Koi to yobu ni wa kimochi warui
It's Disgusting to Call This Love
Kamera:
Šinja MacuiHudba:
Hiroaki CucumiHrajú:
Jurie Kozakai, Tošijuki Tojonaga, Džun'ja Enoki, Rjóhei Kimura, Kana Hanazawa, Rena Hasegawa, Fumiko Orikasa, Mariko Honda, Džódži Nakata, Rjóko Maekawa (viac)VOD (1)
Epizódy(12)
-
Warui hito de wa (E01)
-
Kósui no nioi (E02)
-
Karakatterun dža (E03)
-
Seinaru joru ni (E04)
-
Seiči džunrei (E05)
-
Kataomoitte (E06)
-
Oši e no ai (E07)
-
Suki na hito wa... (E08)
-
Džibun no kotae (E09)
-
Kizucuku kakugo (E10)
-
Kókósei (E11)
-
Kimoči warui (E12)
Obsahy(1)
Ryo Amakusa je mladý, sebevědomý, inteligentní a velice pohledný muž s dobře rozjetou kariérou v jedné velké firmě. Není proto divu, že je objektem zájmu mnoha žen nejen na svém pracovišti, ale všude kde se objeví. Ryo se však nerad váže a zatím ani nepotkal nikoho, kdo by ho doopravdy zaujal. Během jedné obyčejné ranní cesty do práce po další ze svých milostných eskapád se mu na schodech zamotá hlava a málem spadne dolů. Naštěstí ho v poslední chvíli zachytí mladá studentka a když vidí, že mu není dobře, protože ráno nesnídal, tak mu nabídne svou svačinu. Mladého muže toto nečekané setkání překvapí, ale odpoledne si z něj akorát tak pamatuje, že měla dívka stejnou školní uniformu, jako jeho mladší sestra.
Když však dorazí z práce domů, tak se s dívkou znovu setká, protože jde o dobrou kamarádku jeho sestry. Ryou se rozhodne dívce poděkovat a jako odměnu jí nabídne cokoli, co si bude přát – drahý šperk, kus luxusního oblečení, nebo třeba polibek, případně i něco víc, pokud bude dívka mít zájem. Arima Ichika však není na takovéto návrhy zvyklá a tak muže nevybíravě odpálkuje. Jeho reakce je však absolutně nečekaná! Mladý muž si totiž právě uvědomil, že potkal někoho výjimečného, kdo v něm dokáže vyvolat city, o kterých se mu ještě před pár minutami ani nesnilo a neváhá se z nich dívce okamžitě vyznat. Tak začíná romantický příběh o muži, který vytrvale nadbíhá své vyvolené, aniž by bral ohledy na to, zda je to dívce příjemné a mladé středoškolačky, která z počátku jen přemýšlí nad tím, jak se toho dotěrného podivína co nejrychleji zbavit, ovšem poměrně rychle přichází i na to, že Ryo vlastně není až tak úplně špatný člověk...
(Jeoffrey)
Videá (1)
Recenzie (5)
Může vytrvalé romantické dobývání na X způsobů přinést kýžené ovoce (vyjma ananasů na pizze) a lásku? Koikimo se Vám bude snažit ukázat a dokázat, že nemožné to není, i když je věkový rozdíl mezi aktéry na hraně společenského přijetí. S age-gap tématikou se nám protrhl pytel a není mi to nikterak proti srsti; jen je třeba opatrnosti, protože s neohrabaným zacházení by došlo na nejhorší divácké přijetí. Pokud se Koikimu něco v mých očích nepovedlo a hodně se mi příčí, tak je to odpudivý charakter všechoschopných Jesus-kunů a hranice neznající stalking. Oboje se snoubí v hlavní postavě mírně narcistického Ryoua, kterého na potvoru seriál vcelku lacině a mechanicky od samého počátku neskrývaně haní. Připomněl mi podobně nepohodlného Takumiho Usuie z Kaicho wa Maid Sama, ale narozdíl od tamtoho fuj-slizouna byl Ryou příjemně uvědomělý, společensky kultivovaný a úlisnost v jeho slovníku neexistovala, takže i přes jeho nesnesitelnou vtíravost mi šlo nad ním přivírat oči. Nepřiměřenou reakci vůči jeho chování zachraňovala jeho vytoužená mladistvá Ichika, která ho s okázalou nevinností a zatvrzelostí zdravě odbývala a nechala figurky v konstantním civilizovaném šachu. Koikimo je totiž neskutečně konzistentní, se všemi výhodami a nevýhodami. Od prvních minut jsou kostky vrženy, hřiště napevno nalajnované a anime se nikdy, ale zatraceně nikdy nesnaží diváka podrazit. Na druhou stranu z opačného úhlu děj nikdy nepotká byť jediný retardér, postavy neprovedou žádnou kulišárnu a tak po prvním díle by sázkovky ani nemohly vypsat kurzy na to, jak to vše dopadne, protože je to tak nešťastně zřejmé. Nemůžu ani říct, že bych se hurónsky smál, ale pár milých gagů mě potěšilo a sem tam jsem se přistihl, jak mi někdo vytouženě zvedá mandle nebo naopak hladí sentimentálnější srdíčko. Nakonec největší plus celého díla je, že jsem se necítil jako divák nikdy uražen, ponížen a scénář byl pro mě překvapivě inteligentní a šarmantní (i když konec klasicky začal mít náznaky drobných nesmyslných rozhodnutí). Postavy a jejich vztahy nepřehánějí a hrají 100% férovou hru; to vážně jsem nenalezl byť jediný trapnější moment? Wow! Menší obdiv skýtám vůči průměrnému character designu a zhoršující se animaci kolem 10. dílu, ale od menšího studia NOMAD se nedaly čekat jakékoliv zázraky. Koikimo zdaleka není brilantní a neobjevuje Ameriku; tématicky konzervativnější audienci dost možná i naštve, ale v drop vodách jsem se nikdy neocitnul a odcházím mírně spokojený. Nejtěsnější a značně subjektivní 4*, because it's not disgusting to call this a decent anime. ()
⚪To, čo započne ako sociálna dráma (aspoň sa tak tvári) dorazí do konca ako klasická romantická idealizovaná limonáda s prvkami komiky. Toľko k seriálu v jednej vete.⚪Sklamanie príde hneď po tom, ako diváka asi po troch dieloch omrzí všetko to doťahovanie a lamentovanie hlavnej hrdinky a dej spadne do vatovitej výplne, aby sa znova ,,pozbieral" až v poslednom dieli.⚪Vyslovene, 10 dielov je podivná neutrálna výplň, ktorá má budovať charaktery postáv a asi aj ich vzájomný vzťah, no robí to pramálo - hlavný hrdina je ,,zmenený" na dobrého lusknutím prstu, hrdinka zase 10 dielov premýšľa, čo cíti a zistí to až v dieli poslednom. To všetko je ešte doplnené klasickým ,,krovím," čiže vedľajšími postavami, ktoré sú buď málo využité (hrdinovi rodičia, spolužiaci), alebo sa objavia iba pre to, aby vytvorili milostný trojuholník, v tomto prípade na oboch stranách.⚪Nutno dodať, že asi v polovici sa scenár začne tváriť, že bude inovatívny, pokrokový, s tým, že rozuzlenie bude spočívať v myšlienke: ,,rovný k rovnému, stredoškoláci majú iné záujmy ako dospelí a tak by mali byť v rovnocenných partnerských vzťahoch," ale nie, ako sa pekne slovensky hovorí - trt baraní.⚪Aj napriek očividným problémom, na ktoré by takýto vzťah narazil hrdinovia zostávajú spolu, pretože ich láska je osudová. Hmm.⚪Treba podotknúť, že asi najzaujímavejšia postava - sestra hlavného hrdinu - nedostáva skoro žiadny priestor, i keď jej postava je napísaná zaujímavo - dievča, ktoré sa o všetkých strachuje, má pocit, že všetkých naokolo stratí, vyrastá v ,,chladnej" rodine, nemá veľa záujmov, stále sa chce zavďačiť a udržať veci pod kontrolou aj na úkor toho, že na ľudí tlačí atď.⚪Inak animácia v japonskej norme, to isté hudba, ale nech sa to snaží ako chce, scenár je schematický, s archetypovými postavami a hlbšie problémy či kritika spoločnosti síce sú naznačené, ale spracované poslabšie. I ten humor postupne upadá, až sa úplne stratí. Vlastne celkom rozporuplný seriál.⚪A mať v 17 rokoch 27-ročného priateľa, o tom by mohla rozprávať každá druhá stredoškoláčka (nielen) na Slovensku.⚪ ()
První dva tři díly byly boží, zábava, ubíhalo to příjemně. Ale pak to sklouzlo do klasiky a už to pro mě nebylo tak zajímavé. Najednou už to pro mě ztratilo na tom výjimečném, co mě k tomuto anime táhlo. Jasně i tak to byla vcelku příjemná podívaná, nevinná a kousavá. Akorát ta animace, ta byla fakt příšerná, design postav se mi nelíbil a to, jak se snažili za každou cenu rozhýbat scénu, pozadí, takže tam chodili NPC z Vice City... myslím, že to bylo zbytečné a kazilo to dojem. Statické pozadí je u šódžo věcí pohoda, aspoň to nekrade pozornost od dramatu, co se děje hrdinům. Charakterově postavy byly fajn, ne každý byl originál, ale společně jim to vcelku šlapalo, chemii měly ok a nikdo tam nebyl vysloveně na přesdržku. Ale protože jsem od toho čekala a chtěla víc komedie... Prosté tři, ani o ťuk navíc. ()
Koikimo mi prostě sedlo, nebudu lhát. Smála jsem se, soucítila, byla jsem dojatá i překvapená. Jako hlavní námět seriálu vlastně vůbec nevnímám vztah dospělého muže a středoškolačky, ale balancování na hraně toho, jaké nadbíhání je ještě cute a jaké už je creepy. A to se seriálu daří hrozně dobře. Je to úplně jiné (a mnohem lepší) než age gap anime, která jsem do teď viděla (tím myslím zejména Domestic na kanojo a zatím nedokončené Higehiro). Klade si samozřejmě všechny důležité age gap otázky, jaké asi všechny diváky přirozeně napadají - jak asi přijme náš vztah společnost, je vůbec v pohodě, že nadbíhám středoškolačce? Atd. Zároveň z toho ale nedělají tak příšerně přehnaný deal. Ichika bude mít za méně než rok osmnáct a pak to najednou bude všem jedno. Duuh. A jelikož se tady nedějí žádné úchylárny a je to celé velmi innocent, tak mě ten věkový rozdíl nepohoršoval ani trochu a považuji Koikimo po After the rain za jediné anime, které si dokázalo s tímto tématem pohrát a poradit velmi nonšalantně a nikoliv lacině. Když jsem byla na střední, tak v těch 16-17 letech už bylo mezi mými spolužačkami naprosto běžné, že měly starší přítele a nikdo se nad tím nijak nepozastavoval. Tak si tady nehrajme na puritány. Seriál umně a s lehkostí karikuje shoujo prvky (alespoň já jsem to tedy brala jako lehčí satiru) a klišé, která v první polovině vytvoří pár očekávaných twistů, pojímá taky dost originálně. Rozhodně netěží jen z toho, že postavy mají mezi sebou věkový rozdíl, ale zejména z jejich neotřelých osobností. Co se týče samotných charakterů, Ryo je přesně takový, jak ho v prvním díle popíše jeho sestra - „My brother is hot, smart, fairly loaded. Not bad, right? He’s a scumball, though.“ Je to masochista a naprostý shameless simp. A nebudu ho pokrytecky obhajovat, jen protože je hot. Jenže, on vlastně nedělá žádné vyloženě creepy věci. Posílá květiny a běží za Ichikou přes půl města, aby ji doprovodil domů, protože nechce, aby šla v noci sama. To je objektivně docela šílené, ale taky celkem sweet, ne? A Ichiku to taky přestane otravovat velmi záhy. Je to hodně ovlivněné (a pro postavy zjednodušené) tím, že Rio (jeho sestra a její kamarádka) jejich vztahu od začátku fandí. Kdyby se jednalo o neznámého člověka, tak by minimálně můj creep meter asi ukazoval trošku výš. Navíc původně docela povrchní muž jde ve druhé polovině celkem notně do své vlastní hloubky, ukazuje nám svou vážnou stránku a já mu to prostě všechno věřila. A v neposlední řadě tleskám za dabing - Toshiyuki Toyonaga si svým nádherným hlasem absolutně získal moje srdíčko. Věřím, že tato postava nemusí sednout každému, mně ale přišla napsaná dobře. Hrozně mě na něm bavil ten rozpor, že jako dospělý, zkušený a úspěšný člověk, je v jádru vlastně trošku nejistý a awkward. Ichika-chan je naproti tomu bez jakýchkoliv pochybností naprosto úžasná a Ryoa (ani to pekelné jméno nechci skloňovat) s přehledem převyšuje, proto pro mě nebylo vůbec složité uvěřit tomu, že ho tak uhranula. Je sladká a nevinná, ale zároveň má odvahu, všechno řeší narovinu a svému ctiteli s veškerou přirozeností totálně dominuje. Není žádná bezcharakterní husička neschopná jakkoliv pohnout s dějem, ani prvoplánově jednoduchá -dere (nic proti nim, tho). Vedlejší postavy jsou taky hrozně fajn, Arie i Tamaru jsou dobří, uvěřitelní rivalové. Hudba (hlavně opening) za mě taky krásná. Jsem si jistá, že trošku Koikimo nadhodnotím (už jen protože průměr mých jednotlivých hodnocení byl 4 kvězdy), ale vůbec mi to nevadí, protože očekávám, že se na něj snese celkem hate a mých pět hvězd proti tomu bude tady na čsfd tiše rebelovat. 0:) Nakonec It really is too sick to call this love. It’s also really sweet, though. () (menej) (viac)
Koikimo, neboli v anglickém překladu "It's Disgusting to Call This Love" zcela vědomě bruslí na tenkém ledě a přináší romantický příběh 27letého muže a sedmnáctileté studentky. Je to zajímavé téma, které ne každému sedne a které u některých diváků může vyvolat jisté logické antipatie. Řešíme tu větší věkový rozdíl a zároveň romantický vztah mezi legálně dospělým mužem a nedospělou dívkou a to je hodně ožehavé. A anime si to v určitých částech i plně uvědomuje a s problémy s tím spojenými v podstatě docela uvěřitelně pracuje, minimálně v té rovině "rozum a cit". Ale pořád platí, že pokud vám vadí již samotná premisa, pak pro vás nemá smysl se na tohle dívat, protože to váš názor na podobné vztahy asi nezmění a spíš to na vás bude působit jako další variace na otřepané téma "láska nezná překážek", čemuž zrovna v tomhle kontextu nejspíš nechcete moc věřit. A ono to v podstatě není ani nic jiného, než docela obyčejný a ucházející romantický seriál, který ozvláštňuje právě asi jen tahle kontroverze, prostě kdybych si jí odmyslel, tak přijdu o takových 50% obsahu a zbyde mi naprosto tuctová romantická komedie. Původně se mi do toho ani moc nechtělo, přeci jen jsem si říkal, jestli je tohle téma, které chci nějak řešit, obzvlášť když v téhle sezóně vychází i Higehiro. Navíc jsem po prvních pár dílech nabyl dojmu, že hlavní hrdina je hodně dotěrný a neodbytný, což mi (stejně jako hlavní hrdince) nebylo zrovna sympatické. Ale časem se ukázalo, že i autoři o tomhle vědí, dávají to tam záměrně a chtějí s tím pracovat - i hlavní hrdina si to uvědomuje. Prostě jakoby dokázali vytvořit problémy, o kterých vědí, že by vám měly vadit a pak se je snaží nějak zpracovat a pro vás obrousit hrany. No jo, ale je to s těmito tématy v pořádku? Nebyl bych radši, kdyby mě seriál učil, že pokud je někdo dotěrný jak osina v zadku, pak ho mám hned a tvrdě poslat do háje a ne si ho postupně pouštět do hlavy a do srdce? Na druhou stranu se pak ukazuje, že hlavní postava má své nesporné kvality a pokud vydržíte, pak vám časem možná začne připadat také vlastně docela fajn. Především v samotném závěru to všechno funguje a postavy se chovají poměrně logicky a přiměřeně, zkrátka pro mě to nakonec všechny mé pomyslné hrany docela obrousilo, i když ta určitá nejistota kolem hlavní premisy a její kontroverze u mě pořád zůstává. Je tedy nechutné říkat tomuhle láska? Asi ne, tohle není případ Honzy Vlčka, který chodil v dvaadvaceti s třináctkou. Navíc znám minimálně jednoho beznadějného romantika, který je ochotný obdivovat lásku v mnoha podivnějších podobách, než máme tady, takže úzkoprsý budu asi zase pouze já. Přeci jen se pořád nějak nedokážu sžít s tím, že bych měl takovýmto pro mě ne moc vyrovnaným vztahům fandit, ale stejně jako zákon je asi dokážu za jistých okolností tolerovat. Tedy odmysleme si tu kontroverzi a máme tu obstojnou romantiku, docela sympatické postavy, které se vyvíjí, průměrnou animaci i hudbu a tak vlastně mluvím o docela dost dobrém zážitku. Když k tomu ty své rozpaky a jistý nesouhlas s tématem přidám a strhnu za ně jeden bod, protože zase až tak dramatické pro mě nakonec nejsou (přeci jen se neudálo nic nepatřičného), pak dokážu tomuhle seriálu asi dát s klidem 6/10. () (menej) (viac)