sportovec

Klasická jímavá pohádka s výborným scénářem, vydařenou režií Janečkové a výborným hereckým obsazením, poetická ve své naivitě a strhující v humanistickém zaměření a něžnosti lásky, kterou vyzařuje. Kuklové naivka je stejně přesvědčivá jako ostatní herci.

Pozoruhodný, byť i na mně místy přesentimentalizovaný pohled na úlohu zvířat v druhé světové válce. Buď jak buď je to cenná informace nejen pro běžné lidi, ale i pro některé odborníky a obhájce práv zvířat.

Nejsilnějším momentem tohoto dílu je hoře rodiny oběti i příkladné nasazení úmorné práce dánských i švédských kriminalistů a lékařů a genetiků.

Pro přechodná období je typické, že cokoliv se objeví mimořádného, je považováno za občerstvující a nové. Neplatilo to pochopitelně pouze pro hudebníky a herce; stejnou příchuť měla i podzimní návštěva prezidenta George Bushe staršího a jeho zvon svobody. Zajímavou částí reportáže jsou Zappovy kritické charakteristiky americké demokracie i skutečnost, že americká velvyslankyně neměla o jeho existenci do data Američanovy pražské návštěvy ponětí.

Reportážnosti a dokumentárnosti je v tomto seriálu místy až přespříliš. Válka, která v nejrůznějších podobách a směrech trvá už třičtvrtě století, unavuje a vysiluje. Těžko říci, kterou stranu více a v čem.

Přímo se vnucuje srovnání s Troškovými polistopadovými pohádkami. Jsou nesrovnatelné: jak co do výpravy, tak scénářů i hereckého obsazení. Výprava se do jisté míry ošidit dá; režie a herecké obsazení včetně scénáře naopak nikoliv. Božena Němcová jako pohádkářka nemá obdoby; i to se potvrzuje. ČERTŮV ŠVAGR je pohádka vysloveně sličná a vlídná.

Máme-li sčítat a vážit kvalitu tohoto jinak vyššího patra hollywoodské produkce, je to do značné míry opakováním o kontrastu velkoryse pojaté výpravy, nenasytné až pažravé kamery, velkých scén, ale také - i v tomto lepším případě - opakováním poetiky romantického dramatu a vět sice i nosných a klasických, ale pro tehdejší svět a tím více pro ten současný také více netečně mrtvých než alespoň občas živých. Takto pojatý scénář nezachrání ani ta největší herecká jména.

Korunovační průvod i ples na Hradě jsou srovnatelné s HUSITSKOU TRILOGIÍ Otakara Vávry. Tehdy to byla průhledná kamufláž: díl byl zamýšlen - jako celý seriál - jako protest proti počínající ruské okupaci ČSSR.

Hrůzné svědectví z tohoto ještěpracovního koncentračního tábora se dotýká něžnější části lidstva. V československém případě řady velkých žen našich národů. Dech se tají z činů nacistických gangsterů a gangsterek.

Rodinný spor Věkových-Hekových nemá jednoznačnou pozitivní odpověď. I realismus, i idealismus jsou v tomto případě dvě strany jedné mince - jara evropských národů, mezi nimiž patříme - je to naše dějinná pozice - k nejpřednějším. Jirásek i Zelenka podávají hutný obraz počátků našeho národního prostičkého, ale vzestupného národního obrození, jež vzniklo nejen v chaloupkách, ale i v palácích a měšťanských domech. Voskou, Růžkem, Brzobohatým, Lukavským, Brejchovou, Bohdalovou, Medřickou se díváme do jeho naději vyzařujících oken.