Ravensbrück, le camp oublié
Women of Ravensbrück
Réžia:
Aurélie ChaigneauScenár:
Aurélie ChaigneauObsahy(1)
V roce 1939 inicioval Říšský vůdce SS Heinrich Himmler zřízení koncentračního tábora Ravensbrück. Toto místo nacházející se devadesát kilometrů na sever od Berlína bylo určeno převážně ženám... Během druhé světové války táborem prošlo na 110 000 žen z celé Evropy. Byly zapojeny do otrocké práce organizované SS. Špatné ubytování v otřesných hygienických podmínkách, nedostatečná strava, totální tělesné vyčerpání, sadismus dozorkyň, zrůdné lékařské pokusy nebo popravy prováděné z nejrůznějších důvodů stály život 75 000 vězeňkyň. Francouzští dokumentaristé se pokusili připomenout život v tomto pekle prostřednictvím výpovědí posledních pamětnic a historiček, které se Ravensbrückem zabývají. Epilogem nápadu Heinricha Himmlera se stalo několik poválečných procesů s esesáky působícími v Ravensbrücku (táborový velitel, lékaři, dozorci a dozorkyně), při kterých padlo několik rozsudků smrti. Ze třiceti osmi obžalovaných bylo dvacet jedna dozorkyň. Jedna z francouzských pamětnic na ně vzpomíná takto: „Nenapadlo mne, že ženy se mohou chovat ještě hůře než muži.“ Ravensbrück má i svou českou stopu. Do tábora bylo deportováno na 5000 československých občanek. Tři roky zde bylo vězněno 196 lidických žen, smrt zde našly Milena Jesenská nebo Jožka Jabůrková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (8)
Dokument trpí absencí autentických filmových záběrů. Občas jsou nahrazeny záběry z jiných koncentračních táborů. Několik hraných, nově natočených záběrů působí nepřesvědčivě. Také téměř celý tábor je dnes už srovnaný se zemí, takže divák je odkázaný na filmové animace. Jádrem dokumentu jsou výpovědi přeživších vězeňkyň. Nepřekvapilo by mě, kdyby se nějaké dobové fotografie či filmové záběry z provozu Ravensbrücku někdy v budoucnu ještě objevily. V táboře pracovali i muži jako ozbrojení strážní a další působili na velitelství tábora. Pokud mezi nimi byli sadisté, sotva by odolali pokušení pořídit si fotografickou či filmovou dokumentaci. Tyto kompromitující materiály mohli jejich majitelé na konci války zničit, ale možná tak neučinili všichni a jejich potomci tyto dokumenty časem zveřejní. ()
V mnohých ohľadoch výnimočný koncentračný tábor. Nebol vyhladzovací, určený bol hlavne ženám a židia tvorili len 15% celkového počtu väzenkýň. Zrejme práve pre to, že nebol primárne vyhladzovací, hoci tu zomrelo takisto asi 50 000 ľudí, väčšina na choroby, hlad, prepracovanosť, 2200 zomrelo v plynovej komore. Robili sa tu odporné lekárske experimenty ako zámerné rezanie a infikovanie kostí nôh a svalov virulentnými baktériami, rezanie nervov, zavádzanie látok ako kúsky dreva alebo skla do tkanív a lámanie kostí. A medzi dozorkyne patrila aj známa hyena Irma Grese. ()
Poblíž Ravensbrücku leží jezero Stechlin (viz Theodor Fontane) s osadou Neuglobsow. Sem jsme jezdili na dovolenou, když děti byly ještě předškoláci. Tehdy jsme neměli moc peněz a tohle bylo zadarmo (fungoval jsem tam jako tlumočník). Okolí Neuglobsowa se nám íbilo, podobně jako Fontanovi, ale bohužel i jako Himmlerovi. Když jsem procházel KZ Ravensbrückem, nechal jsem ženu a děti před branou na dětském hřišti. Tam jsem si koupil (na památku?) i knihu "Die Klempnerkolonne in Ravensbrück" od němeké členky hnutí odporu a bývalé vězeňkyně Charlotty Müllerové. Kdo chodí po kacetech, tomu jsou podobné dokumenty užitečné jen okrajově; třeba funkce zhrzeného doktora K. Gebhardta na jedné straně a na druhé (nezobrazené) zařízení, kterému tu říkali "Prügelbock". A tak už jen poznámka: Nedávno jsem četl knihu Georgese Bataille "Slzy Erotovy", v níže se - kromě jiného - zabývá význačnými sadisty, např. Markýzem Sadem, Gillesem de Raisem, Alžbětou Báthoryovou Jeanem Genetem, možná zde mohl uvést i jednu nebo dvě bachařky z Ravensbrücku. ()
Bohužel je otřesné, co všechno museli podstupovat i ženy a těm zrovna moc dokumentů věnováno nebylo. Říká se, že zatímco muži jsou násilničtí, ale ve své podstatě jednodušší, ženy naopak vynalézavé a důmyslné. Po shlédnutí takových zvěrstev už věřím a doufám jen v tu boží spravedlnost, jelikož ta naše stejně dostatečně viníky nepotrestá nikdy. Člověku se dělá skutečně špatně pokud se dostatečně vžije do situace a představí si, že by zde strávil byť jen jeden jediný den. Jaký strach a utrpení museli asi denně podstupovat? ()
Tohle je pravý hororový žánr. "Lékaři jim lámali jim kosti, poškozovali svaly a do nich dávali zárodky plynové gangrény, kousky skla...". Vstávání v půl čtvrté ráno na "apelplatz" nebo v půl páté na dvánáctihodinové šichty vykládání uhlí bez stravy. Nevýhoda tohoto dokumentu o ženském koncentrfačním táboře je, že z tohoto tábora se nedochovaly žádné obrazové materiály. Slova pamětnic těžko mohou vyjádřit pocity, ketré vězenkyně měly. ()
Galéria (9)
Fotka © Florent Hayet / La famiglia
Reklama