Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (3 090)

plagát

Vreskot (1996) 

Tak mi bylo naservírováno něco trochu jiného než bych před projekcí čekal, ale vyloženě zklamaný nejsem. Jakože mi spojení komedie a hororu nevadí (někdy spíš naopak), tady mi to skřípalo. Protože ty ostatní hororové parodie moc žánrových prvků neměly, zatímco Vřískot s napětím, atmosférou, sem tam nějakou lekačkou pracuje a do toho je sráží zesměšňováním sebe sama. Ano, při všem divákově uznání za (nejistého) si střílení z hororových klišé, dochází k sebeparodizaci a tím se všechny ty výše jmenované kladné atributy začnou bourat jako domeček z karet. Pak najednou divák neví, jestli se má bát nebo smát (ono to kromě toho podezřele nešikovného zabijáka a narážek na filmy dlouho vypadá jako opravdový horor). S tím souvisí odkazy na spoustu žánrovek a pak závisí na samotném divákovi, kolik toho má nakoukáno (u mě tak půl na půl). Naivně jsem doufal, že záporák se třeba nenechá odhalit a chytit, když už vznikla ta pokračování (ostatně o čem by pak byla), ale takhle moc nechápu, proč byly další díly natočeny a už je asi ani nechci vidět. Za určitou (alespoň z mého pohledu) přelomovost, nebo chcete-li originalitu, to budou ještě slabší 4* a ne jen pouhý průměr. "Jsou na jedno brdo. Blbej vrah, co honí prsatou holku, co neumí hrát. Vždycky běží nahoru po schodech, místo aby utekla ven dveřma."

plagát

Lidská stonožka (2009) 

Ve své podstatě to vlastně ani není moc horor (1:0 pro IMDB a jeho seřazení žánrů). A thriller taky ne, protože napětí se někam vypařilo a hustá atmosféra také. K tomu je tu hodně, ale opravdu mraky logických renonců, nejčastěji v chování postav (ano, před zhlédnutím filmu jsem si čel komentáře ostatních a skepticky si říkal, jak zde někteří mohou s čistým svědomím psát, že se postavy chovají debilně, když komentující nejsou v jejich kůži, ale měli pravdu, takhle hloupě jednající "hrdinové" se jen tak nevidí). Takže jediné klady vidím v nápadu a pak herectví Dietera Lasera (kupodivu jeho již zmíněné přehrávání není, kromě už značně přehnané scény se slízáváním krve ze schodů, téměř vůbec na překážku). Vidím to na 2* a zkusím i druhý díl, rád bych zhlédl něco "hustějšího" než cosi, co není ani nechutné (leda tak ve fantazii diváků), ani šokojující či snad strašidelné.

plagát

Petr a vlk (2006) 

Originální příběh neznám, tudíž nemůžu režisérce vytýkat míru upravení. Ale já se na film díval kvůli provázanosti (výborné) hudby s dějem a ta byla dobrá. Navíc mě mile překvapila úroveň animace, která mně jako laikovi v daném žánru připadala hodně propracovaná a také hravá. A přestože film hrál na vážnější notu, našlo se zde trochu místečka i pro humor. Milé překvapení, slušné 4*.

plagát

Strážca (2006) 

Strážce má potenciál být solidní žánrovkou, ale plusové body sráží jednak trochu méně záživnější první hodina (což by zas až tolik nevadilo, vyloženě nuda tam nebyla), ale druhak, a to hlavně, velká naivita v druhé půlce. Nejdřív ta úsměvná neschopnost střelit svého mentora/bývalého kamaráda a pak ten okamžitý návrat do služby, odbourání nedůvěry, sproštění obvinění...no to si tvůrci představují jak Hurvínek válku. Takže z nadějného filmu zůstává jen průměr (pohádkový konec ho ještě trochu sráží). Ale herci a některé vychytávky tajné služby určitě stojí za zhlédnutí.

plagát

Sex a Lucia (2001) 

Film plný vášně, vzrušení, sexu, lásky a jiných intenzivních pocitů. Na druhou stranu nejde o erotický snímek, nýbrž, i když to tak na první pohled možná nevypadá, o vztahové drama. Navíc se na něj moc pěkně dívá, protože právem opěvovaná kamera je místy opravdu nádherná a dobře nasvícená, takže si kameraman troufá točit i scény zalité sluncem a ty divákovi dodávají hřejivý pocit, stejně jako velmi vhodně zvolená hudba. Rozházení dějových částí a úkol pro diváka si je zase chronologicky složit, není špatný nápad, jenom mně občas lehce vadilo, že se tak úplně neorientuju (někdy i mezi realitou a skutečností) a hlavně mám trochu zmatek v postavách (možná jenom můj problém). Ty byly výrazné (hlavně ženy) a dokázaly si snadno najít k divákovi cestu. Stopáž byla mírně delší než by musela být a ten úhybný konec byl sice chytrým manévrem, podle mě však docela zbytečným. Dávám silné 4* a nevylučuju, že po další projekci se ve mně pocit ze snímku umocní, budu se líp orientovat a hodnocení třeba navýším i na plný počet.

plagát

Vražedná terapie (2001) 

Hodně milé překvapení. Tahle pomalu se stupňující paranoia má velmi slušnou atmosféru, nepostrádá napětí a nemá špatnou pointu. Když se na konci filmu podíváte zpět, všimnete si některých menších logických renonců hlavně kolem Philovy postavy, ale není to zase tak moc hrozné. Důvodem, proč udělím "jen" slušné 4*, je neschopnost plně využít obrovský potenciál nejen tématu, ale hlavně prostředí bývalého ústavu skrývajícího spoustu tajemství. Nahrávky s Mary (sledovat rozhodně v originále!) byly naprosto super, ale určitě by šlo zamíchat do příběhu ještě více bývalých pacientů a potom je propojit s hlavními hrdiny, pak by nejspíš šlo o opravdovou žánrovou lahůdku (i když možná jenom pro otrlejší diváky).

plagát

Na krídlach vážky (2002) 

Od filmu jsem nic nečekal a nakonec mě vcelku mile překvapil. Po většinu své délky si totiž držel docela napínavou, mysteriózní atmosféru, místy dokonce mrazivou a s pár slušnými lekačkami. Od uvěznění v potápějícím se autobusu to už ale byla taková naivní a ještě k tomu trapná pohádka, symbolicky ukončená neméně hloupým záběrem na hrátky v listí. Viděl bych to na lepší průměr.

plagát

Hriešny zoznam (2010) (TV film) 

Tak jistě, tohle drama s prvky komedie má jeden velký problém, a to je občasná naivita. Pak záleží na divákovi, jak moc ji je ochoten tolerovat nebo věří/nevěří tvrzení tvůrců o inspiraci skutečnou událostí (mně víc vadil jen fakt, že vydělávala přece jenom moc peněz a taky ten konec, přestože nebyl tak moc drastický, jak by jistě být mohl). A když jsem u reálnosti, musím (alespoň v případě tohoto filmu!) oponovat kolegovi dopitakovi; v The Client List mi J.L.H. přijde uvěřitelná, protože ona hraje bývalou královnu krásy (tj. je navyklá na komplimenty a pozornost; ostatně sama v jedné scéně vysvětluje, jak se při "práci" cítila), která je zvyklá žít v přepychu, neumí normálně pracovat a je nepraktická. Navíc, modelky a jim podobné dokáží i po několika dětech vypadat stále ukázkově, jelikož byly od určitého věku vedeny k tomu, aby o sebe pečovaly a způsoby, jak se dostat zpátky do formy a získat původní figuru, dobře znají. Kdyby byla role Jennifer napsaná jinak, pak bych s kritikou možná souhlasil, v tomto případě však ne. Takže s čistým svědomím hodnotím slabšími 4*, ale samozřejmě uznávám, že z průměru film vyzvedává jenom moje oblíbenkyně (jinak rozsahově podobných rolí bych uvítal v její filmografii určitě víc).

plagát

Harry Brown (2009) 

Už si taky začínám všímat relativně nového trendu obsazování starších, typicky charakterních herců do rolí zabijáků v krimi/akčních thrillerech. Proto bych film porovnal nejen s Gran Torinem, ale i s 96 hodinami nebo Neznámým, kde se vyskytuje šedesátník Liam Neeson. Do role Harryho Browna byl totiž obsazen dokonce skoro už osmdesátiletý Michael Caine a já si jen říkám, koho staršího v podobném snímku ještě uvidím :-). Ale zpátky k filmu samotnému. Život starce, který navštěvuje svoji umírající manželku, hraje s kamarádem u piva šachy, vyhýbá se nebezpečným podchodům a všem možným problémům (jako by to dělal kdokoli jiný, ostatně scéna s rozmláceným autem a následně i jeho majitelem je dobrým příkladem), byl vykreslen perfektně a já jásal (jistě i za přispění výborného titulního představitele). Pak přišel výslech podezřelých a začala se projevovat skoro až impotence policie, která se v celé své kráse ukázala směrem ke konci s těžkooděnci a je nutno podotknout, že jsem ji filmu tak úplně nevěřil. Každopádně po půl hodině (při rovněž sporné scéně; opilost vs. automaticky naučená obrana) se v hlavním hrdinovi probudilo to zvíře z minulosti (i když na půl namíchané s typicky britským gentlemantstvím) a divák se dočkal očekávané stylové vyvražďovačky, kde divák stařečkovi Cainovi buď žere jeho vitalitu nebo ne. Já mu ji věřil (ostatně několikrát si šáhl na dno), a to až do (doslova) samotného konce, který jistě mohl být ukončen tvrději, nejsme přece v USA, ale ve Velké Británii (přesto už i asi i ti Angláni vyměkli). Kvůli někdy až moc neschopné policii a závěru nemůžu udělit plný počet, ale jinak se mi film velmi líbil a hodnotím solidními 4*.

plagát

Starec a more (1958) 

Knihu jsem nečetl a možná by se mi i líbila víc, ale po tomto filmovém zpracování se u mě projevila ztráta veškeré případné motivace. Velkým problémem je přítomnost nudy, která je u stopáže 86 minut těžko omluvitelná (své dělá také monotónní, uspávací hlas vypravěče). Záporný bod si film připisuje i za hodně divnou postavu chlapce, který se chová přespříliš dospěle a jeho představitel zničí celou svoji roli v okamžiku, kdy vypravěč oznámí klukův pláč, ale ten nejenže nemá na obličeji ani slzu, ještě si místo očí otírá čelo, jako kdyby tam měl pot (to jsem se u filmu začal nepokrytě smát). Spornou složkou je také technická stránka. Na začátku mě překvapila kvalitní barevná kamera (s ohledem na rok vzniku), jenže pak se ukázala jako silně amatérská při scénách na moři, a to kdykoliv se objevila ona ryba (vypadalo to, jako kdyby se pouštěla jedna scéna pořád dokola a pouze se do záběru vtěsnala postava rybáře; doufám, že to tak nebylo doopravdy, to by u mě film ztratil veškerou zbývající vážnost). A naivní plácání paličkou po žralocích mi taky moc nesedlo. Takže film musel držet nad vodou (a to doslova) hlavní představitel, který byl ve své roli přesný a nebýt jeho, šel bych s hodnocením možná ještě níž (příběh + jeho poselství by mohl být fajn, ale to by ho tvůrci nesměli podat takovouhle otřesnou formou).