Zdvíha sa vietor

"Michael collins nás zapredal..." Podľa hodnotenia ide o trochu podhodnotený film, ktorý si určite zaslúži vyššie hodnotenie ako 66 %. Reakcie mladých Írov na útlak za strany Angličanov vedie k prvým krokom a založeniu IRA a ich boj za samostatnosť. Film má tú správnu atmosféru večne hmlistého a zamračeného Írska a mňa to chytilo, pretože táto téma ma vždy zaujímala, navyše film Michael Collins mám veľmi rád. Sme svedkami boja skupiny Írov i dvojice bratov za spoločnú vec. Trhanie nechtov na policajnej stanici mi nerobilo dobre a s pribúdajúcim napätím a mŕtvolami sa zvyšovalo i napätie medzi dvojicou bratov. Jedného z nich výborne hrá C. Murphy. Určite odporúčam pozrieť v tesnom závese i spomínaný film Michael Collins, ktorý má s týmto mnoho spoločného a vzájomne sa dopĺňajú. Potešila ma i pieseň , ktorú si mladí Íri spievali pri pochode, poznám ju prespievanú od Shinead O´Connor. S filmom celkovo, spracovaním i témou spokojnosť. 80%. (12.09.2015)

Celý čas bojujete za rovnakú vec. Kamarát s kamarátom, brat vedľa brata, a lusknutím prsta zrazu kamarát zradí kamaráta a brat zabije brata. Aj o tomto bol Loachov film, ktorý zrozumiteľne zobrazil významný historický fakt, ale mne osobne zaváňal TV produkciou a aj napriek silným scénam miestami strácal moju pozornosť. V neposlednom rade malým plusom bol Cillian a jeho modré oči. 3,5* (24.03.2017)

Když mluvíme o národní hrdosti, tak plno lidí poznamenává, kde že ta hrdost byla, když nás za války okupovali Němci. Nicméně podívejte se třeba zrovna na tento film, abyste si představili, jaké šrámy v sobě skrývá národní hrdost průměrného Ira. To, co tam ve dvacátých letech předváděli, je neméně tak drsné a vůbec se nedivím, že je právě tato hrdost a odtržení od Velké Británie drží až do dnešních let. U některých rodinných tragédií to zřejmě ani nikdy nebude jiné. Škoda jen, že tento film byl až tak moc strašně bez emocí. Byl natočen tak zvláštní kamerou, která se tvářila, jak kdyby u konkrétních hrůzných situací ani nebyla. Určitě to mělo světlé chvilky, ale mám pocit, že podobný námět by takových chvilek mohl mít klidně daleko víc (11.07.2016)

Povětšinou planě patetický film, který vyhrál letošní Zlatou palmu v Cannes (zřejmě pod vlivem vnucených asociací s nynější situací v Iráku). V mnoha okamžicích (mučení zajatých „vojáků“ rodící se IRA, nájezd britských vojáků na rodný dům obou bratrů,) je Vítr v ječmeni skoro agresivně brutálním a „tělesným“ filmem, v němž kamera v rozhodujícím okamžiku nerada uhýbá, protože divák musí všechno prožít společně s hrdiny. Pro domácí publikum bezesporu důležitému filmu dodává režisér Ken Loach, na apelativně humanistickém půdorysu, záměrně nadnárodní platnost. Když však v druhé polovině přejde k téměř komunistickým finesám, jeví se to už trochu přehnaně a hlavně křečovitě. Když se k tomu přidá únavně pozvolné tempo vyprávění a přemíra banálně nadnesených dialogů (které navíc většinou opakují to, co už stejně víme), najednou si uvědomíte, že vás tak naléhavé téma vlastně vůbec neoslovuje. Rádi už byste z vydýchaného kina vypadli někam na pivo. Natočit o téhle smutné kapitole irsko-britských dějin film, je určitě chvályhodné, ale Ken Loach o tom ten svůj měl natočit trochu jinak. Silné téma vás takhle může především silně odpuzovat. A to je škoda. (05.09.2006)

Diskutabilní film, který vyhrál zlatou palmu v Cannes, je nejvíc zvláštní asi svým lookem nezávislosti a levnosti, kvůli kterému se mnohým nemusí zamlouvat. Nevypadá ani honosně, ani výpravně, ani rozpustile. Snaží se říkat věci bez patosu a snaží se diváka udržet v distanci od díla, aby si mohl neustále kritickýma očima srovnávat věci, které se mu na plátně ukazují. Nejde o podívanou, která by se divákovi snažila nahrát do karet. Jde o pevně uchopený příběh, který dokáže nadnést mnoho otázek a vyvolat v divákovi nejistotu. Stejně tak jako nejistotu v tom jak se k tomuto filmu postavit... (27.04.2008)