progression

Jeden z nejsilnějších protiválečných filmů (bez jediné válečné scény), drsná obžaloba války ve Vietnamu, natočená Halem Ashbym už v roce 1978. Komorní psychologické drama o traumatech válečných veteránů (fyzických, ale hlavně psychických) i o traumatech jejich "okolí". Vynikající herecké výkony Jona Voighta, Jane Fonda i Bruce Derna, které byly také po zásluze "oscarovsky" oceněny. A samozřejmě nesmrtelná hudba 60. let (Rolling Stones, Beatles, Bob Dylan, Simon and Garfunkel, Janis Joplin a další), která dojem z tohoto nesmírně silného a působivého filmu ještě mnohanásobně umocňuje. Závěrečná řeč hlavního hrdiny ke studentům/rekrutům je už jen třešinka na hodně moc dobrém dortu.

Vynikající dokument o francouzské herecké legendě 20. století Jeanu Gabinovi. Přemíra zajímavých informací jak z jeho osobního života, tak i z neuvěřitelně dlouhé herecké kariéry doplněná ukázkami z jeho nejslavnějších a nejznámějších filmových i divadelních rolí. O tom, že byl skvělým hercem samozřejmě "žádná", ale z dokumentu jasně vyplývá, že byl neuvěřitelně silná osobnost, zásadový hospodář a především skvělý Člověk.

Skvělá netradiční romantická komedie podle výborného scénáře a s geniálními dialogy. Film popisuje velice vtipnou a přitom výstižnou formou názory mužů na ženy a samozřejmě i "vice versa" a smršť neuvěřitelných hlášek se na vás valí od začátku až do konce. Pro Billyho Crystala je to možná jeho životní role (i když bych si místo něj dokázal představit někoho ještě výstižnějšího), kouzelná, sympatická a krásná (ještě z dob před operacemi) Meg Ryan s ním tvoří nezapomenutelnou "dvojku", ve které to jiskří (ve všech slova smyslech) a nezapomenutelné hlášky padají jak na běžícím páse. Přesto, že scénář je smyšlený, celý děj je smysluplně uvěřitelný, velice vtipný a přitom nesklouzává k nějakému lacinému, či vulgárnímu humoru. Prostě trefná komedie ze života a současně skvělé "zrcadlo" mužů i žen. Zhodnocení "kdo je nejkrásnější" nechávám na vkusu jednotlivých diváků.

Výborný netradiční western, který postupně přechází v působivé a hodně silné drama. Přestože mužští představitelé jsou početně i akčně ve velké přesile, "za vším hledej ženy" a tady exceluje Joan Crawford (v mnoha barevných převlecích) a zarputilá a démonická Mercedes McCambridge. Charismatický titulní představitel Sterling Hayden, zajímavý Ernest Borgnine v roli jednoho z padouchů i další mužské postavy v podání význačných herců tehdejší doby jsou nakonec ženskou ústřední dvojicí tak trošku "odsunuti na vedlejší kolej". Nechybí motivy manipulace, davové psychózy i lynče, skvělé používání barevných motivů i dalších obrazových i dramatických symbolů a to vše dohromady utváří opravdu hodně působivou a zajímavou podívanou, na kterou jen tak hned nezapomenete.

Hodně nadprůměrný televizní dvoudílný film odkrývající kauzu, která v roce 2012 hýbala celou republikou. První díl odkrývá pozadí "geniálního" nápadu, jak vydělat co nejvíce na tom, že "alkohol je metla lidstva a proto nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme" i toho, že při vidině zisku jde všechno ostatní stranou. Druhý díl objasňuje totéž, ale z pohledu vyšetřovatelů. Výborné herecké výkony i výborný scénář, který napsala skutečnost, důmyslná režie, která postupně odkrývá motivy pachatelů i honbu s časem vyšetřovatelů. Až mrazí z toho, že kdyby se ohromné zásoby závadného alkoholu dostaly i do kamenných krámů a supermarketů, jaký masakr by to způsobilo. Všemožné ochranné prvky nemohou být samospasitelné, protože "padělatelé" i "obchodníci s informacemi" bohužel fungují rychleji než stát a úniky důvěrných informací, dat a samozřejmě i všemožných ochranných prvků nejsou ani náhodou jen vyjímečné. Podobné věci jsou moc dobře obchodovatelné a míra zisku může převážit hlediska morální a nakonec třeba i cenu lidských životů, což tento vyjímečný snímek ukázal opravdu velice realisticky a opravdu z toho všeho hodně moc mrazí a "výstraha" je hodně silná.

Působivý dokument o nezapomenutelných ženských osobnostech a hlavně jejich hlasech, které přes různost hudebních žánrů mají společný dar : absolutní vnímání hudby a um (talent) svůj vlastní hudební prožitek neopakovatelným způsobem předat posluchačům. To opravdu není hudební mainstream ...

Akira Kurosawa na základě Arseňjevovy knižní předlohy stvořil nezapomenutelný filmový skvost. Oslavu přátelství, ryzích lidských vlastností i divukrásné přírody spojil v úchvatnou podívanou. Tyto tři faktory postupem času nenápadně (a hlavně díky homo sapiens) degenerují a tak není na škodu si je znovu a znovu připomínat. Ve filmu se toho (zdánlivě) až tak moc neděje, dialogy jsou střídmé, ale jejich smysl a myšlenky divákovi rezonují ještě dlouho po skončení a film i přes velkou stopáž uteče jako voda a diváka nenápadně vtáhne a současně naladí na stejnou vlnu. Krásné záběry panenské ussurijské přírody, strhující herecké výkony (obzvláště Maksim Mundzuk v roli sibiřského lovce je opravdu nezapomenutelný), střet odlišných kultur i postupně sílící vzájemný respekt i přátelství, což všechno dohromady se Kurosawovi podařilo znázornit opravdu nezapomenutelným způsobem. Přiznám se, že zpočátku jsem si musel na způsob vyjadřování Uzaly trošku zvykat, ale ta jeho moudra zaujala okamžitě a většinu z nich jen tak nezapomenu.

I když v samém počátku jsem postavu Emilie Clarke až tak moc nebral a nějak mi nesedlo jak to může všechno dále ladit a fungovat (úplně stejně jako u Omara Sy v "Nedotknutelných") v obou případech jsem svoje mínění hodně rychle přehodnotil. Emilia Clarke byla ve své roli naprosto fantastická a "alchymie" mezi ústřední dvojicí fungovala na jedničku. Přesto, že téma snímku není až tak optimistické, té pozitivnosti je neuvěřitelně moc a snímek diváka dokáže neustále příjemně šimrat na duši a nejenom tam. Přesto, že vyústění příběhu i exteriéry se od "Nedotknutelných" dost liší, celkové poselství nikoliv. To, že i v nejtěžších situacích se máme snažit hledat to pozitivní (i když to kolikrát není jednoduché) lze jen těžko zpochybnit, ale samozřejmě bychom na to neměli být sami. Vybavily se mi i další snímky sice s poněkud odlišným tématem, ale co se týče toho vyznění i toho, co v člověku po shlédnutí zůstane. "Hasta La Vista", "Běsnící měsíc" a samozřejmě i "Griffin a Phoenixová" s Peterem Falkem a Jill Ireland. Ke všem těmto "filmovým klenotům" a "pozitivnímu dopingu" se určitě budu rád v budoucnosti vracet.

Přiznám se, že jsem se tohoto snímku tak trošku obával. Púvodní snímek s Charltonem Hestonem je legendární klasika, další rádoby pokračování mu sahají hluboko pod kotníky. Ale tentokrát jsem byl více než příjemně překvapen. Zajímavý scénář na téma, co předcházelo, nechyběl ani "ten němec od A", hlavní představitelé měli co hrát, opičí scény (ať už hrané, či trikové) byly skvěle zabudovány do děje a působivé finále celkový dojem z filmu jen umocnilo. Obával jsem se, že tento film stejně jako ty předešlé "vykrádačky" brzy ohodnotím jako víceméně ztrátu času, ale mýlil jsem se, ani na chvíli jsem se nenudil a "opožděný prolog verze 1967" byl docela smysluplný i (s menšími výhradami) uvěřitelný a originální.

Hodně moc zajímavý dokument o "Vrabčákovi" sestavený z méně známých či víceméně neznámých materiálů. Na rozdíl od mnoha předešlých dokumentů i hraných filmů (díky Marcu Bonelovi a jeho ženě, kteří patřili u Edith k lidem nejbližším), je tento dokument daleko více "intimní", ale právě proto tím víc působivý i zajímavý. Co se týče mnoha knižních vzpomínek na Edith také preferuji speciálně tu od Simone Berteautové, která zrovna tak patřila k nejbližším "důvěrnícím" Edith alias "Vrabčáka"..