progression

Zajímavý televizní film ze sportovního prostředí podle jedné z povídek Oty Pavla. Ota Pavel znal nejenom to "rybářské" , ale i to sportovní prostředí, ve kterém se často pohyboval, velice dobře a samozřejmě i se všemi klady i zápory. Příběh o stárnoucím fotbalistovi v podání Jana Třísky, o cestě vzhůru lemované kamarády i příznivci a samozřejmě i "kamarády a příznivci". Těch úvozovkových je cestou vzhůru a během výsluní habaděj, cestou dolů "překvapivě" zmizí resp. se z nich stanou zarytí odpůrci a nepřátelé. A je to téma nadčasové, které platí stále a speciálně v té naší kotlině bohužel čím dál tím více a zdaleka nejen u sportu ...

Zajímavý western nejenom o předávání šerifských zkušeností, mezilidských vztazích v malém městečku, vůdcích i smečkách. Henry Fonda samozřejmě vyniká, on to snad ani jinak neumí :-) Zajímavý je i mladý Anthony Perkins v netradiční westernové roli. No a ti "vůdci" podporovaní zmanipulovanou tlupou jsou bez té tlupy opravdu poloviční ...

Poutavé vyprávění Huga Pavla o celé své rodině (tatínkovi, mamince i bratrech) se speciálním důrazem na nejmladšího bratra Otu. Nechybí ani vzpomínky na strejdu Proška, který byl (zasloužené) brán také jako člen rodiny. Hlavní slovo má z pochopitelných důvodů také řeka Berounka a dozvídáme se spoustu zajímavých informací z jejich života. Jak těch všeobecně známých, tak i těch časem pozapomenutých a nechybí ani vzpomínky osobní a méně známé či dokonce neznámé. Život Oty Pavla byl velice pestrý a i když "osud" k němu nebyl zrovna moc laskavý, jeho nezapomenutelné lidské příběhy byly bohužel násilně přerušeny těžkou nemocí. Přesto, že jeho tvůrčí kariéra byla takto bohužel "násilně" zkrácena, zůstalo toho po něm neuvěřitelně moc. Kdoví, co všechno by nám ještě "pověděl", kdyby byl pořád mezi námi :-?

Hodně podařená "multikulturní" komedie, která hodně pobaví. Francouzi podobné komedie s přesahem k hlubšímu zamyšlení vždycky dost uměli a stále umí a přesto, že v reálném životě to zdaleka nemůže fungovat jako ve filmu, divák se hodně příjemně baví. A v koutku duše může i přemýšlet "co by, kdyby ?" ...

Povedený koncert legendární kapely Beach Boys mj. k příležitosti 50ti let trvání kapely. I když z pochopitelných důvodů v poněkud pozměněném složení, ale na kvalitě jejich nezapomenutelných vokálů to ani není znát. Evidentně si to i přes "stařecké neduhy" hodně moc užívají. A díky nim spolu s nimi i hodně početné publikum, kde sice převažují jejich "vrstevníci", ale evidentně si to stejně moc užívají i diváci o jednu až dvě generace mladší. Prostě "dobré vibrace" ...

Velice zajímavý portrét vynikající zpěvačky, klavíristky a především skladatelky Carole King, který kombinuje jak skutečnosti z jejího profesního, osobního i hudebního života. Hudební úryvky mapují její skladatelskou kariéru se zvýšeným důrazem na její legendární album Tapestry, které je právem považováno za jeden z milníků populární hudby minulého století. Určitě zaslouženě obdržela v roce 2013 prestižní Gershwinovu cenu za celoživotní přínos populární hudbě (jako 5. laureátka této ceny a první žena). Může se pyšnit, že se dostala do společnosti takových legend jako Paul Simon, Stewie Wonder, Paul McCartney a Burt Bacharach. Myslím si, že zcela zaslouženě, její nadčasové písně stále zařazují do repertoáru i významné hudební ikony současnosti.

Velice zajímavý snímek nejenom o nelehkém "souboji" o pravdu a spravedlnost, souboji mezi investigativními novináři a politiky, o tom, že "vyskakovat" si na mocné se velice často bohužel nevyplácí, ale přesto stojí za to "si za svou pravdou stát". Samozřejmě existují novináři i "novináři", zrovna tak politici a "politici". Do které kategorie kdo patří si může každý podle svého přesvědčení, dostupných informací i minulých zkušeností dotyčné zařazovat (ve filmu a samozřejmě i v aktuální současnosti). Vynikající Cate Blanchett (nějak si nemohu vzpomenout na film, kdy by tomu tak nebylo) a neméně přesvědčivý Robert Redford rozehrávají působivé drama, i když z těch politických hrátek je člověku někdy dost šoufl a tím nemyslím zdaleka jen ten příběh filmový. Každopádně pokud začnou silně převažovat ti jedinci "úvozovkoví" a navíc spolu začnou výt, s tou "mocí bezmocných" to může začít být dost bídné a hranice mezi (novou) totalitou je bohužel velice úzká. A pokud člověk zná "Syndrom vařené žáby" musí si jen přát, aby těch "Blanchettových a Redfordů" bylo pokud možno co nejvíce.

Zajímavý portrét genilního španělského flamencového kytaristy. Je až neuvěřitelné co všechno a hlavně jak dokáže na svou kytaru zahrát. A nejde zdaleka jen o absolutní virtuozitu, ale také o absolutní muzikálnost i prožitek, což všechno dohromady není u muzikantů zdaleka obvyklá a všední záležitost. Dokument se zabývá i Pacovou spoluprací s jinými hudebníky i odlišnými hudebními styly a hledání a objevování dalších hudebních možností a tím pádem i hudebních prožitků. Je jen velká škoda, že naživo už nám Paco nic nezahraje a musíme se spokojit se záznamy jeho geniálních vystoupení a obdobnými dokumenty.

Místy dost hořká, jindy zase úsměvná tragikomedie podle knihy Petra Šabacha zaujme jak hereckými výkony (obzvláště Myšička, Geislerová a Boková) , důmyslně sestaveným sledem situací trpkých, veselých, absurdních i neuvěřitelných a docela výstižným znázorněním tehdejší doby jak z pohledu mladé předmaturantské generace, tak i generace jejich rodičů. Příslušná stránka občanského průkazu má v ději své významné místo a Blue Effect (zdaleka ne jen ten hudební) také. Je to vlastně taková tragikomická "road movie" od knížky červené ke knížce modré lemovaná všemi nešvary tehdejší doby. A ta postava mladé učitelky byla napsaná i zahraná perfektně a z mysli jen tak nevymizí. Takové osobnosti to měly v tehdejší době (a obávám se, že nikoliv jen v té době popisované) bohužel dost těžké.

Hodně zajímavý dokument o Člověku o co menšího vzrůstu, o to většího srdce a duše, geniálního básníka s kytarou, který dokázal ve svých básních i písních popsat skutečnost (a i budoucnost) neuvěřitelně přesným a nezapomenutelným způsobem. Vzhledem k tomu, že pravda a spravedlnost byla pro něho tím nejdůležitějším, "mocipánům" (ať už dřívějším, tak i těm novějším) se tím pádem samozřejmě moc nezamlouval a snažili se ho nenápadně z myslí lidí vytěsňovat a až na jeho nadčasové písně, které víceméně zlidověly se to (i díky tomu, že český človíček umí rychle zapomínat) bohužel dařilo a stále daří. Možná, že i to byl jeden z důvodů, proč Karlovo srdíčko nevydrželo... Anebo viděl tu budoucí perspektivu moc dobře a dlouho dopředu. Každopádně je všeobecně známo, že ty naše největší velikány neumíme ocenit a jsou kolikrát známější a populárnější za hranicemi než doma, což bohužel také o něčem svědčí. Myslím si, že by si Karel Kryl zasloužil častější a obsažnější připomínání. Zaplaťpánbu "Bratříček Karel" museli natočit (a skvěle, díky paní Krauze) Poláci. O Janu Palachovi a filmu "Hořící keř" platí nemlich to samé v bleděmodrém...