major.warren

Bobule jsou skvělá letní komedie s nápadem a půvabem Moravy. Mají vlastní poetiku, což oceňuji. Scénář a námět jsou vskutku originální, herci jsou výborní, vizuálně je film překrásný a hudba je příjemná. Kryštof Hádek coby podvodníček Honza a jeho povedený kamarád Lukáš Langmajer jsou dnes už jakýmsi kultem, který si vždycky jednou za čas s radostí zopakuji; i díky Václavu Postráneckému a jeho "Kdo nevypije 20 000 litrů vína, není u mě žádnej vinař." Diváckých 70% a krásné čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je policejní kontrola s burčákem: "Kabernet." "Frankovka."

Misie je nesmírně hluboký film. Nese v sobě ohromné poselství a zcela otevřeně se vyjadřuje k otázkám víry, dobyvatelů a s nimi spojeného střetu dvou odlišných kultur. Roland Joffé měl vždy velký cit pro točení filmů se sociálně-historickou tematikou. Tentokrát si za téma zvolil příběh domorodých indiánů Jižní Ameriky, kteří se v pralese nad vodopády Iguazu snaží společně se skupinkou jezuitů vybudovat misii a obrátit se k víře. Následně však musí bojovat se zástupci samotné církve. Robert De Niro (v jedné ze svých nejlepších rolí) je tentokrát trochu upozaděn díky fenomenálnímu výkonu Jeremyho Ironse v roli otce Gabriela, byť De Niro jako kapitán Mendoza (nejprve krutý otrokář) projde od začátku do konce jedinečnou proměnou. Výborný scénář napsal Robert Bolt, slavný autor epických filmů, a za krásnou kamerou stál Chris Menges (zasloužený Oscar). Hudba Ennia Morriconeho, jež má zde silnější úlohu než kdy předtím, sahá za hranice filmové hudby a celé téma nadčasově přesahuje. I Morriconeho hudba je totiž ztělesněním dvou různých kultur; z části využívá běžných hudebních nástrojů (hoboj), z části zase tradiční hudby indiánů (bubínky), to vše kombinuje se sborem. Význam tohoto snímku je stále aktuální. Boj a víra v lásku a svobodu totiž zůstávají věčné historii navzdory. Film s sebou zároveň přináší ponaučení, ze kterého se však nepoučitelný svět nikdy poučit nedokáže. V paměti mi utkvěla spousta výjimečných okamžiků, např. první setkání domorodců s otcem Gabrielem (a jeho hobojem), či úžasná sekvence Mendozova soužití s indiány. Závěrečný obraz dětí odplouvajících na loďce (za doprovodu Morriconeho "Miserere") mě pokaždé zasáhne u srdce. Nábožensky moc důležitý film.

Nový Lví král je vizuálně nádherný. Škoda, že není němý a jen s hudbou. Hned na úvod musím říct dvě věci: První, že Jon Favreau odvedl opravdu kus práce a vytvořil ráj pro milovníky vizuálních efektů. Druhá, že ve finále jeho práce vyjde zcela vniveč. Proč? Protože nová verze Lvího krále postrádá hravost, kouzlo a nadsázku prvního filmu. S remaky problém nemám, někdy se zadaří, ale to stojí především na nové vizi (viz. Sedm statečných (1960) nebo Zjizvená tvář). Dnes ovšem frčí točit zavedené klasiky znovu. Jen, aby se na nich vydělalo. A tak bohužel vnímám i nového Lvího krále. Z původní sestavy zůstali jen Elton John, Tim Rice, Lebo M, Hans Zimmer a dabér James Earl Jones. Že novinka jedničku nepřekoná bylo jasné od začátku. Nový Lví král je ovšem vizuálně velmi působivý, zamrzí tedy, že nemůže být němý. Vizuální styl a dialogy, které takto "dokonalá" zvířata vypouštějí z tlam prostě nejdou dohromady. To, co fungovalo v Knize Džunglí, kde navíc vystupovala lidská postava Mauglího, ve Lvím králi nefunguje. Stejně tak film nefunguje jako muzikál. Scénář je adaptován dobře, drží se přesně (paradoxně naštěstí) původního filmu a krom pár scén navíc (Nalin útěk, výtečný hovnivál😊) s ničím novým, nepřichází. Kdyby byl jen s hudbou a reálnými zvuky, myslím, že by mohl být věnován Davidu Attenboroughovi. Nebýt úžasného Timona a Pumby, kteří dramatickou atmosféru trochu odlehčí, tak se ani nezasmějeme. Nový Lví král je více surový a realistický, ovšem emočně a poeticky je oproti klasice zcela chabý. Nijak zvlášť silně nezní ani hudba Hanse Zimmera, který za původní verzi získal Oscara, za což však Zimmer zdaleka nemůže. Hudbu jen upravil do modernější verze, ale spolu s umělým obrazem působí rušivě. Film se nevleče, ale přesto je pocitově i reálně o půl hodiny delší než první verze, což se zdá až podivné. Jednička je za 100%, nová verze za 65%. Slabší čtyři hvězdy. Je to přece pořád Lví král.

Ledová bouře je mozaikou osudů, jíž vládne ryzí filmařina. Ang Lee je zárukou kvality, což snímek může leda stvrdit. S lítostí cítím, že Ledová bouře je dosti opomíjená předehra k oscarové Americké kráse, s níž sdílí nahlížení za záclonky "spokojených" domácností střední třídy. "Bouře" "Krásu" v určitých momentech i lehce převyšuje, zejména svou přirozenou jímavostí a strhující katarzí, jež se obejde bez náznaků laciných berliček. Scenárista James Schamus dokázal z literární předlohy sestavit perfektně fungující síť postav rodinných příslušníků a sousedů. Jednotlivé vrstvy se postupně překrývají, aby se mohly v podobě mrazivého pekla propojit a vyústit v omračující závěr. Krásný a emocemi nabitý film, který si moc rád v budoucnu připomenu.

Medicopter 117. No, co napsat? Nejdřív chci říct, že jsem se nezbláznil. Medicopter má svoje chyby. Ano, je jich nespočet, ale házet ho k takovým "skvostům" jako Wolfův revír, Ulice apod. si opravdu nezaslouží. Myslím, že svůj průměr si drží hodně dobře. Pro mě je to seriál dětství. Hodně dlouho jsem ho nyní neviděl, a až před pár dny jsem zahlédl v televizi pár epizod, což mě přimělo najít si seriál znovu na onlinu. A po několika letech jsem si zase uvědomil, jak moc mám tenhle seriál rád. Provázelo mě hodně seriálů (oddychových a většinou z rakouské či německé produkce), ať už to je Komisař Rex nebo Kobra 11, ale Medicopter 117 je opravdu můj snad vůbec nejoblíbenější. Dříve jsem měl hodně dílů (především novějších) nahraných na televizi (myslím, že seriál dávala Nova a pak dlouho Prima). Jednoho dne se mi všechno vymazalo a po Medicopteru se doslova strhla zem. Dlouho jsem ho neviděl, a de facto jsem si myslel, že už asi ani neuvidím. Ale najednou se mi to všechno na Joy Family vrátilo zpátky, a pak už jsem si pouštěl další a další díly. Všichni hrdinové se mi vracejí zpátky a poznávám jednotlivé příběhy, které jsem kdysi viděl všechny mnohokrát. Je to krásný útržek a vzpomínka na dětství, kdy jsem po té žluté BK-117 doslova toužil a všude se chlubil, že jí mám doma. Tehdy jsem chtěl létat jako záchranář u vrtulníku:-). Zpětně znovu říkám, že to není žádný seriálový zázrak, to vůbec ne, ale styl, nápad a provedení, které si Medicopter 117 drží prostě baví, a řekl bych že s Kobrou 11 a Komisařem Rexem jsou to opravdu nejlepší německé seriály 90. let, kdy v televizi běželo opravdu ledacos. Medicopet si umí diváka podmanit. Na rozdíl od svých televizních kolegů je opravdu hodně vážný a nesmírně smutný:-(. Zatímco v jiných "oddychovkách" se často smějeme, přeháníme, a jednou za čas nás někdo opustí, Medicoptrem se tato dramatická stránka silně vleče. Je to skutečné drama. Vcelku dobře natočené, a samozřejmě logicky přehnané co se týče zbraní a zločinců v každém druhém dílu. Všechny týmy Medicopteru byly výborné. Samozřejmě nejraději jsem měl původní starou sestavu skládající se z pilota Thomase, pilotky Biggi, doktora Lüdwitze, doktorky Kollmannové, záchranářů Petra a Ralfa, mechanika Maxe, psa Gonza a šéfa pana Ebelsidera, která byla prostě nejlepší. Díly byly silné, zábavné, nechyběl humor ani drama. Největší obraty jsou smrt doktorky Gabriely Kollmannové, což dodnes scenáristům vyčítám - pak odchod doktora Michaela Lüdwitze, a samozřejmě smrt pilota Thomase Wächtera. To je to, co Medicopter 117 opravdu umí - emočně je prostě neskutečně silný. Herci hrají velice dobře, a nejlépe na tom jsou samozřejmě Hanno Pöschl coby mechanik Max a záchranář Petr Berger v podání Serge Falcka, kteří zůstávají od prvního do posledního dílu. Medicopter měl ideální počet dílů a udělal dobře, že přestal v nejlepším. Nové díly už sice nebyli tak silné jako ty prvních sérií, ale přesto je celý seriál velmi povedený a myslím, že dívat se na něj není žádná ostuda. Nějaká "oddechovka" se vždy šikne, a tady je dost silná šance, že se do ní zamilujete. Hlavní rolí seriálu je tu opravdu ta žlutá mašina, kterou si divák zamiluje určitě, a na rozdíl od jiných seriálů je to jakýsi kus poetiky (alespoň na mě to tak působí). Nepopsatelnou atmosféru dodává opravdu skvělá hudba od Sylvestera Levaye. Úvodní melodie je výtečná a dodává skvělý obraz celému tématu, a pak je tu samozřejmě neskutečně smutné a emočně silné téma Trauethema, které je hudební poezií a u nějž snadno ukápne slza. O Medicopteru toho už moc nepovím. Chyby řešit nebudu, protože objektivní stejně být nemůžu. Jsem prostě zarytý fanoušek, ale o těch chybách vím. A proto jen čtyři hvězdičky. Ale myslím, že házet Medicoptera automaticky do odpadů je hloupost. Pro mě je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů a divím se, že ho ještě nemám v topce, kam dávám hlavně ty filmařsky nejlepší seriály:-). Kobra je Kobra, Rex je Rex, ale Medicopter 117 je nejspíš navždy můj král.

Druhá část otevřené studie ženské sexuality. Ještě delší, chytřejší a depresivnější. Druhý díl Nymfomanky Larse von Triera divák očekává s nejistotou a zároveň velkou zvědavostí. Génius Trier ani v druhé části neopustil základní kameny svého uceleného díla - sex, chytrost, perverznost, psychologii ani svérázný humor. Oproti prvnímu dílu dvojce chybí především více vtipu, kterým jednička skutečně nešetřila, ba naopak Trier se v druhé části dostává z žánru mysteriózní erotické komedie až kamsi k psychothrilleru. Nu, proč ne? Ale tři hodiny? Ne! Viděl jsem celou Nymfomanku v režisérské verzi a konstatuji, že zkrácení zde rozhodně nemohlo uškodit. Filmařsky neztratila druhá Nymfomanka nic. Ale jakmile se s hlavní hrdinkou ponoříme do tajů psychiky, jsme buďto znudění, nebo musíme přetáčet (scénu s potratem si Trier mohl opravdu odpustit). Další problém tkví v Charlotte Gainsbourg, respektive v Trierově podání její postavy mezi vyprávěcím obloukem a přeměnou ze Stacy Martin do vyspělejší verze. Zatímco ve scénách zpovědi stále výtečnému, možná až trochu nechápavému Stellanu Skarsgardovi Gaisnbourgová baví, jakmile dojde na psychiku a následně opět na sex, divák už ji skoro nemůže vidět. Potěší především cameo Willema Dafoea a také "dlužníka" Jeana-Marca Barra. Kapitola s masochistou je emočně hodně tvrdá a Trier provokuje jako by snad nebylo zítřka. Tři hodiny čekání na zvrhlou pointu jsou ovšem příliš moc. Nymfomanka přesto dokáže bavit. Čím? To si už musí každý zodpovědět sám. Lars von Trier opět dokázal, že je génius a velký filmař. Druhý díl Nymfomanky stále umí chytit. 65% a čtyři hvězdičky.

Rande na slepo funguje možná jako oddychovka, kde je na místě uronit slzu a úsměv, ale mnohem lépe by fungovalo jako drama. Bože, bože. Německo, zdá je na tom ve filmu ještě hůře, než my. Rande naslepo si zakládá na vcelku silném příběhu, který diváky snadno chytne, dále pak na oddychovém ladění a příjemném humoru. Ale to je bohužel tak všechno zde "funguje." Vezměme to od začátku. Úvod je dramaticky dobře vystavěný a zajímavě nás uvádí do příběhu. Jakmile Saliya přestane vidět, divák mu fandí a prožívá jeho příběh. Jakmile nastoupí do hotelu, kde se pohybuje na úrovni Rain Mana, divák cítí faleš. A když přijde čas na lásku, tak Rande naslepo definitivně propadá. Čím více se blíží konec, tím více je film slabší a slabší. Každým záběrem ztrácí pár bodů z hodnocení a končí někde na 45%, což je dosti smutné. Je tu totiž znát tvůrčí nápad, a pokus o drama, které se chvílemi v mění v melodramatickou citově vyumělkovanou podívanou o hereckých výkonech úrovně TV Barrandov. Režijně se o žádném zázraku mluvit nedá, ale jako natočený celek to není zcela k zahození, a to samé platí o scénáři, který kdyby se držel na uzdě, dospěl by dle mě k úrovni 65% minimálně, které si zpočátku hodně slušně drží. Hodnocení pendluje mezi čtyřicítkou a šedesátkou každou další scénou. Kontrast hrůz a opravdu humorných scén tak velký jsem dlouho neviděl, ale ve finále převahují hrůzy, které diváka ničí. Vizuálně je Rande naslepo další umělý pokus, z něhož se stane vizuální telenovela a hudebně, tak tam není moc o čem mluvit:-(. Herci hrají slabě, hlavní hrdina ještě ujde, podobně jako jeho kamarád, který však každou další minutou, co je na plátně více a více otravuje vzduch. Normálně bych dal 50%, ale za ty scény, kdy Saliya zničí svatbu je to 45%, a krásné dvě hvězdičky. Rande naslepo může vyfasovat i šedesátku a tři hvězdy, ale pociťuji velké zklamání, tak hodlám být důsledný. Někomu se film bude jistě líbit. Pro nenáročné diváky je to ideál, a dobrý nápad film zajisté má, ale Rande naslepo není Grandhotel Budapešť, kde by Saliyovi jeho nevidomost nejspíš důstojně prošla. Další zmařený pokus o dobré komediální drama, ze kterého se vyklubala ufňukaná telenovela, navrch s drogami a banalitami. Nejlepší scénu nedokážu určit.

Otevřená studie ženské sexuality v režii génia Larse Von Triera. Podusí, zhnusí, ale i chytře pobaví. Viděl jsem nezkrácenou verzi (145 minut) a svým způsobem nenamítám, že by se opravdu šikla verze kratší, která běžela v kinech, protože v závěru celý film působí dost zdlouhavě. Proč ovšem Trier tento snímek vůbec natočil? Předně tím završil svou "trilogii deprese." Mimo to přinesl další příběh "dobré ženy" a samozřejmě chtěl co nejvíce provokovat a šokovat, což se mu bez debat povedlo. Ve skutečnosti však Nymfomanka stojí na chytrosti, tvůrčí vyzrálosti a především bravurní filmařině, která přesahuje hranici běžného filmového řemesla. Od prvního padnutí slova nymfomanka v Seligmanově domu, kde se Joe začne starému muži svěřovat, je divák ve střehu a v očekávání. Trier používá nádherné vysvětlivky – zmiňme alespoň ukázku rybaření, třpytící se rybku pod hladinou, parkování auta do vyhrazeného bloku, či počítadlo, které sleduje výsledky Joe a B. ve hře ve vlaku, kdy se dívky snaží poplést hlavu spořádanému boháčovi v první třídě. Některé záběry jsou skutečně přehnané. Jsem velice zvědav na druhý díl, kde více vynikne Charlotte Gainsbourg. 75%.

Chris Pratt je Indiana Jones ve vesmíru. Strážcům galaxie vévodí humor a akce. Ano, je to mainstreamový film pro fanoušky Marvelu a komiksů a akce. A ano, lidé na celém světě to milují a chodí na to rádi. Proč ne? Tvorba Marvelu není špatná, jen je dělaná komerčním způsobem a čistě řemeslnicky, a postrádá tak tvůrčí duši. Vše je točeno pro diváky - divák má být ohromen akcí, a spokojen s oddychově laděným finálním zážitkem a zapomíná se tak na nápady, myšlenky a v opačném slova smyslu na mnohá klišé, která jednotlivými díly rezonují. Ovšem, ctěné díky za Strážce Galaxie. Minimálně jeden, takto oddychový a velmi příjemný film by měl ročně být v kinech a kdyby si držel úroveň alespoň Strážců Galaxie, nemáme úplně vyhráno, ale svítí nám lepší okamžiky. Je jasné, že řemeslné majstryštyky série Avengers nic od Marvelu nepřekoná, ale zrovna Strážci Galaxie jsou velice příjemným filmem. Opět - nechápu proč se točí další díly. Avengers na to mají, ale Deadpool, Ant-Man, Strážci Galaxie apod. Proč točit pořád dvojky a trojky? Nu, to je ta komerce, kterou mě Marvel štve. Ano, dělá to hodně studií, ale zrovna u Marvelu je to škoda, protože tím, že by točil méně, a klidně ve stejném stylu točení, jako nyní, by si dle mě získal ještě více milovníků a především by se stal opravdu kultem. Touha po určitém filmu je totiž leckdy účinnější, než samotné téma a žánr, jenž dohromady všechny filmy svazují. Jsem milovníkem Tarantina a těším se na každý film, a co bych dal za to, kdyby točil každý rok klidně více projektů, ale tím by si pak on sám podlomil v budoucnu nohy. Strážci Galaxie jsou velmi příjemný zážitek pro diváky všeho druhu. Zrazuje je klišovitost a viditelné srovnání se světem Star Wars, a pak samozřejmě nesmysly typu, že tvor, jenž žije celý život ve vesmíru přirovnává Thanose k fašistům. A zamrzí hloupě napsané citové scény, ostatně jako ve všech současných akčních dobrodružstvích. Chyby ovšem spraví humor a dobrodružná akce, které baví. Vizuálním efektům se nevyhneme, no dobře. Práce s hudbou je katastrofa - a ani ne tak s původní od Tylera Batese, jako s efektním výběrem klasik 80s. Scénář není náročný a krom naprosto sentimentálního finále je i vcelku slušně napsaný. Dobře rezonuje úvod, podobný začátku Dobyvatelů ztracené archy, a dále už jede čistě na své vlně, která funguje dosti slušně. Chris Pratt je obdobou Indiana Jonese ve vesmíru, což nám dojde hned, jak spatříme onu mocnou kouli, a Pratta jak se k ní jako Harrison Ford plíží. Zoe Zaldana nic moc velkého nepředvádí. Kdo baví je Dave Bautista, coby hromotluk mstitel, a hlasy Bradleyho Coopera a Vina Diesela v dvojici mývala Rocketa a humanoida Groota, které si divák prostě zamiluje. A povedl se i jejich dabing. Jinak tu máme samé zajímavé herce - od oscarového Del Tora a Glenn Close, až po velmi dobrého Johna C. Reillyho. Vizuálně je to show efektů, ale třeba kostýmy nejsou zrovna nejhorší. Mytologie postav mě trošku mate, ale to jen pro to, že se v Marvelovkách moc nevyznám. Ale tenhle film pochopí opravdu každý. Stopáž je ideální. Strážci Galaxie nejsou žádným velkým uměním, ale drží si svůj vlastní styl, humor a jako oddychovka jsou opravdu svěží:-). 65% a čtyři slabší hvězdy. Nejlepší jsou všechny scény s Rocketem a Grootem.

Plán útěku je příliš hollywoodský. Slušela by mu větší komornost a natočení o dvě dekády dříve. I když se film jeví jako nesmyslný pokus o comeback dvou hereckých legend, pod pláštěm je mnohem rafinovanější. Drží si řemeslný styl, který odráží jen přehnaná hollywoodská přetechnizovanost, a čítá spoustu velmi originálních nápadů. Scénář Milesa Chapmana a Jasone Kellera je stručný, dobře exponuje zápletku a velmi pozoruhodně nás seznamuje s hlavním hrdinou - útěkářem Reyem Breslinem v podání starého Sylvestera Stallonea. Stallone a jeho postava jednoduše baví, avšak pod designem staré hollywoodské legendy, která vévodí v akčních scénách, se jeví jen jako obyčejný neohrožený hrdina, bez silnějších emocí a citů, a výjimečně špatně, ba dokonce chvílemi trapně, mu neprospívá dabing Pavla Rímského. A scény, kde vidíme Breslina ve společnosti krásné Amy Ryan, působí též trochu komicky a uvnitř je zaráží fakt, že projekt nebyl natočen o dvě desetiletí dříve, kdy Stallone i jeho partner byly ještě mladí hoši:-). Arnold Schwarzenegger Stallonea chvílemi herecky přebíjí, ovšem jeho postava je sama o sobě více komplikovaná a ve finále je zbytečně odhalená. Je ale hezké vidět dva akční velikány vedle sebe při útěku z tajemného vězení. A právě jejich útěk je hlavní dramatická jednotka, která diváka chytne a pomůže odpustit všechny chyby. Jakmile totiž Stallone odhalí skutečnou pravdu o svém novém vězení, divák jeho postavu pochopí a vžije se do ní, protože je náhle stejně udiven jako on. Scénář zrazuje jen finále, jenž není vysvětleno příliš dobře, a banální pointa s postavou Schwarzeneggera. Režijně Mikael Hafström neselhává, ale spíše se věnuje technickým hloupostem, a až moc se zasnívá do faktu, že chce točit akční podívanou se vším všudy. Vizuální efekty a technické detaily jsou tu ve finále i během středu dosti rušivé, a celkově by prospěla větší komornost, které bychom zřejmě docílili právě natočením o pár let dříve. Dnes jsou v trendu nečekaná odhalení, vizuální efekty, bezduché akce, a samozřejmě klasické hollywoodské hrdinství, které bohužel čítá i Plán útěku. Hudebně žádný výrazný zázrak, a další herci v čele s prostoduchým záporákem Jamesem Caviezelem a Vincentem D'Onofriem to také není žádná sláva. Ve finále však Plán útěku navnadí milovníky "béčkových" akčňáků s Rambem i Terminátorem vjednom, a jednoduše je chytne. Originální Plán útěku totiž jednoznačně je. 60% a tři hvězdičky. Nejlepší scéna je Reyovo odhalení pravdy ve vězení. Nejhorší je finále na lodi, ale film by u milovníků nejspíš propadl, kdyby Stallone zavěšen na laně z helikoptéry nezvítězil. Zamrzí, že Plán útěku se dočkává dalších pokračování, a tím se z něj paradoxně a s velkou škodou stává kompletně utnutá série.