Carthorias

Minulý pátek jsem se ve značně podroušeném stavu rozhodl, že navštívím promítací sál. Byla to samozřejmě troufalost nejvyššího rázu, neboť 6 Richardů v mých útrobách mezitím započlo konat svůj smrtelný tanec, a to prosím hned, jak jsem překročil naleštěný práh. Představení se dalo do pohybu reklamami. S úžasem jsem sledoval Detektiva Downa a dojetím jsem jihl nad největším příběhem jenž kdy Dickens nenapsal. Avšak to mělo býti pouze entreé, které zanedlouho zcela zastíní lahodná hotelová krmě. Bohužel, úvod mne nezastihl ve správném rozpoložení, stačil jsem pouze říci Hey Jude, k čemu toto rámování k již tak košatému obrazu? Nicméně zanedlouho jsem se již brouzdal temnými lesy jedné malebné východoevropské země, jméno již, mi bohužel uniká. Uvnitř těchto lesů, na strmém výčnělku stal Grandhotel Budapešť, v čele s mistrem etikety, elegance, vkusu, a mým vzorem, co se poezie týče, Monsieur Gustavem! Ten mne přivítal, jak se na úroveň jeho podniku sluší a patří, a sice barevnou pastelovou smrští, která si nezadá s krásou hraběnky z Lutzu. Říkávalo se, že některé její portréty od Arcimbolda způsobovaly, že mužům samo od sebe vyskočilo srdce z těla nad tou neskutečnou krásou. Ostatně i další kousky z hraběnčiny soukromé sbírky, jako Dáma s hranostajem, Chlapec s jablkem, nebo Muž se zvětšenou prostatou, stojí za zmínku. Po krátkém, avšak výživném extempore zahrnujícím hraběnčino křehké avšak rozkládající se tělo, jejího syna, Monsieur Gustava a partu rozverných fašistů, jsme se ocitli ve zcela jiném typu ubytovacího zařízení. A hle, tu se zvedá opona, a na scénu vstupuje Agátha. Ach, Agátha, s tváří strnulou jako je herectví hlavního hrdiny a s emocemi ploššími než hrudník Martiny Sáblíkové. Fascinující je, jakou barvu dokázala do našeho dobrodružství vnést (což by člověk čekal především od samozvané nuly, jenž Zero zove se) a to nejenom pomocí kalorických bomb od cukrářského mistra. Postupně tento čardáš graduje do hořkosladkého konce, chuť vám zkazí pouze sorelovým glutamátem ochucený guláš 80. let. Není divu, že z tohoto galimatyáše barev, zvuku, chaosu, rozměrů a L’Air de Panache se mi roztočila hlava do rychlostí schopných odstředit ribozomy z cytosolu. Jízda to byla delikátní, k pětihvězdičkovému zážitku jsem ovšem dojít nemohl, obzvláště kvůli hereckému výkonu hlavního představitele, postrádajícímu styl, šmak a esenci, snad díky čemuž pan Fiennes ukradl celý film ve stylu Dannyho Oceana a jeho bandy. P.S. Abych doložil v jakém stavu jsem ten film viděl, dokládám moje filmové "zápisky" z prvních asi 30 minut (včetně reklam), pokud nechcete nahlédnout do útrob choré mysli, nečtěte dál: 7 větráků 1. řada, 6 větráků 2. řada, 4 větráky 3. řada, 4 větráky 4. řada, po stranách 4 světla (zednáři?) "Podívejte se na zem" "Jó, ten, zmetek" ?Ví, že tady jsem?" Už se nakazil, pro lidstvo. Tlustej borec, chce mě sežrat? Ne, je to cizinec, ale má drsnou bradku, trochu Fu Manchu a trochu Don Quijote. Jsou to španělé. Jak mohl takovej frajer sehnat takovou pěknou babu? New Age Advertising. KIA! (Je to Kia Sportage) Twombly - A.I. - HER To je Elizabeth Banks??? Hrst Popcornu, mňam. HER!!!!! Bioscopamagicboxslovakia Máš Downův syndrom Roberte! Parta Hovad!!! Awesome! Nezapomeň si vzít kondom larsi-Eriku!!! Raslph Fiennes jako Dickens? Awesome, stuffy, invisible, sand. Nejsem tady sám ožralej, nějakej borec předemnou to taky říká že je na šrot. Knižnice? Nasrat, já chci ten film!!! Charta 77, Coca-Cola, Pepsi je lepší, no konečně konečně CINEMA CITY CLUBCARD!!! Prý je to napínavý Zubrowka!!! HA HA HA OLD LUTZ! 3 vrány přívěsky zima žlutá 1985 - Mistake, zásoba, událostí, dávení - Dívat a naslouchat!!! Kuličkovka :) já su takovej vůl, proč jsem semka šel, v 10 hodin po 6 pivech. Hromadí se horníci, srpen v nebelsbad, hustá a krásná budova, GB - Great Britain? Shawness?? Arab Samotář, kulaté stoly, ticho, monsieur Jean, Borat, západoevropan, Mole O /|\ / \ Odér smutku → opuštěný Mr. Mustafa - nejbohatší černoch, Tesla?? Bohatství, elektřina, malý pokoj, služebník => Flitle Bogen Sto nožka, Modrá, klíče, Čepice, Pohodička, Establishment, Je to hnus, odkud ho znám, proč se to jmenuje Budapešť?

Pane jo, to byla jízda! Cítil jsem se jako kdybych zkonzumoval osobní drogový kabinet Huntera S. Thompsona. Tohle má spíše než k filmu asi nejbliz k Cimrmanovým živým obrazům. Na tripu. Který travite v armenske pouští. Překvapivě to nenudi, obrazy se střídají dostatečně rychle aby neoslabovaly pozornost, a co se týče obsahové stránky, budete si připadat jak v galerii muzea moderního umeni. Tolik šílených, ale přitom fascinujicich výjevů. Navíc to celé zajímavé doplňuje místní hudba a ještě pusobiveji její absence. Líbí se mi, že si film na nic nehraje, už disclaimer před začátkem filmu tvrdí že je to spíš nějaký druh introspekce, než koherentni filmová struktura, narozdíl od např. takového Marienbadu, který vám neustále dává najevo že nedavate moc pozor a že je to vlastně strašně jednoduche. Jediné co jsem nepobral je význam filmu, na to jsem se přestal soustředit asi po 15 vteřinách, jinak bych se asi zbláznil. Jednodušší by bylo vytvořit si dejovou a vyznamovou linii z obsahu depozitáře v Louvru. Shrnuto a podtrženo - Fascinující album zhruba petivterinovych obrazu, s lehce surrealistickym nádechem.

Dost smutný film, na úroveň romantických komedií až nezvykle moc. Toni Colette jako hlavní pilíř filmu je úchvatná, její kamarádka Rhonda dobře tvrdí muziku ve středu pole, zbytek postav tvoří jakési panoptikum jako vyhrabane odkudsi ze smetiště filmových zmetku. Ona i Muriel je valnou většinu filmu krajně nesympaticka a psychicky narušena postava. Čestnou výjimku tvoří patrně nejtragictejsi postava, matka Muriel, ta je zase pro změnu k politování. Body získává film především za originalitu, například během filmu neuvidíte ani jeden makeover, hlavní kamarádka hrdinky si nezačne nic s hlavním kamaradem hrdiny, není tady žádný maturitní ples atd. Pokud to shrnu, bylo mi více smutno než veselo, ale nedokážu posoudit jestli je to dobře nebo špatně.

Lego film je boží!! Od úvodní minuty se přes vás prelije prilivova vlna detinskeho nadšení, poháněna az naspeedovanym tempem filmu. Gagů je tady víc než kazdorocnich hospitalizaci po šlápnutí na kostku lega, a většina z nich je laugh out loud funny, namátkou vyberu třebas Millenium Falcon, Batmanuv song, Raketu!, atd. Dokonce i ten dvoupatrovy gauč po několikáté iteraci ve mne vyvolával cukání v koutcich. Dabing se vyvedl, což je vzácnost, važme si jí.

Nelze než neporovnat s testosteronem a svaly nabitou jedničkou, nejenom proto že se to odehrává ve stejnou dobu. Jsou tu dva hlavní rozdíly, které mění charakter filmu, jeden k dobrému a jeden ke špatnému. Nejdřív to horší. Tam, kde Leonidas vypadá jako kdyby vykradl šatnu východoněmeckých koulařek, působí Themistokles jako sice namakaný, ale přece jenom normální chlápek. A moc tomu ani nepomáhají jeho demokratické projevy jako vystrizene z Mr. Smith goes to Washington. Což sice trochu pomáhá zcivilnit vyprávění, ale jako celek to nefunguje, hlavní hrdina je takovej měkkota. U 300 chci vidět akci, akci a zase akci, ne frajery v modrých plinkach co po sobě hazou pergamenem (a to mam jinak politický dramata moc rád, House of Cards FTW). Na druhou stranu se dostáváme na druhý břeh, a to jak doslovně, tak přeneseně. Ženská!! V 300! A co je na tom nejlepší, dává všem chlapům na prdel jako můj taťka, když jsem si jako malej spletl videorekordér a toustovač. Dvě slova: Eva Green. Vlastnoručně pro mě definovala pojem sexy bitch. Její Artemisia je prostě bohyně. Žena, která krvácí častěji než jednou za měsíc, s uhrančivým pohledem, dvěma velkýma šťavnatýma přednostma (myslím tím samozřejmě její duši a osobnost) a plamenným temperamentem, který by zahanbil i Hefaista. Prostě válečný vůdce s mečem i pochvou. Hlavně kvůli ní dávám čtyři hvězdy, Themistokles a jeho Blue man group by bez ní byli jako kachna bez piva.

Gravitace změnila můj celkový náhled na film vůbec. Po strašně dlouhé době se někomu povedlo posunout hranice filmového zážitku zase o kus dál, zprostředkovat divákovi nový rozměr, pocit ztotožnění s hrdin(k)ou v rozsahu, který jsem ještě nikdy nezažil. To vše díky naprosto dokonalé technické práci režiséra a jeho týmu. Dobrých 90 procent filmu závisí na souhře zvuku, kamery a střihu (nebo jeho absence). Dějová linka je sice jednoduchá a ohraná (Ryanina dcera), ale v tomto filmu na tom absolutně nezáleží, tady je dějem obraz, zápletkou úhel kamery a dramatickou stavbou ticho. Na Gravitaci se člověk nejde do kina podívat, jde si ji užít, vychutnat. Zatím jasně nejlepší film roku (podle mě jeden z nejlepších filmů za posledních několik desítek let), favorit na Oskara a prostě celkově fantastická podívaná. P.S. 2D projekce na normálním plátně, počítám že 3D, a/nebo IMAX je ještě o několik stupňů výš

Co to zase bylo za socialistickou sračku? (V poslední době na ně mám nějak štěstí) Je to čistá politická agitka rafinovaně zabalená do rádoby uměleckého filmu, bez jakéhokoli přesahu, zato s tunou zbytečného poskakování, které mi nejvíc připomínalo tuto scénu od Pythonů http://www.youtube.com/watch?v=PPN3KTtrnZM Moje hodnocení ovšem nijak neodráží moje politické přesvědčení, koneckonců například labouristické How Green Was My Valley se mi líbil. Co mi nejvíc vadilo je ta "artovost", která byla z tohoto filmu cítit na sto honů, takové to typické "umění pro umění", viditelné nejvíc v táhlých záběrech na nesympatické skotačící vidláky. Navíc je film prošpikován naprosto debilními frázemi a popěvky, které snad ani za nejtvrdšího totáče nemohl nikdo myslet vážně (a jestli ano, tak je mi ho hluboce líto), patří sem například: "Pod korouhví rudé vlajky pracujících", "Tak, aby síla organizovaných mas stála proti autokracii stávajícího systému", "Socialista je otevřený ke každé myšlence", a moje oblíbené "Pojď, bodej a řež, postav se do čela útoku rolnictva!". Aby toho nebylo málo, dobrých 90% děje je pouhá symbolika, která je někdy tak okatá až mi bylo trapně (například dívka s prostřelenou dlaní, která se změní v revoluční kokardu), a někdy je jenom WTF (viz. Jánoš Feket Nagy a jeho pohanský obřad). Sečteno, podtrženo: Socialisticko-symbolický paskvil s pokřivenou ideologií i (a to hlavně) provedením.

Už dlouho se mi nestalo, že bych byl ještě hodinu po skončení filmu v tranzu. Co vyzdvihnout? Vynikajícího Rushe, který je zde o ještě o level výš než v Králově řeči? Svíravý podkres Enia Morriconeho? Závěr, který je prakticky bez jediného mluveného slova a dopadne na vás jak olověná kovadlina? Práci kamery, hlavně při snímání obrazů? Možná je můj zážitek ovlivněn předchozí návštěvou kina, která byla jednou z nejhorších co jsem kdy zažil (Fuck you, Elysium!), ale s klidem můžu říct, že kdybych mohl za rok 2013 vidět jediný film, byla by to Nejvyšší nabídka.

Jednotlivé řady survivora hodnotím podle dvou kritérií: Zaprvé, kolik je ve hře zajímavých hráčů nebo figurek a za druhé, kolik momentů si z řady pamatuji (například z Thajska si nepamatuji nic). Co se týče castu, na straně navrátilců to vyšlo tak půl na půl (Cochran, Andrea, Corinne, Phillip, v jistém smyslu i Hantz, i když to je kapitola sama o sobě), na straně "fanoušků" byl jediný použitelný Reynold. Tady Caramoan body nenažene. Na druhou stranu, celá sezóna je plná nezapomenutelných momentů (Francesca a její kámen, Phillip a Stealth r Us, ten strašidelný meltdown, Malcolmovy čachry na kmenové radě). Hlavní téma bych ale osobně popsal jako: "The Ultimate Survivor Underdog Story". To jak moc se vám líbí tenhle příběh ovlivní váš pohled na celou sezónu, mě tedy strhnul a proto dávám 5, ale chápu i ta nižší hodnocení. Co nechápu, je přirovnávání této řady k těm nejhorším řadám typu Fiji, Thajsko nebo One World. Možná že už nemám tak vysoké nároky na kvalitu a Survivor stagnuje, ale Caramoan mi přijde jako nejlepší řada od HvV.

Myslím že jsem ještě nikde neviděl tak lahodný výběr jmen pod kolonkou Hrají