novoten

Stoupající potemnělost českých pohádek zde byla dovedena až do krajního extrému - většina děje se odehrává v setmělém paláci, Chýlková působí více než děsivě, děti sbírají perly a téměř nedostávají najíst a pro mladší diváky je z toho menší trauma. Nemluvě o tom, jaký na mě při tehdejší návštěvě kina měla dopad jedna větší ryba. I po letech se ale jedná o jednu z nejlepších porevolučních pohádek, z těch v německé koprodukci pak rozhodně nejlepší. Kombinace krásné Jitky Schneiderové a neotesaných hlášek Jana Hrušínského pořád funguje na jedničku.

Seabiscuit svádí zápletkou i scénářem k tomu být tuctovým dojákem, ale v důsledku je vším jiným, než právě tím. Poselství o ztrátě a touze jít za každou cenu dál z filmu křičí snad každou minutu a díky němu je tohle sportovní drama záležitostí vskutku jedinečnou.

Když se pohnutí mysli spojí s úžasným dramatem, dostaví se u mě dojetí, úsměv a pocit dokonalé komplexnosti. Přestože stopáž letící přes dvě hodiny trochu rozmázne konečné dojmy, stala se z Čisté duše překvapivě nadčasová záležitost, která se při poslechu Hornerova soundtracku vrací věčně živá a pulzující.

Jackson opravdu opičáka miluje a když v rozhovorech nadšeně říká, že právě od něj získal v dětství inspiraci k filmování, nejsou to jen prázdné plky. Ale opravdu kvůli tomu musíme vidět každý detail? Když hlavní postavy sáhodlouze mluví o neznámé hrozbě na Ostrově lebek a Konga jako hlavní atrakce se dočkáme až po více jak hodině, není všechno v pořádku. Naštěstí to, co se otevírá v polovině druhé, je až neskutečná a dokonale bohatá podívaná s úchvatnými triky. Díky nim a zároveň nepřeplácané skladbě akčních scén jsem občas téměř nedýchal. Když je zjevením i cesta zpátky domů, můžu jenom litovat toho, že mě rozjezd tak dlouho uspával. Z herců nejvíc potěšil netypický Jack Black, naopak Adrien Brody v úloze anonymního hrdiny od vedle téměř nemá co hrát. Rád bych Peterovi pogratuloval k dalšímu skvělému diváckému zážitku a tomu, že i po trojici vybroušených diamantů jménem Pán Prstenů dokázal, jak všestranným a střídmým umělcem je. Jenže s mírným odstupem toho ve mně vážně nezůstává mnoho, snad jen pocit příjemného dobrodružství s pořádnou dávkou adrenalinu, které ovšem při zasazení do pokusu o hlubší příběh začíná smutně drhnout. King Kong je splněným snem, jenže ne mým. Pro hladové fanoušky přišel až o sedm let později milý Bilbo. 70%

I když by reklama na auto měla být akční, někdy stačí se vydat trochu jiným směrem a efekt je stejný, ne-li lepší. A obligátní fráze "já brečím i u reklamy" najednou díky Wongovi získá úplně nový rozměr.

Celkem zklamání. Ritchie okatě propaguje Madonnu jejím parodováním a vůbec zakomponoval do těch sedmi minut příliš ztřeštěností a to mi prostě nesedí. Ale Cliveova šílená grimasa, když pustí volant - tomu říkám nezapomenutelná mimika.

Nejlepší počin celé série. Gonzálesův režijní rukopis dokáže vytvořit nevídanou atmosféru, ve které navíc ruční kamera nenechá ani na vteřinu vydechnout.

Železně pravidelná salva smíchu, životní vzory a svého času i můj nejoblíbenější seriál. Každá postava je přesně charakterově daná, každá má nějakou svoji slabost, na kterou ji lze nachytat a určitě každý z nás zná někoho, kdo balí holky na potkání, dělá nervozní vtípky, miluje vědu, nenechá si ujít žádný módní časopis, zbožňuje uklízení nebo je prostě jen mimo. Těžko říct, jestli by se Přátelé ujali i dnes, vždy když se na ně začínám dívat od začátku, tak se u prvního dílu přistihnu, že bych mu možná nevěřil, že to dotáhne tak daleko, na deset naprosto krásných let. O málokterém výtvoru platí tak moc, že se v něm poznáte, že je ze života. A dívat se na poslední díl je jako byste nechávali odjet nejlepší kamarády.

Někdo je zmatený, koktá, píská mu nos, někdo zase vrčí a nepříjemně kouše po všech kolem, někdo zdánlivě svádí jakéhokoli chlapa, co kolem projde a někdo se soustředí na laloky, jamky a hlavně peníze. A někdo je smutný, v duši stále dítě, které si hraje se svojí dětskou láskou - a ten někdo je Ally McBealová. Nejlepší seriál z právnického prostředí, právě proto, že o soudy v něm jde až ve druhém sledu. Když mi bylo o pěkných pár let méně, chtěl jsem být právník a myslel jsem, že neexistuje lepší seriál. Druhé zhlédnutí po letech už mi trochu otevřelo oči a vidím, že se občas tempo unaví, ale ty nejlepší díly stále nemají konkurenci a žasnu u nich nad tím, jak úžasné postavy a zápletky se dají vymyslet. A i dneska bych dal cokoli za to mít tuhle partu za kamarády či kolegy. Jenže všechno, co tu píšu, má několik "ale". Po jedné velmi dobré a třech úžasných sériích totiž přichází nešikovná a křečovitá pátá sezóna plná castingových změn, a která v mnoha ohledech celkový dojem silně sráží. Z Ally McBeal je v tu ránu čistý průměr, ale první čtyři parádní roky nám nikdo nevezme. A po úplně poslední scéně onen stesk po opětovném zhlédnutí tak jako tak zafunguje.

1. série - 85% - S velkým odstupem je až překvapující, jak syrová atmosféra přišla hned na úvod. Na rozdíl od následujících let, které jsou spíše ve znamení akčního thrilleru, je rozjezd více o základní psychologii a politických kličkách a akce funguje až ve druhém plánu. Základním problémem je tak jenom to, jak dokáže divák přijmout občasná klišé. Naštěstí jsou všechna servírována v tak atraktivním obalu, že nemám problém je do jednoho spolknout. Poslední dva díly jsou napětím napěchované do poslední vteřinky. 2. série - 90% - Akce o poznání přitvrdila, Jackova osobní tragédie mu přidala na drsnosti a neústupnosti, Kim stále funguje v rovinách "sexy" i "hysterická" najednou a nejlepší postavou se změnou strany stává Nina. Akčně vyhrocený závěr znovu dodává nádech téměř až nadčasovosti. 3. série - 85% - První polovina třetího dne přináší nového charizmatického parťáka, maximálně nepředvídatelnou zápletku a úžasnou záporáckou dvojici a díky tomu sahá po vrcholu. Ve druhé polovině se ale dostaví lavina schematických situací, které u CTU nemají co dělat a ve své předvídatelnosti občas dokonce nudí. Finále naštěstí přináší téměř nerozdýchatelnou katarzi, která výslednému dojmu přidává nezanedbatelné body navíc. Pocit završení příběhu je dokonalý. A to ještě mělo zlaté období teprve přijít. 4. série - 90% - Zdání, že na konci třetího dne mělo vše skončit, bylo naštěstí jenom zdáním. CTU tentokrát dostává za protivníka velkého vytrvalce, který spojení "hlavní záporák" dodává úplně nový rozměr. Jedinou výtkou jsou tentokrát postavy. Ať už zbytečně protahovaní Arazovi nebo Jackova nová partnerka. Její opakované proměny celkového pohledu na věc kvůli bývalému manželovi trochu kazí pocit reálně vyhlížející vztahové zápletky. Největší sílu má ale příběh ve chvílích, kdy se vrací staří známí a také s houstnoucí noční atmosférou. Kdo by po neskutečném finiši hádal, že to příště může být ještě lepší. 5. série - 100% - Nezastavitelná jízda od šokujícího úvodu až po emocemi nabitý závěrečný díl. Nejlepší záporák (souboj žáka a učitele), nejlepší atmosféra (nikdy nevíte, která z vašich oblíbených postav to odnese příště) a jednoznačně nejlepší série. A velmi temně otevřený konec. 6. série - 65% - Do jisté míry návrat ke kořenům ve smyslu dávání důrazu na rodinné vztahy. Nezanedbatelně lepší efekty a tentokrát už dokonce mírně překvapující brutalita, u které asi fanoušci prvních sérií nestačí žasnout. Co je ale nejdůležitější - nejhorší série. Po efektivním úvodu jsem v prostřední třetině dne nabyl dojmu, že to tentokrát všechno nevyšlo tak jak mělo a seriál svou sice šťavnatou, ale bohužel i repetetivní všehochutí všeho, co už bylo v předchozích sériích viděno, zbytečně zápletku natahuje. Poslední dily se ale naštěstí rozjely do nevídaných obrátek a závěrečných deset minut je svou jedinečnou atmosférou neopakovatelných. Proto se ve mně melou dva ostré protiklady. Na jednu stranu mi tvůrci ukázali, že ještě umějí vymýšlet dostatečně nervydrásající zápletky, ale na druhou už bych nerad zažil ten pocit, že se mi na další díly ani skoro nechce dívat. Redemption - 70% - To, že Jackovi ublížila stávka z áčkových seriálů snad nejvíc, víme všichni. Proto s jeho prvním záběrem přichází očekávané nadšení, že se i z téhle podpásovky nakonec vylízal. Pořád umí přitvrdit muziku za správnou věc, vzít do ruky cokoli, s čím se dá zneškodnit nepřítel a jakmile má blízko někoho, s kým se osud nemazlil, nebezpečně rychle jihne. Protože jsem ale zastáncem klasického looku Los Angeles, musím jedním dechem dodat, že přemístění do téhle lokace asi nebyl nejšťastnější nápad. Všechno už jsme totiž viděli v Krvavém diamantu, Hotelu Rwanda nebo Městě bohů a ani vysoce politická dějová linka tentokrát nic překvapivého nenabídne. Těžko se zvyká na to, že i Jack Bauer může přijít s (jenom) příjemným průměrem. Přesto není třeba Redemption zatracovat, protože je to ve své podstatě pouze předkrm pro fanoušky, celovečerní prequel. A na takové poměry je ta kvalita naopak vysoká. 7. série - 80% - Poprvé bez stálého prostředí, poprvé s podezřelým návratem ze záhrobí, ale posedmé v podobné řece. Nebýt v celém teroristickém snažení zapletena jedna důvěrně známá postava, tak mám s další situací ve stylu "Amerika je v ohrožení a nemáme tušení co s tím dělat" asi už trochu problém. Víc než kdy předtím tak platí, že čím víc má divák rád Jacka, tím víc si sérii užije. Navíc s dokonale napsanou Renee Walker po boku mu to už dlouho takhle nešlapalo. A tak i když nové postavy občas silně lezou na nervy a překvapivé zvraty vypadají poněkud vykonstruovaně, není kam spěchat. Závěr vše vysvětluje velmi uspokojivě a říká, že vůbec nic není ve světě černobílé. Tahle na první pohled banální věta je v podání tvůrců 24 velmi emocionální záležitostí. 8. série - 90% - Triumf. Přál jsem Jackovi další kvalitní sérii. Po nerozhodném začátku jsem si přál dobrodružství na úrovni sedmé série, po překvapivě rozpačité první třetině a oznámení, že osmý den bude posledním, pak odchod alespoň důstojný. Jenže to všechno mi teď přijde jako komentář k nějakému jinému seriálu. 24 se totiž po zásadním twistu otočila o 180°, přidala na tempu, hereckých výkonech, zvratech a hlavně napětí a přinesla mi jeden z vrcholů celé show. Z nenáviděné postavy je prvotřídní protivník, nesmyslně rychlé střídání bossů v popředí získává překvapivé pointy a když už se zdá, že se v CTU po nějaké době jede na maximum, přijde Jackova fatální one-man-show, která nám ukáže, že jsme ještě ani nezačali. Ve výsledku tedy jedno z nejlepších Bauerových období vůbec a trochu překvapivá událost této seriálové sezóny. Kdyby se končilo po šesté nebo sedmé sérii, pořád by Jack zůstal hrdinou. Takhle si ale geniálním finišem udržel místo jednoho z největších králů seriálové historie. Kdo mohl tušit, že začne stanici Fox ohledně pokračování svrbět ruka tak moc, že přijde ten nejkrásnější dárek. Live Another Day - 90% - Řeči o restartu nebo samostatně fungující minisérii byly falešnější, než bych kdy hádal. Do děje se vrací postavy, co absentovaly už celé roky, vedlejší linky přináší z minulosti nejtemnější duchy a vůbec celé schéma úvodních dílů připomíná klasické dny původní 24 tak moc, jak jen je to možné. Teroristická skupina tak může hrozit světu nejrůznějšími zbraněmi či výbuchy a i ve chvíli, kdy je pro většinu lidí jen pouhou pověstí než reálným člověkem, musí zaskočit Jack Bauer. A přestože jsem se nepatrně zdráhal, nadšení z akčních scén či nostalgických narážek krotil a u technických zkratek či prostředků občas kroutil hlavou, nakonec jsem se nechal pohltit i já. Závěrečné tři epizody totiž nabízí esenci všeho, co mě k těmhle tikajícím hodinám před lety připoutalo. Dokonalou audiovizuální stránku, napětí doslova do poslední vteřiny a emocionální zážitek, z jehož intenzity je mi chvílemi skoro až mizerně. Ty chvíle, kdy nutnost a zápal pro záchranu jiných lidí překročí vlastní potřebu štěstí či dokonce života, fungují perfektně i podeváté. Pátou hvězdu si trochu překvapivě vysluhuje William Devane, který v necelých pětasedmdesáti letech bez problémů charizmatem uzemňuje celý personál Bílého domu.