Renfield

Vztahové sbližování a oddalování jedné dvojice. Ve věku Garyho nic neobvyklého, ve věku Alany už méně běžné, ale vzhledem k věku Garyho zcela pochopitelné, nad takovým krokem nejde nepřemýšlet. Jejich vztah má nejsilnější momenty právě ve chvílích, kdy si "to" jeden nebo druhý uvědomí. Jinak spíše proplouvají dobou, jejími reáliemi a samozřejmě příjemně idylickou atmosférou. Kamera je výborná, použitá hudba dává scénám více emocí, ale proplouvání hlavní dvojice mohlo být méně a to přesto, že to mezi nimi solidně funguje, obzvlášť Cooper Hoffman je velmi fajn. Chybí více takových scén, jako bylo couvání z kopce s prázdnou nádrží. Něco, co by ten ospalý scénář a věčnou pohodu alespoň na krátkou chvíli narušilo. Ano, ve vůbec nejlepší části (nakonec do ní couvání spadá) se o to postará trefně přepálený Bradley Cooper, ještě dříve potom méně přepálený Sean Penn, ale o nich to prostě není. A snad to tolik není ani o Garym a Alaně... Potom zůstává atmosféra, která mi toho večera nestačila, tak snad příště. 65%

Postupný propad do Arvédovi mysli... tam v realitě, jinde v myšlenkách a častém déjà vu. Film, který o něm zdánlivě příliš neřekne a přesto tam ta cesta je. Je v rozhovorech se Zenkem, v šachové partii s Plačkem, vztahu s Vlastíkem a to často skrze jiné... Kostka Neumann, da Vinci atd. Vizuální stránka vtáhne, výborná je kamera, hudba a světlo "ve tmě", protože některé scény hraničí s hororem a příhodně i expresionismem. Tomu a divadelní atmosféře podléhá i slizce ďábelský výkon Michala Kerna, jemuž je Saša Rašilov více než důstojným protihráčem. Čas podívat se do skříně. 75%

Chtěl jsem bizár, ale dostal jsem jenom guláš. Pokud Markova matka vaří podobný, tak se mu vůbec nedivím, že má problém s tím, že už tento týden byl. Nad scénou, nebo postavou, která není (zřejmě) nechtěně vtipná, bych přemýšlel marně. Má to velmi dobře udělané titulky, několik fajn nasvícených záběrů kamery a to je vlastně vše. Děj kráčí vstříc extrému, když už jsem měl pocit, že ten film "má vše", hlavní hrdinové se dostávají na farmu! Závěr si však žádá pořádnou pointu a tak tu máme policejní stanici, nebo pána, co přišel Darie zalít kvítka a vyrušil ji z její klasické spací polohy, při které obvyklým způsobem využívá peřinu. Co na tom, že se zmíněné dvě scény k předešlému ději vůbec nehodí. I když, co vlastně smysluplně navazovalo. 30%

Tvorba Fridy je především v paletě barev filmu, její temperament potom v jeho hudební složce... Atmosféra vtáhne více než příběh samotný, jenž řeší především vztah Fridy a Diega. To samozřejmě není na škodu, mezi Salmou Hayek a Alfredem Molinou to funguje, navíc oba hrají výborně. Akorát té politice se i díky příjezdu hosta vyhnout nedalo, mohlo ji být ovšem méně. Větší prostor mohla dostat právě tvorba Fridy, protože to co tu je, patří k nejsilnějším scénám a obrazy přiblíží. Mám na ně vlastně docela jiný pohled, vše je ještě silnější. 75%

Žádná hluboká studie jednoho vztahu, jak by mohla napovídat výborná úvodní scéna, to není. Jde se jen po tom nejnutnějším a to platí i o policejním vyšetřování. Divák není součástí vztahu Nicka a Amy, pouze ho sleduje, tak jako stále větší počet jiných, kteří jim v některých případech jsou schopni začít žít. Manipulace s veřejným míněním, využití médií k odplatě a jejich síla vůbec, jsou tou nejdůležitější složkou Zmizelé a David Fincher jí podává výborně. Ben Affleck do role Nicka (už pro ten úsměv) jednoduše sedne, Rosamund Pike je jako Amy fantastická. Nemluví, sleduje, dostává se stále hlouběji do těch, kteří ji zajímají, za to ona sama neprozradí nic, už vůbec ne svým pohledem. Snad jen v případě, že jí něco nebo někdo naruší její plány, které musí následně rychle změnit, ale i to je pouze lehké znejistění. Část u Desiho má však svá ale, takže by jí mohla být i škoda, nebýt ovšem jejího konce a následného pokračování, setkání. Zajímavé je, že se opět odehrává v teplých barvách... takové "tady je dobře". Podobně je na tom i výborná scéna prvního setkání Nicka s Amy, po niž rychle přichází chlad, který občas přeruší pouze světla reflektorů, nejen v televizních studiích. To setkání a především závěrečná část filmu je vlastně nečekaně osobní. Nebo takhle, nutí přemýšlet i ty, kterým se to nemůže stát. Pokud někdo takový vůbec je... 85%

Mnohem více o zákulisní manažerské práci, než hře samotné, což je fajn i přesto, že mám baseball velmi rád. Tento pohled je totiž originálnější, nepotřebuje klasický závěr sportovních filmů, bohatě stačí například scéna vyhazování hráčů, jako by to ani nebyli lidi, ale obyčejné věci. Chladně a bez viditelnějších emocí. Velmi fajn je i závěr a samozřejmě veškeré počítací scény. Také to celé stojí především na dialozích a souhře hlavní dvojice, což se povedlo na výbornou. 75%

Že mně mnohem více než hororově thrillerová část sedne ta školní, bych opravdu nečekal. Školní nepostrádá zajímavé a velmi dobře zahrané postavy (Madeleine McGraw), krom únosů dětí řeší jejich šikanu, rodinné problémy a vlastně i z toho plynoucí sebevědomí. Školní rvačky jsou na dnešní dobu podané docela brutálním způsobem, což samozřejmě přidá na jejich autentičnosti. I ona má svá "ale", jenže těch není tolik jako v tom podstatnějším. Nadpřirozeno nechám být, zkrátka tu je a také zůstane nevysvětlené. Za to práce policistů je hodně zvláštní, vysmějí se "amatérskému detektivovi", aby je po nějaké době zalarmoval věštecký sen? Jasný, ten amatérský detektiv je velmi svůj, navíc lehce na drogách, ale proč se na tu nástěnku alespoň chvíli nepodívat? Bylo by toho mnohem víc, ale k tomu nejdůležitějšímu... Grabber je zprvu příjemně tajemná postava, že se na tom do závěru nezmění vůbec nic, je ovšem docela škoda. Co bylo jeho motivací? Proč si tvůrci dávali práci se zajímavými maskami, když zřejmě nemají žádný hlubší význam, snad mimo jeho anonymity? Ethan Hawke však tu slabší část táhne i pod onou maskou. 60%

Úvodní epizoda je slušným šokem, na jedné straně svatba, na té druhé jiné "dospělejší" postavy (nejvíce otázek vzbuzuje Arthur), ale také dospělejší obchody. Peaky Blinders míří výše, pryč jsou pouliční rvačky, více toho řeší dialog a když selže, potom je teprve čas na staré dobré praktiky. Zmatek první epizody nemá dlouhého trvání, děj se ustálí, ruské intriky si berou hlavní slovo a Tommy má co dělat, aby to ustál. Minimálně Tatiana Petrovna, do jejichž plánů dlouho (do poslední epizody) není vidět, mu hlavu zamotá řádně. Gaite Jansen ji hraje výborně, scény jako noční procházka po domě ozvláštněna ruskou ruletou nebo právě ta v poslední epizodě jsou nezapomenutelné. K nim nakonec patří i večeře, kde to vře mezi Tommym a knězem, v jehož roli je Paddy Considine fantastický, až zamrzí, že tu zrovna velký prostor nemá. Nakonec však atentát na něj, únos, nebo konfrontace s Michaelem, bohatě stačí. Závěrečná epizoda je prozatímním vrcholem seriálu, ke scénám z ní musím přidat ještě proslov Alfieho Solomonse, jenž sice je jedním z mnoha, ale tento má prostě vše. Dále také technicky (protože i tato stránka je na vyšší úrovni) parádní prostřih kněz, tunel, trať. A především závěrečné Tommyho zúčtování, zdaleka nejen finančního rázu. Rodina byla vždy na prvním místě... 90%

Nespavost dokáže své... A co teprve setkání s někým, kdo tento problém dokáže vyřešit, navíc má i jiná pozitiva, minimálně zdánlivá. Pocit, že právě ona je tou pravou, potom může přijít velmi rychle, jenže... Chan-wook Park rozehrává příběh, jehož středem je detektiv a jeho Femme fatale. Příběh, v němž se prolíná thriller s "romantikou", aby byl nejednou trefně odlehčen povedeným vtipem. Což sice není u Parka nic nového, ale v tomto příběhu humor překvapí. Díky prolínání žánrů a opravdu nelehkému pochopení postav (to v tom nejlepším smyslu slova), má film příjemně tajemnou atmosféru. K ní samozřejmě řekne své i opět výborná kamera, i když se oproti minulým filmům může zdát nenápadná (na čemž má zřejmě podíl nový kameraman), například v interiérech si opět bere hlavní slovo. Ale nejen v nich, výborné je i pronásledování na střechách, výstup na skálu, nebo závěr, který tak jak je je velmi fajn. Přesto měl přijít dřív, protože to co je po odhalení, je už jen takový bonus, který příběhu příliš nepřidá, spíš mu dalším zamotáním děje ubere na zajímavosti. 75%

Na tom že Felix zná zaměstnance svých oblíbených podniků, by nebylo nic divného, ale že mu tohle vyjde i při policejní kontrole, už budí takový maloměstský dojem, což je v případě New Yorku zřejmě úmyslně směšné. Ten je tu více než kulisou a díky výborné kameře dává scénám takovou příjemně poetickou atmosféru, čímž připomene některé z filmů Woodyho Allena. Felix Billa Murrayho do ní zapadá, jeho příběhy občas pobaví, občas prozradí něco z jeho názorů na život. Nakonec je to z velké části o něm a samozřejmě Lauře, jejich vztahu a jejího (ne)pochopení otce, jenž se vlastně choval podobně jako manžel? Vztah Deana a Laury působí velmi chladným, občas až vyhořelým dojmem. On je navíc úspěšný, obletovaný, ona má ze sebe přesně opačný pocit, což teorii o nevěře nahrává, přesvědčivější důkaz se vlastně dlouhou dobu neobjeví. Nebo neobjeví vůbec? Z tohoto pohledu mi ne zrovna výrazný závěr stačil. Tokio se nekoná, přesto Sofia Coppola opět dialogově velmi silná a Bill Murray s Rashidou Jones výborní. 70%