Carthorias

LFŠ 43 (Film 24): Přijde mladík k doktorovi a povídá: „Pane doktore, já jsem asi gay.“ Doktor na to: „A máte košili od Armaniho?“ „Ne, jen tuto flanelku.“ „A máte kalhoty Hugo Boss?“ „Ne, pouze manšestráky.“ „A slipy od Calvin Klein?“ „Ne. Obyčejné, úpletové.“ „No a co kolínská – je značky Gucci? „Ne, používám pitralon.“ Doktor pokývá hlavou a povídá: „Víte co? Vy nejste žádný gay. Vy jste obyčejný český buzerant!“. Na anglické period drama je to až překvapivě svižné a vtipné. Úvod filmu začíná v předvečer druhé světové války, my se seznamujem s Jeremy Ironsem, který hraje velícího důstojníka četa mladých rekrutů. Irons je sympatický, rozumný, přísný, schopný a čestný, zkrátka ten typ velitele za kterého byste rádi položili život. Po asi 20 minutách filmu se četa ubytuje na vojenském cvičení u sídla Brideshead, a dostaví se pravá zápletka. 1. Irons je homosexuál. 2. Irons je zamilovaný do svého spolužáka z Oxfordu, shodou okolností pocházejícího z Bridesheadu. Načež film skočí o několik let zpět, a vypráví jak se oba potkali, co vyváděli na škole za neplechy a načrtne pár vedlejších postav (obzvláště italského gaye a rivala Ironse, který je tak over the top afektovaný, až mi padala brada na zem a otce hlavního hrdiny, jakéhosi Sheldona Coopera meziválečné éry). Celou dobu přitom Sebastian (tak se jmenuje Ironsův amant) dělá strašné cavyky ohledně jeho rodiny, jaký byl hrozný chudáček, když vyrůstal v zámku na čtyřhektarovém panství a jak je celá jeho rodina plná misantropů, padouchů apod. Nakonec přijede Irons na Sebastianův zámek a voiceover nám řekne že je šťastný jako blecha a.... moment, to je konec? Nejdřív jsem to bral jako vtip, ale film skončí doslova uprostřed věty. Celá úvodní pasáž s vojáky je naprosto zbytečná, protože se k nim už vůbec nevrátíme. Tajemství okolo Sebastianovy rodiny neodhalíme, stejně tak co se stalo se Sebastianem po studiích na Oxfordu a proč je zámek v současnosti (tj. těsně před válkou) prázdný. Je mrtvý? Utekl? Nenávidí Ironse? Je z něj kyborg cestující časem? Jsem idiot, protože jsem nepochopil, že se nejedná o stand-alone film, ale jenom pilotní díl? Ano, vážení přátelé, poslední možnost je správně. Omlouvám se, zda jsem rozhořčil vaše kritická srdce, zbytek seriálu snad zhodnotím později, prozatím provizorní čtyři hvězdy.

LFŠ 43 (Film 23): Zachovalá redheadka, co má za manžela barel slizu, si vydělává na chléb pomocí svých nepopiratelných předností. Nejlepší scénou je hned ta úvodní titulková, kde hlavní hrdinka předvádí správné provedení hygienické očisty pomocí houby. Zbytek je pak standardní erotický film, jaký dávali v 90. Letech pozdě v noci na TV Nova. Na červenou knihovnu je to málo romantické, na porno je tam málo sexu. Neurazí, ale ani nenadchne

LFŠ 43 (Film 22): Ve své době ohromující trikové scény (prakticky celý film se odehrává v digitálním světě) a především graficky originální ztvárnění (tak 75 procent barev co uvidíte je černá či varianty šedé, zbytek jsou různě svítící linky) jsou hlavním tahákem Trona a důvod proč ovlivnil tolik puberťáků v době svého vzniku. Dobrým příkladem jsou například Matt Stone a Trey Parker, špatným příkladem je Tron Guy. Postavy jsou jinak dist ploché, a hlavní hrdina mi byl svým cocky Han solo šviháctvím vyloženě protivný. Pro kohokoliv, kdo se považuje za gamera povinnost, u které ale převažuje forma nad obsahem

LFŠ 43 (Film 21): Totálně nesympatická, neschopná (dá si někdo krevety?) a naivní dvojice detektivů se pouští do vyšetřování vyloupení banky. Zlosyn je samozřejmě nepolapitelný, protože korupce, a tak na vše doplatí "muži z lidu". Nejvíc mě pak dojímal jednodušší z hlavní dvojice hrdinů, který protestuje proti zlému globalizačnímu řetězci McDonald's, protože chce podporovat švédské podniky, a tak si kupuje hnusný kebaby od Pakistánců na rohu. Nevím jestli jsou ti Švédi takoví masochisti, nebo je jejich systém sociálního státu nějaký velký vtip. Bojím se, že se nakonec nikdo smát nebude. P.S. Jako kriminálka je to průměr

LFŠ 43 (Film 20): Vůbec nevím jak to uchopit. Film od chlapa, kterej je takovej narcis, že se v titulkách uvedl dvakrát (jednou pod pseudonymem). V hlavní roli opravdu krásná,až sladká Christina Lindberg jako na heroinu závislá šlápota s černým pásem v Aikidu, zbrojním pasem a tváří dvanáctileté panenky. Jo, a taky s jedním okem a jednou páskou přes oko (zdravíme Quentina). K tomu si připočtěte asi 5 minut pornoscén (včetně análu a výstřiku) s hudebním doprovodem jak z Návštěvníků (blip blop), asi 10 very VERY slow-mo smrtelných scén (než frajer padne mrtvej k zemi, stihnete si uvařit kafe), pár trefných emočně laděných momentů (například celá backstory hlavní hrdinky) a spoustu spoustu mlácení, osahávání, úchylného olizování a podobně. Herecké výkony jsou překvapivě dobré, hlavní záporák je slušný barel slizu a Christine je něco mezi Terminátorem, Nevěstou a Latex Dominou, s ledově mrazivým kukučem. Netroufám si hodnotit.

LFŠ 43 (Film 19): Přeslechnuto na záchodcích po skončení filmu: "A ona jako měla ta hospodyně k tomu komorníkovi nějakej vztah?" "Ty vole vždyť ona ho milovala!" Pokud máte aspoň minimální vztah k anglickému prostředí počátku 20. Století, díváte se rádi na Panství Downton, Hercule Poirota či Sherlocka Holmese (toho původního), a tají se vám dech při podzápletkách typu komorník nechal na schodech smeták, budete nadšeni. Pokud by vám to nestačilo, je do filmu navíc vpletena nit předválečného britského Appeasementu zosobněná tragickou postavou Lorda Darlingtona a jeho odporných kumpánů (s odstupem je až bizarní poslouchat věty typu Mír v naší době aj). Děj se sice nikam neposunuje, hlavní zápletka taky moc není vidět, ale za to obě hlavní postavy prochází nádherným psychologickým vývojem, podpořeném skvělým hereckým výkonem. Ani nevím který z dvou hlavních hrdinů žere kulisy víc, zda Emma Thompson a její expresivní vyjádření citů, nebo Anthony Hopkins a jeho minimalistické potlačování toho samého. Jako zajímavost si povšimněte, jak jsou ve filmu zobrazeny jednotlivé národy na konferenci. Francouzi pošlou tlustého a zbabělého chlapíka s křečovými žilami, Němci ledovou árijskou valkýru a Američani Supermana.

LFŠ 43 (Film 18): Už chápu, proč Stormare hraje pořád jen záporáky. Jeho charisma ten film prostě neutáhne (jeho slow walk od exploze je ještě směšnější než bývá obvykle) Naprosto ho zastiňuje Mark Hamill, svojí camp variací na Jokera. Příliš nepomáhá ani fakt, že mezi "ty hodné" patří příslušník GRU a Libyjští bojovníci za svobodu. Dokonce i ten jediný Američan co je Stormarovi k ruce je spíš komická úřednická figurka s vizáží Kofiho Annana a rapperským jménem Texas Slim. Co se týče Seveřanů (včetně Rusů), ti jsou nesympatičtí už od pohledu, navíc se nechovají ani jako typičtí klaďasové (poprava rukojmích je sice z hlediska logického naprosto v pořádku, ale ani Chuck Norris by si něco tak srabského nedovolil). No prostě sebranka k pohledání. Je úsměvné, že jako hlavní padouchové jsou zde Američani, ale to je asi důsledek levicového náklonu Švédska. Skoro bych až řekl, že Hamilton je takový inverzní Delta Force. Pokud jste fanouškem aeronetu či parlamentních listů, přihoďte navrh 3 hvězdy.

LFŠ 43 (Film 17): Dětský film pro opravdový chlapy. Nečekejte nějaký hrátky s časoprostorem á la Christopher Nolan, tohle je čiré SF z minulého století, následovník star treku, ztraceni ve vesmíru, twilight zone či doctora who. Nejlepší herecký výkon pak podává robot Vincent (a zdatně mu sekunduje robot Bob), který je stejnými dávkami roztomilý, vtipný, shopný a smrtící. Zápletka je překvapivě dospělá, s mírným přesahem do filozofie a hororu (tak jako ty nejlepší pohádky). Celý film ve mně vyvolával pocit, jako by mi bylo deset let a s kamarády jsme si hráli na roboty a vetřelce, pobíhali po školním dvorku a stříleli po sobě se zvuky pif, paf, popřípadě pííp (pokud byl někdo robot). Je to roztomilé, hravé, chytré ale zároveň lehce blbé, dojemné, akční a v žánru rodinných filmů bezkonkurenční.

LFŠ 43 (Film 16): Když jednou z nejsympatičtějších a nejnormálnějších postav ve vašem filmu je retardovaný vepřomrd, buď jste úchyl nebo génius. U De Welze bych to viděl spíš na to první. Hlavní hrdina Mark je sympatický kluk s lehce nezvyklým zaměstnáním, a to zpíváním kupletů v domovech důchodců. Kdyby byl Mark postavou ve filmu od Jarmusche nebo Andersona, strávil by větší část stopáže bezcílným bloumáním po francouzském venkově, přičemž to nejhorší co by ho mohlo ohrozit by byla nuda. Bohužel pro Marka, si ho nevymyslel ani Jarmusch ani Anderson, nýbrž edgy a cool anti-establishmentový Belgičan De Welz. Údajně měla být Kalvárie proti-Sarkozyovským filmem který podkopává limity hororu. Opak je pravdou. Celý film se dá brát jako krásná ukázka toho, kam dovedly francouzské hospodářství socialistické dotace (scéna v hospodě, kde dementní incestní rodinka jediného farmáře s IQ nad 40 hopsá na mlácení do kláves jak partička lobotomizovaných chovanců ústavu pro choromyslné mluví za vše), najdeme tu i klasický twist ke konci (našli jsme ji tati, můžeme jít, ahoj glorie) a tvrzení režiséra, že jsme měli fandit či snad dokonce soucítit s hlavním záporákem (takový shnilejší Paul Giamatti) je absurdnější než nezisková organizace Gays for Palestine. V průběhu filmu pak vidíme i několik obrazů, které cyničtějším jedincům připomenou i některé české scény (Stříhali dohola malého chlapečka, To je dost žes nás taky někam vyvez) a pár nezbytných a směšných obrazových metafor (mysleli jste si, že se to Kalvárie jmenuje pro nic za nic?). Pokud neberete film vážně a berete ho jako odpočinkový gore-fest, budete se bavit. Jestli v tom ale chcete vidět něco víc, budete zklamáni.

LFŠ 43 (Film 15): Sebepoškozování, body dysmorphic disorder, hysterie, schizofrenie, paranoia a deprese. Všechny tyto psychické poruchy (a mnohem víc) jsou zde precizně ztvárněny. Postupný přerod hlavní hrdinky ze sexy pizizubky do něčeho co vypadá jako že to zůstalo na podlaze střižny Cáklýho Maxe, je také zvládnut velmi pěkně. K čemu je nám to ale platné, když film postrádá jakoukoliv pointu či děj. Zůstává pouze jakýsi nahrubo otesaný sokl, od kterého jeho sochař odešel zhruba v polovině. Škoda.