Brejlil

Retro atmosféra zasáhne hned od úvodních titulků. A pak pokračuje. Zatímco Berlín ještě nenabízí takové orgie vizuálních atrakcí, v Itálii se tvůrci rozjeli. Kostýmy a dekorace jsou skoro jak z 60. let. Škoda jen, že obraz a kamera moc šedesátkově nepůsobí. Chemie mezi třemi hlavními představiteli funguje, oba špioni z rozděleného světa jsou charismatičtí a vtipní, oběma fandíte. Pod touto fasádou je ale celkem tuctový příběh. Nebo retro příběh, jak chcete, trochu přepísknutá bondovka. Přesto se pár věc najde: svačinka s výhledem na přístav např. A mučeníčko-moje potěšeníčko.

Nuda. Ušlechtilá? Ani ne. Na začátku jsou svině Angličani, na konci Irové. Hlavní hrdina je zpočátku idealista, pak bojovník IRA a pak? "Mně se nelíbí, co se dohodlo, vždyť je to vlastně stejné. Já budu bojovat dál." Smrt u popravčího kůlu pak někoho s jen trochou sečtělosti ani nepřekvapí. Stejně jako konflikt mezi bratry. V celém filmu je jedna jediná silná scéna, ale i tu si musíte představit. Irská matka jde šest hodin s vrahem svého syna, aby věděla, kde je pohřben. Aby nebylo mých výtek dosti, vše je natočeno velmi neosobně. Není jak se s kým identifikovat, většina postav je zásadně v saku a čapce a pletou se i na druhý pokus, ničemu nepomáhá irský dialekt (ach ano, poznáte Ira od Angličana), ženské postavy ničím nevynikají... Nepříliš povedená ilustrace velmi neveselého období irských dějin

Úvodní akce, ve které Cruise visí na letadle, které brutálně zvedá výšku, navnadí. Nejen svou nápaditostí, ale i důrazem na starou dobrou poctivou práci. Ne, že by CGI nepřišlo ke slovu, ale kde může, tam chybí. Celá scéna v opeře se pak snaží dát na prdel (a taky trochu spiklenecky mrkat) nejmenované bondovce, zatímco hacknutí nehacknutelného dává zapomenout na proslulý průnik do centrály CIA. Přesto je zvláštní, že nejlepší je konec. Žádné přepálené akce, žádné zběsilé honičky přes půl světa. Jen léčka střídá léčku a z lovce se stává lovná zvěř. To vše v uličkách Templu a s výjimkou pistolí a nožů bez ničeho jiného. McQuarrie drží svou starosvětskou režií opratě pevně v rukou a scénář chytře udržuje diváka v napětí, co vlastně se bude dít a co přesně má krásná a všeho schopná Ilsa za lubem.

"Co s těmi mravenci, šéfe?" - "Jak, co, jací mravenci?" - "No Ant-Man." - "Aha, ten... To asi nebude trhák, dám na to jen 130 mega. A nějakého čudlaře. Třeba toho Reeda." - "A ten to jako zvládne?" - "Buďto jo nebo ne. Stejně jde jen o odškrtnutou položku." Zbytek je přesně podle příruček. Naštěstí někoho napadlo, že Mravenečník těžko bude fungovat beze vtipu a trochu ho tam propašoval. Nositeli jsou především hispánští kamarádi hlavního hrdiny, pak trochu hlavní hrdina a nakonec ultimátní mašinka Tomáš. A to je asi tak všechno. I když pár dalších docela dobrých nápadů se najde. Dvě hodiny celkem příjemně utekly a byť jsme šli z kina s pocitem "to byla ale blbost", nebylo to nijak hrozné.

Na tyhle filmy má patent Roland. U něj někdy humor vyvažuje patos. Tady dlouho patos nebyl, pak ale někdo rozvinul americkou vlajku na Golden Gate Bridge a to byl přímý zásah. Humoru bylo pomálu, vlastně skoro žádný. Problematickou linku extrémně sobeckého super elitního záchranáře naštěstí scénárista zneškodnil likvidací vrtulníku, protože přiznejme si, bez něj se v labyrintu trosek nedá dělat nic. Tuto likvidaci musel scénárista nahradit spoustou náhod a naprostých nesmyslů. Kromě Dwaynea neměl kdo co hrát a tak taky nehrál. Zvláště Saša měla jednostejný vykulený výraz, ať už koukala na hroutící se mrakodrapy, vybuchující domy nebo nesměle nadrženého Bena. Ovšem ta si to vynahrazovala fyzickými přednostmi. Carla nějak neměla ani to. Tak proč stojí za to, vidět ten film? Destrukce a akce. Oboje je vymazleně provedené a je na tom vidět každý dolar. Skoro.Zvláště scéna, kdy kamera proletí San Franciscem do restaurace, kterou zrovna zemětřas radikálně přestavuje, je lahůdková. A ani další si s ní nezadají. Nápaditost trikařů, odhodlání výtvarníků a tvrdá práce stavěčů scény je vidět. Ani zvukaři nezaháleli. Za tohle stojí San Andreas vidět.

Oceňuji, že se Rážovi podařilo s minimem prostředků navodit tísnivou atmosféru průmyslového kolosu 19. století. Fortuna naproti tomu není představena vůbec, což vytváří zvláštní kontrast. Podobné je to se vším ostatním. Postavy se často ztrácejí, některé, kdyby nebyly, také se nic nestane. A právě tato polovičatost, občasné zlomy ve vyprávění a celkový dojem televizní inscenace, byť dobově relativně nadprůměné, pro mne celý film sune směrem k průměru.

Absolutní akční meganámrd. Nic jiného to snad ani nemůže vystihnout. Akce střídá akci a většina je poctivá záležitost, žádné CGI. Miller neustále překvapuje úhly kamery, nájezdy, odlety, ale hlavně tím, že akce je přehledná a divák se neztrácí v hyperaktivně rozklepané kameře. Na druhém místě je výprava a spousta bizarních, ale zřejmě plně funkčních vychytávek a surrealistických nápadů (mléčná "farma" a pojízdný živý soundsystém i s kytaristou vedou). Příběh sám snad ani není důležitý a postavy jsou vykresleny až spartánsky střídmě. Pecka.

Tak snad za tři. Občas vtipné, občas over-the-top, bohužel dvě největší hvězdy Dwayne a Jason trapně nevyužité. Dvojtá brada Vina Diesela mi rychle začala lézt na nervy. Co vyzdvihnout? Lámání sádry, úvodní bitku Dwayna a Jasona, průlet mrakodrapy a celou akci na Kavkaze. Co zapomenout? Dieselovo tvoření rodinných hodnot. A co konec? Solidní pocta mrtvé hvězdě série. Měj se, Paule....

Scénář je největší slabinou. Cooperův výkon a Eastwoodova režie ale leccos zachránily. Scény z Iráku jsou docela dobré, scény z USA jsou docela dobré, ale spolu se to spíše tluče. Žádná naléhavost, žádné emoce, ale ani žádný patos a obrana těch správných amerických hodnot je spíše podprahová. Bože dej, abych byl v 84 stejně čilý jako Clint, i když asi nebudu natáčet nějaký film.

Zručně natočené nic. Snad jen Dakota je trochu nad věcí, protože se jí její postava celkem dá věřit. A to přesto, že Christianovo tvrzení o nádherném těle je nutno brát s velkou rezervou. Pěkné interiéry a zlatavá Georgie vs. šedivý Seattle jsou asi jedinými dalšími náznaky toho, že se díváme na film. Erotické scény jsou pěkně "po americku" o ničem, tam kde by evropský divák čekal přeci jen aspoň pokračování záběru, tam americký dostane střih do nikam. Greyova postava je v podání Jamieho Dornana naprosto nevěrohodná, a samozřejmě klišé v podobě vrtulníku a mamutího klavíru jí vůbec nepomohla. Zaplaťpánbůh za větroň.