Renfield

Dle očekávání slabší a tak nějak více Hollywoodská verze. Dvojka nabízí více akce, ta je ovšem často nereálná, což mě mrzí. Příběh je vcelku dobrý, ono to "lítání kolem letadel" má své plusy. Scénář je opět silný, jenom se mi zdá, že ubylo hlášek, což je škoda. Líbí se mi zapojení armády a především to, že není vše jak na první pohled vypadá. A Bruce Willis? Ten opět nezklamal. 70%

Vánoční úprava komentáře, hold lepší film si na tyhle dny těžko představit. Také proto nezačnu jinak, něž vánočně, pěkně od zdobení, v tomto případě tou nejblonďatější ozdobou, se jménem Karl. John měl s jejím pověšením lehké potíže (výborná scéna), snad nemohl vybrat ideální místo? Možná. Nakonec ho ale našel a zavěsil parádně, tak aby se i odcházející účastnící večírku pokochali. Proto zbytečné druhé polofinále nepochopím a i když je pro mě Die Hard kult, plný zásobník ji prostě dát nemůžu. Bylo to snad kvůli Alovi? Aby tu také měl "svou chvilku"? Sakra, vždyť on jich tu má spousty, stačí veškeré jeho rozhovory s Johnem, nebo příjezd jako Stevie Wonder. Jo, hlášky jsou parádní, Willis jich má na svém kontě ještě více, než zabitých teroristů. Jeho už tak sympatická postava toho času amatérského fakíra Johna (další ze skvělých scén), je díky nim ještě zajímavější, nepřehnaná. Napětí a bolest s ním skutečně prožívám, obzvlášť právě ve skleněné scéně.... a na tom, kolikrát jsem to viděl, vůbec nezáleží. Navíc je tu ještě jeden velký klad s jedinečným, snadno zapamatovatelným přízvukem, Hans Gruber! V jeho roli je Alan Rickman famózní, takové "užití" hlavního záporáka, se vidí málokdy. Jeho scény jsou skutečně jeho, ty společné s Brucem Willisem potom ozdoba filmu. Reálnému pojetí hodně pomáhá i obsazení zbytku teroristické skupiny, typově přesné, navíc s němčinou, co víc si přát. A nelze zapomenout ani na vánoční (rolničkový) soundtrack Michaela Kamena, který rychle navodí tu pravou atmosféru. Tak šťastné a veselé! 85%

Director's cut: Jeden z nejreálnějších historických filmů, možná ten nejreálnější vůbec. O Andreje Rubleva ve filmu vlastně tolik nejde, ten se totiž několikrát stává pouze pozorovatelem dění kolem sebe, je to spíše pohled na Rusko 15. století a to pohled velice zdařilí.Rozdíl mezi první a druhou částí nevidím, každá má své silné momenty a obě mi nabídli několik silných scén. Nejvíce na mě však zapůsobila oslava letního slunovratu a samozřejmě famózní závěrečná... zvon. Násilí ve filmu bylo i na mě trošku příliš, především dva zde často zmiňované momenty. Přesto to beru jako plus filmu, protože takhle to prostě chodilo a vlastně občas možná ještě chodí. Ovšem i přes mnoho silných scén, zajímavých dialogů a nádherných záběrů kamery, jsem se občas na čas podíval. Také proto se těším, až zkusím kratší verzi, třeba mi sedne více. Andrej Tarkovskij natočil silný film, ale dle mého názoru není jeho nejlepším. 80%

Další nezapomenutelná klasika od Sergia Leoneho, na které je mnoho nezapomenutelného. Tím hlavním je jak jinak hudba Ennia Morriconeho, geniálně nádherná! Dále potom kamera a její úchvatné záběry, z nichž nejvíce zaujaly ony detaily na obličej, oči, zbraně... takto se vtahuje do děje. A samozřejmě herci, klasicky výborný Clint Eastwood a za ním rozhodně nezaostávající Lee Van Cleef, či Gian Maria Volonté. Proč tedy "nižší" hodnocení? Scénář není tak silný, jako u těch ještě lepších Leoneho filmů. Ale i přesto je Pro pár dolarů navíc výborný western, kterému nechybí nezapomenutelná scéna v kostele... melodie z hodinek mi zněla v hlavně ještě dlouho po projekci. 80%

Bezesporu je to milník, kterému ale plně na chuť zřejmě nikdy nepřijdu. Vesmírné cestování není nijak ubíjející, ale meditativní až příliš rozhodně. Atmosféru a napětí však díky vizuálu a jeho geniálnímu propojení s hudbou neztrácí. Přesto mám nejsilnější momenty z tohoto propojení jinde, než ve vodách modrého Dunaje. Jsou vždy v přítomnosti mimozemského monolitu, György Ligeti a jistě i mé osobní nastavení dělá své. Nejlépe v The Dawn of Man, kde krom jiného nadchnou masky, ale i herci pod nimi. Dále samozřejmě HAL, při souboji s ním jsem vždy obdivoval, že si i v této "akčnější" části dokáže Kubrick udržet právě to jinde přílišné meditativní tempo. Přičemž nijak neubírá na napětí, to se naopak stupňuje až do výborného uspávacího (nemyslím diváka) finále této části. Psychedelický závěr jde ještě výš, daleko za postavy, jejichž příběh je tu tím méně důležitým, to pravé je všude kolem. Klasicky chladný přístup Stanleyho Kubricka k nim tak právě u Vesmírné odysey sedí dvojnásob. 75%

Jednoduchý, patřičně šílený příběh, plný kýčů a japonského popu. Ano, asi takto by se to dalo ve zkratce napsat, sám se proto divím, že to jde všechno tak dobře dohromady a že je to navíc tak zábavné. Prostředí, v němž se děj odehrává je vůbec dotaženo (možná až přetaženo) k dokonalosti. A nejen prostředí, i ty televizní reklamy (film občas i jako reklama vypadá), dokonale vybraní herci a samozřejmě Toni Tani! Herci hrají velice dobře, občas možná úmyslně přehrávají, což se sem vlastně také hodí. Několikrát jsem si vzpomněl na Grandhotel Budapešť, i když je to zcela jiný film, ale přeci jen. Ke konci mi přišlo, že je to už dost šílené, ale vše zachránil Zoltán a jeho výborné skoro westernové finále, paráda a ta hudba... 80%

Krásný film, silný jak ve scénách z minulosti, tak v těch z léčebny. A právě scény z léčebny jsou alespoň pro mě ty nejzajímavější, ač se mohou zdát poněkud jednotvárné. Oba herci tu excelují, více samozřejmě Matthew Modine, ale to je pouze tím, že je jeho postava více "nenormální". Nicolas Cage má zase své herectví značné ztížené obvazy na obličeji, i přesto hraje výborně. Alan Parker ale natočil obě roviny filmu velice dobře, povětšinou bezstarostné a příjemné vzpomínky, i depresivní psychiatrickou léčebnu. Že by úmyslně nutil k slzám si nemyslím, je to příběh jednoho přátelství, který by se podobně klidně mohl odehrát. 80%

...a něco takto všestranně geniálního vzniklo u nás. Není možné začít komentář něčím jiným, než neskutečným herectvím Rudolfa Hrušínského. Ten hraje natolik dokonale, že je vlastně možné zavřít oči a poslouchat pouze jeho klidný a vyrovnaný hlas, i jim totiž dovede vytvořit hutnou hororovou atmosféru a co teprve tvář, pohyby, gesta. Rozhodnutí natočit film černobíle je více než šťastné, věřím totiž, že by v barvě vše takto dokonale nevyniklo. Práce s kamerou vůbec je další, co na filmu na první pohled zaujme. Stanislav Milota předvádí záběry mrazivé, i záběry nádherné. Výborné je pak prolnutí se zvukem, střihem... nejednou jsem si při sledování Spalovače mrtvol vzpomněl na filmy Gustava Machatého. Zdeněk Liška a jeho hudba, další důležitá součást... jeho mrazivé, občas až psychopatické melodie bezchybně provázejí celým filmem. Rudolf Hrušínský není jediný, kdo předvádí výborné herectví, ač je ten nejviditelnější, Vlasta Chramostová, je stejně tak bezchybná a potěší i role Vladimíra Menšíka. Juraj Herz natočil filmový klenot, jehož atmosféra se může rovnat s atmosférou filmů Alfreda Hitchcocka. Navíc Spalovač mrtvol není pouze mrazivé psycho, občas přijde i něco málo černého humoru a velice zdařilého. 95%

Co napsat? O něco málo slabší než seriál, stále ovšem nadprůměrná zábava. Musím pochválit i animaci a nápady tvůrců vůbec. Stejně tak dostatečně ujetý český dabing. Nejlepší scény jsou určitě "benzínová pumpa" a David Hasselhoff celkově. 75%

Dlouho jsem se rozhodoval mezi čtyřmi a pěti a to především díky závěru. Nemyslím tím ono "plenění", i takto to občas žel bylo, ale ten zbytečný závěr z dnešní doby. Přesto zůstanu na pěti, Želary jsou velkým filmem, i když mínusy se samozřejmě najdou, ale ty zde dovedu odpustit. Že se scénář věnuje i jiným postavám a občas tak "zanedbává" hlavní dvojici, vidím jako plus filmu. V Želarech totiž není vyloženě nezajímavá postava, proto jsem se rád něco dozvěděl i o životech ostatních. Stejně tak kladně hodnotím zvyky a scény z každodenního života horalů. Celkový pohled na osadu a život v horách, je tu dotažen dá se říci k dokonalosti, drsná nádhera. Aňa Geislerová předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, přerod z městské ženy v horalku jsem ji plně věřil. Ale přeci jen musím ještě více pochválit Györgyho Cserhalmiho, ten se do své role výborně hodí a hraje neskutečně. Potěšili i Iva Bittová, Zita Kabátová a Svatopluk Beneš a spousta dalších i v drobných rolích. U podobných filmů bývá většinou zvykem i povedená hudba a kamera, není tomu jinak ani zde, i když souhlasím, že příroda udělala své. V délce filmu problém nevidím, ono když není nudné místo, nejsou ani necelé dvě a půl hodiny příliš. Želary jsou krásný film, o drsném životě, v drsné době. 85%