Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (1 406)

plagát

Čínska štvrť (1974) 

Nadčasová detektivka! Roman Polanski umí budovat napětí (nejen ve filmu...) a atmosféru především. Čínská čtvrť je natočena jeho klasickým stylem, tedy, děj nikam nespěchá. Přesto není čas na vydechnutí a už vůbec ne nudu. Jake Gittes (jehož ztvárnil výborný Jack Nicholson) se do ze začátku "klasického případu" zamotává víc a víc... neustále tak odkrývá nové teorie a spiknutí. Ve filmu je několik zvratů a překvapivých momentů vůbec, je třeba ho dobře sledovat, protože ne vše je na první pohled zřejmé, jak to u kvalitních detektivek bývá. Z výše uvedeného a také pomalu z každého komentáře je jasné, že film má výborný a do detailu propracovaný scénář Roberta Towneho. Režie Romana Polanskeho také udělala své, jak jsem již zmiňoval. Ale... jak moc do filmu promluvila nálada při natáčení? To už tak zřejmé není, ovšem vcelku by mě to zajímalo. Zpět k ději, či napětí ve filmu. Do toho výrazně promlouvá také Jerry Goldsmith a jeho hudba. Ta především ve vypjatých pasážích správně graduje a tím na hutné atmosféře přidává. Že měl na její zkomponování pouze deset dní je pro mě neskutečné. Nejsilnější scéna je samozřejmě ta nůž a nos... nezapomenutelná. Ale pro mě je stejně nezapomenutelné ještě finále. U něj jsem rád, že si ho Polanski "vydupal" filmu totiž dodává na zajímavosti a otevřený konec nijak nevadí. 80%

plagát

Uśmiech zębiczny (1957) (študentský film) 

Velké zklamání jednoho "kolemjdoucího". Pro mě dobré, i jsem se zasmál. 50%

plagát

Mŕtva nevesta Tima Burtona (2005) 

Podle mého názoru je Mrtvá nevěsta ještě o něco lepší, než už tak výborná Noční můra. Opět tu máme klasicky burtonovskou atmosféru... příjemně temný a depresivní svět živých a barevný, téměř stále veselý svět mrtvých. Příběh je sice jednodušší, ale tento vůbec u "pohádky" pouze menší nedostatek plně vynahrazuje spousta kvalitních vtipů a narážek. Loutky jsou fantastické, jde vidět, že si při jejich výrobě tvůrci vyhráli a herci jim zase dali dokonalé hlasy. Stejně tak fantastická je i hudební stránka filmu, zde se tradičně vyznamenal Danny Elfman. Věřím, že je to všechno pro některé už okoukané, ale mě svět Tima Burtona stále baví, vůbec potom jeho jedinečná atmosféra. Skončilo to ovšem až příliš rychle, příběhu by slušela delší stopáž a třeba větší prostor pro některé zajímavé postavy. 80%

plagát

Tanečnica v tme (2000) 

Tak nejdříve k tomu možná nejdiskutovanějšímu... Tanec v temnotách je nepatrně slabší než Prolomit vlny. Na Björk jsem před filmem tak nějak neměl názor, její hudbu neposlouchám, ale uznávám její jedinečnost a kvality. Vůbec nejdiskutovanější je pravděpodobně jméno Selma, emigrantka z Československa, kterou navíc hraje zmíněná Björk, jejíž eskymácký vzhled je známý. Tak ani v tomto nevidím problém, nemohl by to totiž být další Larsův vtípek? Samozřejmě včetně Oldřicha Nového? Vidím to tak, on totiž mistr rozhodně hloupý není. Tanec v temnotách se od Prolomit vlny značně liší, podobnost je snad jen v tragickém osudu a naivitě hlavní hrdinky... ostatně o naivitě tato trilogie pojednává též. Díky tomu, že je hlavní hrdinka emigrantka, má film i politický podtext. Názor Larse von Triera na Američany, jejich kulturu a politiku celkově je znám, ale že to ve filmu dotáhne až k takové "dokonalosti" jsem nečekal. Nejvíce jsem se bavil rozborem rolí v komentáři od Mattyho... prostě je to tak. Ale zpět k ději, či atmosféře filmu... ta je opět silně depresivní, bezvýchodná, což by zase mohlo připomínat Prolomit vlny. Nepřipomíná, mnohokrát zmíněný film měl takovou atmosféru téměř po celou stopáž, za to tady přichází světlé chvilky, muzikálová čísla. Vše je pozitivní, barevné a plné úsměvů, samozřejmě jen ve snu hlavní hrdinky. Ono spojení silného dramatu a muzikálu je vůbec povedené, přechody mi nepřijdou nijak násilné, písně tam prostě patří a to muzikály vůbec nevyhledávám. Závěr je možná až příliš... ale zase sám nevím, jak bych se v takové situaci choval, proto to neberu ku škodě filmu. Ještě krátce k hercům a nehercům... Catherine Deneuve fantastická. Björk taktéž, i když je její výkon civilnější, ale zase o to více procítěnější... nehraje, žije. Další den a stále nad filmem přemýšlím, něco takového se mi nestává příliš často, ovšem u filmů Larse von Triera vcelku pravidelně. 85%

plagát

Až po uši v mechu (2015) 

Povedená loutková pohádka, škoda, že podobných nevzniká více. Příběh je jednoduchý, má krásnou atmosféru, svět a propracovanost loutek celkově (zajímavý pohled na rusalky a život v lese). Jako vypravěč je výborná Anna Polívková, její hlas se do filmu hodí a dá se říci, že tak nějak "nutí" se ztišit a celý příběh si v klidu vychutnat. Mohu děkovat tvůrcům za krásné lesní dobrodružství... určitě jsem jej neviděl naposledy. 75%

plagát

Jednorozený (1990) 

Zajímalo by mě, jak velká byla inspirace režiséra Edmunda Eliase Merhigeho jeho zážitkem blízko smrti. Jestli tohle všechno opravdu viděl, nebo jen několik náznaků? Ať tak či tak, Begotten je dle mého názoru dílo jedinečné a to nejen dějem, ale i celkovou podobou. Film složený z fotografií, kontrast tak silný, že občas musíte chvíli přemýšlet, co vlastně vidíte a zvuk, to je příroda a několik temných skladeb. Příběh samotný je vcelku jednoduchý, i když spíše až po závěrečných titulcích, kde se možná vše vysvětluje, možná také ne. Ona brutalita je tu opravdu velká, vidět je to hned v úvodní scéně sebevraždy, ta je zároveň jednou z nejzásadnějších a nejšílenějších vůbec... Film může být pro někoho až příliš dlouhý, ovšem mně to tak vůbec nepřišlo, naopak mohu říct, že jsem se rozhodně nenudil a to ani při dalším zhlédnutí. Begotten je bezpochyby zásadním surrealistickým dílem! 90%

plagát

Bleeder (1999) 

Hutné, špinavé, reálné... prostě zase je znát, že to má na svědomí Nicolas Winding Refn. Tedy, vzpomněl jsem si i na Tarantina a nebylo to jen díky videopůjčovně, jak by se mohlo zdát, ale třeba taková scéna "první aids". I přes tu depresivní hnusnou atmosféru a výpověď o lidech, co dá se říci nežijí (i když, i já se trochu zamyslel, ano Lenny... naštěstí mám k němu stále daleko), to má i několik úsměvných momentů... znovu jsme především ve videopůjčovně. Silných scén je více, mě osobně nejvíce zaujaly ty, které jsem už lehce zmínil. Tedy režiséři, obě aids scény a knihkupectví, či spíše antikvariát. A zase je velice důležité zmínit dokonalou kameru! Především pak rozhovory mezi jednotlivými postavami jsou natočeny výborně. Herci taktéž odvádí dobrou práci, nejvíce zaujal ten nejznámější, Mads Mikkelsen. S názorem, že to mohlo být více zamotané souhlasím, ale i přesto je nad čím přemýšlet, především nad psychologií postav. Tedy za mě spokojenost, jenom je škoda, že Nicolas Winding Refn nezařadil mezi režiséry ve videopůjčovně i své jméno, dnes tam již bezpochyby patří. 80%

plagát

Star Wars: Sila sa prebúdza (2015) 

Konečně pořádné pokračování, tedy opravdu pokračování. Samozřejmě, že se to dá tak trochu (podle někoho tak hodně) označit za remake, ale to je mi vcelku jedno. Bavil jsem se a to i přesto, že jsem si původně vůbec nebyl jistý novými hlavními hrdiny. Naštěstí zdání zase jednou klamalo a do filmu mi brzy přišli vhod, ono proč ne, když je vše dobře podáno, vysvětleno. Ovšem s hlavním záporákem se tedy smířit nemůžu, ten byl příliš směšný. Tady bych viděl jako možnost, nechat mu masku celý film, hned by to bylo o poznání lepší. Obsazení původních herců (i když někde velice krátké) potěšilo. Především pak Harrison Ford a samozřejmě jeho parťák Chewbacca... ti, co mají na svědomí nejvíce hlášek, tedy spíše Ford. Příběh je jako vždy jednoduší, ale i přesto rozhodně nepostrádá napětí a už vůbec ne akci. Potěšilo i to, že jsem konečně neviděl pouze předigitalizovaný, či přeefektovaný film, jako tomu žel v posledních letech bývá. Vizuál je opravdu propracovaný, stejně tak kulisy a kostýmy tradiční, ale už ne papundeklové. Famózní byla a zůstává hudba Johna Williamse... hudba která nestárne, navíc v Epizodě VII jsou ke slyšení zase nové a zase povedené skladby. Dle mého názoru to J.J. Abrams zvládl a režiséři následujících dvou epizod mají co překonávat. Prozatím hodnotím jak hodnotím, čas, nebo další projekce ukáží... 80%

plagát

Beowulf (2007) 

Rozhodně to nevidím tak zle, jako většina. Ale začnu tím, co mě příliš nepotěšilo, ono to bude vlastně podobné, jako u té většiny. Beowulf by se mi více líbil hraný, i když by některé scény byly náročnější. Ale i tahle technická verze má své kouzlo, jenom škoda, že když už je, není dotažena k dokonalosti. Některé postavy působí voskově a efekty směšně (na koně radši ani nevzpomínat). A teď je konečně čas na pozitiva. Lépe zfilmovanou severskou legendu jsem snad ještě neviděl! Ono ať už jsou to legendy, či historické filmy na téma vikingové, je to málokdy k chválení, Beowulf je ovšem případ zcela jiný! Film si drží své rychlé tempo, jak souboje, tak rodinná část je výborná. Souboje jsou navíc takové, jaké mají být, tedy plné násilí a krve, což k filmu sedne. Samotné postavy jsou výborně namluveny, nejlépe právě hlavní hrdina, takto má znít Beowulf. Tímto vším jsem vlastně (nejen) pochválil režii Roberta Zemeckise a můžeme přejít k další zásadní složce filmu, bez které by Beowulf nebyl Beowulfem. Tou je bezpochyby hudba Alana Silvestriho, něco tak úderného a majestátního jsem dlouho neslyšel! Už tak většinou pěkně provedené souboje jsou právě díky hudbě o úroveň výše. U mě převládá nadšení a to jsem před projekcí optimismem neoplýval. 75%

plagát

Samotári (2000) 

Fantastické, tady snad netřeba nic psát... ony ty zlidovělé hlášky hovoří samy za sebe! Ano, Samotáři stojí především na dialozích a výborných hereckých výkonech. Protože celkově jde o několik velice povedených příběhů, pospojovaných do jednoho filmu. Z herců nejvíce zaujali Ivan Trojan a Jiří Macháček, který si roli užíval, možná občas až příliš. Další, co dá se říci "zlidovělo" je soundtrack, hudba je snad stejně povedená, jako film sám a pozadu nezůstává ani kamera, s několika taktéž nezapomenutelnými záběry... třeba ten na plakátu. 85%