sportovec

Mistrovsky podaná analýza porouchaných, ale také se současně napravujících a léčících duší. Alexandra Berková se domohla uměleckých výšin, které režisérka Wimmerová dále rozvinula a výborní herci a herečky dotvrdily. Nejvíce mne upoutaly Melíšková a Maciuchová. Podobné obrazy poučené vzdělávají v lásce, pochopení a pokoře. Všichni jsme jen lidé. Mikrosvět televizní inscenace k takovému (sebe)poznání vybízí.

Špičková práce dnes už historického žánru hraného filmu. Velkolepé výpravě odpovídá kvalitní scénář a vynikající herečtí představitelé a - jak jinak - skvělá Mannova režie. Vrcholný středověk je tu před námi doslova předestřen, počínající reconquista jakoby byla současností. A to od natočení filmu uplynulo šedesát let.

Nápadité zpracování přibližuje látku beztak poutavou - Trnkou jsme se bezpochyby dotkli světovosti - zvlášť nápaditým způsobem. Česká průvodkyně Tereza Brdičková, dcera jednoho z Trnkových spolupracovníků v scénáři filmu, na němž se Trnka jakoby podílel, promlouvá výtvarnou i filmovou řečí kolážemi z jeho skrz naskrz autorských filmů. Tato básnivost se přitom snoubí s věcností a střízlivostí. Trnka vystupuje jako princ Bajaja naší současnosti ve vší rozporuplnosti i geniálnosti své neopakovatelné jedinečné osobnosti.

TOMAN má všecko, co podstatné části historického záběru v polistopadové tvorbě hraného filmu chybí až bolestně. Péči historické realitě, kvalitu scénáře, důslednost režie a přesvědčivost historického dokumentu. V záplavě braku je to oáza dokonalosti. Je pochopitelné, že pravdivé je často nahrazováno pravděpodobným; to však patří do rysu žánru. Historická, avšak toporná pravdivost zakládá nudný a nikým nesledovaný příběh. Ondřeji Trojanovi se naštěstí podařil dokonalý opak. Ano, tak probíhala sovětizace Československa a brutální znásilnění jeho demokracie. Včetně těch fekálních defraudačních a šmelinářských momentů. Úspěchu napomohlo i herecké obsazení. Jiří Macháček, Kristýna Boková, Táňa Pauhofová i Jaroslav Plesl odvedli vynikající práci a dotvořili dokonale autorský záměr. Naopak slabý a neživotný byl představitel Klementa Gottwalda; ideální by byl býval Jiří Štěpnička.

Z této čarovné, v krkonoštině zahrané pohádky vane láska, něha, radost, úcta k poctivé práci, je prodchnuta nádherným češstvím. Na minimální časové ploše s minimem zdařilé výpravy se narodil krásný klenot, jehož démanty jsou vedle scénáře i režie herci. Je to jeden z vrcholů československé televizní klasiky.

Film, který vysoko přečnívá dobový průměr tehdejší hrané české kinematografie byl poslední rolí nacisty zavražděné Anny Letenské; hlavní ženskou úlohu ovšem hraje Vlasta Matulová. Pokora a důslednost jsou v poselství filmu to hlavní, co mu do značné míry v tom mikrokosmu malostranských střech a uliček dává onu výjimečnost spolu s vynikajícím Rašilovovým výkonem v titulní úloze. Dá se říci, že Vávry, dobrého Vávry, není nikdy dost.

Na BOHÉMU se lze dívat ze dvou výchozích bodů. Buď jako na umělecký dokument, nebo jako na umělecké postižení mimořádně rozporné doby. V  prvním případě lze určitě nalézt řadu pih na kráse, které ovšem rozezná jen zvlášť poučené oko. V druhém nezbývá než sledovat kvalitu scénáře (určitě dobrou), režie (solidní) a přehlídku polistopadového herectva staršího (střední generace) i mladšího (mileniálové). V obou případech nanejvýš dobré a vlastně  povzbudivě kvalitní až výborné (Pleslův Miloš Havel nebo Javorského Vlasta Burian či Dlouhého Zdeněk Štěpánek nebo Rašilovův Oldřich Nový). Dobrý je i nápad s ruskou srpnovou agresí a přihlížející dramaturgovou dcerou. Byla tu ještě jedna možnost: osobnosti filmového mikroprostředí přejmenovat a fantazii popustit ještě více uzdu. Zbývá otázka, jak by to bylo nebo mohlo být přijato.

Ekologický přístup ke krajině - jistě ano. Ale ke krajině pro člověka, ne mimo člověka. Chráněná území, obory, území se slabší ochranou, ochranu humanizované přírody. Nemělo by to být v rozporu a nemělo by to znamenat finančně náročnější vícepráce. Česká krajina je kulturní krajinou zhruba 500 let. Chceme se zrušit jako savčí druh? Anebo se utíkat k až pofidérně chápané biodiverzitě? A do jakých konců? Na to všechno tvůrci tohoto dokumentu zapomněli dát odpověď.

Na ten případ si vzpomínám na základě zmínek v denním tisku. Nezbývá, než před jeho tvůrci smeknout za to

Neněmecky svěží a vtipná komedie nadaná obdobně laděným hereckým obsazením, mladickým scénářem, svěžím dějem a - to považuji za zvlášť dobré - i vítězstvím slušnosti nad darebáctvím. Jen houšť!