sportovec

Marie Rottrová je klenotem lehkého žánru a v DIVADÉLKU i osobitou a výraznou konferenciérkou svých pozoruhodných hostí. Dramaturgie, scénáře i režie jsou jí pochopitelně uzpůsobeny; krásná žena v této úloze je navíc zážitkem sama o sobě včetně jejího pěveckého repertoáru.

Básnické zpodobení všelidské podstaty svátků umocněného lidství zakleté do letní i zimní severoevropské krajiny asociuuje i epos KALEVALA.

Pokud se vychází ze skutečných případů a přidá se k tomu také dramatický talent (Mareš) a schopná režie (Babjak), jsou tím splněny podmínky pro vznik kvalitní detektivky, která prakticky splývá se skutečnou kriminalistickou detektivní prací. Namísto oslnivých kombinací starší školy nastupuje přesvědčivost, věcnost a pozitivně stupňovaný divácký účinek. Tento díl se zvláště vydařil.

Barvotiskový obtisk třígrošového citu vytažený do pomyslných extrémů sentimentu skrývá skutečný cit i strádání v bulvárním nálevu. Mastroianni, Vittiová i Giannini potvrzují přednosti italské filmové školy i schopnosti režiséra Ettora Scoly.

Scénáře se musí umět psát a psát dobře znamená mít invenci. Té tu bylo pomálu.

Karel Svoboda v lehkém žánru nepochybně patřil k osobnostem nadnárodního významu a byl si toho vědom. Stejně zřejmé je i to, co ho také charakterizovalo: bonvivánství, které ho hnalo do mezí únosného. Pravděpodobně je to i skutečný důvod jeho tragického skonu.

Vyčerpávající reportážní dobový pohled naznačující co znamenala válka v stále ještě většinově mírové Evropě a jak velký předěl byly Pyreneje a hranice, která se táhla na jejich hřebenech.

Pozoruhodná slovenská reflexe neorealismu - zhruba tak se jeví existenciální drama slovenského úředníčka spíše z první Československé republiky. Króner - Jožo - tu jasně vévodí řadě dalších dobrých slovenských herců starší generace. Bukovčanův scénář a Lackova režie jsou dalšími démanty tohoto skvostu. Škoda, že není k dispozici Stodolova dramatická předloha.

Není pochyb o tom, že moskevské metro je vizitkou země a v mnohém oknem do budoucnosti. Nejzajímavější je pro mne údaj o zařazení 44 stanic do listiny světového kulturního dědictví OSN-UNESCO.

Soubor situačních komedií, nadaný černým humorem, ve vyhrocené podobě prokazuje omezenost a hloupost rasismu a přímo naznačuje cestu Evropy k tomu, co je velké části obou Amerik samozřejmé - že rasa a živočišný druh, v tomto případě Homo sapiens faber, jsou věci odlišné a nesrovnatelné. Ve jménu lidství a všelidských ideálů.