progression

Přiznám se, že s nedostatkem informací a podle názvu Verdikt, jsem si myslel, že si zopakuji strhující Cayatteho soudní drama. No zmýlil jsem se, ale nelitoval jsem. Němci poslední dobou točí hodně nadprůměrných i originálních snímků a toto je jeden z nich.Hodně zajímavé soudní drama nejenom o volbě "menšího zla", etických i (ústavně)právních otázkách, politických (ne)rozhodnutích i "přehazování" odpovědností. Hodně zajímavý projekt televize ARD spojený s hlasováním diváků. Výborní především Martina Gedeck a Burghart Klausner, i když nejvíce vyniknout mohli až v závěrečných řečích, ty průběžné je třeba brát s rezervou nejenom proto, že podle plánu projektu měli "celý problém" co nejpodrobněji "vysvětlit" divákům. Ale zvolené téma je opravdu hodně aktuální a myslím si, že tvůrci se ho zhostili na výbornou a diváci měli a mají o čem přemýšlet. Spousta dialogů i monologů ve filmu byla velice zajímavá (i k hlubšímu zamyšlení), ale "Dvanáct rozhněvaných mužů" u mne vede silně na body, i když v době jeho natáčení bylo téma terorismu ještě "na houbách". Stejně si ale myslím, že přeložený název "Verdikt" je přesnější, zatímco "Teror" spíše matoucí.

Mne Nolan nezklamal, ba právě naopak. Jsou tam sice viditelné odkazy na Kubrickovu Vesmírnou odyseu, ale roky plynou a vývoj běží přirozeně dál, proč nevyužít už osvědčené a navázat na to tím nejlepším způsobem. Monumentální epický příběh nejenom o hledání nového "přítulného domova" mezi hvězdami jako náhradu za ten, který jsme si už skoro zlikvidovali. Strhující sci-fi příběh, který nenapodobitelně "čaruje" s časem, prostorem, lidskými osudy i etickými dilematy. Výborný Matt McConaughey v hlavní roli, kouzelná Mackenzie Foy v roli jeho malé, ale o to chytřejší dcery (která to daleko dotáhne, vždyť je po tatínkovi), skvělá hudba Hanse Zimmera a samozřejmě působivá výprava a vizuální efekty. Nic víc a nic míň, přesto nezapomenutelný zážitek a spousta námětů k přemýšlení. Jsem zvědavý, zda po letech zase někdo "zvedne" tuto laťku a s možnými odkazy na Kubricka i Nolana ji posune zase výše či dále. I ty zdánlivě nepřekonatelné rekordy, činy či objevy byly stejně vždycky (dříve či později) překonány.

Výborný Jarchovského scénář podle skutečného příběhu z doby normalizace. Hodně trpké zrcadlo lidských povah a osudů sice z doby vzdálenější, ale uvedené téma je pořádně nadčasové. Film nejenom o tom, že "si musíme "pomáhat", jak to může dopadnout, když se ta tenká hranice ústupků (nenávratně) překročí a jak se dá elegantně a víceméně beztrestně s lidmi manipulovat, obzvláště má-li manipulátor tu správnou "knížku" resp. patří-li mezi ty momentálně "rovnější". Skvělá Zuzana Mauréry v hlavní roli, z takové učitelky a "vychovatelky" nové generace opravdu "mrazí". Výborně napsané dialogy, obzvláště ty odehrávající se na třídních schůzkách. Nejhorší na tom je ale to, že ty situace jsou ze života a (podle mého názoru) se nevztahují zdaleka jen na prostředí školní a tím pádem z toho "mrazení" mohou být spíše pořádné omrzliny.

Moc příjemný film nejenom o tom jak se mladík Benny stará o postiženou sestru Joon. Příběh se dostane ještě o level výše, jakmile se objeví "podivín" Sam (skvělý Johnny Depp, jehož výkon v roli tohoto typu už vlastně ani nepřekvapuje, podobní "týpkové" mu evidentně jdou skoro nejlíp). Celý film plyne velice pohodově a scény vážnější jsou bohatě vyváženy těmi groteskními i opravdu výstředními (ten žehličkový toast od Deppa bych si docela dal :-) Celý film opravdu pohladí po duši i po bránici a to v dnešní době není zdaleka málo. "To ses naučil ve škole " ? "Kvůli tomu mne z ní vyhodili" :-)

Filmové zpracování legendárního brněnského muzikálu ze stejně legendárního divadla "(Husa) Divadlo na provázku". Většina písní z tohoto muzikálu zcela poprávu časem zlidověla, mladí představitelé "elévové" hlavních rolí tohoto muzikálu podle Olbrachtovy předlohy (Eržiky, Nikoly, Mageriho i mnoho dalších) to "dotáhli pěkně daleko" a už teď mohou pomalu bilancovat své hodně bohaté a zajímavé herecké, hudební i bavičské kariéry. Až poté, co jsem viděl originální filmové zpracování "Jesus Christ Superstar", mi došlo, že se režisér Sís možná tak trošku inspiroval. Každopádně v době vzniku to byl opravdu výborný muzikál a filmové zpracování nezůstalo o moc pozadu.

Hodně trpká tragikomedie z roku 1969, která šla po natočení okamžitě do trezoru. Působivá alegorie na totalitní režim transformovaná do rodinného prostředí. Výborné herecké výkony všech zúčastněných (bohužel většina z nich už není mezi námi) a přitom hodně trpké "odhalení" českého národa v době totalitní a nevím, jak se to scénáristovi a režisérovi podařilo "uhodnout", ale dokonce i v následující době posttotalitní. Až z toho člověku mrazí ... Vzhledem k tomu, že tento TV film je stále bohužel víceméně "neznámý", tak mi připadá, jestli on v tom trezoru není "dočasně furt" anebo jestli opravdu většina národa raději sleduje "díla" úplně jiného druhu (Kameňáky, Babovřesky, nekonečné seriály a reality show, "pseudo-celebrity" nebo co zrovna zase podle Blesku kdo komu udělal) ... Ona ta faktická poznámka z konce tohoto TV filmu "Když se nám to tak dlouho líbilo, tak to přece nemohlo být tak špatné !" rezonuje hodně silně a o to více z toho musí diváka docela mrazit nebo se mu dělat "hodně šoufl" ...

Mohla by to být hezká romantická pohádka nebo zajímavé drama o boji s ranami osudu, ale je to skutečný příběh outsidera s mnoha "handicapy" (vynikající James Corden, zpěv přímo Paul Potts), který neúnavně bojuje za svůj sen stát se operním zpěvákem. Díky ranám osudu dostává neustále "přes hubu", ale cestu za svým snem nevzdává i díky svým nejbližším (velmi zajímavá a sympatická Alexandra Roach - doufám, že "pivní" scénu nemusela při natáčení opakovat 15x :-). Film nejenom o tom, že naděje umírá poslední, a že stojí za to stále bojovat o svůj sen. I když v tomto případě byla ta cesta za úspěchem zatraceně křivolaká a trvala více než 20 let, nakonec byl "osud" i film tentokráte spravedlivý, což samozřejmě v životě obecně nefunguje. Většina "bojujících s osudem" stejně nakonec nevyhrává, ale jde i o to ty své sny mít a boj s nepřízněmi osudu jen tak nevzdávat a přesto se snažit věřit a bojovat dál. V tomto případě to ale nakonec zafungovalo, a i o tom je tento "životopisný" film, kde "potenciální fantazii scénáristů" samotný životní příběh zcela zastínil. P.S. A to nejsem žádný fanoušek těch všemožných talentových a bůhvíjakých "rychlokvaškových" soutěží ...

Výborný film z horolezeckého prostředí a podle skutečné události. Výborně a dramaticky natočeno, skvělé horské záběry (i když samozřejmě ne všechny přímo z Everestu), plejáda výborných herců a hereckých výkonů. Těch postav je bohužel velké množství, takže kdo nezná příběh oné expedice, musí se místy ztrácet. Přesto je film natočen velmi realistickou a poutavou formou (hodně filmových dialogů je napsáno podle dobových autentických záznamů). Je to film nejenom o tom, že horolezecké "vítězství" se nepočítá na vrcholu, ale až po sestupu, film o horolezeckém přátelství na laně, relisticky popsaném "zázemí" celé horolezecké výpravy, ale také bohužel o tom, že i horolezectví "dostihnul" byznys a o peníze jde až v první řadě. Původní "ryzí" sportovní a lidské výkony (Hillary, Tenzing, Buhl, Messner, Mallory a další) jsou samozřejmě skoro pozapomenuty a ze zdolávání osmitisícovek (obzvláště Everestu) se stal ohromný byznys (což samozřejmě u sportu neplatí zdaleka jen u horolezectví) a "ten ryzí sport" (bohužel) začíná trošku pokulhávat ... Samozřejmě vývoj se dá těžko zastavit, ale přesto při sledování tohoto filmu je člověku trošku smutno, že síla toho byznysu válcuje ty hodnoty původní, v základním táboře i na exponovaných místech jsou fronty jak v obchoďáku při slevových akcích, na vrchol se "dostane" kdokoliv si to zaplatí a pak začne jít opravdu o život a to nejenom "těm platícím turistům", ale i těm "záchranářům" a ostatním výpravám a i o tom velice realisticky vypráví tento Kormákorův FILM. Já jen pevně věřím, že toho, že do Jižního sedla (či až na vrchol) budou v budoucnosti vést kyslíkové tubusy s eskalátory :-) se už nedožiju ... P.S. A stejně mi pořád vrtá hlavou (a určitě nejenom mně) jestli ten Mallory při poslední výpravě na vrcholku Everestu byl anebo ne :-?

Skvělý koncert neméně skvělé písničkářky Radúzy s doprovodem Plzeňského symfonického orchestru z roku 2016. Nenapodobitelné autorské písničky Radúzy tentokrát v nových aranžích a instrumentacích (i na nich se významně podílela) přinesly skvělý zážitek pro všechny v sále i diváky u obrazovek (díky ČTArt). Přes všechny superlativy jediná malá vada na kráse - nebyl to záznam koncertu, ale bohužel jen sestřih, takže se malinko "ztratila" jak atmosféra koncertu (kterou je Radúza pověstná) i "návaznosti" a kontrasty mezi jednotlivými skladbami. Přesto úžasný zážitek, i když se přiznám, že já jsem vždy preferoval Radúzu jako "solitérku", která si svým nezapomenutelným a neopakovatelným podáním pokaždé podmanila celý sál bez ohledu na věkový rozptyl posluchačů (obvykle 4 - 80 let). Na druhou stranu vývoj je vývoj, je krásné objevovat stále nové a nové a také určitě ta "one woman show" obzvláště v jejím nenapodobitelném podání musela být skoro vždy nesmírně vyčerpávající. Takže tímto současně přeji Radúze opětovný návrat na koncertní pódia po delší přestávce (což už se stalo) a hlavně pevné zdravíčko, životní pohodu a spoustu zážitků a inspirací pro její budoucí písničky.

Bravurně zrežírovaný i zahraný dramatický příběh z doby nedávno minulé. Nezapomenutelný dramatický a přitom i lidský příběh agenta STASI a lidí, jejichž životy ovlivnil. Vynikající herecké výkony, obzvláště Ulrich Muhe je jedinečný (o co méně slov - o to více hereckého koncertu). Výborně prokreslené postavy i jejich příběhy, skvěle sestavený mix scén dramatických, tragikomických, emociálně vypjatých, ale v jejich součtu ohromně silný a současně trpký a bezútěšný film se skvěle vygradovaným závěrem včetně epilogu. Téma neskutečně silné, které po skončení filmu ještě hodně dlouho rezonuje v mysli diváka. Na druhou stranu ta přeměna kovaného agenta v lidského a účastného člověka, který pozdě, ale přece "prohlédne" se ve skutečnosti dost pravděpodobně konala jen v mizivém procentu (promile) případů, bohužel daleko častější "byla" změna orientace chování i prozření přesně opačným směrem ... Ale v mém osobním žebříčku filmů, zabývajících se touto tématikou, je to bezesporu jednička (i nad "Ucho" či "Pouta"), a film na který jen tak nezapomenu. Myslím si, že tento filmový klenot by (speciálně u nás) měl být připomínán častěji než různé "Kameňáky", majoři Zemanové, apod. , protože si myslím, že v "zapomínání" jsme bezesporu "Mistři světa" na rozdíl od kolektivních sportů či jiných smysluplných a prospěšných činností včetně morálních hodnot i obyčejné lidské slušnosti...