Réžia:
Lenka WimmerováScenár:
Alexandra BerkováKamera:
Pavel BerkovičHudba:
Lumír HrmaHrajú:
Klára Melíšková, Hana Maciuchová, Bořivoj Navrátil, Petra Špalková, Jaroslav Plesl, Zdena Hadrbolcová, Kristýna Frejová, Lubor Šplíchal, Jitka Ježková, Pavel Řezníček, Jan Vondráček (viac)Obsahy(1)
Hořkou komedii o tom, jak těžké bývá odpustit rodičům jejich starostlivost, výčitky nebo nenaplněná očekávání, natočila v ostravské produkci ČT režisérka Lenka Wimmerová. To, co bývá v pozadí, můžeme odhadovat i tentokrát – je to prázdnota v jejich vlastním životě po odchodu dětí z domova, nebo rozčarování z vlastního nevydařeného manželství? Hlavní hrdinka Ivana (K. Melíšková) bydlí sama, bez muže a bez dcery, která je v zahraničí. Trpí nespavostí, jen stěží se jí daří odpoutat se od rodinných křivd i vlastních životních proher. Její dva sourozenci Maruška (P. Špalková) a Olin (J. Plesl) žijí ve velké vile s rodiči. Otec (B. Navrátil) je starý, nemocný, na svoji bývalou kariéru klavíristy dnes už jen vzpomíná. Matka (H. Maciuchová) balancuje často na hraně mezi láskou k manželovi a vztahem k dětem. Faleš, manipulace, teatrálnost aj., jsou její dominantní rysy, i když některé její projevy začneme možná v průběhu děje vnímat s větším porozuměním. Podstatné jsou tři stěžejní okamžiky – tři rodinná setkání (narozeniny otce, pohřeb otce, pohřeb matky), během nichž se vztahy vyhrotí, obnaží a posléze uvolní, osvobodí… Televizní film natočený podle scénáře Alexandry Berkové je také o tom, jak mnoho dobrého či zlého v naší vzájemnosti způsobí úporná snaha udržet alespoň zdání dobrých rodinných vztahů. Láskyplný teror, jehož se obě strany vzájemně dopouštějí, způsobuje, že staré křivdy vyplouvají na povrch i v okamžicích, kdy všichni touží po klidu a smíření. (Česká televize)
(viac)Recenzie (51)
Film na pomezí psychologického a psychopatického. Všechno bylo zdánlivě divné, protože to bylo nevyřčené. Vzduch se pak nečekaně pročistil, stejně tak všichni tři sourozenci. Z černé se stala paleta mnoha odstínů barev. Excelentně a přirozeně hrála Hana Maciuchová, její teatrální úlety mi naháněly husí kůži. V těsném závěsu byla hlavní hrdinka a její sestra. ()
Dramaturgicky i scenáristicky nevyrovnaná a tým pádom podchvíľou nefungujúca mozaika, ktorá sa zameriava na príliš mnoho postáv, čo vo výsledku príbehu neprospieva, ale naopak mu ubližuje. Výsledok pod vplyvom uvedeného posobí ako preplnené rodinné album bez jedinej príjemnej spomienky, bez náznaku pozitívnej emócie. Napriek tomu ide "aspoň" o stopercentnú hereckú záležitosť - asi chodíme s pani režisérkou do rovnakých divadel. Nech žije Dlouhé Zábradlí v Dejvicích. ()
Lakmusový papírek pro detekci nestandardního počinu – hodnocení buď vysoká nebo nízká, málo středních. Rodina jako základ veškeré lidské tragédie. Vztahy, které nefungují. Lidé, co bydlí spolu, ale radši by žili na jiných planetách. Syrová dramatičnost i směšná komičnost. Precizně vybroušené dialogové výměny. Všechno výborně odpozorované, vyvážené a perfektně zahrané. Z hereckého hlediska je to sice značná dámská přesilovka, ale proč ne? Komedie, která hladí proti srsti. ()
Příznačně české vztahové rodinné drama má své světlé i temnější stránky. 1) Líbily se mi docela svižné dialogy s humornými okamžiky. Zdůraznil bych citlivou režii 38leté Lenky Wimmerové a slušný scénář 59leté Alexandry Berkové (premiéry filmu se nedožila), který vcelku nepokazily ani občasné záchvěvy nudy._____ 2) Rovněž hudba skladatele a zvukaře Lumíra Hrmy (věk nezjištěn) stojí za zmínku._____ 3) Výborná 64letá Hana Maciuchová předvedla zdrženlivé úsporné herectví. ()
Přestože Alexandru Berkovou dvakrát nemusím, tady se to celkem dalo. Bylo to hlavně sympaticky střízlivou hlavní hrdinkou a v druhé půlce filmu i „sympatickou tlustou sušenkou“. Normální rodinné konstelaci trochu vzdáleno, škoda, odpouštět rodičům má asi každý to své, mohlo to být víc z normálního života…kolik z nás má otce klavíristu a matku takhle bláznivou? Přesto jim vyčítáme a zazlíváme (v určité životní fázi, někdo dřív, někdo později) právě každý to své a dokud se s nimi nesmíříme a neodpustíme jim každý to své, pak se nám nebude „dobře spát“… Na nedělní večer, kdy už člověk nechce hlubokosáhle myslet, to šlo.... ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (2)
- Natáčelo se v Hýskově v rodinné vile v ulice Školní 188 a v Hradci Králové, kde štáb navštívil Gymnázium J.K.Tyla, Galerii moderního umění, Tylovo nábřeží, Masarykovo náměstí a ulici V Lipkách, a v Pardubicích, konkrétně na místním hřbitově. (alonsanfan)
- Film byl oceněn cenou Elsa za nejlepší původní televizní dramatický pořad. (Olík)
Súvisiace novinky
Brno na týden ožije festivalem Cinema Mundi
Přemýšlíte, co s načatým březnovým večerem? Chcete si rozšířit své obzory, potkat se se zajímavými lidmi a načerpat atmosféru různých koutů světa? Mezinárodní filmový festival Cinema Mundi představí… (viac)
Reklama