Farba citov

,,BŮH ŘÍKÁ, ŽE MÁME MILOVAT SVÉ NEPŘÁTELE. NE! NENÍ TO JEDNODUCHÉ. ALE MŮŽEME ZAČÍT TŘEBA TÍM, ŽE ŘEKNEME PRAVDU“....... /// Bílý paničky, černý služebný....Výbor bílých občanů....kdesi řádí KKK...., prostě takovej milej černobílej svět nerovnoprávnosti. Jaký to je pracovat pro bělochy? (...jako bys dělal v kolbence pro černocha...) Takovej ten příběh, kde dobrej skutek okamžitě rozehřeje a pohladí vaši (samozřejmě že i mojí!!) duši. A často k tomu stačí, když se někdo chová slušně, nebo jako Skeeter či Minny. A když se vám bude zdát, že to ty ,,černý“ v Americe měli moc snadný, pusťte si třeba Gypsy(ho) (..do bytu? Já bych volil DVD...). ROVNOCENÍ, ALE SEPAROVANÍ.... Milej dojáček o odvaze černých i bílých. ŽEN (chlapi kdesi řádí s KKK...). Přesto přiznám, že jsem u týhle holčičí drámy upustil kroupu.... ty vole, že já byl v minulým životě..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Kathryn Stockett číst nebudu. 2.) Mám rád filmy, který dávaj naději, že se svět dá spravit. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (17.12.2011)

Mrzí ma, že u nás nevieme o našej minulosti nakrúcať takto krásne filmy. Formálna stránka učebnicovo dokonalej hollywoodskej filmárčiny je tu iba prostriedkom k rozprávaniu kuriózneho príbehu, ktorý má obzvlášť dnes, s Barackom na americkom tróne, obrovskú váhu a historickú hodnotu. Perfektne vybraní, oblečení a vedení herci - v podstate čo postava a herecký výkon, to čerešnička na torte - bez potreby vrieskať, dramatizovať a depresiť. Či ako film sa hrať na veľkú hĺbku. The Help je od základu hlboký svojou story. A úžasný jej jemným podaním. Skôr iba "z povinnosti” som išiel na ‘ten oscarový fabrikant, plný hysterických ženských, a rasových problémov, ktoré sa ma netýkajú’ - a dostalo sa mi najmilšieho filmového pohladenia za posledný rok. Celá sála smrkala. (26.01.2012)

Rýdzo hollywoodska rozprávka o tom, ako južanské paničky a rasizmom a pretvárkou a ešte aj za ženské práva bojovali. "Problém" je v tom, že je to dokonale konzistentné a má to jasno v tom, čo to chce povedať a ako to podať. Navyše tu niet slabšieho hereckého výkonu (teda okrem matných chlapských postáv). Škoda tej finálnej štvrťhodinky, ktorá je tak nabitá otravným sentimentom a blábolmi typu "zostaňte s nami navždy" a "som na teba hrdá", že som skoro hodil. (20.02.2012)

Líbilo se mi to, když jsem to viděla poprvé. Pak jsem si přečetla knížku, a začala jsem ten film napodruhé shlédnutí milovat ještě víc. Až na pár změněných detailů a na pár vynechaných scén, které bych si bývala přála, aby byli ve filmu, k tomu nemám co vytknout. Naprosto výborně zfilmované. Snad půlku příběhu jsem jen kroutila hlavou jak se ty lidi takhle můžou chovat. Vadí jim, že jejich služky používají stejný záchod jako ony, ale nevadí jim, že vychovávají jejich děti. Tohle asi nikdy nepochopím. Tenhle film mě dostal, a podle mě by si rozhodně zasloužil Oscara za nejlepší film roku. Film, který se musí vidět. 5* Musim říct, že ta část s Minny a koláčem... protože jsem tu knížku četla až potom co jsem ten film viděla poprvé, tak jsem to rozhodně nečekala, to nemělo chybu. A postavu Celie jsem měla ráda už v knížce, ale díky Jessice Chastain jsem si jí zamilovala ještě víc. (24.06.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)