Carthorias

Jakmile jsem odhalil první twist (asi po 2 minutách) a 2. twist (asi po půl hodině), šla veškerá atmosféra do kopru. Průměrný snímek s nesympatickou Nicol Kidman, o deset koňských délek zaostávající za Abre los ojos

Mistrné dílo a jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) film, který jsem kdy viděl. Všichni tady mluvíte o experimentu, minimalizmu, ale opomínate to hlavní, a to je děj. Ten je samozřejmě skvělý,(SPOILER) zvláště ten šok v 16. minutě, kdy padne na zem pán s talířem - Joyce Wielandové se musí uznat, že muže dokáže zahrát přesvědčivě, včetně hlubšího hlasu a ochlupení na tváři (KONEC SPOILERU). Film prochází klasickým dějovým schématem antického dramatu, a sice expozice (seznámení s bytem), kolize (paní a stěhováci nesou skříň), krize (viz SPOILER), peripetie (nájezd kamery) až ke katastrofě (konec filmu, kdy divák, lačnící po nášupu tohoto skvostu, zůstává nenasycen). Co se týče dialogů, ty jsou brilantní, tak dobře napsané jsem už hodně dlouho neslyšel, balancují mezi Clerks od Kevina Smithe a Tarantinovskými filmy. Škoda že slyšíme tak dvě a půl věty. Z herců bych vyzdvihl Hollis Frampton, která se na plátně objeví (pokud se nepletu) zhruba v polovině čtvrté minuty. Hollis sice není původně herečkou (určitě všichni znáte její režisérský magnum opus - Hapax Legomena VI: Remote Control), ale náročnou roli "paní, co má ukázat stěhovákům kam dát skříň", zvládla na výbornou. Samostatnou kapitolou je potom hudba. Tady se nebojím říct, že skladatel byl neprávem opomenut na udílení cen Akademie. Zvlášť skvělá je pasáž mezi 10. a 18. minutou. Zprvu jsem se obával, že se mi něco stalo s počítačem, ale pak mi došlo, že to je celé dílo geniální mysli Michaela Snowa. Bravo, tleskám. Bohužel se obávám, že jsem v 19. minutě ohluchl, ale to je pouze malá cena za zhlédnutí takového průlomového díla. Co se týče speciálních efektů, tak například kakofonie zvuků v 16. minutě, to je přímo zvukově editační poezie. Když si jenom pomyslím, jak musely být ty efekty nákladné (podle počtu ran padlo za oběť minimálně 6 talířů a nad tím už se nos neohrnuje). A když pomyslím na vizuální efekty, tak na svoji dobu je to velmi slušný standard. Ostatně nevidíte moc filmů z roku 1967, ve kterých můžete najít absolutně statickou kameru, bez záchvěvů. Tedy, ty drobné záchvěvy samozřejmě nepočítám, ba naopak ty podle mě akorát dodávají snímku na působivosti. Navíc, pokud se díváte na film na google videu, teprve potom oceníte vysoké rozlišení kamery a stříbřitost zvuku, která teprve dodá filmu ten správný šmrnc. Ke konci filmu potom dochází k prolínání do jiných žánrů, viz (SPOILER) sekvence s duchem (KONEC SPOILERU), Wavelength se tak stává svým názvem i dějem jakousi inspirací pro filmy typu Hlas smrti. Závěrečná scéna ve mně zanechala velmi hluboký dojem, má kvalitu přesahující médium filmu a mluví k nám jakýmsi nadpozemským hlasem (aluze k mimozemským filmům - viz blikání modrého světla). Obraz, který divák vidí na konci potom vystihuje celou podstatu filmu, a sice: "Jak jsem se mohl dívat 45 minut na takovou sračku"? A tímto dává Michael Snow průchod své genialitě. Zasloužených 5 hvězd. P.S. Pokud vás tento film nadchl, tak doporučuji vynikající kraťas "Mole Hills", který je k dostání pouze na DVD filmu Sunshine, v jeho sekci s bonusy

Satira na klasu pseudo-intelektuálů, kteří se ohánějí jmény ze světa umění či filozofie, aniž by svým tvrzením cokoliv sdělovali. Herecky je to zde slabší, Woody sice předvádí svůj typický standard (prostě zase hraje sám sebe), a Diane Keaton ještě jakžtakž snese přísnější měřítko, ale zbytek herců nic moc. Toporný Michael Murphy, jeho zapomenutelná žena a naprosto otřesná Meryl Streep, která celou dobu pobytu na plátně drží na obličeji ten stejný otrávený výraz, tahají snímek dolů. Jediný dobrý herecký výkon je od osmnáctileté Mariel Hemingway (Ernestovy vnučky), která u mě Manhattanu sama vyválčila hvězdičku navíc. Co se týče záběrů na New York samotný, tak to je kategorie, ve které mě film nejvíce zklamal. Nejdřív film diváka navnadí krásnou scénou nočního New Yorku na začátku filmu http://www.youtube.com/watch?v=0o6QKpNK9Cc , aby následně spadl do obrazové monotónnosti, ze které se do konce nevymaní. Výjimku možná představuje ještě scéna u Queensboro Bridge viditelná na plakátu. Ale to je vše! Žádný Chrysler, Apollo, Flatiron, Central Park (ten ve filmu je, ale pouze okrajově), Queens towers, Madison square garden, Ellis Island, Washington square park, Bryant park, Empire State(!), Bleeker street, Wall street, nebo třeba Rockefeller Plaza. Žádné z těchto míst, které vyzařují poetiku New Yorku jako reaktor v Černobylu, nejsou ve filmu zahrnuty. A když už ano (jako například Ruská čajovna), tak jsou zcela přehlédnuty a využity pouze jako záminka ke špatnému vtipu. Když už jsme u toho, Manhattan není vtipný. Respektive není vtipný jako Allenovy ostatní filmy (Spáč, Láska a smrt, Annie Hall). Kadence hlášek je pomalá a většinu z nich lehce zapomenete, čest výjimkám ("I had a mad impulse to throw you down on the lunar surface and commit interstellar perversion"). Paradoxně mi proto přijde Manhattan jako nejméně New Yorkovatý z jeho filmů, jeden z těch nejméně vtipných a celkově jako jeden z těch ze spodních poliček Allenovy kinematografie.

Jeden z "horších" Hitchcocků, myšleno ale v opravdu velkých uvozovkách. Grace Kelly je jako vždy dokonalá ledově chladná kráska, ale brutální charisma záporáka Raye Millanda vám donutí fandit mu ať se vám jeho dokonale vymyšlená vražda zamlouvá nebo ne. Film začíná velmi slibně, klasickým Hitchcockovským dialogem mezi osnovatelem a vykonavatelem vraždy, postupně se ale atmosféra začíná drolit, z inspektora se vyklube Sherlock Holmes na steroidech a divák zjišťuje, že měl celou dobu fandit tomu nesympatickému americkému pisálkovi a (výjimečně) protivné Grace Kelly. Závěrečná půlhodina pak celý film neskutečně nelogicky potápí (např. náhodné nalezení kufříku), a prakticky dementuje pracně budovanou první hodinu filmu, viz komentář DaViD´82. I přes všechny tyto nedostatky je Dial M for Murder druhým nejlepším filmem, v jehož názvu hraje písmeno M důležitou roli, a zaslouženě patří do 1001 filmů, které musíte vidět než umřete.

Decentní horor, který naprosto neguje vynikající první díl. Pro fanoušky hororu stojí za zhlédnutí, ale to je tak asi všechno.

Tohle je pro mě překvapení desetiletí! Po osmi dílech jsem závislý jak šlapka na cracku. HBO se totiž povedlo stvořit svět. Komplexní fantasy svět, ve kterém postavy nejsou jen figurky z Dračího doupěte (dobrý x zlý), ale živoucí bytosti, které jednají přesně jak jim káže jejich osobnost. Ned, Sansa, Arya, Tyrion(!), Jon Snow, Malíček, Cersei, Khaleesi (a ještě asi 10 dalších postav) jsou totiž natolik kvalitní osobnosti, že by každá z nich utáhla vlastní spin-off. Navíc má hra o trůny i velmi kvalitní příběh, balancující svou komplikovaností mezi jednoduchým bojem tří rodů a složitou politicko-mocnářskou hrou. Herecké výkony jsou velmi dobré, v některých případech dokonalé (jak napsal jeden americký kritik: "Jestli Dinklage nedostane Emmy, měly by padat hlavy.") a výprava, kamera a ostatní technické kategorie jsou asi to nejlepší co jsem v televizi viděl. Knihu jsem nečetl, ale nejspíš se do ní co nejdřív pustím, takhle mocně mě uchvátit zatím dokázala jenom Battlestar Galactica, jestli si ale druhá sezona udrží stejnou laťku, asi budu muset přepracovat svůj žebříček top seriálů.

Taková slabá korejská tarantinovka bez dialogů a s dietní porcí vtipu.

Epická výprava do nitra Jižní Ameriky i lidské psychiky. Ten film má takovou zvláštní atmosféru, působící jakoby omamně, až psychedelicky. V kombinaci se zvláštní kontrastem německého jazyka a tropické džungle, spolu s všudypřítomným napětím z indiánů skrývajících se lépe než celý Vietkong a samozřejmě také s hypnotizující hlavou Klause Kinského (ještě navíc s úžasně archaickou čepicí na hlavě) to dokáže spolehlivě odpálit většinu vašich nervových buněk, až jenom přiblble čumíte a snažíte se vnímat. Není to pro každého, a není to lehké pokoukání, ale stojí to za to.

Komedie britského střihu, šmrcnutá trochou Ameriky (Jamie Lee). Je vidět vliv Cleese a Palina, některé scénky jako by vypadly z Pythonů (například úžasná likvidace stařenky), výslech Kena mi zase připomněl Tarantina. A Jamie Lee to sekne. Tečka.

Jirka Babica by si měl vzít příklad.