Misia

Nikdy jsem neměla křesťanství zrovna v lásce, po shlédnutí Mise ale musím své tvrzení trochu poopravit; proti křesťanství jako takovému nic nemám, nedokážu ale vystát církev a její zásahy do světové politiky. Cožpak by někdo Ironsovi a jeho postavě dokázal vyčítat ušlechtilé pohnutky? Cožpak by někdo De Nirovi mohl v závěru spílat za to, že se ve jménu víry vrhl do boje, ačkoliv minuty před tím přísahal, že už krev neprolije? Za hudby Ennia Morriconeho (právě sháním soundtrack) se vám ale do hlavy dostane hlavně jedna myšlenka, totiž "Nebylo by jim lépe, kdyby nás nikdy nepotkali?". Mise nutí člověka přemýšlet, někdy je pro ateistu, jakým jsem já, až trošku moc překřesťanzována, mohlo by se zdát. Ale už jenom za ten moment, kdy seňor De Niro zabíjí strážce a uvědomuje si, že se ve jménu něčeho vyššího stal znovu tím člověkem, jehož stopy se ve své mysli snažil potlačit, za ten pohled do očí, odevzanost a odhodlanost v jednom, Misi jakoukoliv náboženskou agitku ráda odpustím. (04.05.2008)

Oslavy 500. výročí objevení Ameriky pochopili Indiáni také ne neprávem jako výročí svého zotročení a zubožení. A také etnocidy. Složitosti a klikatosti tohoto vývoje ovšem nebyly ani černé, ani bílé. Příběh, zachycený filmem, se mohl i nemusel stát. Co je jisté, je skutečnost silného námětu, brilantní režie, přesného zachycení, ale i přesvědčivá rekonstrukce prostředí takřka čtvrt tisíciletí starého. A neskutečně dobré zvládnutí indiánského prostředí, toho, které uvěřilo, a pokusilo se, jako později Čerokíové, o smír s bílým mužem. Neúprosná kamera usvědčuje. A ti, kteří chtějí přemýšlet, mohou. Zda to, co křesťanská civilizace nabízí, je skutečně přínosem. Jak už jsem předeslal, Indiáni před šestnácti lety neměli pocit, že Kolumbus a to, co s sebou přinesl, bylo opravdu to nejlepší, co mohli potkat. Poznání, že určitá představa dobra - to je ten lepší závěr - nemusí být všeobecně sdílena, může i obohatit. Především ty, které tento slib dokázal oslovit už tím, že byli ochotni ho shlédnout. Určitě jich nebylo a nebude málo. Nepřišli a nepřijdou zkrátka. (28.08.2007)

Divokou přírodou, omotán tlustým lanem, vleče muž obrovské závaží ne však tíživější, než je jeho svědomí ze zabití bratra, padá, jeho břímě ho strhává, ale on znovu vstává a postupuje dál v cestě pokání až do místa, kam je pozván a kde je mu odpouštěno - i těmi, které lovil. Po boku kněze buduje misii, která pralesní neznabohy napřed "polidští", dá jim Boha, víru, řád, aby pak někdo jiný přišel a opět ve jménu Boha - protože On má svoje záměry - jim to vzal. V té chvíli se jejich cesty a způsoby, jak se bránit, rozcházejí a i když jsem v tomto případě byla na straně Mendozova (De Niro) přístupu, jednání otce Gabriela (Irons) mi nebylo nepochopitelné a nepohrdala jsem jím. Tenhle úchvatný film navozuje spoustu otázek ("nebylo by těm divochům líp, kdyby nás nikdy nepotkali?") i odpovídá (bylo!), často je ale odpověď na divákovi a jeho vlastním srdci, a já nemůžu než tuto "misi" s výtečnými herci, opulentní kamerou a Morriconeho jímavou hudbou všem, kteří nevidí jen černobíle a nevadí jim, že myslet někdy trochu bolí, doporučit. (26.11.2005)

Film je nakrútený podľa skutočných udalostí. Odohrali sa na hraniciach Argentíny, Brazílie a Paraguany v roku 1750. David Puttman s Rolandom Jofféom sa vytiahli. Rovnako tak De Niro s Jeremym Ironsom. Vykúpenie plačom bičované fascinujúcou prírodou, hudbou, réžiou... Toto už vlastne ani nie je film. Takmer dokonalosť. (02.07.2006)

Jen tak podotknu, že tady vidíte, jak vypadá svět v podání lidí, kteří se nedrží evangelia ("Takový svět jsme stvořili my. Ne, takovým jsem ho udělal já."). Že jezuité vytvořili v jižní Americe jezuitské redukce, které se podobaly ráji na zemi, to nikdo neví. Ale každý už ví, že tu byli jezuité, co pálili knihy a ničili, co se dalo. Tenhle blábol tady rozšířil maestro Jirásek a komunisti. Tenhle úžasný film ukazuje jednu nádhernou pravdu - Bůh je láska. A s láskou jde vše. Jen my tupí lidi to pořád nechápeme :-) /// Morriconeho hudba je opravdu pěkná, kamerové záběry překrásné, ale nejvíce vypíchnu scénář a herecké výkony, především Ironsův kněz s velmi lidskou povahou byl velmi inspirativní. De Nirův napravený cholerik byl také zajímavý, nicméně k závěru se jeho místo v příběhu poněkud vytrácelo. Přínos jezuitů pro jižní Ameriku je nepopiratelný a sám vkládám do papeže Františka mnohé naděje... (03.08.2013)