Sarkastic

Od filmu jsem nic nečekal a nakonec mě vcelku mile překvapil. Po většinu své délky si totiž držel docela napínavou, mysteriózní atmosféru, místy dokonce mrazivou a s pár slušnými lekačkami. Od uvěznění v potápějícím se autobusu to už ale byla taková naivní a ještě k tomu trapná pohádka, symbolicky ukončená neméně hloupým záběrem na hrátky v listí. Viděl bych to na lepší průměr.

Tak jistě, tohle drama s prvky komedie má jeden velký problém, a to je občasná naivita. Pak záleží na divákovi, jak moc ji je ochoten tolerovat nebo věří/nevěří tvrzení tvůrců o inspiraci skutečnou událostí (mně víc vadil jen fakt, že vydělávala přece jenom moc peněz a taky ten konec, přestože nebyl tak moc drastický, jak by jistě být mohl). A když jsem u reálnosti, musím (alespoň v případě tohoto filmu!) oponovat kolegovi dopitakovi; v The Client List mi J.L.H. přijde uvěřitelná, protože ona hraje bývalou královnu krásy (tj. je navyklá na komplimenty a pozornost; ostatně sama v jedné scéně vysvětluje, jak se při "práci" cítila), která je zvyklá žít v přepychu, neumí normálně pracovat a je nepraktická. Navíc, modelky a jim podobné dokáží i po několika dětech vypadat stále ukázkově, jelikož byly od určitého věku vedeny k tomu, aby o sebe pečovaly a způsoby, jak se dostat zpátky do formy a získat původní figuru, dobře znají. Kdyby byla role Jennifer napsaná jinak, pak bych s kritikou možná souhlasil, v tomto případě však ne. Takže s čistým svědomím hodnotím slabšími 4*, ale samozřejmě uznávám, že z průměru film vyzvedává jenom moje oblíbenkyně (jinak rozsahově podobných rolí bych uvítal v její filmografii určitě víc).

Už si taky začínám všímat relativně nového trendu obsazování starších, typicky charakterních herců do rolí zabijáků v krimi/akčních thrillerech. Proto bych film porovnal nejen s Gran Torinem, ale i s 96 hodinami nebo Neznámým, kde se vyskytuje šedesátník Liam Neeson. Do role Harryho Browna byl totiž obsazen dokonce skoro už osmdesátiletý Michael Caine a já si jen říkám, koho staršího v podobném snímku ještě uvidím :-). Ale zpátky k filmu samotnému. Život starce, který navštěvuje svoji umírající manželku, hraje s kamarádem u piva šachy, vyhýbá se nebezpečným podchodům a všem možným problémům (jako by to dělal kdokoli jiný, ostatně scéna s rozmláceným autem a následně i jeho majitelem je dobrým příkladem), byl vykreslen perfektně a já jásal (jistě i za přispění výborného titulního představitele). Pak přišel výslech podezřelých a začala se projevovat skoro až impotence policie, která se v celé své kráse ukázala směrem ke konci s těžkooděnci a je nutno podotknout, že jsem ji filmu tak úplně nevěřil. Každopádně po půl hodině (při rovněž sporné scéně; opilost vs. automaticky naučená obrana) se v hlavním hrdinovi probudilo to zvíře z minulosti (i když na půl namíchané s typicky britským gentlemantstvím) a divák se dočkal očekávané stylové vyvražďovačky, kde divák stařečkovi Cainovi buď žere jeho vitalitu nebo ne. Já mu ji věřil (ostatně několikrát si šáhl na dno), a to až do (doslova) samotného konce, který jistě mohl být ukončen tvrději, nejsme přece v USA, ale ve Velké Británii (přesto už i asi i ti Angláni vyměkli). Kvůli někdy až moc neschopné policii a závěru nemůžu udělit plný počet, ale jinak se mi film velmi líbil a hodnotím solidními 4*.

Knihu jsem nečetl a možná by se mi i líbila víc, ale po tomto filmovém zpracování se u mě projevila ztráta veškeré případné motivace. Velkým problémem je přítomnost nudy, která je u stopáže 86 minut těžko omluvitelná (své dělá také monotónní, uspávací hlas vypravěče). Záporný bod si film připisuje i za hodně divnou postavu chlapce, který se chová přespříliš dospěle a jeho představitel zničí celou svoji roli v okamžiku, kdy vypravěč oznámí klukův pláč, ale ten nejenže nemá na obličeji ani slzu, ještě si místo očí otírá čelo, jako kdyby tam měl pot (to jsem se u filmu začal nepokrytě smát). Spornou složkou je také technická stránka. Na začátku mě překvapila kvalitní barevná kamera (s ohledem na rok vzniku), jenže pak se ukázala jako silně amatérská při scénách na moři, a to kdykoliv se objevila ona ryba (vypadalo to, jako kdyby se pouštěla jedna scéna pořád dokola a pouze se do záběru vtěsnala postava rybáře; doufám, že to tak nebylo doopravdy, to by u mě film ztratil veškerou zbývající vážnost). A naivní plácání paličkou po žralocích mi taky moc nesedlo. Takže film musel držet nad vodou (a to doslova) hlavní představitel, který byl ve své roli přesný a nebýt jeho, šel bych s hodnocením možná ještě níž (příběh + jeho poselství by mohl být fajn, ale to by ho tvůrci nesměli podat takovouhle otřesnou formou).

Chvílemi to byla opravdová soda, ze které se mi málem protrhla bránice, občas zase nepříliš vtipné nebo mnou nepochopené (několik osobností tehdejší doby pro mě bylo neznámých, ale třeba u "vysavače" jsem se mínil smíchy potrhat, zatímco někdo neznalý osobnosti Josefa Luxe asi dumal, co tím chtěl básník říci). Seriál jednoznačně táhne Čtvrtníček (z počátku z terénu, později u zpráv), Alles Gute, reklamy a pak i někdy dobře sestříhané reportáže nebo vlastní vtipy. Věřím, že kdybych seriál sledoval v době vzniku a znal všechny souvislosti/politiky, udělil bych bez většího přemýšlení plný počet (i za odvahu přijít s něčím takovým), z dnešního pohledu to vidím na solidní 4*. "Od romské problematiky přejděme k problematice dětské. V mateřské školce ve Frenštátu napadla skupina tříletých dětí učitelku. Zbila ji a pak šla spát. Motivem byly zabavené hračky. Mluvčí policie nám k celé události sdělil: Je zarážející, že děcka dokázala po činu klidně usnout, až na jedno, které se pokusilo učitelku přikrýt dekou. Škoda jen, že se učitelka udusila."

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“

Jistě velmi kvalitní film, ale pro mě osobně možná až příliš. Tenhle kousek je totiž zcela zjevně natočen hlavně pro potěchu filmové akademie, to jednak a druhak je určitým americkým vyrovnáním (samozřejmě ne jediným) s černošskou problematikou a jistě nejde jenom o minulost. Já však občan USA nejsem a Oscary také nerozdávám (jakože Černobílý svět je pro mě asi největším letošním favoritem, a to hned v několika kategoriích), a proto je mi přisouzena role obyčejného diváka, který viděl jistě nadprůměrné drama, přesto nijak fantastické. Jinak film nabízí slušný příběh, důležité téma a samozřejmě hromadu výborných hereckých výkonů (a pro mě osobně ještě překvapivě nepřeslazený konec). I když můj komentář vyznívá možná spíš kriticky, film se mi rozhodně hodně líbil, jen reaguju na zbytečně velký, ne úplně oprávněný humbuk (který brzo odezní, alespoň v Evropě určitě) a nápadně velký počet nekritických a opěvných ohlasů.

Částečně drama, ale dodal bych ještě "romanťák" a komedie. Moc pohodový, po formální stránce dobrý film, který má pro mě osobně jednu jedinou, ale o to podstatnější vadu; postavu Madeline Carroll a zní vyplývající fantasy/sci-fi složku. Jasně, čekal jsem ji, nic to však nemění na tom, že mi v Café ohromně vadila a zkazila výsledný dojem (k tomu ten možná pěkný, ale hodně hloupý konec). Trochu mě to mrzí, už kvůli mé oblíbenkyni Jennifer Love Hewitt, které jsem moc přál roli v lepším filmu. Jinak jsem byl spokojený, tahle kavárna se mi moc líbila a určitě bych do ní s chutí zašel, dal si kafe, vychutnal zdejší příjemnou, domáckou atmosféru a na vlastní oči pozoroval všechny její stálé návštěvníky (nejvíc asi tu dvojici filmových fanoušků, jejichž příběh zůstal jako jediný v podstatě nedořešený).

Velmi zvláštní film o ideálech, rodící se lásce a těžkostech války. Mě rozhodně překvapilo, že jsou Bílí ve snímku ukazováni ve špatném světle, zatímco Rudí jako bojovníci za vyšší cíle. Ale možná to prostě bylo jenom jedno z finských vyrovnání se s minulostí pomocí filmu. Pořád přemýšlím nad min. divnou dějovou linkou odehrávající se na soudcově území, o které nevím, co si mám myslet. Jeho "jistá" náklonnost působila krapet nepatřičně, ale svým způsobem vysvětluje jednání ohledně vězenkyně. A vše uzavírá krásná obět idealisty a dojemný konec. Výborné formální stránce nemám co bych vytkl a k ději, tak jak byl vystavěn, snad jen to, že dítě mohlo být vlastní, ne zavražděné spolubojovnice a poměr se soudcovou ženou tam být taky nemusel (v obou případech by se přidalo na věrohodnosti). Toto místy komorně působící drama hodnotím slabšími 4* a rozhodně se pro srovnání podívám ještě na jiný film s tématikou občanské války ve Finsku.

Drsný holky jsou tématem velmi podobné Zkažené mládeži, více se mi přesto líbil estonský film. Råzone je také obrovsky silné drama, ale celkový dojem trochu sráží uvěřitelnost. U obou snímků bylo násilí hnáno do extrému, bral jsem ho však za demonstrativní, takže s ním problém nemám, co mně ale vadilo u Drsných holek byla úloha dospělých, která mi přišla silně nereálná, od učitelů přes rodiče až k taxikáři či číšníkovi. Proto hodnotím pouze 4*, jinak velká spokojenost a na násilí na záchodech asi jen tak nezapomenu (s koncem, narozdíl od jiných, nemám větší problém, škoda jen, že emocionální vrchol filmu přišel ještě před závěrečným aktem zoufalství, hněvu a touhy po odplatě).