Farba citov

Jistě velmi kvalitní film, ale pro mě osobně možná až příliš. Tenhle kousek je totiž zcela zjevně natočen hlavně pro potěchu filmové akademie, to jednak a druhak je určitým americkým vyrovnáním (samozřejmě ne jediným) s černošskou problematikou a jistě nejde jenom o minulost. Já však občan USA nejsem a Oscary také nerozdávám (jakože Černobílý svět je pro mě asi největším letošním favoritem, a to hned v několika kategoriích), a proto je mi přisouzena role obyčejného diváka, který viděl jistě nadprůměrné drama, přesto nijak fantastické. Jinak film nabízí slušný příběh, důležité téma a samozřejmě hromadu výborných hereckých výkonů (a pro mě osobně ještě překvapivě nepřeslazený konec). I když můj komentář vyznívá možná spíš kriticky, film se mi rozhodně hodně líbil, jen reaguju na zbytečně velký, ne úplně oprávněný humbuk (který brzo odezní, alespoň v Evropě určitě) a nápadně velký počet nekritických a opěvných ohlasů. (25.02.2012)

S každým dnem, kdy se blíží Oscary začínám být čím dál větším skeptikem, že má šanci vyhrát dobrý film. Nevím na co koukali zdejší uživatelé, ale ke mě se dostalo obyčejné drama, které je zajímavé hereckými výkony i námětem a také scénami, které mají za cíl za každou cenu rozbrečet diváka. To se samozřejmě nedaří, uznejte sami nikdo zde neumřel, nikomu nebylo fyzicky ublíženo. Jen jedna služebná přišla o práci. Omlouvám se dvě. Whau. Jestli tohle má být důvod abych začal žmoulat kapesník, tak jsem asi rozený necita. Nepopírám fakt že hlavně Chastain s Howardovou hrají výborně. Ale aby měl film v hodnocení 88%?!? Minulý režirérův počin má 15%. To se teda Tate Taylor sakra zlepšil. Kdepak The Help není špatný film, ale nadsazený zcela určitě. (06.02.2012)

To je zajímavý - někdy jsou české verze názvů filmů důvodem pro masivní headwall, někdy se distributorům podaří, zřejmě nechtěně, udeřit hlavičkou o hřebíček. Při pohledu na letošní nominační listinu bych se ale s dovolením filmem inspirovala ve vzkazu pánům akademikům: čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí... (22.03.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Skvělý film, jehož projekci jsem léta odkládal skrze jeho delší stopáž, avšak když už jsem se k jeho zhlédnut odhodlal, nelitoval jsem a začal jsem chápat, proč jej moji oblíbení uživatelé již od roku 2011 tak vysoko hodnotí. Příběhy, které nastavují zrcadlo lidské intoleranci, rasismu a předsudkům, přičemž umí být i emotivní, aniž by tlačily na pilu a násilně si vynucovaly potoky slz, mají můj obdiv, pozornost a zájem. V případě Černobílého světa potěší celé jeho pojetí, hudba, herecké výkony jak Emmy Stone, tak Violy Davis, Octavie Spencer, ale rovněž Jessica Chastain a Bryce Dallas Howard ve svých rolích potěší. Závěrečná scéna, jež není prosta emocí, mě již jen utvrdila v plném počtu hvězdiček. (18.02.2015)