Bleeder

Vemte Kaurismakiho a obraťte naruby. Refn to je hněv, strach a hnus v Kodani bez zjevný příčiny (jakoby s lehkým nádechem chlapskýho srabáctví a pocitu ztráty kontroly nad úplně všim co se kolem děje a obsesivní potřebou si dokazovat, že tu kontrolu má(me) (my chlapi)). Scéna u hřbitova s Grundtvigs Kirkes v pozadí... (06.09.2011)

Ty vole, ten antikvariát ve 44 minutě. Tam bych chtěl umřít. Takhle vypadá nebe. Jinak nevím, co k tomu napsat. Dialogy jsou pojaty velmi zajímavě, skoro by se dalo říci až realisticky. Pocitově příjemný návrat do devadesátek (videopůjčovny). Za trochu negativní stránku bych považoval fakt, že od začátku diváka tlačí neústupný pocit, že se stane něco zlého. (20.08.2016)

Kim Bodnia a Mads Mikkelsen excelují v dalším Refnově syrovém a bezútěšném příběhu z kodaňské periferie o lidech žijících na periferii společnosti. Režirérovo vidění světa je sice neradostné, ale pravdivé a film je možná malinko vyumělkovaný, nicméně převážně realistický a uvěřitelný. Nasraný Kaurismäki, to sedí (Gimp). (17.05.2013)

malý nezávislý kousek, který ale postupně slušně zraje.  Refn přináší dost depresivní náhled do života permanentně nas*aného frajera, (jakkoliv k tomu nemá úplně důvod), který svojí nas*anost jednoho dne vyventiluje na svojí přítelkyni, čímž rozjede kolotoč fatálních událostí. Těsně po shlédnutí sem bral Bleedera čistě jako odškrtnutý rest v Refnově filmografii, ale postupem času jsem zjistil, že se mi tahle studie agrese a chování bez zjevné příčiny slušně zaryla pod kůži. Jde sice teprve o druhý Refnův kousek, ale stejně jako ve svojí prvotině i tady moc dobře věděl co chce natočit a už jen samotná kamera vyvolává depresivní až klaustrofobické stavy. Ještě, že je tu Mads Mikkelsen jako dánská variace na Tarantina, který do všeho toho zmaru přináší alespoň trochu toho polotrapného pozitivna...70% (24.03.2023)

Nezávislárna pro fandy filmů o pochybnejch existencích a "lůzrech." Označení horor bych brala s velkou nadsázkou, hororovou scénu to nemá ani jednu. Nebo aspoň ne scénu, jakou považuju za hororovou. Je to spíš takovejch psychologickej výlet do životů pár zatracenců. Je tu Leo, kterýmu postupně hrabe z vědomí nadcházejícího otcovství, což je asi úplně nejmíň sympatická postava celýho filmu. Pak je tu jeho snad švagr, což taky není zrovna sympaťák a konečně "nerd" Mads Mikkelsen jakožto video-maniak a filmovej blázen, kterej představuje umírněnou verzi Quentina Tarantina, když ještě pracoval ve videopůjčovně. Jeho održení od společnosti a schopnost žít jenom filmy je vyobrazená přesvědčivě a je to postava, se kterou se divák nejsnáze sžije. (O to víc divák přicházející z CSFD:-) Opět tu jsou minimalistický rozhovory, dlouhý minuty, kdy si postavy vymění celkem tak deset slov a zbytek času po sobě jenom koukají, ale to k těmhle filmům patří a mě to nevadí. Konec byl uspokojivej, gradoval pěkně a podle mě to dopadlo tak, jak mělo. Fanoušci nezávislých skandinávských filmů nebo psycháren či Madse Mikkelsena (jsem fandou všech), zbystřete! Mohlo by se líbit! (03.05.2011)