novoten

Oproti jedničce překvapivě odporné a nevtipné. Když jsem se odvážil sequel zhlédnout celý, uznal jsem, že si odpad nezaslouží, ale i tak už z něj nikdy nechci vidět ani ťuk. Právě od druhého Scary Movie se totiž za parodii začalo vydávat příliš velké množství humusů, které s kdysi královským žánrem nemají nic společného.

Film, kvůli kterému budu vždycky milovat časové paradoxy. Michael J. Fox je frajer ať už jezdí na skateu, hraje na kytaru, řeže zatáčky s autem, které jsem mu vždycky záviděl nebo uniká zpět tam, kde čeká Jennifer.

Můj pocitově nejvíc naplněný film. U žádného jiného se mi nestalo, že čím častěji bych ho viděl, tím víckrát ve mně vyvolal slzy. Zemeckis tímhle veledílem navždy vystoupil ze škatulky "mistr filmů pro celou rodinu" a miliony lidí už budou mít navždy rádi Hankse jako neuchopitelnou osůbku. Jinými slovy, ať je divákem sentimentální človíček s vírou v životní lásku, skeptický melancholik, který už radost nevidí a nebo snad životem definitivně zklamaný nešťastník, všichni se ve Forrestovi najdou. Příliš dokonalý film? Věčné díky za něj..

Unavený Samotář v Seattlu je zapomenut a Tom Hanks má konečně prostor dokázat, že v komediálních rolích umí zářit stejně jako v těch vážnějších. Nora Ephron i Meg Ryan už tuhle knihkupeckou laťku nikdy nepřekonaly a to, jak výsledná úsměvná korespondence stále zraje, je tím nejvýmluvnějším výsledkem.

Matka moderních romantických komedií, která si ke mně cestu nikdy nenašla. Bezchybný Hanks je ve svém snažení zoufale sám a ze zbytku hereckého obsazení a jejich výkonů je mi doslova mizerně.

Jeden z okamžiků, kdy mi došlo, že u mě rodinné hodnoty budou zabírat vždy jedno z nejdůležitějších míst. A když je Svěráci dokážou udat ve svých filmech, je jen logické, že je dokáží udat i sobě navzájem. Každý druhý monolog dojímá, každý první pak přetéká intelektem, zkušeností a moudrostí.

Bertolucciho obsesi krásou Evy Green sice chápu, ale když každá otevřeně-erotická scéna působí o něco méně než ta předchozí, přejde tahle trojka do smutně zapomenutelného průměru. Příjemně dobový feeling se vytratí, příběh se topí sám v sobě a z přemíry křeče mě vytrhne jen občasný krásný záběr (viz Eva jako Venuše). Tohle snění mě tak v důsledku nechává zcela chladným, přestože celá forma cílila mnohem výš.

Šišlající císař, celá scéna "Bigus Dickus" a hlavně kázání po pádu ze skrýše - to je snad to nejlepší, co MP kdy vymysleli. Za Létajícím cirkusem nezaostává ani o chlup.

Kolik toho každý z nás skrývá? Jak moc se před svým okolím přetvařuje a co udělá, až bude odhalen? Co když jeho výhružky vlastně nejsou plané a nezůstane jen u prozrazeného tajemství? Jak rychle jsme potom schopni přehodnotit své nejvyšší priority, když jde o život - a to nejen nám, ale i lidem nám nejbližším? Jestli já si tu pizzu radši přece jen neměl vzít... Dokonalý výkon Colina Farrella a bravurní hlasová kreace mistra odstřelovače ve filmu, který ve své době neměl absolutně žádnou konkurenci. Ani mnoho dalších projekcí nemění nic na faktu, že Schumacher s Cohenem tehdy navždy překonali sami sebe.

Spousta záběrů na namakaného Smithe a trapného Lawrence, solidní honička, rádoby cool skupina Haiťanů a výborný finiš v písku. Hlavně ale spousta přestřelených narážek a strefování se snad do všech etnik nebo menšin. Bayův totální úlet.