sobě a vyhodnocení bylo vyloženě na něm. A já konkrétně nad tou starou paní, která snad za celý film nepromluvila, musel strašně dlouho přemýšlet a ještě teď nad ní pořád dumám, nemám ujasněný názor a budoucnu tomu asi ani nijak jinak nebude. Kdo byla? Proč se chovala tak, jak se chovala? Co když ONA mohla za ten zázrak? Jenže byl to vůbec zázrak? Dá se totiž částečně odůvodnit i racionálně, věděcky, přesněji lékařsky. Ale pohled na hlavní hrdinku v závěrečné scéně při krásné písni Felicita, dojem z jejích pocitů a pak přijmutí (?) jejího osudu, se mi v hlavně usadí asi na hodně dlouho. Film rozhodně není pro každého, u potencionálního diváka bude asi nejvíc záležet na tom, v jakém bude rozpoložení; a co se týče toho zázraku, nejde ani tak moc o uvěření v něj, jako spíš o to, jak ho daný jedinec dokáže přijmout nebo se k němu postavit (a tohle napíšu zrovna já, jedinec po většinu času racionálně myslící, někdy až úzkostlivě stojící pevně při zemi, ale i to dost vypovídá o síle tohoto snímku). A jestliže ještě po východu z kina jsem přemýšlel o hodnocení mezi 3/4*, přes noc se ve mně umocnila vyšší varianta a během psaní komentáře a připomenutí si některých skutečností jsem byl už hranici 4/5*, tak na závěr Lurdám ten plný počet přece jenom přiklepnu (a pomohl tomu i ten vtip o Panně Marii, Ježíši a Duchu svatém, který byl tak nádherně cynický a přitom dokonale vystihl podstatu tohoto poutního místa a možná vůbec celého filmu).

Rozhodně kvalitní špionážní drama, škoda jen, že mě nedokázalo více vtáhnout do sebe. Dvě hodiny sice nejsou na dnešní dobu moc a film ten čas využívá k detailnímu vystavění příběhu, přesto jsem pak litoval, že mi tam chybělo nějaké větší napětí, vzrušení (co se týče dominantnosti žánrů, radši se podívejte na imdb, kde není thriller na prvním nýbrž až třetím místě). Jinak jsem byl ale velmi spokojen, příběh zaujal, nenudil, přinesl několik dějových zvratů, držel si slušnou tajemnou atmosféru nejistoty a v neposlední řadě film nabídl kvalitní herecké výkony (Gary Oldman v kladné roli, no toto :-) ). Svoji hlavní pointou (těch odhalení bylo v tomto snímku vícero), resp. tím, kdo je onou krysou, mě bohužel tolik nepřekvapil, vlastně cca po půl hodině jsem měl tip a ten se mi nakonec potvrdil. Možná, že kdyby se Tinker Tailor Soldier Spy trochu zkrátil a víc by se tlačilo na pilu, mohlo to být na plný počet, takhle zůstávám na slušných 4* a jsem spokojen. A jinak mě dost překvapil Tomas Alfredson, po Ať vejde ten pravý hodně velký krok jinam.

Tak nejdřív neopomenu vyzdvihnout REC vzhledem k Záhadě Blair Witch; jak píše třeba gudaulin, tenhle španělský kousek ji překonává o několik řádů, ale nejen po profesionální stránce, ale i celkově (nebýt té jedné jediné scény, za kterou jsem dal The Blair Witch Project 1*, po zhlédnutí REC bych spláchl onoho "průkopníka" do odpadu!). Ale teď k vlastnímu filmu. Nejdřív mi trochu vadil nudný začátek, ale pak jsem ho ocenil, protože lépe přiblížil vtíravost a senzacechtivost ústřední dvojky. Pak přišla scéna se starou paní a film se náhle změnil. Zasel do diváka ten stísněný pocit, nabral hororovou atmosféru a začal skutečně bavit. Bohužel po cca 45 minutách přišel výraznější logický renonc a film pomalu začal upadat (navíc, určitě postavy, které měly děsit, mě nechaly docela ledově chladným). Potom taky ta návštěva posledního bytu, která odhalila hodně chabou pointu. Na druhou stranu, poslední 5 minutovka byla hodně hustá a navrátila film do původních kolejí (škoda, že až na konec). V každém případě, přestože REC má hodně nešvarů, logických nedostatků a vytasí se s vyloženě klišoidní pointou, nabízí hodně světlých momentů a také několik solidních lekaček (ta na půdě mě docela dost odrovnala a nedýchalo se mi po ní úplně nejlépe, ale takové momenty, kdy divák moc dobře ví, že příjde nějaký takový moment, psychicky se na něj připraví a stejně pak dostane plnou salvu, mám u hororu nejraději). Celkově asi jen průměr, přesto nejsem zklamán, i když bylo očekávání z mé strany vyšší. Jinak popřemýšlím nad několika uživateli zmiňovaným Cloverfieldem.

Krásku dne bych neviděl nebýt naší zlaté čt2 (děkuju). Zaujalo mě téma a také hlavní protagonistka (shodou okolností jsem C. Deneuve viděl nedávno ještě v jednom filmu a docela mě dostal fakt, že tato herečka byla za mlada fakt kočka). S panem režisérem to bylo naše první setkání, takže zatím nemám s čím srovnávat. Hlavní hrdinka byla strašně komplikovaná postava (stejně tak se ale dá krásně říct, že prostě nevěděla, co pořádně vlastně chce); žila si v blahobytu, měla úspěšného manžela a taky elegantního sebevědomého nápadníka, ale ani s jedním si to nechtěla rozdat, protože ji plně uspokojovala pouze práce společnice (dámy prominou; prostě to byla kurva a potřebovala to tvrdě, nač z toho dělat tabu, že :-) ). Možná sexuální úchylka, deviace, v každém případě dění v ve veřejném domě bylo velmi zajímavé, často i úsměvné a stejně tak Severininy zvrhlé představy. To, že se "práce" promítla i do soukromého života a poznamenala ho, jí možná paradoxně pomohlo, každopádně dle konce nelze moc usuzovat, jak její život pokračoval dál. Zvláštní dílko, které v dnešní době samozřejmě ani za mák nevyzní odvážně či nějak eroticky, ale zabaví a pobaví, takže na ty slabší 4* to ještě bude.

Velmi zajímavý film. Není to teda taková pecka, jakou jsem před projekcí čekal, ale zklamán rozhodně nejsem, spíše naopak. Hned na začátku diváka zaujme vypiplaná scéna útěku, hypnotická hudba spolu s výbornou kamerou a střihem, která vytváří velmi zvláštní, chtělo by se říct skoro magickou atmosféru. Ta však není stála, sem tam ji divák pocítí, pak zase zmizí. Když pominu konec prvního útěku (kde jako skončili ti 2 zloději?), možná největší problémem filmu je romantická linka. Hezounek totiž asi nikdy předtím nepotkal na ulici ženskou, že ho zničehonic uhrane nepříliš atraktivní sousedka ještě k tomu se synkem. Kdyby se vypomohlo scénaristickou berličkou, že hlavní hrdina třeba ztratil svoji ženu/přítelkyni klidně i s dítětem a teď je osamělý, zničený a tahle žena mu ten předchozí vztah/rodinu připomíná, dalo by jeho zájmu o ni docela v klidu věřit. Takhle velmi těžko. Jinak zajímavé je střídání tempa. Vcelku pomalé ubíhání (včetně někdy až překvapivě dlouhých záběrů beze slov) je střídáno hodně napínavými a vypjatými scénami, což překvapivě funguje. Nevadilo mi ani to stupňující se násilí (někdy až překvapivě kruté) a proměna hlavního hrdiny na ultra tvrdého chlapíka. Naštvala mě ale scéna s posledním záporákem, který se střetne s Řidičem úplně sám bez ochranky a náš tvrďák samozřejmě...no, nebýt tohohle zmršeného a klišovitého závěru, možná bych trochu přemýšlel i o slabších 5*, ale ty takhle rozhodně dát nemůžu. Jo a písničku A Real Hero asi jen tak nedostanu z hlavy (při neodfláknutém konci by to mohla být více než skvělá tečka).

Dlouho mě film velmi bavil. Přesněji, zhruba hodinu šlo o velmi zajímavý thriller s tou správnou mysteriózní atmosférou. Ale pak přišla automobilová honička, film chytil akčnější nádech a můj dobrý pocit ze snímku začal pomalu ustupovat. Jistě, potom šlo o ještě docela slušný akčňák, kterému nechybělo napětí, ale ten na sebe postupně začal přibalovat jedno klišé za druhým a čím dál tím méně uvěřitelné scény, navíc s logickými chybami a vše bylo korunováno pohádkovým (rozuměj nereálným) koncem. Co se týče herců, když pominu pochybnou motivaci taxikářky (násilně vnuknutou faktem, že je do toho vtažená taky a nemůže zpět), neměl jsem s postavou Diany Krueger větší problém (i když ten přízvuk...fakt byl nutný?) a měla moje sympatie. Jenže když zapřemýšlím nad rolí Liama Neesona, neubráním se srovnání s žánrově blízkým filmem 96 hodin. Nevím sice, co všechno za herce odvedl dublér-kaskadér, ale smekám před panem Neesonem klobouk za to co předvádí, na to kolik mu je fakt palec nahoru. Jenže zatímco v 96 hodinách byla jeho postava svými schopnostmi ozbrojená hned od začátku (bývalému agentovi člověk spíš věří všechny ty přežité bitky než nějakému doktorovi, který si na "nic" nevzpomíná, že?), v Neznámém se divák musí sám sebe ptát, co všechno se dá ještě hlavnímu hrdinovi věřit, na co si "vzpomněl" a co je jen slabé místo scénáře, což filmu dost škodí (tohle bylo třeba u agenta Bournea vymyšlené daleko lépe; a nezmiňuju ho náhodou, kdo tuhle trilogii viděl, nebo třeba jen první díl, je mu hned jasné, kde se tvůrci Neznámého inspirovali a z toho jim vyplyne, že nápad není zrovna moc původní). Sečteno a podtrženo, pouze průměr (a to byl potenciál o dost větší, škoda).

Tak je to především komedie, šmrncnutá romantikou a částečně i tím dramatem. Z hlediska humoru film boduje. Některé vtipy jsou trochu jednoduššího a prvoplánovějšího charakteru, ale to překvapivě vůbec nevadí, protože fungují téměř maximálně (snad kromě trapně vyhuleného kamaráda Libušky). Horší je to ale s vážnějším podtónem, který se vlastně ozývá až směrem ke konci a trochu k té nastolené pohodové atmosféře nesedí. Nejhorší je to s romantickou linkou, která může oblbnout snad jen zamilované náctky. Nadpřirozená postava Marka (ne, tohle opravdu není reálný muž z masa a kostí) je dost mimo a třeba u scény, kdy uprostřed líbačky popadne kytaru a začne hrát Kometu (nic proti písničce, tu mám moc rád) jsem málem začal zvracet (ale tvůrci se snažili postihnout co nejširší diváckou obec a tímhle evidentně mysleli na ty tucty romantických nanynek, které si pomyslí: "Ach jo, proč já taky nemám takovýho kluka?!"). No a s tím cikánským podtextem mě film taky dost naštval (protože pozor diváci, nebuďte rasisté, všichni přece nejsou stejní). Co se týče herců, musím na prvním místě zmínit Anetu Krejčíkovou, u které jsem nejdřív ani nevěřil, že je to ona; když si v hlavě promítnu její působení v Ulici či prostitutku z taktéž nových Poupat, napadá mě, jakým talentem tato mladá česká herečka disponuje a zbytečně jím mrhá na špatných rolích (na hraní nevidomých si ve filmech dávám velký pozor a ona mě opravdu přesvědčila). Kromě ní se mi ještě líbili zkušení herci Nárožný, Balzerová, Stašová, Vetchý a zklamali nedůvěryhodní Petr Vančura a Maciej Cymorek. A tak by mohlo jít o relativně slušnou komedii nebýt nádivky v podobě klišé a tuctových, nedůvěryhodných scén, které film sráží do průměru.