progression

Strhující "road movie z gulagu za svobodou" založené na skutečné události. Skoro neuvěřitelný příběh o 6500 km dlouhé cestě za svobodou, podmalovaný různorodými přírodními scenériemi i podmanivou hudbou. Nadstandardní herecké obsazení a hodně zapamatovatelné herecké výkony (obzvláště Farrell, Harris a Sturgess) v mezinárodní skupině uprchlíků, která silou lidské vůle překonává nesčetné a nelidské překážky a útrapy, znázornil Peter Weir výborně (nakonec téma bylo hodně silné) včetně vývoje vzájemných vztahů ústředních postav, a i když scénáristicky děj místy trošku kulhal, ve výsledku je to hodně silný film. Přes celkově pozitivní dojem z filmu jsem v minulosti od Weira už viděl lepší (které se mě dotkly více) ...

"Nenápadný" televizní film podle skutečnosti se silným závěrečným dozněním i poselstvím. Vynikající Sigourney Weaver tentokráte v hodně odlišné roli na rozdíl od "protivnice Vetřelců". Strhující drama nejenom o konfliktu víry, mateřské lásky, podhoubí tragédie i (trošku méně přesvědčivém) pozdním "prozření" hrdinky ve finále, obzvláště když v průběhu filmu hrdince (i díky strhujícímu podání Sigourney) ani náhodou nefandíte a to je ještě hodně kulantně řečeno. Každopádně hodně silné a emotivní drama, z kterého se budete ještě nějakou dobu vzpamatovávat ...

Vynikající desetidílný seriál, který chronologicky mapuje padesátiletou historii legendárního divadla Husa na provázku od úplných počátků až k současnosti. Spousta zajímavých ukázek, rozhovorů zúčastněných herců i režisérů doplněná "třešničkami na dortu" ve formě filmových záznamů klíčových představení z mapovaného období uváděných bezprostředně po jednotlivých dílech dokumentu. Divák si nostalgicky zavzpomíná na nejzajímavější a v mnoha případech i kultovní představení a seznámí se i s představeními, která z různých důvodů nestihl. Filmový záznam ve většině případů nedokáže dokonale zachytit nezaměnitelnou atmosféru představení, ale přesto veliké díky za celý cyklus i ty "třešničky".

Po vynikající "jedničce" přišla po šestnácti letech hodně rozporuplná "dvojka", která (asi) měla sloužit jako předehra k velkolepému finále celé "trilogie". Jenomže to finále se nekonalo. "Trojka" je sice (podle mého názoru) o něco lepší "dvojky", některé nesrovnalosti z minula byly "dovysvětleny", ale dost často ty souvislosti a dějové zvraty kulhají a absurdita některých scén (i když to asi bylo Michalkovým záměrem) i jednotlivých událostí, bohužel ten cíl - grandiózní vyvrcholení celé trilogie se Michalkovi a dalším scénáristům naplnit nepodařilo. Zajímavých scén (i ve své absurdnosti) je ve filmu požehnaně, ale jsou tam bohužel i ty méně zajímavé či přímo nelogické. Budu se opakovat (z komentáře ke "dvojce"), že mne opět napadlo přirovnání "Jak pejsek s kočičkou pekli dort". Suma sumárum : "jednička" byla vynikající - vůbec bych se nezlobil, kdyby zůstala sama samotinká ! Slabší a rozporuplnou "dvojku" následovala o trošku lepší "trojka", ale když jsem v závěru viděl hlavní hrdiny ujíždět v tanku na Berlín, tak jsem se trošku zalekl - Nikito, prosím tě, "pentalogii" už z toho raději nedělej, i kdyby byly "finance od báťušky" sebevětší ...

Boxerských filmů bylo natočeno opravdu spousta, špatných, průměrných i nadprůměrných. Tento z roku 1949, ve stylu noir i duchu těch let patří k těm nadprůměrným a nejenom z nostalgie. Zdánlivě jednoduchý příběh stárnoucího boxera, zapamatovatelný Robert Ryan, krásná Audrey Totter, psychologie, trošku romantiky i dramatický závěr. Vše v reálném čase se skvělou kamerou i režií. Robert Wise opravdu umí a samozřejmě nejenom boxerské noir filmy.

Tak to byl opravdu sci-fi omyl a ztráta času. Ale jednu hvězdičku za toho chytrého kluka (Joe Cipriano).

Další "drsné" dílo z dílny Luca Bessona. Zajímavé akční drama s motivem pomsty, zajímavá Zoe Saldana v hlavní roli, ale nic víc. Na "Nikitu" či "Leona" tento film kouká uctivě zpovzdálí, bohužel ...

Ano, původní film z roku 1994 mne zaujal hodně moc, ale co bylo tohle ? Druhý díl trilogie natočený po 16 letech (dost silně pochybuji, že trilogie byla záměrem už tehdy před 16 lety - spíše to možná bude tím, že o prachy jde vždycky až v první řadě :-( Filmů, kdy "pokračování" se alespoň vyrovnalo původnímu úspěšnému originálu je ve světové kinematografii jako šafránu. Mnohem častějším případem je rapidní pokles kvality i diváckého zájmu a někdy i propadáky. U tohoto "díla", které samozřejmě ani náhodou nepatří k těm "šafránovitým" jsem opravdu chvílemi jen nevěřícně zíral. Nepochopil jsem, zda to měla být parodie na akční válečné filmy, absurdní fraška, či oslava nesmrtelných a neprůstřelných sovětských hrdinů. Tak mne napadlo, že to bylo tak trošku jako když pejsek s kočičkou pekli dort :-) Ale co je podle mne nejhorší, tímto druhým dílem "trilogie" režisér a scénáristé dost znehodnotili vyznění i význam filmu původního. O dírách ve scénáři i mnoha nevyjasněných zvratech ani nemá cenu psát, některé "akční válečné" scény byly opravdu neuvěřitelné :-) Namátkou : stárnoucí hrdina po letech trápení v gulagu a dalších válečných útrapách skáče (spolu s invalidou o berlích) parakotoulem přes vysoký plot těsně před vybuchující bombou ... Ve filmu z roku 1994 byla naprosto geniální a přirozená tehdy osmiletá dcera režiséra v roli Nadi. Teď po šestnácti letech je tatáž "herečka" dost silně nepřirozená, obvláště v roli třináctileté věřící pionýrky (když je jí skoro pětadvacet) a nic na tom nemění ani závěrečná scéna (prvního dílu druhého pokračování "trilogie"). Trošku jsem se obával, že ještě předvede tanec u tyče (např. historické zástavy), ale k tomu naštěstí nedošlo. Původní film z roku 1994 si určitě ještě někdy zopakuji, tento druhý díl trilogie určitě nikdy více a o tom třetím díle, které určitě půjde v nejbližší době ještě nejsem rozhodnutý. Možná, že tento "mezidíl" byl trošku úlet, ale každopádně, pokud se odvážím, tak jsem zvědav, jak brzy mne přijde na mysl parafráze jednoho filmového názvu "Bože, jak hluboko jsem klesl/-a", která mne napadla už při sledování tohoto dílu :-)

Film mne zaujal už před léty, ale až teď při opakovaném shlédnutí jsem docenil jeho geniální scénář. Zdánlivě obyčejný dovolenkový letní den na "dače" s občasnými "vyrušeními" z pohody letní dovolené, které jsou vyvedeny až do absurdních scén a obrazů (i když s tou absurditou budu opatrný, ten stát na východ od nás byl a JE znám jako země "neomezených možností"). Přijíždí neočekávaná návštěva a poklidný den se nenápadně mění ve strhující psychologické drama, ve kterém hlavní postavy začínají pomalu chápat "wo co go", ale pořád tomu jaksi nemohou uvěřit. Ta geniální pohádka o malé Anad je třešničkou na dortu a zajímavé je i to, že možná ta malá nesmírně inteligentní a přirozená holčička trošku "prohlédla" jako první, i když samozřejmě v rámci jejího věku i zkušeností. Její představitelka dcera Nikity Michalkova byla neskutečná a nesmírně přirozená. I když ona vlastně ani tolik nehrála, ale "žila" se svým legitimním tatínkem. Původně pohodová rodinná atmosféra filmu se v druhé polovině nenápadně překlápí až do závěrečného strhujícího dramatu s vyvrcholením jak v antické tragedii. Není divu, je rok 1936. Tu dodatečnou hvězdičku jsem musel přidat a to nejenom kvůli vynikající Nadě alias Anad, ale také kvůli geniálnímu scénáři i budování atmosféry v průběhu celého filmu i spoustě podnětů k zamyšlení.

Skvělý životopisný film o legendárním holandském admirálovi de Ruyterovi. Přiznám se, že jsem předtím o něm ani neslyšel, přece jenom holandská a nizozemská historie nebyla mým koníčkem a ve škole se pokud vím neučila, tak maximálně Komenský a Naarden, což zrovna holandská historie moc není. Nejsem ani velkým příznivcem historických bitev ve filmu a přesto mne tenhle film hodně moc zaujal. Admirál de Ruyter byl geniální stratég, člověk věrný pravdě a svým ideálům, skvělý i když zaneprázdněný otec rodiny. I vzhledem k nepříliš vysokému rozpočtu filmu, jsou námořní scény zfilmovány vynikajícím způsobem, nezapomíná se ani na jejich historické pozadí a strategie a samozřejmě i všemožné politické pletichy i "vytváření" davových psychóz (hned se mi při sledování vybavil i film "Kladivo na čarodějnice". Frank Lammers je ve své roli naprosto přesvědčivý, hudba přesně zdůrazňuje všechny podstatné události a divák se ani na chvíli nenudí. I když jsem těch nizozemských filmů až tolik neviděl, můžu čestně prohlásit, že tohle je nejlepší z nich :-)