Carthorias

Když jsem ten film viděl poprvé asi v osmi letech, zažral jsem se do toho natolik, že jsem si hned musel pustit z kazety ještě zbývající dva díly. Rodiče mně našli asi kolem půl čtvrté ráno před televizí, když už jsem sjížděl druhý kolo.

Jste závislákem na Star Wars pokud: a) Víte, že když komandér Veers nasměruje svoje AT-ST směrem na imperiální základnu na Dantooine, aby zničil utíkající rebelské blokádové lodě, tak se stane nešťastnou obětí zatahovacího háku Biggse Darklightera. b) Pokud dokážete najít všech sedm chyb co jsem napsal v předchozí větě a chtěli jste mě za fatální neznalost uškrtit pomocí síly.

Tenhle film mi o Skotsku řekl víc než čtrnáctidenní okružní cesta od Edinburghu po Kirkwall. A to pouze skrze pár okrajových scén a vět. Pokud film dokáže takto zevrubně popsat okrajové téma, pak hlavní téma, ztvárnění drogové závislosti, jde přímo k jádru jehly a divák se dokáže bez následků ponořit až po uši do alternativního světa feťáků a smažek. A že je na co se dívat, minimálně dvě tři scény se vám vryjou do paměti natolik, že se z obavy před závislostí budete strachovat dát si ráno kafe.

Pozor SPOILER: Proč musel Defoe zase umřít? Ten chlap snad nepřežil v jediným filmu co jsem od něho viděl. Je ale fakt, ze ta umírací scéna byla lahodná.

Nejvyšší vrchol komedie, srovnatelný snad jedině s Cimrmanem a to ještě těžko.

Tomuhle říkám život, poflakovat se, sem tam někoho oddělat, pak si zajít k mámě na špagety zatímco ještě teplá mrtvola leží v kufru, cestou domů ještě povraždit nějaký svoje kámoše, paráda.

Vždycky když někdo řekne slovo epický, tak se mi jako první vybaví Ben Hur. Film co trvá skoro čtyři hodiny a přesto v něm není jediná zbytečná scéna. U Ben Hura jsem měl na rozdíl od mnoha ostatních filmů pocit, že se dívám na něco velkolepého, něco důležitého. Cítil jsem se podobně, jako když jsem sledoval hokejové finále v Naganu.

John McLane je prostě machr. Není to žádný Rambo, takže takových logických kotrmelců jako sestřelení vrtulníku šípem se tady nedočkáme. Taky to ale není žádná sušinka, což dokládá fakt, že sám vymlátí barák plný teroristů. A během toho, stačí pronést snad nejcoolovější sbírku hlášek co kdy akční hrdina z pusy vypustil. A světe div se, nezní to tak arogantně jako u Bonda ani tak komicky jako od Arnolda. Jenom to ještě umocňuje Johnův frajerský statut. Navíc jednoznačně velké plus za Alana Rickmana, který dokázal, že arcipadouch nemusí být vždycky ten největší debil v okruhu pěti mil.