Beowulf

Kdyby tak celý film vypadal a útočil na emoce a smysly stejně silně jako závěrečná desetiminutovka. Báseň o Beowulfovi má silný děj, Zemeckis to jakž takž zvládá, ale to zpracování je čirá onanie... ty odlety kamery, ty oči, které začínají a končí na povrchu rohovky. Hrozně mě to rušilo a vytrhávalo z děje... nebýt Winstonea, tak je to imho poloviční... stejný případ jako Třístovka... jeden herec to však nespasí a ta technologie (zvlašť co se týče zpracování ženských obličejů a náročnejších emočních pochodů) má OBROVSKÉ rezervy. (11.12.2007)

Beowulfa jsem nečetl, ale pokud je film předloze věrný, tak musí jít o pěkný brak, který je v osnovách jen proto, že je 1000 let starý. Film už tak řídkou story natahuje na skoro dvě hodiny. Reklamní tahák v podobě nahé Angeliny Jolie je zde jen pár minut, vypadá hezky, ale je to jen jakýsi bezpohlavní tvor. Co se týče zakrývání animovaných penisů se tvůrci zřejmě inspirovali u celovečerních Simpsonových, ovšem tam šlo o úmyslný gag. Pokud nechcete sledovat jen intro k počítačové hře, jděte na film do IMAXU (kde jsem jej viděl i já), ať máte aspoň pěknou vizuální podívanou. (13.12.2007)

Takže stejně jako uživatel Beky tak i já jsem měl před filmem dvě piva, vypili jsme je totiž spolu. Jenomže narozdíl od kámoše, který se pak v kinosále trápil (jak uvádí ve svém komentáři), já jsem se do Zemeckisova digitálu natolik zakoukal, že i kdybych se měl pochcat, tak by mi to snad bylo jedno. Performance capture působí v několika momentech naprosto neuvěřitelně, zároveň je ale pravda, že občasný "skelný zrak" postav narušuje dynamiku a emoční vyznění scén. Silný příběh zoceluje navíc několik špičkově vypjatých, audiovizuálně sladěných a nadpozemsky ozvučených scén, které mě skolily s razancí rozběhnutého Sebastiana Chabala. Můj nejlepší výkon v zadržování dechu je asi 100 vteřin, poté co prvně rozrazí veřeje hodovní síně obluda Grendel a naporcuje královskou gardu na pětikilové krvavé kusy, jsem svůj rekord minimálně ztrojnásobil. Grendel vypadá jako ovředovaný obr stažený z kůže, je to však citlivá bytost s nešťastným osudem. A záhy přichází na scénu Beowulf, sebevědomý géatský hrdina s rameny širokými jako telefonní budka a s hlasivkami připravenými kdykoliv odvykládat nějaký napínavý čin ze svého života. Beowulf se pak po celý film potýká s příslušníky Grendelovy rodiny (Angelina Jolie coby Grendelova matka je fakticky luxusní), s plnými poháry medoviny, později s kralováním a s mladičkou spolunocležnicí (zletilosti se prý v Dánsku nabývalo, jakmile se sundaly poslední podělané plínky). A snad v každém okamžiku je možné se kochat: kamerovými průlety, souboji, režisérovou zručností, hudbou Alana Silvestriho a v drtivé většině případů i vizuálním zpracováním. V závěru pak Zemeckis ještě přitvrdí, práskne bičem a vyžene ze sluje ohnivého draka a divákovo oko se do plátna nevěřícně vpíjí. Výbornou zábavu mi tedy narušovala pouze občasná mžourání postav "do blba" a také opakující se dialogy (Gerard Butler řekl jednou: "Tohle je Sparta!" a polovině filmové populace to rezonuje v uších ještě teď, Ray Winstone se musel v: "Já jsem Beowulf!" snad třikrát ujišťovat). Jinak jsem navýsost spokojen a stoprocentně si dám tuhle fantasy znovu. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/170,5 miliónů dolarů(výdělek celovětově) (12.12.2007)

Velký potenciál, zmařený Zemeckisovou posedlostí supermoderními hračkami. Akční scény mají slušný náboj, některé momenty jsou málem magické a hrozně moc se mi líbila mnohovrstevnatost scénáře, který při tom výborně sedí i do hollywoodské dobrodružné podívané. Jenže zvolená technologie má příliš mnoho chyb a příliš často vytrhává ze zážitku. A co přináší nového nic? Ať mi nikdo neříká, že za stejné prachy by nepořídil Zemeckis stejný biják se živými herci. Odlišoval by se akorát opravdovou velkolepostí a absencí zhulených pohledů, které mají naznačit, že se ty digitální kuželky milují. (23.11.2007)

Podmanivé, atmosférické, magické. Zemeckisovi jsem podruhé křivdil. I napodruhé a snad ještě více ovšem platí, že jeho film je doslova uvězněn mezi animovanou a hranou stylizací, které obě předpokládají jiný styl diváckého vnímání a očekávání. Zemeckis ví, proč se pro tento druh stylizace pokouší, v hraném filmu je jeho vize jednoduše nedosažitelná a její možnosti využívá dokonale - ať už k jednotě postav a prostředí nebo detailnímu propracování a nasnímání scény. Přesvědčit diváky, aby v této technologii viděli více než jen oživlé muzeum voskových figurín, se mu zatím ale příliš nedaří. PS: Po opakovaném zhlédnutí docházím k přesvědčení, že pokud Artušovská legenda, tak jedině podobnou cestou a velmi lituju, že mi film utekl v 3D. (24.03.2008)