biasim1

Původní Stens;Gate se právem umisťuje na vrchních příčkách těch nejlepších anime. Osobně jsem si ho neskutečně užil, a i když jsem o existenci Zero věděl už dříve, chtěl jsem si mezi sériemi dát alespoň nějakou pauzu. Konečně jsem se k tomu ale dostal a jsem rád, že jsem si počkal. Předtím by mohlo hrozit to, že bych si Steins;Gate pokazil. Úplně na začátek musím říct, že Zero rozhodně není vyloženě špatné anime. Jen to prostě není to, co bych si představoval. První a naprosto zřejmé mínus je pomalé tempo. To měla už i původní série, ale tam mi rychlost sedla a snažil jsem se to spíše obhajovat, než špatně kritizovat. Tady je to ale už vážně strašně roztahané. Navíc se tentokrát série nesoustředí jen na hlavní příběh a občas uteče trošku jinam. Ony sice ty odbočky jsou v poslední čtvrtině aspoň trochu opodstatněné, ale daly by se udělat daleko lépe a celkově v sérii spíše ruší. Až do již zmíněné poslední čtvrtiny je to opravdu jen plácání se na místě s jen malým množstvím pro příběh důležitých momentů. Finále se sice už snažilo trochu napravit, ale opět, bylo to jen "fajn". Náhled do vzdálenějších časových pasáží a míst byl sice zajímavý, ale v Steins;Gate je takové množství nevyužitého materiálu, že by bylo stokrát lepší nechat sérii trochu komornější tak, jako byla série první a věnovat se něčemu jinému. Další část, co Steins;Gate táhla, byly postavy. Tady to ale zase trošku pokulhává. Okabe ve většině času opravdu není ten, kterého jsem si přidal do oblíbených postav a probere se až na úplném závěru (a to opravdu jen na pár momentů). Celková chemie mezi postavami mi už zde nepřišla provedená tak dobře, jako dříve. Navíc zde opět uškodila snaha o zvětšení universa a přidání spousty nezajímavých postav, které k celkovému dojmu rozhodně kladně nepřispívaly.  Kdyby série zůstala u kratší stopáže, kde by se věnovala jen tomu důležitému, byl bych rád (v první sérii mi zdlouhavé pasáže vůbec nevadily, jelikož to krásně zachránily postavy. Tady, jak jsem již zmínil, nikoliv). Teď můžu jen odejít s pocitem průměrné série a to zrovna tady opravdu není to, co bych si přál. 5,5/10.

Kdo mě alespoň trošku zná, tak ví, že nemám úplně v lásce nekonečné šóneny. Není to tak, že by mi přímo vadily, jen jsem nikdy nepochopil tu velkou popularitu, kterou si získaly. Ať už je to Naruto nebo Fairy Tail, vždy mi takové série přišly maximálně průměrné a nemůžu říct, že bych si jejich sledování nějak zvlášť užíval. Proto se mi původně do Huntera vůbec nechtělo, ale po stálém doporučování jsem se do toho pustil. Teď už je to ale nějaká doba od chvíle, kdy jsem sérii dokončil a můžu říct jen jediné. Neudělal jsem chybu. Mohl bych tu vyjmenovat vše dobré, co série skrývá, ať už by to byl zajímavý svět, skvělé a různorodé postavy, systém síly. Nejdůležitější je ale jen jedna informace. Hunter není jako ostatní šóneny. Vše, co mi na tomto žánru vždy vadilo tady prostě není. Žádné fillery, žádná síla přátelství, žádné random zesilování postav a porušování pravidel (ano, koukám na tebe Fairy Tail), žádné černobílé postavy (absenci přímo záporných postav si nemůžu vynachválit). Už je to několik měsíců od doby, co jsem Hunterovi dal těch 10/10 a už jsem jen čekal, zda mé nadšení opadne. Ne, neopadne, vlastně se čím dál tím víc zvyšuje. Na mou top 10 zatím nemá, ale rozhodně se jedná o nejlepší šónen, který kdy vznikl a také o jedno z nejlepších anime současnosti. 10/10.

Šódžo žánr považuji za jedny z těch anime, kterým prostě nemůžu přijít na chuť. Proto jsem ten hype okolo prvních dvou sérií Fruits Basket mírně ignoroval, hodil tomu 6/10 a šel dál. Do té finální jsem se ale samozřejmě pustil a nemohlo mě to překvapit více. Poslední série se začíná lehce odlepovat od těch klasických šódžo prvků, nebo s nimi začne pracovat lépe. Například hlavní hrdinka se už nechová stupidně a naivně jen tak bezdůvodně, ale díky větší prací s jejím charakterem a poznání více informací z její minulosti mi dokázala své jednání více prodat. Nezlepšila se tu jen práce s hlavní hrdinkou, ale i se zbytkem postav hlavních či vedlejších. Černobílé postavy vymizely a ke všem jejich činům mi byly podány uvěřitelné informace a důvody. Celá série navíc dost potemněla a díky kratší stopáži na mě dokázala nasypat více emocí v kratším časovém úseku, že to i na mě zabralo. Celé fungování této finální sezóny mi bylo také velice příjemné. Největší nálož a nejsilnější momenty nepřišly na úplném konci a ten byl spíše vyhrazen pro takové to příjemně klidné rozloučení. No co, objevilo se další (v pořadí druhé) šódžo, které jsem schopný pochválit a i když zde momentálně nechávám jen 4*, nemůžu nikde říct, že své hodnocení nezvednu. 8/10.

Na začátek rovnou zmíním, že mám rád Takagi-san. Na Nagatoro jsem stále viděl nějaké narážky a čím víc se série blížila, tím více jsem viděl ten hype, který se s ní veze. Navíc se mělo jednat o něco podobného, jako již zmíněná Takagi, takže jsem o sledování samozřejmě nemohl váhat. Po prvním díle jsem ale absolutně nechápal, co je na tom tak skvělého. Hrozně mě štve, že jsem tenhle komentář nepsal včera, takže teď můžu jen citovat Jeoffreyho se větou "Tohle není škádlení, tohle je úplně obyčejná šikana!". Asi tak. Téma šikany mi přijde jako dost citlivé, osobně to považuji za silné morální dno a nešlo mi do hlavy, že naprostou bagatelizaci tohoto tématu vidím zrovna v japonské sérii. Dobře. A zlepšilo se to aspoň v dalších epizodách? Naštěstí ano. Vše se více zmírnilo, přestalo to být tak drsné a naprosto zbytečná sexualizace toho "škádlení" se začala redukovat (nechápejte špatně, ečči scény stále přetrvávají). Samotná Nagatoro, jejíž oblíbenost jsem naprosto nechápal (upřímně, stále nechápu), začala alespoň projevovat nějaké emoce a přestala se chovat tak špatně, jako na začátku. I ten senpai, který sice je stále do budoucna naprosto nezapamatovatelnou postavou, se občas pěkně ohradil a to i když nechtěně. Postupem času se sérii podařilo vyhrabat nahoru a čím více epizod uplynulo, tím více jsem si zvykl a k sérii jsem byl stále více a více otevřený. Nakonec tomu můžu dát pěkných 6/10.

Higehiro pro mě bylo jedno z nejrozporuplnějších anime momentální sezóny. Nemyslím tím překvapivě jeho zápletku (od doby co jsem si dal do oblíbených mang DomeKano jsem ztratil právo se k tomu vyjadřovat), ale hlavně celkové fungování série. Když jsem se před pár měsíci dostal k první epizodě, bylo to po odkazech snad na všech anime stránkách a jediné, co jsem si řekl, bylo "hele, to bude asi fajn romantické anime, když se o něm teď tak mluví". Už po tom prvním díle jsem ale zaklapl notebook a uvědomil jsem si, že jsem se dost zmýlil. V příběhu, kde si dospělý muž pozve do bytu nezletilou středoškolačku, která mu navíc pořád a pořád nabízí nejrůznější protislužby, jsem ze začátku viděl pouze autora, který si snaží naplnit své sny. Když jsem byl přemluven k tomu pokračovat, uviděl jsem, že se série snaží s příběhem pracovat daleko lépe, než jsem čekal a snažila se brát takové téma vážněji, oproti například Koikimo, které se do takové fáze dostalo výrazně později a následujících pár dílů začalo fungovat trošku lépe. Těch dílů, které ale tak nějak fungovaly, bylo ale žalostně málo. Už ani ne v polovině se série snažila až na sílu přidávat zbytečné momenty, křečovité "seriózní" a "vážné" scény (bylo moc pěkné, že se učili od Fairy Tailu, že nejlepší vážnou scénu musí vždy provázet kamera namířená do výstřihu, ale ne, takhle to nefunguje). Stále se občas nějaký světlý moment našel, ale vždy byl přerušen tou strašně vážnou (po stopadesátém opakování neskutečně otravnou) melodií, po které nastal vždy ten typ dialogu, který kdybych byl schopný napsat, byl by mi scénář oprávněně omlácen o hlavu. Po všech těchto problémech jsem si už i říkal, že bych byl i raději, kdyby z toho vznikla ta "špatně dobrá" série, která by se o žádnou serióznost ani nesnažila a já bych se jen mohl bavit tím, jak špatné to je. Za těch pár kvalitnějších epizod bych sérii rád hodil víc, ale za neustálé a hlavně výrazné přeskakování kvality nemůžu dát více, než slabých 5/10.

Asi tu nebudu muset lhát a říkat, jak strašně jsem byl překvapený, jak strašně to dopadlo. Už jsem samozřejmě věděl, že se bude jednat o naprostou katastrofu a s tím jsem do toho i šel. A ono to vážně nezklamalo. Ragnarok má sice strašně jednoduchou zápletku, ve které se s příběhem nedá prakticky vůbec pracovat, ale ono by to ani nevadilo. Ze soubojů třinácti bohů s třinácti lidmi (výběr zástupců lidské rasy je opravdu skvělý) by mohlo vzniknout strašně cool představení, které by se soustředilo jen na souboje samotné a ne na žádnou vatu okolo. Teď ale přijde ten obrovský problém této adaptace. Ty souboje, ta jediná věc, která by vás u toho mohla držet, jsou naprosto odporné. Ať už je to naprosté ignorování nějakého originálnějšího zpracování a opravdu kvalitního využití schopností nejen lidí a jejich vlastních předností, ale sakra i těch bohů, kde tak, jak bojuje jeden můžou klidně bojovat i všichni ostatní.  Odporná animace kterou bych mohl přirovnat snad jen k Džundži Itó Collectio je samozřejmostí a více než anime to spíše připomíná powerpointovou prezentaci (ten příjezd prvního lidského hrdiny byl sakra co?). Ono to sice teď trochu působí, že jsem to zhejtil málo, ale ono to tak vážně jen zní. Řekl bych, abyste se na to podívali sami a pochopili byste to, ale ne, vážně, nedělejte to. Pro váš vlastní klid. Teď ale přijde ta nejděsivější část, a tou je rozložení série. Za dvanáct dílů se stihly odehrát tři souboje. Tři. To samozřejmě ukazuje, že chybí dalších deset. Normálně smýšlející člověk by mi teď asi řekl "nemusíš se bát, druhá série nepřijde, do toho prostě nepůjdou". Rád bych vás upozornil, že třetí Smrtelné hříchy se taky dostaly pokračování a já už bych se opravdu nedivil ničemu a po dokončení Ragnaroku už vůbec ničemu. Pokud bych měl alespoň něco u série pochválit, byl jsem rád, že mě opět něco přimělo k tomu, abych se trošku zamyslel nad svým životem a nad tím, jak ho chci trávit. Takhle dobře to naposledy zvládla Josuga no Sora. No nic, jdu si asi pustit DomeKano nebo něco podobného, po tomhle mi bude připadat jako "kvalitní záležitost" úplně všechno. Odpad.

Jakoby nestačilo, že se mi Josee ukazovala snad na všech sociálních sítích, ale už i tady mi ta hodnocení známých uživatelů vyskakují jako na běžeckém pásu. No co, tak se taky přidám do party. Budu tu některé opakovat, občas doplňovat, ale vše už asi vezmu trošku stručněji, protože ostatní už to tu dle mého popsali dost. Začnu tím, co jsem si na Josee užíval už od začátku, a to je její audiovizuální stránka. Na ten film se mi prostě sakra dobře koukalo. Styl animace mi k vyprávěnému příběhu sedl a se stylem vyprávění se dle mého pěkně doplňoval. Příběh mi od začátku plynul moc hezky. Později se ale začala objevovat drobná škobrtnutí, kdy jako by někomu z tvůrců prostě ujela ruka a příběh nebo jen samotná scéna se trhne a rychle se posune dál. Bohužel se to objevuje i u těch emocionálně důležitějších scén a vy si nemáte šanci ani nějaké silné pocity stihnout vytvořit. Ve druhé polovině příběh začal utíkat trošku více a upřímně by mi ani nevadila trošku delší stopáž, protože by to tady opravdu nebylo na škodu. Samotný děj mi i přes lehké využívání těch občas na sílu přidaných silných scén přišel pěkný. Spousta detailů, narážek a skrytých významů mi zařídila zážitek, ve kterém jsem si stále mohl sám pro sebe něco hledat. Hlavní dvě postavy byly velice sympatické a pěkně napsané (korunováno seijú hlavní hrdinky Kijoharou Kajou. Měl jsem stále pocit, že jsem ji slyšel už několikrát a ona pracovala jen na jediném dalším filmu. Sakra, proč ta holka nedabuje víc?), jen mám stejně jako cesmine neuvěřitelný s postavou Mai. Ta holčina se prostě chová naprosto nelogicky, aniž by bylo její chování kdykoliv pořádně vysvětleno a kdyby se jí dalo více prostoru na to ji nějak více ukázat, možná by byla i celkem fajn. Takhle mě jen iritovala kdykoliv, když se objevila na scéně. Celkově mohla být Josee velice skvělým anime filmem, ale tak veliká spousta věci byla nedotažena, že to dohromady nemohlo fungovat tak skvěle, jak by mohlo. Omlouvám se a vím, že mě za tohle bude chtít už za chvíli někdo jednu vrazit, ale opět musím zmínit Kyoto Animation a říct, že kdyby to dostali do ruky oni, všichni víme, jak skvěle by to mohlo dopadnout. Takhle tomu můžu dát jen 7/10 a na ten vysoce hodnocený film na MALu začít pomalu zapomínat.

86 pro mě bylo velké překvapení. Ne proto, že by se jednalo o něco extrémně skvělého, ale v momentální sezóně, která mně osobně přijde vážně, ale vážně slabá, i ta "jen" dobrá série může udělat radost. Série nám představí celkem dost zajímavý svět, který je až nepříjemně podobný jednomu "výtvoru" z minulosti. Samotné fungování světa je nám vysvětleno docela dost a i když se dost často vysvětluje levným dialogem, nevadilo mi to natolik, abych to nedokázal přehlédnout. Postavy, které v příběhu vystupují jsou většinou dosti zajímavé a mimo Leny mě dost zajímala i samotná jednotka Spearhead. Interakce hlavní hrdinky s touto skupinkou vyvrženců byla vytvořená dost obstojně a ani ty prostřední epizody, které se odehrávaly hlavně za pomoci dialogů ve sluchátku mi nijak nevadily. Pokud bych se ale měl dostat k nějakému záporu, bude to již od Jeoffreyho zmíněná délka série. Všechno by totiž mohlo končit už někdy v devátém díle a ten zbytek byl prostě tak nějak navíc. 86 sice není nic světoborného, ale i tak mi dokázalo sezónu aspoň trošku zpříjemnit. 7/10. Více zde.

Nanacu no Taizai mi díky posledním sériím začalo připomínat takový prototyp dětské herecké hvězdy. Ze začátku to slaví velké úspěchy, většinou oprávněně a vše je velice růžové a krásné. Než se ale nadějete, uvidíte toho kluka vyhublého na kost a sjetého pervitinem někde na ulici. Doufáte, že se z toho nějak dostane, ale postupem času ztratíte veškeré naděje. Ne, teď trochu vážně. Smrtelné hříchy mám rád. Jedná se o jedno z prvních anime, které jsem kdy viděl a stále mám k prvním sériím takový ten hezký nostalgický vztah a vůbec by mi nevadilo si je projet znova. Potom přišla třetí série a vše se začalo pěkně rychle bortit. A tohle? Pořád nevím, jestli jsem se opravdu díval na novou sérii mých oblíbených Hříchů. Byl to snad pouze nějaký žert, který jsem nepochopil? Ne? Tak co teda? Tohle si prostě nemám jak vysvětlit. Jak už se dá asi poznat z mého způsobu reakce, je to naprostá katastrofa. Naprostá. Nejdříve asi můžu říct, že vše špatné, co bylo k vidění v minulé sérii, je tady taky. Od naprosto odpudivé animace, která se snad ještě zhoršila a to je hodně co říct. Bylo opravdu smutné, oproti prvním sériím, které byly opravdu vizuálně pěkné, sledovat nejen strašně špatně udělané souboje (souboj Meliodase a Escanora byl naprostý výsměch), ale sakra i ty nejjednodušší statické záběry, kde jsou doslova jen dvě postavy v nijak složitých pozicích, vypadaly tak, že jsem začal závidět komukoliv, kdo nedisponuje zrakem. Abych se odlepil od tohoto krásného tématu animačního znásilnění trochu dál, mohl bych probrat něco málo o příběhu. Už u třetí série jsem měl nějaké výtky ohledně toho, kam se série posouvala, ale tohle opravdu nastavilo laťku tak nízko, že už by ji ani James Cameron nedokázal dát výše. Začínáme přímo v moment, kdy skončila minulá série a jelikož tvůrci dostali geniální nápad useknout série zrovna v průběhu bitvy, nemáme ani nějaký čas na rozkoukání a už se něco děje. O tom "něco" by se sice dalo dlouze diskutovat, ale řekněme že ano. Asi tři čtvrtiny série sledujeme prostě bitvu. O nějaké "zvraty" se tu sice občas někdo snaží, ale stále mám silný pocit, že bych to zvládl klidně bez poloviny série. Po ukončení toho hlavního, na co jsme čekali a co jsme hlavně očekávali už od začátku první série (hlavní finální fight měl prostě proběhnout s pánem démonů) mě ale z nějakého důvodu stále čekalo dalších šest epizod. Šest epizod je trošku moc na nějaký fillerový závěr, říkáte si. Nemusíte se bát, místo nějaké výplně můžeme vidět nepříjemné množství naprosto bizarních zvratů které působily, jako by je vymyslel někdo na místě potom, co mu šéf přednese "jak jako že už nemáme materiál? Tak kurva zkusím něco vymyslet, ne? Dělej dělej". Ne, vážně, pokud se k tomuhle závěru příběhu mělo schylovat už od začátku tak okamžitě přehodnocuju VŠECHNY série a už na to raději nechci ani myslet. Naštěstí se všechny tyhle zvraty dají vlastně úplně ignorovat a i když se jedná o ten "správný" konec, neuděláte špatně, když tu absolutně stupidní poslední čtvrtinu skipnete a podíváte se jen na poslední rozlučkový díl. Ono to bude i působit, jako byste o nic nepřišli. O postavách se tu raději nechci rozepisovat, stačí asi zmínit, že mě King začal tak extrémně nezajímat, že jsem ho odebral z oblíbených postav. Poslední věc, o které bych se tu rád pobavil, jsou souboje. U tohoto typu anime, kde je více méně neoriginální systém síly, který si hraje jen na číslíčka a nenabízí tedy moc kreativního využití, prostě aspoň potřebujete, aby to vypadalo hezky. Teď už to bude znít strašně zaujatě, ale z těch soubojů jsem prostě nebyl nadšený. Ani spokojený. Vlastně v ty momenty chyběly jakékoliv emoce. Klidně se na ně podívejte sami.... Tedy... Raději ne. Proč jsem tedy nakonec dal tu jednu hvězdičku, říkáte si. Ať jsem tu kritizoval cokoliv, stále platí, že mám Hříchy pořád někde hluboko v srdci rád. Po dokončení jsem si uvědomil, že jsem i teď rád, že jsem s nimi ten čas strávil. Navíc jsem si i ten poslední díl, samozřejmě po naprostém oddělení od zbytku série, krásně užil.

Normálně bych se tu rozepisoval se všemi klady a zápory, které série má, ale tady by snad stačilo říct, že zápory tu nejsou, vše je skvělé a tím to ukončit. Pokud bych měl ale vypíchnout to nejlepší, jako první zmíním hlavního hrdinu Torfinna. Dlouho jsem neviděl tak uvěřitelnou postavu s tak přirozeným a dobrým vývojem. Jeho cesta za pomstou v něm opravdu něco zanechala a nejednalo se jen o klasickou figurku, na jejíž psychiku nemá vliv nic strašného, co se kolem ní děje. Další hlavní či vedlejší postavy rozhodně nezaostávají. Na každé se dá najít něco zajímavého a byl jsem rád za naprostou absenci "černobílých" postav. Vikingské prostředí je opravdu krásně vystižené a je zajímavé, vidět na tuto dobu pohled Japonců. Vše se navíc odehrává v překrásných krajinách, které nejsou o nic méně pěkně naanimované. Mohl bych tu jmenovat dál, ale jelikož už se chci co nejrychleji pustit do původní mangy, prostě si jen domyslete, co vše může dělat dobrý seinen. No, a to tam je. 10/10 a společně s Made in Abyss jedno z nejlepších dobrodružných anime posledního desetiletí.